19. Upírka

8. května 2010 v 14:28 | Nemesis
19. kapitola
Upírka

Ron se zrovna ládoval párkem s hořčicí a Hermiona si opatrně mazala rohlík marmeládou, když se kolem nich mihla zelená šmouha. Ta se po chvíli rozhlédla a všichni přítomní poznali Monicu. Takže tu ještě není! Usmála se a spokojeně si sedla ke stolu vedle Hermiony. Nabrala si plný talíř Müsli a zalila to jogurtem.
Najednou jí někdo pevně chytnul za nohy a stáhl pod stůl. Vyděšeně zaječela, vyprskla jogurt Ronovi do obličeje a müsli vyhodila do vzduchu. Ty skončili na Malfoyově obličeji. Pod stolem na ní čekal rozesmátý Harry. Společně si zase sedli ke stolu a začali kultivovaně snídat.
Profesorka McGonagalová začala u Nebelvírského stolu rozdávat rozvrhy. Když procházela kolem Harryho, stačila ještě prohodit. "Zítra v sedm u mě máte školní trest." Harry se na ní znechuceně podíval a pak pohlédl na rozvrh.

PO - OPČM - OPČM - Přeměňování - Přeměňování - X - Dějiny
ÚT - Lektvary - Lektvary - Bylinkářství - Kouz. formule - Kouz. formule
STŘ - Dějiny - Bylinkářství - X - Lektvary - Lektvary - Péče o kouz. tvory
ČT - OPČM - OPČM - Kouz. formule - X - Přeměňování - Přeměňování
PÁ - Lektvary - Lektvary - OPČM - OPČM - Astronomie - Kouz. formule

Astronomie - ÚT 22:00, ČT 21:00
Souboje - ÚT 15:00 - 20:00

Když rozvrh přelétl očima, zhrozil se. Šestkrát týdně lektvary. To je snad zlej se! Pak pohlédl na Moničin rozvrh. Čaj, který zrovna upíjel vyprskl na někoho před sebou a marně zadržoval smích. Představa smrtijedky studující bystrozorství byla šílená, směšná, prostě nad hranice Harryho chápání. Monice došlo, čemu se směje a tak se s ním spojila myšlenkami. "To vůbec není směšné!" Uslyšel Harry v hlavě její hlas. Jenom se ušklíbl a nahlas pronesl. "Je!" "Není!" Odporovala. "Je!" "Není!" Monica se naštvala a vytáhla hůlku, kterou mu následně mířila mezi oči. "Odvolej to, Pottere!" Vyštěkla. Harry se zamyslel. "Co za to?" Optal se. Monica se ušklíbla. "Nebudeš muset sbírat svoje ostatky po celý velký síni." Mladý Potter se pousmál a udělal kotrmelec někam do neznáma. Nikdo to nestihl zaregistrovat a Harry už stál za Monicou, vítězně se šklebil a pohrával si s hůlkou. "Neodvolám!" Oznámil jí a rychlostí blesku vyběhl z velké síně.

