26. Růžová nákaza a mlátící roští

18. května 2010 v 20:26 | Nemesis
26. Kapitola
Růžová nákaza a mlátící roští

"Asi jsme použili moc toho dynamitu, Moni." Zašklebil se Potter, když po boku s Bezhlavým Nickem, Ronem a Hermionou zbíhali do prvního patra ke kabinetu školníka Filche. Čím víc se ke kabinetu blížili, obklopovalo je více dýmu a vystrašených studentů. Harry s Monicou a Nickem bez problémů proplouvali davem lidí, ale Ron s Hermionou to měli čím dál tím těžší.
Už byli skoro tam, když se Harry zastavil. "Nicku, řekni Mie a Ronovi, že tu začíná kouzelné pásmo, ať dál nechodí." Duch přikývl a vše zopakoval oběma studentům. Hermiona se zatvářila nesouhlasně. "Tak si vytvoříme jednoduchý štít, ale prostě tam půjdeme." Namítla. "Nikcu, řekni jí, že jestli si myslí, že by nebyla se štítem okolo sebe mezi hromadou růžově oblečených lidí nápadná, tak ať si tam klidně jde, je to vlastně jenom její věc." Odsekl Harry a Sir Nicolas přetlumočil. "Mohu se zeptat, co se tu vlastně děje, Harry?" Ptal se duch zmateně. "Pastička na Filche. Nechali jsme mu vybuchnout kabinet a s ním i kouzelný barvící prášek. Takže každý, kdo vejde do určité vzdálenosti od kabinetu, zrůžoví." Odpověděl po pravdě jmenovaný. "A jak víš, odkud funguje to zrůžovění." Ptal se Nick dál. Sakra, co mu mám říct? Přemýšlel Vyvolený. O mé schopnosti, že cítím magii vědět nesmí…Tak řeknu, že…je to vypočítané na rovných dvacet metrů. Jo! "No, my jsme to vypočítali na dvacet metrů." Řekl jen. Nick přikývl.
V tu chvíli kolem nich proběhl Filch, růžový od hlavy až k patě. Za ním se z dýmu vynořila další postava. Harry v ní poznal Severuse Snapea. Společně s Monicou vyprskl smíchy. Pohled na Snapea v růžových šatičkách s korzetem, s mašlí ve vlasech a balerínkách stejné barvy byl opravdu k popukání. Hermiona, ani Ron si záchvat smíchu před profesorem lektvarů dovolit nemohli, tak se ho snažili maskovat náhlími záchvaty kašle. "Argusi, Severusi, co se stalo?" Uslyšeli čtyři přátelé za zády. Harry se instinktivně přitiskl co nejvíce ke stěně, ale pak mu došlo, že je to v tuhle chvíli zcela zbytečné. McGonagalová jím bez povšimnutí prošla.
"To byli oni. Tihle dva to určitě udělali." Zavrčel Filch a ukázal přitom na Hermionu a Rona. "Je to pravda?" Vyštěkla na ně profesorka přeměňování. Oba studenti svorně zakroutili hlavami. "To jim věříte víc než mě?" Zuřil školník. McGonagalová nevěděla co říct. Z toho ji naštěstí zachránil Bezhlavý Nick. "Celou dobu byli se mnou a psali pojednání o možnostech smrti a posmrtného života." Opakoval po Harrym, kterého nikdo jiný než on a Monica neslyšel. Hermiona bez váhání přikývla a Snape se znechuceně zašklebil.
To už k nim cestou spěchal i Brumbál, Kratiknot, Prýtová a Tormentová. "Co se tu stalo, Minervo?" Zeptal se okamžitě ředitel. McGonagalová se krátce zamyslela. "No…zrovna jsem šla tady za Argusem, když jsem uslyšela od jeho kabinetu hroznou ránu. Od jeho kabinetu se hrnul dým. Rozběhla jsem se tedy blíž a to už jsem ho našla tady i se Severusem v lehce…změněné podobě." Dovyprávěla a při pohledu na Snape a Filche v růžovém začali všem profesorům cukat koutky. "Podíváme se, co se stalo." Zavelel Brumbál a obezřetně vyrazil dýmem směrem ke kabinetu. "Tam bych být vámi nechodila, Albusi." Upozornila ho klidně profesorka Tormentová. On na to nereagoval a McGonagalová, Kratiknot, Filch a Prýtová se vydali za ním.
