4. Útěk

6. května 2010 v 19:42 | Nemesis
4.Kapitola
Útěk

Přemýšlel o tom, kam půjde. Při myšlence na Grimmaudlovo náměstí se mu před očima objevily vzpomínky na Siriuse, do Doupěte nebyl pozvaný, nakonec mu zbyla jen jendna volba - Příčná ulice.
Vydal se tedy o několik domů dál, dalkeo od hlídky Fénixů, kde si mohl zastavit Záchranný autobus.
Zrovna si udiveně prohlížel lavičku, která ještě stála, protože v Kvikálkově už nebylo laviček, které by nebyli poznamenané Dudleym a jeho partou, když v tom do někoho vrazil. Uslyšel zvuk padajícího nádobí a k nohám se mu dokutálel kotlík. Rozhlížel se kolem, ale nikoho neviděl.
"Kdo tu je?" zeptal se.
"Někdo v neviditelným plášti, ty inteligente! Nech mě jít a já na tebe taky okamžitě zapomenu." Harry se jen pobaveně zasmál.
"Nemáš náhodou hlídku Mundungusi?".
Kdyby na sobě Dung neměl neviditelný plášť, bylo by vidět jak zbledl.
"No tak já půjdu hlídat a ty si běž po svejch!". Harry se rozesmál a Mundungus se mezitím neslyšně vypařil.
Když se Harry uklidnil, změnil si neviditelný plášť na černý s hlubokou kápí. Vypadal sice jako smrtijed, ale tenhle vzhled mu vyhovoval. Měl jistotu, že ho nikdo nepozná.
Jakmile si odmávnul záchranný autobus, proletěla kolem něho krvavě červená skvrna a zastavila o několik metrů dál. Harry přešel jistým krokem ke dveřím. V nich stál Stan Silnička, který teď vyděšeně koukal na nově příchozího. Kdyby neměl Harry kápi, bylo by vidět jak mu cukají koutky. Beze slova dal Stanovi několik galeonů a nastoupil do autobusu a usadil se na volné křeslo.
"Prosil bych k Děravému kotli."
Stan se konečně vzpamatoval, spočetl galeony a zakřičel Erniemu do ucha: "Máme tady nóbl hosta Ernie! Děravý kotel bereme přednostně." Ernie dupnul na plyn a celý záchranný autobus se rozjel "nadmudlovskou" rychlostí.

