17. Bradavický expres

8. května 2010 v 14:17 | Nemesis
17. kapitola
Bradavický expres

Přišel den odjezdu do Bradavic. Harry se probudil kolem desáté hodiny ráno. Ani se tomu nedivil, protože díky Annien stoprocentně nešel spát před druhou v noci.
Už oblečený v použitelném stavu sešel do přízemí. Tam se mačkali jeho nejlepší přátelé i s Ginny a jejich eskorta. Mladý Potter se ušklíbl a společně s Tonks, Hermionou a Ronem se vydal balit. Za pomoci svých kamarádů do kufru naházel všechny potřebné věci a nenápadně tak přihodil i zmenšené knížky z Blackovic knihovny. Odtáhl kufr před schody a vracel se pro Kulový blesk, který ještě zůstal v pokoji. Položil ho vedle kufru a čekalo ho nemilé překvapení.

Remus se zrovna hádal s paní Wesleyovou o to, kolik má jít s Harrym členů jeho "osobní gardy" jak to někteří Harryho přátelé a hlavně mladý Potter znechuceně nazývali. Jejich hádku přerušil hluk. Vlkodlak zvědavě vystrčil hlavu z kuchyně a zajímal se to, co se stalo. První pohled mu padl na Tonksnovou, která zakopla o Harryho kufr položený nad schody a začala padat po hlavě dolů. Pak uviděl Harryho, kterého stáhla mladá čarodějka s sebou. Ten ale bravurně vyrovnal let a stačil se chytit Hermiony, která se zachytila klece s Hedvikou a teď všichni tři kouzelníci a jedna sova leželi i s kufrem a klecí na hromadě pod schody. Remus se na ně podíval vyděšeně, ale pak se sklátil k zemi v ukrutném záchvatu smíchu. Po chvíli se k němu přidal i Ron, který stál nahoře na schodech a momentálně se tak chlámal smíchy, že si nevšiml, jak Harry bleskově vytáhl hůlku a máchl s ní. Neviditelná síla Rona jakoby postrčila vpřed. Vyděšeně vypísknul a dopadl přímo na Hermionu, která ho pozorovala značně rozpačitě.
Po tomto bravurně předvedeném akrobatickém kousku se velení ujala paní Weasleyová a seřadila všechny přítomné k přenášedlu. "Jsme všichni? Máte všichni všechno?" Optala se. Z davu se ozvalo souhlasné mručení. "Tři, dva…" Začal odpočítávat Moody. "Jedna, teď." Dokončil a čtyři Bradavičtí studenti se svojí eskortou se objevili v zapadlém koutě nástupiště 9 ¾. Po důkladném rozloučení se všichni čtyři přesunuli do vlaku. Našli volné kupé a později Hermiona musela odejít k prefektům.
Když se vlak rozjížděl, zamávali ještě členům řádu a začali si povídat o všem možném. Harry si vzpomněl na minulý rok. Na to, jak tu Sírius pobíhal jako pes a Harry ho pobaveně pozoroval. Na tváři se mu mihl lehký úsměv, ale po chvíli se mladý Potter opět zahloubal do svých myšlenek a nevnímal dění okolo.
Dveře se otevřeli a do kupé vešla neznámá dívka. Harry zvednul hlavu od knížky o černé magii a podíval se na nově příchozího. Vyvalil oči a s otevřenou pusou koukal na dívku s hnědými vlnitými vlasy na ramena a onyxově černýma očima. Ty oči už někde viděl. Ale kde? Kde už jsem ji viděl? Bradavice? Ne. Fénixův řád? Ne. Smrtijedi?...to je ono. Monica. Vždyť jsem ji zachránil před Luciusem. Usmál se. "Je tady volno?" Zeptala se bývalá smrtijedka. Harry s úsměvem přikývl a uvolnil jí místo vedle sebe. "Já jsem Harry a tohle je Ron a Ginny." Představil sebe a své kamarády. "Já jsem Monica." Usmála se nervózně. "Co čteš?" Zeptala se ho. Harry na ní mrknul. "Kletby z šedé a bílé magie." Odpověděl a ukázal jí obal knihy, který byl začarovaný tak, aby ukazoval tento název. Pak k ní nepatrně natočil vnitřek knihy.