Tss…ještě bude litovat, že mě neposlechl. Pomyslela si Tanya. Jsem upír, a proto cítím magii trochu více a jinak než kouzelníci. Tamhle začíná nějaké magické pásmo, tipla bych to na tu "růžovou nákazu". Ušklíbla se a představila se Brumbála v růžovém. Zachechtala se. Někdo vedle ní vyprskl smíchy. Až teď si všimla, že stojí u Rona, Hermiony a ještě někoho…v tom dýmu toho nebylo tolik vidět, ale díky upířím smyslům si všimla obrysů nějakého ducha. "Nicku?" Zkusila to. "Jste bystrá, slečno." Usmál se duch a doletěl blíže k ní. Tanya se usmála. Cítila tu však přítomnost ještě někoho. Někoho…ne, úplně živého. Spíše jenom…odrazu člověka, duše. Sakra! Co to je? Stoprocentně to cítím jen díky upířím smyslům, vždyť jako upír vlastně nejsem úplně živá, ale tohle je něco jiného. Něco nevysvětlitelného. Jako by zde poletovala duše někoho živého, ale jak je to možný? Vždyť když někdo žije, musí mít duši v těle, leda… "Potter, Smithová?" Tipla si nejistě. Je pravděpodobnost asi 0,01% ze sta, že jsou to oni. Pomyslela si a ušklíbla se. "Odpoví mi někdo?" Vyštěkla, když všichni zůstali úplně zticha. "Super! Pokud mi to ihned neřeknete, ujede mi ruka a omylem vám dám loknout veritaséra." Pohrozila. Všichni pořád mlčeli. "OK. Mlčení znamená souhlas." Prohlásila a odněkud vytáhla lahvičku s průhlednou tekutinou. "Pottere, vím, že máte určitě nějaký způsob, jak mi dát vědět. Takže se ukažte nebo nezůstaneme jenom u veritaséra." Zasyčela někam do prázdna, a tak, aby to každý viděl v ruce stiskla hůlku.
Najednou ucítila, jako by se jí někdo snažil dostat do hlavy pomocí nitrozpytu. Vzdorovala dobře, ale útočník taky nebyl začátečníkem. Sebrala všechny síli a vykopla nevítaného návštěvníka své hlavy ven. Uslyšela v hlavě něčí hlas. "Umíte dobře nitrobranu, paní profesorko." Po chvíli přemýšlení poznala hlas Harryho Pottera. "Ale jak…?" Zakoktala nahlas. "Je to jednoduché. Když nás zasáhl ten lektvar, nějak se naše duše odpojili od těl. A jak to, že umím nitrozpyt?...učil jsem se." Odpověděl. Profesorka vykulila oči. "A kdo všecho to ví?…to o té duši." Zeptala se teď už také pomocí nitrozpytu. "Hermiona, Ron, Bezhlavý Nick a Monica." Vyjmenoval Harry. Takže Brumbál to neví, jo? Budu si s nimi muset někde v soukromí promluvit. Ušklíbla se.