Monica společně s Ronem a Hermionou za veselého rozhovoru přicházeli k učebně Obrany proti černé magii. Zahlédli hlouček Zmijozelských, uprostřed kterého nestál nikdo jiný než Harry Potter. Protlačili se až dopředu a sledovali Malfoye, který mířil hůlkou na Harryho a snažil se ho všemožnými urážkami vyprovokovat. Dotyčný si jen klidně četl knížku a Zmijozeláka před sebou nevnímal.
Zbystřil, až když uslyšel, jak někdo vyslovil formuli z černé magie. O té věděl dost. Černá magie ho přitahovala a zajímala. Nejprve se jí bránil, ale poté si ji oblíbil. Chápal Voldemorta, který je tímto druhem magie úplně posedlý. Nabízí oproti bílé magii netušené možnosti. Celkově existuje pět stupňů, z čehož Voldemort ovládá pátý, Annien čtvrtý a Harry druhý. Tahle kletba sice patřila k nejlehčím, ale stejně nebyl její účinek moc příjemný.
Harry bleskově uhnul a nechal paprsek narazit do zdi. Zvedl oči od knihy a chladně se podíval po všech Zmijozelských. Jediný, kdo měl vytaženou hůlku byl mladý Malfoy. Harry se ušklíbl a ledově Dracovi oznámil. "Udělej to ještě jednou a měsíc se nehneš z ošetřovny…a mimochodem, vyřídil jsi vzkaz?" Optal se pozoroval přicházející profesorku.
Mezi prvními vstoupil do učebny a obsadil si lavici úplně vzadu. K němu si přisedla Monica a před ně si sedla Mia s Ronem. Třída byla úplně zticha. Nikdo nevěděl co od nové profesorky očekávat, a tak se ji radši rozhodli moc nenaštvat. Dotyčná všechny sjela tvrdým pohledem, ale pak se lehce usmála. "Vítám vás na první hodině Obrany proti černé magii v tomto roce. Voldemort znovu nabírá na síle a na některých z vás visí úspěch kouzelnického společenství." Pohledem vyhledala Harryho a jeho přátele. Pak se podívala do nějakých pergamenů, chaoticky poházených po stole.
Chvíli se v tom hrabala, když se spokojeně usmála a usmála se na ztichlou třídu. "Takže…díky střídání učitelů jste se toho moc nenaučili a….další zbytečný keci..." Pak pergameny rázně položila a stoupla si. Studenti v prvních lavicích leknutím nadskočili. Profesorka se posadila na katedru a chladně pronesla. "Vzhledem k tomu, že vás učil šílenec z turbanem, nechutně nagelovanej debil, milý vlkodlak, prašivý smrtijed, nechutná ropucha a bláznivá upírka…" Při posledním slovu ukázala svoje prodloužené špičáky. "…většinu z vás by Voldy a jeho poskoci dostali do deseti vteřin. Ale některé z vás, co mají předpoklady…" Napodobila věrně Snapea, díky čemu se většina Nebelvírským zasmála. "…můžu naučit jak vyřadit z boje i vycvičené kouzelníky a…bla, bla, bla." Dokončila svůj projev a prošla kolem prvních lavic. Její kroky se rozléhali ztichlou třídou, ale pak ustali.
Profesorka šla dál, ale našlapovala velice lehce a zastavila se až za Malfoyem, který si zrovna něco psal se svým sousedem na pergamen. Lehce si odkašlala, ale se Zmijozelák to ani nehnulo. "Pane Malfoy." Oslovila ho. Ten leknutím spadl ze židle. Profesorka Tormentová ho jen pobaveně sledovala a zatím co se pracně zvedal ze země, natáhla se pro pergamen. Opět se posadila za katedru a začala si pročítat jeho obsah.

- Crabbe, ta ženská je šílená! Doufám, že to dopadne jako ten prašivej vlkodlak.
♦ Hm, to jo.
- Někdy opravdu přemýšlím o tom, jak jsi se s tvojí inteligencí na tuhle školu dostal, Crabbe. Ale ta ženská nevypadá zase tak moc neschopná. Je šílená, ale neschopná ne. Ostatně jako Lestrangeová a jí podobní. Mohli by jsme s ní hodit řeč o černý magii. Co ty na to?
♦ Hm.
- A co Potter? Myslíš, že poznal černou magii?
♦ Hm, ne.
- Umíš odpovědět delší větou, než třemi slovy, ty tupče? Potter to asi vážně nepoznal, protože jinak by se pokusil vyčarovat štít. Co myslíš?
- Hm, asi ne. A jak je to s tím tvým zařazením mezi smrtijedy?
♦ No, otec je nadšený, matka naštvaná. Ale já tam…