Trvalo asi pět minut, než dorazili k Děravému kotli. Harry za tu dobu přemýšlel o tom, jestli ho vzali přednostně kvůli tomu, že si to nechtějí ze smrtijedy rozházet, nebo se ho chtějí co nejrychleji zbavit.
Když procházel Děravým kotlem, všichni mu uhýbali, jako by je měl na místě uřknout.
Prošel průchodem na Příčnou. Tady bylo rušno. Pobíhali tu děti se zmrzlinami, celé kouzelnické rodinky s nově nakoupenými košťaty a kotlíky. Prostě to tu vypadalo jako vždycky.
Harry se nejdříve vydal ke Gringottům. Po projížďce vozíkem a vybrání galeonů si zašel pro nějaké přísady do lektvarů a v knihkupectví si koupil několik knížek s tituly "Černá a bílá magie", "Lektvary snadno a rychle", "Velcí mágové a jejich schopnosti" a ještě několik dalších knih s podobnými tématy. Ty pak jednoduše zmenšil a vložil do kapsy.
Když se porozhlédl po ulici, všiml si nového krámku "Weasley & Weasley". Nad tím se musel pousmát. Přešel k výloze. Přemýšlel, jestli nemá jít dovnitř, ale usoudil, že ze vzhledem smrtijeda by tam vzbuzoval opravdu velké podezření. Začal si tedy prohlížet zboží co bylo za výlohou. Vyrušila ho však obrovská rána!
Po celé ulici se začali objevovat smrtijdi.
Nevěděl co má dělat. Smrtijedi ho budou považovat za spojence, bystrozorové a Fénixův řád za smrtijeda. Rozhodl se bojovat proti svým smrtijedím "kolegům".
Přiběhl k chumlu smrtijedů a namířil na ně hůlku.
"Mdloby na vás" zaječel.
Několik se jich svalilo k zemi. Ti co se vyhnuli mu to však oplatili pěknou dávkou zakázaných kleteb. Několika se vyhnul, ale protože jich na něj letělo ještě pěkné množství, rozhodl se vyčarovat štít, o kterém se dozvěděl z knížky bílé magie.
"Scutum."
Objevil se před ním smaragdově zelený štít, který se pod náporem kleteb trochu zavlnil, ale žádná jím neprošla. Smrtijedi na to vyděšeně koukali a tak se rozhodl zaútočit.
"Immobilius"
"Impedimenta"
Tyto kouzla však nepřátelé bez problémů vykryli. Harry nikdy nechtěl zabíjet, ale věděl, že musí přejít na těžší kalibr.
"Sectumsempra". Černou magii zde žádný smrtijed nečekal a proto to nejbližší z nich schytal do břicha a skácel se k zemi.
K Harrymu se přidalo i několik dalších čarodějů, ale smrtijedů byla jasná přesila. Ti co nebojovali se skupinkou odvážnějších, mučili ztracené děti, nebo zapalovali obchody.
"Nabízím ti spolupráci, kouzelníku. Přidej se k nám, nebo zemřeš," ozval se jeden z černě oděných.
Podle hlasu Harry poznal Crabba. Věděl, že nemá proti tak velké přesile šanci, rozhodl se co nejvíce zdržovat. Doufal, že bystrozorové a členové řádu přijdou co nejdříve.
"Dobré pěkné ráno přeji, Crabbe!" začal Harry posměšně. "Na vaší pitomou stranu se nepřidám, ani kdyby jste mě mučili."
To si postava vedle něho odfrkla. "Jsi šílenec, hochu."
Tenhle hlas znal, tenhle hlas nenáviděl. Zatnul ruce v pěst, aby se na Bellatrix okamžitě nevrhnul.
"Taky tě rád vidím Bello! Jakpak ses měla v Azkabanu?"
Ta si nechala spadnout kápi, aby všichni viděli její černé rozcuchané vlasy a šílený vražedný pohled, kterým teď směřovala na Harryho.
"My se známe?"
"Bohužel jsem měl tu smůlu."
To už se smrtijedka naštvala a zvařískla: "Crucio!"
Harry se kletbě bleskově vyhnul a stačil ještě zašeptat: "Pouta na tebe".
Bellatrix svázali stříbrné provazy. Harrymu na chvilku proběhlo myslí, že by to nemělo být tak jednoduché, že by se neměla nechat tak rychle svázat. Obavy však vypudil z mysli a došel těsně k ní.
"Chceš zpátky do Azkabanu?" zašeptal s úšklebkem.
Kolem se začali přemisťovat bystrozorové a členové řádu.
Harry už chtěl utéct, ale smrtijedka se neznámým způsobem dostala z provazů, přitáhla si ho k sobě a vášnivě ho políbila. Harry se neodtrhl, tohle rozhodně nečekal.
Jenomže po chvíli si uvědomil s kým se to vlastně líbá. Zadíval se jí do očí. Jemu přes kápi nebylo do obličeje vidět, ale on mohl pozorovat její černé oči ve kterých se teď neodrážela nenávist. Vypadali mnohem klidněji a méně šíleně. Tohle byla jiná Bellatrix než znal. Nemohl dopustit aby jí zavřeli zpět do Azkabanu.
Teď ale bylo pozdě. Někdo na něj zezadu zaútočil.
Harry sebou bouchnul o stěnu nějakého obchodu a zmítal se v bolestivých křečích. Nekřičel, jen tam sebou smýkal ze strany na stranu.
Neznámí toho asi po půl minutě nechal. Harry zvedl hlavu.
Zatmělo se mu před očima. Mučil ho Alastor Moody.
Chtělo se mu brečet z toho, že proti sobě poštval své přátele.
Viděl jediné východisko. Hodil svoji hůlku, kterou stále svíral v ruce po Bellatrix. Moody tohle nečekal a proto se nestihl bránit, když ho smrtijedka spoutala.
Harry jí pozoroval, jak se rozhoduje co má dělat. Nakonec došla k Moodymu, vzala mu jeho hůlku a přiklekla k Harrymu.
Ten vypadal opravdu hrozně, až na to jeho plášť neměl ani jedinou díru a kápi měl pořád na hlavě.
"Já nepůjdu do Azkabanu, ale ty taky ne," zasyčela.
Pak se usmála a vrátila mu jeho hůlku. Myslel si, že ta se ani doopravdy usmívat neumí. Ale teď se vše změnilo. Pomohla mu zvednout se ze země a přemístila se pryč.
Harry zůstal stát v troskách obchodů s několika svázanými smrtijedy a mnoha bystrozory.
Poprosil svůj plášť o neviditelnost a vydal se k Děravému kotli.
Cestou si všiml Remuse a Kingsleyho, kteří si spolu v ústraní něco šeptali. Oba vypadali dost zarmouceně, a proto se rozhodl zjistit nejnovější události. Došel k nim asi na metr a zaposlouchal se
"Měl jsem Harryho lépe hlídat. Nikdo jiný mi nezbyl a teď už i on je...mrtví. Já takhle nemůžu žít."
Tohle Harrymu stačilo.
V Děravém kotli, který kupodivu ještě stál, si dal jednu chery, kterou vypil najednou.
Tak oni si o mě myslí, že jsem mrtvý?
Další sklenička.
A Remus beze mě nemůže žít a chce spáchat sebevraždu.
Další sklenička. A ještě jedna a další.
To už se mu začala motat hlava a hůře se mu přemýšlelo. V Děravém kotli bylo prázdno a proto klidně začal přemýšlet na hlas.
"Takže…Remus je mrtvý a myslí si, že chci spáchat sebevraždu. Né, opačně. Já jsem mrtvý a on chce spáchat sebevraždu!"
To nemůžu dopustit!
Trochu houpavým krokem se vydal k letaxovému krbu. Nabral letax, hodil ho do plamenů a zamumlal: "Doupě."
Pohlitli ho samragdové plameny.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.