"Všichni čtyři u mě máte za hodinu školní trest." Řekla dost nahlas, aby to slyšelo celé okolí. Nemůžu si je přece jen tak pro nic za nic odtáhnout do kabinetu. Pomyslela si. "Čtyři?" Uslyšela za sebou. Otočila se a spatřila šklebícího se Snapea. Ztuhla. Nedala na sobě však nic znát a rychle vymýšlela výmluvu. "Ano Severusi, čtyři. Slečna Grangerová, Pan Weasley, Sir Nicolas…jé, promiňte sire, já vás nechtěla započítat." Omlouvala se rychle. "Nevadí, profesoři si mě často pletou se studenty." Pronesl ironicky. Harry hodil po Nickovi naštvaný pohled. "To jsou stále jen dva." Ušklíbl se Snape jízlivě. "Samozřejmě. Oni to ještě řeknou slečně Weasleyové." Domluvila Tormentová. "Pan Potter nejde?" Zeptal se profesor sarkasticky. Sakra, on mě slyšel. To není možný. Co teď? Sakra…mysli, mysli, mysli. Budu muset zapírat. "Jestli o tom nevíte Severusi, tak pan Potter už nějakou tu dobu leží na ošetřovně." Oznámila mu s jistou dávkou sarkasmu v hlase, jakou on sám taky velice rád používal. "Oh, myslel jsem si že tam je, ale když jste tady na něj křičela přes celou chodbu, usoudil jsem, že už se probral." Ohradil se. "To by byla opravdu skvělá zpráva, ale mohu vás ujistit, že tu není." Usmála se na něj mile. "To mě mrzí. Chtěl jsem mu popřát brzké uzdravení." Odvětil. "Ale pořád mě zaráží, na koho jste zde volala Pottere, když jediný Potter kterého znám je na ošetřovně." Dodal. "Ále…bratranec Harryho otce má dvě děti a jedno z nich má syna a bratranec z pátého kolene toho syna se taky jmenuje Potter a náhodou sem přišel na prohlídku hradu." Vysvětlila bez zaváhání. Snape si jen odfrkl a rázoval si to ve svých reflexně růžových šatičkách někam pryč.
"Takže všichni čtyři pojďte do mého kabinetu." Pošeptala čtyřem studentům. Otočila se na podpadku a rychlím krokem se od nich vzdalovala. Někdo za ní vyprskl smíchy. Otočila se a spatřila v čele početného zástupu Brumbála v růžových šatech na ramínka a kozačkách stejné barvy, hned za ním se z mlhy vynořila profesorka McGonagalová v krásné, jak jinak než růžové kombinéze, která toho více odhalovala než kryla. Za ní šel Kratiknot v bokovkách a halence, Prýtová v minisukni a pouhé podprsence a zástup uzavíral Filch v baletní sukni a dresu. Všichni přítomní se mohli potrhat smíchy. Okamžitě se rozeběhli za profesorkou Tormentovou. Jen Bezhlavý Nick zůstal a lichotil profesorce McGonagalové. "Hlavně jim o nás nic neříkejte." Zakřičela na něj ještě Monica, než zmizeli za nejbližším rohem.

Když Ron s Hermionou za stálého chichotání vešli do kabinetu profesorky Tormentové, zašeptala Mia někam do vzduchu. "Monica a Harry tu jsou?" "Ano, jsou tady." Odpověděla tiše profesorka a zabezpečila místnost proti odposlouchávání. "Jak to víte, paní profesorko?" Zeptala se Hermiona nechápavě. "Jsem upírka, cítím je." Zavrčela. Hermiona jen přikývla. Z jejich profesorky šel někdy opravdu strach. "Dobře, takže si zopakujeme fakta. Harry vytvořil nějaký neznámý lektvar, díky kterému jeho duše opustila tělo. Vidí a slyší ho pouze ti, co jsou někde mezi životem a smrtí, to znamená duchové, nemrtví, infery a…upíři. Počkat…vždyť bych tě měla vidět, Harry." Uvědomila si. Začal se před ní rýsovat jakýsi… "flek" Poznamenala nahlas. Ten flek se na ní zašklebil. "Monico, jak jsi to udělala?" Optali se společně Harry s Tormentovou. "Nevím, prostě jsem chtěla, aby mě profesorka viděla." Vysvětlila jmenovaná. Po chvíli se vedle začal rýsovat i druhý flek. "To je dobrý, vidí mě jenom ten, kdo chci aby mě viděl." Usmál se Harry a opět profesorce zmizel z očí. Pak se objevil, zmizel, objevil, zmizel. "Nech už toho, konečně!" Okřikla ho Monica. "Oni nás nevidí, co?" Zeptala se a ukázala na Rona a Hermionu, kteří nechápavě sledovali upírku. "Ne." Odpověděla zmíněná.
