6. Narozeniny

6. května 2010 v 19:52 | Nemesis
6. kapitola
Narozeniny

Ráno když se Harry probudil, jeho dva kamarádi ještě spali. Podíval se na hodinky, které ukazovali devět hodin ráno. Takhle se nevyspal od začátku prázdnin. Dnes dokonce neměl ani noční můry, což mu náramně vyhovovalo. Vylezl z postele a sešel do kuchyně.
Když otevřel dveře, byla v kuchyni černočerná tma. Už chtěl vytáhnout hůlku, ale v tom se zablesklo a ze všech stran se ozývalo "Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí milý Harry. Hodně štěstí zdraví." Tímhle ho dokonale vyvedli z míry.
Stál tam, neschopen slova, s pusou dokořán. Do dveří vběhli ještě jeho dva nejlepší přátelé a křičeli na celou kuchyni "Hodně štěstí Harry!" S Harrym to málem seklo, když paní Weasleyová přinesla dort ve tvaru famfrpálového hřiště. Nezmohl se ani na slovo. Pořád tam stál s otevřenou pusou a kdyby do něj Hermiona nešťouchla, zíral by na dort ještě zítra.
Potom, co se Harry vzpamatoval z toho šoku se začali rozdávat dárky. Od Hermiony, která byla první na řadě dostal knihu "Kletby a protikletby bílé magie", od Rona "Nejlepší hráči famfrpálu" a Remus s Tonksnovou, která při předávání dárku rozlila sklenici máslového ležáku Moodymu do klína se složili na několik knih o černé a bílé magii. Pan a paní Weasleyovi mu dali pořádný balíček cukroví, Bill mu přivezl z Egypta bezedný váček a Charlie dýku z Rumunska. Jako další Harrymu gratulovali Fred s Georgem, kteří mu přinesli spoustu svých vynálezů a vtípků od ultradlouhých uší až po krvácivé kokosky. Jako poslední byl Moody, který Harrymu předal za všechny členy řádu kožené pouzdro na hůlku. Harry byl dárky opravdu okouzlený.
Oslava pokračovala v dobré náladě. Jedlo se, pilo a když toho měli všichni dost, rozhodli se mladého Pottera zpovídat. Začal Remus "Harry, proč jsi utekl od svých příbuzných a kde jsi byl?" Na něho navázal Moody, kterému pořád vrtalo hlavou, jak se Harry dostal kolem hlídky. "Jak jste se dostal z toho domu?". Černovlasý kouzelník se jen ušklíbl a s menšími změnami začal odpovídat na otázky "Utekl jsem, protože už to bylo u Dursleyových nevydržitelný. Byl jsem v Příčné ulici a z domu jsem odešel normálně dveřmi." Jednoduché, že? Proběhlo několika osobách v hlavě. Ale těžko proveditelné.
Remus nejdříve zezelenal, pak zbělel a teď začal na Harryho nepříčetně řvát "TY JSI BYL NA PŘÍČNÉ? VÍŠ V JAKÉM JSI TAM BYL NEBEZPEČÍ? MOHLI TĚ CHYTIT SMRTIJEDI, NEBO DOKONCE ZABÍT! JAK JSI NĚCO TAKOVÉHO MOHL UDĚLAT?" Harry si to ale nenechal líbit a oplatil to Remusovi stejnou měrou "JÁ NEJSEM MALÝ DĚCKO, KTERÝ BY JSI MUSEL VODIT ZA RUČIČKU REMUSI! NIKDO MĚ NEPOZNAL. VŽDYŤ ANI TEN MUNDUNGUS NA HLÍDCE MĚ NEVIDĚL!" To pravděpodobně Remusovi stačilo a uklidnil se. Pak si ale vzpomněl na bitvu, která na Příčné proběhla a podezřívavě se zadíval Harrymu do očí "Nebojoval jsi na Příčné, že ne?" Harry uhnul pohledem a něco zamumlal. Všem přítomným hned bylo jasné, že se do bitvy opravdu zapojil.
Padali zde i další podobné otázky, ale Harry, protože nechtěl nikomu prozradit o Godricovi a plášti, odpovídal vždy tak nějak neurčitě. "Jak je možný, že můžeš kouzlit mimo školu?" vypálil na Harryho z ničeho nic Remus. Jmenovaný se tajemně usmál a odpověděl "tajemství". To se přítomným nelíbilo a dožadovali se vysvětlení. Ani po několika minutovém naléhání jim však Harry nic neřekl.
Zrovna křičeli jeden přes druhého svoje úvahy, když plameny v krbu zezelenali a vystoupila z nich postava v černém plášti. Harrymu ztvrdly rysy na tváři. Toho kouzelníka by poznal i se zavázanýma očima. Černé mastné vlasy lemující bledý obličej s dlouhým hákovitým nosem.
Nově příchozí se evidentně dobře bavil. Přejížděl pohledem po hádajících se členech řádu. Jeho pohled se zastavil na Harrym, který se znuděně rozvalil na židli a položil si nohy na stůl. Vzájemně si dívali do očí a propalovali se nenávistnými pohledy. Byli jako dva mezkové na úzkém mostě - ani jeden neuhnul. Harry nevnímal nic okolo sebe. Utápěl se v těch černých tunelech a u Snapea tomu nebylo jinak. Ten se nemohl odtrhnout od těch dvou smaragdů, které ho také bedlivě pozorovali. Ani jeden si nevšiml, že se situace kolem konečně uklidnila a všichni zaměřili pozornost na dva soky. Harry se zamyslel na pár slov"Vypadni Srabusi!". Po chvíli se mu hlavou rozezněl Snaepovo hlas "Nápodobně Pottere!" To Harryho vytrhlo z jakéhosi transu a oběma kouzelníkům začali v hlavě kolovat stejné otázky "Jak to udělal? Nitrozpyt, nebo telepatie?"
Harry se musel pousmát nad Snapeovým zamyšleným výrazem a otočil se na Remuse, který leknutím strčil do Tonksnové. Ta spadla ze židle přímo na Freda, který odhodil máslový ležák a ten skončil za dnešek už podruhé Moodymu na klíně. Bystrozor to nijak nekomentoval a kouzlem si vysušil plášť. Zraky všech přítomných se opět upřeli na Harryho. Ten na jejich nechápavé pohledy odpověděl klidným hlasem "Jen jsem se zdravili". Několik členů se pobaveně ušklíblo, ale někteří si pořád nechápavě měřili dvojici. Když i těm pomalejším konečně došlo, že jim to nikdo nehodlá vysvětlit, tak se Harry nenápadně i s dárky ztratil nahoru do Ronova pokoje.
Otevřel Neblevírskou knihu a zamyslel se na jedno slovo "Nitrozpyt". Kniha mu nalistovala stránku s nadpisem stejného znění. Dal se do čtení.