Zašklebila se, když si uvědomila, že mohla nechat Malfoye dopsat ještě to poslední slovo, ale její chyba. Podívala se po třídě. Většina studentů jí nedočkavě pozorovala, Malfoy se tvářil naštvaně a jeho dvě gorily nechápavě. "Děkuji za kompliment, pane Malfoy. Ano, tahle magie mě opravdu velice zajímá a jsem stejného názoru ohledně vašeho souseda." Pak mávla hůlkou a pergamen shořel. Draco se na ní podíval jako ne šílence. Vždyť nechala spálit jediný důkaz, který by ho mohl dostat do Azkabanu. "Vy nejste šílená, vy jste bláznivá nad hranice mého chápání." Podivil se potichu Malfoy, ale učebnou, ve které stále panovalo ticho, by bylo slyšet i upadnutí špendlíku. "Vidím, že o mě máte vysoké mínění." Ušklíbla se profesorka.
"Teď přečtu vaše jména a vy mi řeknete něco o sobě, souhlas?" Všichni přítomní přikývli. Během představování se o něco déle zdržela zrovna u Malfoye, a pak samozřejmě u Harryho. Zvědavě si prohlížela vyvoleného. Většina lidí ho považovala ještě před rokem za blázna, ale ona věděla své. Ještě před rokem totiž byla smrtijedkou. S tím pak skončila a nějakou dobu pracovala na odboru záhad, kde má dodnes známé. Pak jí začal přemlouvat Brumbál k práci v Bradavicích. Věděla dost o bezpečnosti tohoto místa, a proto i z důvodu ochrany vlastního života přijala.
Pak tu byla Monica. Neznala její pravé příjmení, ale věděla jistě, že Smithová se nejmenuje. Znala ji ze smrtijedských schůzí, kam Monica také často díky svým opatrovníkům zavítala. Na první pohled bylo poznat, že takzvaná Smithová smrtijedkou být nechce, ale Voldemort je buď takový tupec, že to neviděl, nebo to vidět nechtěl.
Nechala přemítání nad osudem své studentky a vrátila se zpátky do reality. "Protože je dnes taková zahajovací hodina, nechám vás, aby jste si zvolili téma, o kterém by jste chtěli něco vědět. Má někdo nějaký nápad?" Obeznámila je.
Podle předpokladu zvedla ruku Hermiona. "Paní profesorko, nemůžete nám říct něco o upírech?" Jmenovaná přikývla na souhlas, takovéto téma čekala. "Upíry můžeme rozdělit na dva druhy. Na ty, kteří byli pokousaní jinými upíry a na ty, kteří už se upíry narodily. Jak jistě víte, upíři se neodrážejí v zrcadlech a nedají se vyfotografovat, ani nafilmovat. Mají také možnost levitace a někteří se dokáží přeměnit v netopýra, vlka, nebo mlhu. Už po celá staletí vedou válku s vlkodlaky. Stárnou desetkrát pomaleji něž lidé a jsou částečně nesmrtelní. Zabít je může jen sluneční světlo, svěcená voda, a nebo jim můžete useknout hlavu. Upír na slunečním světle bude umírat přibližně půl hodinu a osobně přiznávám, že než zažít tohle, radši spáchám sebevraždu. Každý upír může na normálního smrtelníka seslat upírskou kletbu. Dotyčný, postižený touto kletbou se stává poloupírem, tomu sluneční světlo nevadí. Jak je známo, všichni upíři ovládají takzvanou magii nigra, neboli černou magii a živí se zvířecí i lidskou krví." Dokončila svůj monolog a většina studentů na ni teď nepokrytě zírala s otevřenou pusou.
Profesorka se tiše zasmála, ale pak opět zvážněla. "Nějaké další dotazy?" Optala se. Přihlásili se tři studenti. "Takže…slečna Brownová." Levandule byla v obličeji bílá jako křída a nejistě se zeptala. "Co potřebujete k tomu, abyste nás proklela?" Profesorka Tormentová se ušklíbla. "Stačí mi znát vaše celé jméno." Levandule vyděšeně vyjekla a omdlela. Profesorka došla až k její lavici a zašeptala "enevarte" Studentka se co nejrychleji zvedla a snažila se dostat z jejího dosahu.
Až teď si stihl Harry profesorku pořádně prohlédnout. Měla černé rovné vlasy, dlouhé do půlky zad a oči stejné barvy, zvýrazněné tužkou a rudé rty. Přesto, že její tvář byla nepřirozeně bledá, kdekdo by si ji mohl splést s normálním smrtelníkem. Mohlo jí být něco přes dvacet. Na sobě měla černý šaty s hlubokým výstřihem, obepínající její štíhlou postavu. Kolem krku měla rudý pásek s přívěškem ve tvaru srdce.