"Jděte na kolej, tady už Harrymu a Monice nepomůžete." Usmála se na ně. "Ale…" Chtěla protestovat Mia. "Ne, Hermiono! Až něco zjistíme, budete to vědět jako první." Slíbila a vystrkala je z kabinetu. Sedla si do křesla a pozorovala dva fleky. "Sakra, takovýhle lektvar snad ještě nikdo nevymyslel." Mumlala si pro sebe. "Můžeme to svěřit Snapeovi, ale to asi ne, ten by všechno vyžvanil buď Brumbálovi, nebo Voldemortovi. To by nešlo. Možná by to chtělo někoho jiného, kdo se zajímá lektvary…lékouzelník, nebo někdo z odboru záhad? To ne, co démonologie…to by možná šlo, i když oni vlastně nejsou duchové, démoni…ale přece jenom jsou to jakési zbloudilé duše. To je ale nebezpečný obor. Svěřím to někomu a už je nikdo nikdy neuvidí, ty lektvary by byli bezpečnější, ale…třeba existuje člověk, který zvládá oboje, určitě někoho takového znám…no, jo Thersea." Vykřikla nadšeně. "Blacková" Doplnili ji Harry s Monicou dvojhlasně. "Vy ji znáte?" vyjekla. Přikývli. "Dobře, to všechno zjednodušuje, teď ji musíme někde sehnat. Nemáte nějaký nápad?" Optala se. "No, mohli by jsme se s ní spojit." Navrhl Harry a pomyslel na Annien.
O chvíli pozděj uslyšel v mysli její hlas. "Harry, co potřebuješ?" Zeptala se. "Prosím, nemohla by jsi být za deset minut v Chroptící chýši?" Zeptal se. "Proč?" Zajímalo jí. "To je teď jedno, ale je to fakt důležitý." Prosil naléhavě. "Tak fajn, za deset minut." Zopakovala a ukončila spojení. "Za deset minut v Chroptící chýši." Oznámil Monice a profesorce. "Jak jsi to udělal?" Zeptala se ho upírka. Potter se na to jenom tajemně usmál.

Dva "fleky" říkající si Harry Potter a Monica de Wild, krycím jménem Smithová seděli společně s upírkou Tanyou Tormentovou na polorozpadlé posteli v Chroptící chýši. Uběhlo už minimálně půl hodiny od domluvení schůzky a Annien stále nepřicházela.
Najednou uslyšeli hlasité nadávání, které se neustále blížilo. "Jakej idiot sem dal postavit tu pitomou vrbu. To chtěli aby každýho, kdo kolem ní projde zabila, nebo co? Příště se jim na schůzku u takovýho roští vykašlu! Tohle je o zdraví!" Hlas se stále blížil a trojice neměla moc daleko k záchvatu smíchy. Nadávky utichly a z chodby vyšla postava v černém plášti z kápí. Spíš by se to dalo označit za postavu v cárech černé látky. Někde byla látka od krve, hlíny, nebo bahna. "Zdar lidi!" Zavrčela na všechny přítomné a plácla sebou do křesla. To zavrzalo a rozpadlo se, takže zůstala sedět na zemi. "Pitomý bystrozoři, idiotská vrba a ještě k tomu debilní křeslo." Zaklela a přisedla si na postel k Tanye a "flekům".
