3. Sen a dědictví

6. května 2010 v 19:41 | Nemesis
3. kapitola
Sen a dědictví

Ocitl se na cestě vyskládané třpytivými kameny a lemované stromy. Na jejím konci stál majestátný zámek. Velikostí Harrymu připomínal Bradavice, ale něco zde bylo jiné. Byl plný míru, lásky, přátelství, neposkvrněný zlem.
Kráčel po cestě obklopené rozkvetlými loukami, rozvernými potůčky a vodopády, které vypadali jako stvořené ze samotného světla a záře. Nemohl se zastavit, neznámá síla ho táhla k kupředu. Vzduch byl prosycen vůní květin. Krása místa se nedala vyjádřit slovy. Tohle...nemůže být součástí světa plného utrpení, ve kterým žijí lidé. Je to nadpozemské, nebylo stvořeno pro člověka.
Došel k hradní bráně, která se před ním sama otevřela a on spatřil další tajuplné krásy tohoto místa.
Prošel vodopádem. Proud vody mu dopadal na ramena. Pro něj to však bylo jako pohlazení tím nejjemnějším hedvábím. Pokračoval dál kolem studně se sochou jednorožce.
Prošel další bránou. Tentokrát se objevil na malém nádvoří. Na trávě se zde leskly kapky rosy a zpívali tu slavíci se skřivany v absolutní harmonii. Rozhlížel se kolem sebe.
Z rozjímání ho vytrhl mužský hlas.
"Vítej!". Harry sebou cukl a zadíval se na postavu v červeném plášti. Byl to hnědovlasý muž s modrýma očima. Všiml si znaku vyšitého na jeho červeném plášti…lev. Vykulil oči, ten znak může znamenat jen jedno
"Godric Nebelvír?" zeptal se opatrně.
Muž se jen usmál a pokýval hlavou "Ano, tak se doopravdy jmenuji, Harry."
"O-odkud m-mě z-znáte? A kde to vlastně jsem?"
"Nejsem mrtvý, že ne?" zašeptal vystrašeně. Godric se zasmál
"Ne, nejsi mrtvý Harry. Nacházíme se v Erisedu, u elfů. A jsi tu, protože jsi mým dědicem a já ti musím něco předat." Harry vyvalil oči.
"Tohle je plášť vyrobený elfy. Existují jen dva a královna elfů - Elvíra, se rozhodla věnovat ti jeden z nich. Ten plášť může měnit vzhled a ochrání tě před vyhledávacími kouzly. Jsem si jist, že ti dobře poslouží." S tím podal Harrymu temně černý plášť a začal opět povídat.
"Tento rok se najde druhá dědička. Dědička mé ženy Roweny. Ta ti pomůže s tvým trápením.
Hvězdy Roweně ukázali, že se potkáte v kruhu příslušníků temné strany a ona tě dostane z nejhoršího.
A teď poslední věc. Jakmile se probudíš ve svém pokoji v Kvikálkově, sbal si věci a rychle odjeď pryč. Míří k vám smrtijedi." Godric se naposled mile usmál a Harry opět upadl do klidného spánku.

Ráno se probudil kolem osmé hodiny ranní. Chvíli přemýšlel o tajemném místě a Godricovi, ale nakonec usoudil, že to byl jen sen.
Porozhlédl se po pokoji. Zrak mu padl na plášť přehozený přes židli. Zalapal po dechu.
Tak já jsem opravdu dědic!
Vrhl se k plášti a oblékl si ho na sebe.
Nic se nestalo.
Zamyslel se. Chtěl bych vypadat…jako dědic Godrica Nebelvíra.
Plášť se zbarvil do červené a na rukávu se objevil zlatě vyšívaný lev. Usmál se.
Godric říkal, že mě ochrání před vyhledávacími kouzly. To by mohlo platit i na hledáček a tím pádem...bych mohl kouzlit mimo školu.
"Accio kniha". Neuvědomil si, že v pokoji má docela dost knih. Ty se na něj teď hrnuli ze všech stran. Ještě si stihl rukama přikrýt hlavu, než se na něj všechny sesunuli. Na konci minulého roku, si jich totiž pár "vypůjčil" z knihovny.
"Balit". Knížky se úhledně narovnaly do kufru i se vším ostatním.
Najednou si Harry všiml knihy, kterou viděl poprvé v životě. Jak se mu dostala do kufru?
Otevřel ji. Do klína mu vypadl dopis, psaný úhledným rukopisem.

Dědici,
Ty, kdož jsi mým potomkem, tuto knihu uschovej a přijmi ji jako dar ode mne. Najdeš v ní kletby, které ti pomohou vyrovnat se s tvým úkolem. Jako můj dědic, jsi sdělil některé kouzelné schopnosti, jako jsem měl já. Ty však musíš objevit a naučit se je ovládat sám. Věřím, že se nikdy nepřidáš na temnou stranu a pamatuj "Omnia vincit amor" nade vším vítězí láska.

Godric Nebelvír

Harry dál listoval knížkou, listy však neubývaly. Hledal obsah, ale ten nikde. Rozhodl se, že to zkusí stejně jako s pláštěm.
Chtěl bych se dozvědět něco o bílé magii. Knížka začala sama listovat, až se dostala na stránku, kde se vyjímal velký nadpis stejného znění. Nějak ale tušil, že nemá moc času. Rychle jí zavřel do kufru. Staré hadry po Dudleym vyndal ven a hodil je na postel. Umanul si, že nakoupí nové mudlovské oblečení i kouzelnické hábity. Kufr a koště si zmenšil tak, aby se mu vešli do kapsy a vydal se dolů po schodech rozloučit se s Dursleovými.
"Myslím si, že na tuto chvíli už se šestnáct let těšíte…odcházím. Sbohem!" Zamířil ke dveřím, ale ještě před tím než je otevřel, poprosil plášť.
Chci být nenápadný, skrytý, neviditelný. Radostí vyjeknul, když plášť vzal jeho slova opravdu vážně.
Miluju ho!
Vyrazil ven z domu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.