2. Stupeň černé magie

Hlásal nadpis na stránce. Ušklíbla se a začali si s Harry povídat o všem možném. Chvíli probírali Annien, Brumbála, učitelský sbor… Jejich debatu přerušil Annienin hlas. Přijďte na střechu. Vzkázala jim myšlenkami. Oba se jako jeden muž zvedli a vyrazili ke dveřím. "Kam jdete?" Optal se nechápavě Ron. Harry se zamyslel. "Za Malfoyem." Ušklíbl se a nechal za sebou dva své vykolejené kamarády.
Procházel uličkou a snažil se nevnímat zkoumavé pohledy všech studentů, které potkal. Zastavil se až u kupé se zataženými závěsy. Věděl kdo je uvnitř. Nasadil už známí ďábelský úsměv a otevřel dveře do kupé. Jeho úsměv se ještě rozšířil, když uviděl, jak se Malfoy a jeho dvě gorily zrovna ládují čokoládovými žabkami. Máchnul hůlkou a nechal si všechny jejich sladkosti levitovat před sebou. "Zdravím panstvo!" Ušklíbl se a vysekl jim poklonu, za kterou by se nemusel stydět ani domácí skřítek. Ti tři se na něj nechápavě a zároveň vyděšeně podívali. "Jak se měl Lucius v Azkabanu?" Začal konverzačním tónem. Malfoy po něm hodil vražedným pohledem a odvětil. "Teď už dobře!" Harry se pousmál a spokojeně pokýval hlavou. "Tak ho ode mě pozdravuj! …Jo a ať vyřídí Voldymu, že má někdy přijít na čaj." Dokončil s úsměvem. "Proč mu to neřekneš osobně , Pottere?" Ušklíbl se Malfoy. Harry se zakabonil a odsekl. "S kříženci se nebavím!" Nabral si do hrsti nějaké ty pochutiny a pak vypochodoval z kupé, kde na něj čekala rozesmátá Monica. "To bylo boží. Ten Malfoyův výraz! Tvářil se, jakoby mu tlustočerv nabízel manželství." Ušklíbla se a společně s Harrym dál procházeli vagónem.
Konečně našli prázdné kupé. Vlezli dovnitř a zatáhli závěsy. Monica otevřela okno. "Jak se na tu střechu dostaneme, pane chytrej?" Optala se. Harry se zakabonil. Zamířil hůlkou na okno a zašeptal "Bombarda". Místo malé škvíry tu teď vězela minimálně metrová díra. Z okolních kupé se začali ozývat zvuky. "Hlasitěji by to nešlo?" Vyjekla Monica a začala se soukat ven z okna. Harry zamknul dveře a doufal, že to studenty alespoň chvíli zadrží. Pomohl Monice, vylézt na střechu a sám vystrčil nohu z okna. Už byl skoro nahoře, když se vlak zatřásl a Harrymu uklouzli ruce. Naštěstí ho Monica stačila chytit za nohu a tak tam teď Harry tak visel hlavou dolů. Někdo odemknul dveře do kupé a stanul tváří v tvář mladému Potterovi. Shodou okolností to byl právě Malfoy, který s otevřenou pusou pozoroval šklebícího se Harryho. "Nazdar!" Pozdravil Harry a za pomoci Monici se vyhoupl nahoru.
Oba si stoupli a porozhlédli se po střeše. Ladným krokem se k nim přibližovala postava v černém plášti s kápí na hlavě. Věděli o koho se jedná a vyšli jí naproti. "Monica de Wild a Harry Potter?" Zavrčela na ně. "Thersea Annien Black?" Oplatil jí to Harry. Blacková přikývla a společně se posadili. "Annien, dneska to asi nevyjde…" Začal Monica. Jmenovaná po ní hodila tázavý pohled a Harry pokračoval. "...No…já jsem rozbíjel okno…" "…a ono to bylo docela nahlas…" doplňovala ho Monica. "…Přiběhl tam Malfoy a viděl mě." Dokončil to Harry a Annien podlehla šílenému záchvatu smíchu. Ti dva po ní hodili tázavými pohledy. Dotyčná se usmála. "Zaprvé se pěkně doplňujete. A za druhé jsem přišla na to, že Harry je magnet na legraci." Jmenovaný se hořce ušklíbl a zpozoroval, jak na střechu vylézají členové řádu. "Annien, měj se!" Pošeptal jí a ona se v tu chvíli zneviditelnila.