Harry zanechal pozorování profesorky právě včas, aby se ušklíbl nad Nevillovým dotazem. "A vy jste byla kousnutá upírem, nebo jste se takhle narodila, paní profesorko?" Dotyčná se zamračila. "Stalo se to, když mi bylo dvanáct, o letních prázdninách…" Vzpomínala si na to, jako kdyby to bylo včera.

Bylo kolem desáté hodiny večer. Tanya Tormentová se společně se svojí nejlepší kamarádkou procházeli prázdnými uličkami na kraji Londýna. Najednou se z jedné temné uličky ozvalo zašustění listí a následně kroky. Dvě kamarádky strnuli hrůzou. Zadívali se do tmy. Všude byl klid. Široko daleko se neozývalo nic jiného, než zrychlený dech dvou čarodějek s napřaženými hůlkami. "Je tam někdo?" Zašeptala Nicola, Tanyina kamarádka. Na světlo vyšel blonďatý chlapec asi tak v jejich věku. Monica s Nicolou si oddechli. "Davide, víš jak si nás vyděsil?" "To byl účel." Zasmál se jmenovaný a ukázal tak své prodloužené špičáky. Nicola nahlas vykřikla. "Ty jsi upír?" David se ušklíbl. "Ne, Merlin." Monica po něm hodila vražedným pohledem. David se jen uchechtl. "Na blbou otázku, blbá odpověď." Pak se ale upír začal k dvěma čarodějkám nebezpečně přibližovat…