Chvíli koukala do blba, ale pak vyletěla z křesla a s otevřenou pusou zírala na jediného viditelného člověka. "T-ty?" Zakoktala. "Harry, to není vtipný." Zavrčela. Dva neviditelní studenti se váleli po zemi v záchvatu smíchu a profesorka se ho snažila marně zadržet. "Harry jde ti to dobře, ale je to trapný." Štěkla. "Sakra, seš ty vůbec Harry?" Vypískla. "K čertu s metomorfgáma!" Zaklela. Vytáhla hůlku, zamířila jí na Tormentovou a zeptala se. "Seš Tanya, nebo Harry." "Tanya." Přišla jí jednoznačná odpověď. "Fakt?" "Jo!" "Dokaž to." Vyzvala jí. "Jsem upírka Tanya Tormentová, která chodila do Zmijozelu o dva ročníky výš než Thersea Annien Blacková, kterou považovala do konce třetího ročníku za svojí nejlepší kamarádku. Nějaké další otázky, Therseo?" Ušklíbla se Tormentová. "A teď už ji nepovažuješ za kamarádku?" Vyzvídala jmenovaná. "No…nevím co si mám myslet." Odpověděla Tanya. Annien položila další otázku. "Chtěla by ses s ní zase spřátelit?" "No…já nevim…možná, že…" Napínala to. "Ale jasně že jo!" Vykřikla a objala svou starou známou.
"Tohle všechno je sice super, ale já bych chtěl zpátky svý tělo." Poznamenal Harry. Tanya se odtáhla od Annien a s vážnou tváří se na ní podívala. "Chyběla jsi mi…fakt, ale mi potřebujeme vyřešit jeden malý problémek." Annien se na Tanyu zvědavě podívala. "Co to bude?" "No…Harry dělal veritasérum a nějak se mu nepovedlo…a vlastně asi vyrobil úplně nový lektvar…" Annien jí přerušila. "Šikovnej, to bude po mně." Usmála se. "No…ne tak docela." Poznamenala upírka. "On mu vybuchl kotlík a jeho duše se oddělila od těla a teď neví jak zpátky." Dovyprávěla. "Já říkala, že z toho kluka něco bude." Odvětila Annien s úšklebkem, ale pak zvážněla. "Potřebuji jejich krev, kde mají těla?" Zeptala se. "No, byli na ošetřovně, ale pak jsme je asi nechali v Komnatě nejvyšší potřeby." Odpověděl Harry a Tanya to Annien přetlumočila. "Fajn, tak si je asi přivoláme." Usoudila. "To nemůžeš, nevíš co by to s nimi udělalo. Co by jsi dělala, kdyby ti přilétla jenom půlka tady Harryho?" Vyjekla Tanya. "Které půlce bys dala přednost?" Odvětila Blacková s úšklebkem. Po chvíli přemýšlení upírka odpověděla "Horní." Annien se usmála. "Tak si ho rozdělíme. Ty horní já spodní, souhlas?" "Jasně, ale co když bude přeříznutý podélně?" "Rozčtvrtíme ho a každá dostaneme dvě čtvrtiny." "Domluveno." Zakončila jejich nesmyslnou debatu Tanya. "A Therseo, mám ti něco vzkázat od Harryho…prý jsi nechutná špinavá Blacková, a že se radši než tobě nabídne Šedohřbetovi." "Díky za kompliment." Ušklíbla se jmenovaná.
"Kde vlastně Harry s Monicou jsou?" Otočila se na svou kamarádku. "Jaká jejich část?" Opáčila Tormentová. Annien nad tím zakroutila hlavou a pak zavrčela "Duše." Tanya ukázala někam do prázdna. "Fajn, jdeme pro ty těla." Rozhodla a rázovala si to k podzemnímu tunelu. "Počkej, takhle jít po Bradavicích nemůžeš." Zastavila jí upírka. "Pravda." Zamumlala a sundala si plášť. "Já tý vrbě ještě ukážu, tohle byl jeden z mých nejoblíbenějších." Zasyčela při pohledu na plášť. "Půjdu takhle." Rozhodla. "Máš na sobě krev a vypadáš jako Thersea Annien Blacková…to nejde." Vytkla jí Tanya.