Nitrozpyt je schopnost, kterou má každý kouzelník s dostačujícím magickým potenciálem možnost se naučit. Slouží ke čtení myšlenek při očním kontaktu. Obranou proti ní je nitrobrana, která je jednodušší a snadněji se učí. U kouzelníků s velkým potenciálem se může objevovat nejdříve samovolně. Například při naléhavé prosbě o pomoc atd. Kouzelníci, kteří tuto schopnost bravurně ovládají mohou ostatním posílat myšlenky a vzpomínky. Nejznámější a nejlepší známí nitrozpytci byli Salazar Zmijozel a Godric Nebelvír.

Harry se musel pousmát. Takže můj předek byl jeden z nejlepších nitrozpytců? To dědictví se mi začíná líbit! Tímto dnem dostal Harry novou chuť do života. Sírius mu pořád hrozně chyběl, ale přátelé ho drželi nad vodou.
Další den v doupěti uběhl rychlostí blesku. Harry se spolu s přáteli učil různá bojová a obranná kouzla. Později zjistil, že Nebelvírskou knihu vidí jen on sám, a proto se nemusel bát odhalení. Nebelvírské trio se s pomocí ultradlouhých uší dozvědělo, že Voldemortovi prý někdo ukradl jakýsi kouzelný přívěšek. Snažili se zjistit více podrobností, ale dozvěděli se jenom to, že nikdo o tom více neví.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.