Byla bledší než normálně, pokud je to u upíra možné. Po tváři se jí skutálela slza. "Myslím, že si dovedete představit, jak to bylo dál. Pokousal mě jeden z mých nejlepších přátel. Byla jsem na dně. Nicola dva dny poté zemřela, nedokázala se s tím vyrovnat." Smutně se na celou třídu usmála. "Koneckonců…To co se stalo je minulost, a to už nezměním. Mohlo to dopadnout i hůř." Harry si málem vypíchl oko brkem, se kterým si zrovna pohrával. Tohle už jsem někde slyšel! Že by se s Annien znali? To je dost možný, musím si s ní promluvit. Zvednul ruku. Upírka mu naznačila, ať se ptá. "Kolik vám je?" Optal se. Většině přítomných div nevypadli oči z důlků. Tanya se usmála. "Přesně 23 let, 4 měsíce a…8 hodin, nějakých 30 minut a pár vteřin." Zářivě se usmála a Harry se opět zamyslel.
Je o dva roky starší než Annien. Teoreticky by se mohli znát ze školy. Ještě jsem se mohl zeptat, v jaké koleji studovala, ale to nechám na později. Měl bych si sní promluvit někde o samotě. Ale jak, abych nevzbudil podezření? Potřebuji…školní trest. Usmál se a vesele šťouchnul do Monici. Toho si nikdo ani nevšiml. Vzal učebnici OPČM a přetáhl s ní Monicu po hlavě. To učitelka, vykládající zrovna něco o dracích zaregistrovala a neslyšně připlula k jejich stolu. "Co se tady děje?" Optala se výhružně. Harry se ušklíbl. "Já jsem tady slečnu Smithovou praštil učebnicí po hlavě!" Profesorka si ho nechápavě prohlížela. "Smím znát důvod?" Mladý Potter nasadil už dosti ohraný, ale stejně hrůzu nahánějící ďábelský úsměv. "Snažil jsem se o to, aby se mé sousedce rozsvítilo." Vysvětlil a pozoroval reakci profesorky. "Je vám něco, slečno?" Optala se. Monica zakroutila hlavou. Harry si povzdechl a upírka se opět přesunula ke katedře. "Co to mělo znamenat?" Vyjela po Harry myšlenkou Monica. Dotyčný jen pokrčil rameny. "Potřebuju školní trest." Monica jen zakroutila hlavou a dál se věnovala výkladu o dracích.
Harry ten trest potřeboval opravdu naléhavě, a tak vzal učebnici a praštil s ní po hlavě Hemionu. "Co děláš?" Vyštěkla po něm. Harry se jen zašklebil a pozoroval profesorku, kterou už to začalo štvát. "Co si myslíte, že děláte?" Zavrčela na něj. Harry se pousmál "Chci a by slečně Grangerové zhaslo." Obeznámil ji. "Nemáte náhodou násilnické sklony, pane Pottere?" Optala se nabroušeně. Harry přikývl. "V každém případě! Snažím se je obě dostat na ošetřovnu." "Aby jste na ní nakonec neskončil vy!" Zasyčela výhružně. "Nestačil by školní trest?" Optal se s obavou v hlase. Upírka mlčky přikývla a Harry nadšeně vyskočil až do stropu. "Super! Mám to!" Asi by takhle řval dál, kdyby nezachytil profesorčin výhružný pohled.
Byl spokojený sám se sebou. Na konci hodiny jim profesorka ještě nabídla hodinu soubojů a k jejímu velkému uspokojení všichni přítomní přijali. Po ukončení hodiny se Harry se svými třemi přáteli vydali na přeměňování. Obě dívky se z něj snažili vypáčit, co to mělo znamenat, ale Harry mlčel jako hrob. Když se nad sebou tak zamyslel, musel se sám sobě smát. Ztropí takovýhle povyk jenom kvůli tomu, že jeho profesorka řekne stejnou větu, jako jeho…jak má Annien vlastně teď nazývat? Spolubojovnice, kamarádka, nebo snad čarodějka na stejné straně barikády? Nevěděl. Annien pro něj byla velkou neznámou. Takhle se k němu nikdo dospělí ještě nikdy nechoval. Neměla jediný důvod mu věřit, ale přesto mu svěřila tajemství svého života. Věřila v něj, nechovala se k němu jako k dítěti. Možná to bylo tím, že nebyla o tolik starší než on sám. Každopádně mu vyhovovala a on se celkem těšil, až potká ty její zpropadené kamarádíčky.
Dvouhodinovka přeměňování probíhala bez větších problémů. I když jednou, samozřejmě omylem, nabarvil Malfoyovi vlasy na modro. Profesorka McGonagalová ho za to pochválila, jako za správně splněný úkol. Opakování z předešlých ročníků mu docela šlo, a tak se s úsměvem na tváři vydal na oběd.
Před vstupem do velké síně ho zastavila Monica. "Nezapomněl jsi na sázku, že ně?" Optala se. "Na to se nedá zapomenout." Odsekl. "Dnes je super den pro legraci." Oznámila mu a pozorovala jak jeho vlasy pomalu zelenají. Radši ho odtáhla kousek dál a upozornila ho na jeho nynější vzhled. Harry si jen povzdechl. "Vidíš co děláš? Tohle už se mi normálně nestává!" Vyčetl jí. Monica se jen ušklíbla. "Jdeš první." Harry zblednul a odploužil se vstříc svému osudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ,adf | 16. února 2011 v 10:15 | Reagovat

:-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

2 adf | 16. února 2011 v 10:15 | Reagovat

8-)

3 adf | 16. února 2011 v 10:16 | Reagovat

O_O

4 adf | 16. února 2011 v 10:16 | Reagovat

:D

5 adf | 16. února 2011 v 10:16 | Reagovat

:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.