Annien se po sobě podívala. Měla trošku krvavé černé tričko s hlubokým výstřihem a kalhoty stejné barvy. Vyčarovala si zrcadlo a položila ho na podlahu chýše. Zavřela oči a začala se měnit. Po chvíli tam místo ní stála přitažlivá brunetka, s krátkými rovnými vlasy. Měla štíhlou postavu, asi tak metr sedmdesát, oblečená ve školním hábitu Zmijozelu. "Ty jsi metomorfág?" Vyjekla Tanya. "Jo, všechno ti vysvětlím, ale ne tady." Odsekla brunetka a vlezla do chodby. Byli těsně u východu, když se Annien zastavila. "Jdeš kolem toho mlátícího roští první." Zavrčela na Tanyu. "Jak je libo." Odvětila upírka a stiskla suk na kmeni vrby, jak jí to ukázal Harry. Annien s otevřenou pusou koukala na vrbu, pod kterou leželo spoustu uříznutých větví. "Ty jsi jí ale pěkně zřídila." Okomentovala to upírka. "No co, nemá se mi plést do cesty." Odsekla Blacková a namířila si to k Bradavické bráně.

Uběhli už asi tři hodiny od doby, co Annien a Tanya i s těly dvou "fleků" přemístili do letního sídla Blacků. Ihned po příchodu se Blacková zavřela do laboratoře a ostatní si povídali o všech možných věcech. Po nějaké době se tu objevil i Uregen a za další půhodinku Matthew. Ten byl jediný, kdo Harryho a Monicu neviděl, protože Tanya byla upírka a Uregen poloupír. Zrovna utěšovali Monicu, která se dozvěděla, že její matka je mrtvá a otec na temné straně, když se z laboratoře přiřítila Annien. "Mám to." Vykřikla a doběhla k dvou nehybným tělům. Nalila jim do krku nějaký zelený, nechutně vypadající lektvar a čekala, co se stane.
Harry ucítil, jako by ho někdo vysál vysavačem. Cítil jak ho něco vtahuje do jeho těla. Otevřel oči a zvednul se. Podíval se na svojí ruku, už nebyla průhledná. Nadšeně vykřikl a obejmul Annien. Pak přišel k Monice, která byla stejně nadšená jako on sám a nežně jí políbil. "Díky, Annien." Usmáli se oba. "To by chtělo oslavu." Zavelel Matthew a mávnul hůlkou. Přiletěli k němu dvě flašky. "Absint." Zašklebila se Annien znechuceně a taky mávla hůlkou. "My si dáme něco lepšího." Usmála se. Harry se podíval, co jim sehnala.

Salón vín české republiky.
Výběr z cibéb
Veltlínské zelené
2005
Vinařská oblast Morava
Vinařská obec Dolní Dunajovice
Vinné sklepy Valtice
Alk. 10,5 %
0,30 l

"Hm, bílý vínko…si dám." Ušklíbl se a prohlédl si druhou láhev.

Salón vín České republiky
Pozdní sběr
Chardonnay
2006
Vinařská oblast Morava
Vinařská obec Mikulov
Vinné sklepy Valtice
Alk. 10,5 %
1 litr

"Česká republika…jo? O tom už jsem něco slyšela. To je někde…u Prahy?" Zajímala se Monica. "Praha je hlavní město Česka." Opravila jí se smíchem Tanya. "v Česku mají dobrý pivo." Poučil jí zasněně Matthew. "Zajímá tě taky něco jiného než chlast?" Zeptal se ho namračeně Uregen. Matthew se zamyslel. "Jasně že jo! Taky tam vyrobili jednu z mojich nejoblíbenějších hračiček." Odpovětil nadšeně a vytáhl odněkud z hábitu nějakou pistoli. "Je pěkná." Pochvílil jí Harry. "Já vím." Přikývnul Matthew potěšeně. "Je to Český samopal Škorpion. Vzor 61 ráže 7,65mm." Poučil je.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sir matyas | 4. října 2010 v 20:48 | Reagovat

a taky semtex ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.