Harry si nasadil kapucu od své černé mikiny a naklonil se blíž k Monice. "Jmenuji se Alex." Usmál se. Bývalá smrtijedka lehce přikývla a otočila se na přicházející trojici, ve složení Kyngsley, Tonks a nějaký neznámý člen řádu. Ti se zastavili před dvojicí. "Neprošel tady náhodou Harry Potter?" Optala se Tonksnová. Monica nadšeně vypískla. "Harry Potter? TEN Harry Potter?...Alexi vstávej! Jdeme ho hledat." Křičela hystericky. Harry se zvedl a mlčky ji následoval. "Nezdál se vám ten Alex nějaký divný?" Podivila se Tonks. Mladý Potter, který tuhle otázku slyšel vyprskl smíchy. Spadla mu kapuce a on se ušklíbl na Fénixe. "Dobrý postřeh, Doro." Ocenil ji a společně s Monicou utíkali po vlaku někam dopředu.
Po přibližně dvaceti metrech se zastavili a začali opatrně slézat otevřeným oknem do nějakého kupé. Oba ve stejnou chvíli dopadli na podlahu, a když si všimli těch vyděšených pohledů, současně pronesli "BAF!" Se smíchem se dopotáceli do svého kupé, kde se svalili na jednu sedačku. Trochu je udivilo, že Ron, ani Ginny tu nejsou, ale dospěli k názoru, že jsou jedni z těch, kteří je momentálně někde honí. Po chvíli se rozletěli dveře a dovnitř vstoupila Ginny. "Co tu děláte?" Vyjekla, když si všimla smějící se dvojice. Harry se ušklíbl "No…my tady sedíme." Zrzka se ani nehnula a s otevřenou pusou je pozorovala. "Ginny, potřebuješ něco, nebo tam budeš jenom stát?" Optala se s úsměvem Monica. Jmenovaná zavřela pusu a naštvaně na ně zavrčela. "Kde jste byli?" "My?" Zatvářila se Monica jako neviňátko. "My jsme byli…na střeše." Dokončila svoje sáhodlouhé vysvětlování.
Časem se do kupé přihrnuli i další studenti společně s členy řádu. Harry s Monicou na jejich dotěrné otázky odpovídali vždy jen tak, že seděli na střeše. Všechny ty zvědavce to časem přešlo a ti dva měli zase klid. Když zahlédli první domky, patřící k Prasinkám, začali se oblékat do hábitů.
Vlak zastavil a začali se v davu hrnout ven. Harry přešel ke kočárům a pohladil testrála. Ani ho neudivilo, že si to podivné zvíře s jakýmsi odporem prohlížela i Monica. Harry počítal s tím, že testrály uvidí i jeho nejlepší přátelé, ale nestalo se tak. Ti jako vždycky, když jim je ukazoval, koukali někam do neznáma. Jak je to možný? Vrtalo mu hlavou. To musí znamenat, že Sírius žije!...Možná v jiné dimenzi, ale žije. Usmál se Harry. Možná, že je teď v jiné dimenzi, kde je vše jinak. Třeba se tam za mě mamka vůbec neobětovala a Sírius je tam teď šťastný s mými rodiči. Nebo jim tam pobíhá místo Voldyho Lord Potter. Nad touhle myšlenkou se ušklíbl, ale po chvíli zvážněl. Co by se asi stalo, kdybych Voldymu dal kámen mudrců a přidal se k němu v prvním ročníku? Co kdybychom nenašli tajemnou komnatu a Voldemort by díky Ginny povstal už předtím? A jak by na tom vlastně bylo kouzelnické společenství, kdyby o věštbě věděl jenom Brumbál? Mohlo by být všechno jinak. Mohl bych žít úplně normální život a rodiči. Harrymu se tvář zkřivila do bolestné grimasy. "Ale taky mohl Voldemort vymítit všechny zastánce Brumbála a nikdo jako ty už by mu nestál v cestě, Harry". Odvětil mu známí hlas. "To co se stalo je minulost a tu nezměníš. V každém případě to mohlo být i horší." Mladý Potter si povzdechl. "Máš pravdu, Annien. Taky už mohl být tenhle svět dávno pod nadvládou Voldemorta…A kde vůbec jsi? Mám ten pocit, že mě neustále sleduješ." Optal se. Annien se ušklíbla. "Čekám na tvé rozhodnutí, Harry!" Jmenovaný se provokativně usmál. Neměl ani tušení, jestli ho vidí, ale tenhle úsměv si nemohl odpustit. "Nebuď zvědavá!" Napomenul ji.
Jejich rozhovor přerušila Hermiona. "Harry, nasedej!" Usmála se na něj. Jmenovaný sebou cuknul. "Jé, promiň! Nechtěla jsem tě vylekat." Omluvila se Mia. "To je v pohodě!" usmál se Harry a ještě Annien poslal poslední vzkaz. "Po hostině v komnatě nejvyšší potřeby!" Doufal, že se dokáže dostat do hradu, a že vůbec ví, kde KNP je.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.