33. Brumbále, tak to jste zvoral!

2. června 2010 v 17:11 | Nemesis
33. kapitola
Brumbále, tak to jste zvoral!

Ráno se Harry vzbudil chvíli před polednem. Se skuhráním se odploužil do obýváku, kde ještě hlasitě chrápal Uregen a ostatní se malátně povalovali v křeslech. "Brý ráno." Ušklíbl se a svalil se do křesla vedle Monici. Ta mu podala flakónek s fialovým lekvarem. Kopnul to do sebe. Hlava ho nepřestala bolet úplně, ale už to bylo podstatně lepší.
"Co se vlastně včera stalo?" Zeptal se jen tak do vzduchu. "Ty si to nepamatuješ?" Podivila se Annien. Harry jen zakroutil hlavou. "Hráli jsme poker o chlast." Mladý Potter vykulil oči. "S kým?" Matt se uchechtl. "No…ty jsi seděl na Lestrangeový, tady Monica na Malfoyovi, Uregen flirtoval se starou Malfoyovou a zbytek, jako byl Snape, Crabbe a Goyle…." "Stačí… stačí!" Přerušil ho Harry zděšeně, ale pak se šíleně rozesmál. "Co je tu k smíchu?" Sykla Nica, která měla taky pořádnou kocovinu. "Ale nic…jenom jsem si tě představil s Malfoyem v posteli." Odvětil Harry. Monica zrudla vzteky a všechny skla v její blízkosti se rozsypala. "Dávej pozor!" Okřikl jí Matt pobaveně.
"Kdy vlastně vyrážíme do Bradavic?" Zeptal se Harry. "Asi tak za hodinu." Odpověděla Annien. "Ale máme problém. Protože nemám žádné Tanyiny vlasy, nemůžu udělat pro tebe, Matte, mnoholičný lektvar. Takže budeš muset být Harry." Dodala. "To je podvod. Já jsem si uhádal, že budu Tanya… tak chci být alespoň Monica." Zavrčel Matthew. "Zamítnuto!" Ozvala se Nica s Harrym zároveň. Mladá Blacková se ušklíbla. "Vidíš, přehlasovali tě, parchanti jedni mladý." Zasmála se. "Takže já jsem Tanya." Řekla a změnila si podobu na mladou upírku. "Harry je Monica a ty jsi Harry." Dokončila to a podala Harrymu světle zelený lektvar. Ten do něj hodil pár svých vlasů a poslal to Mattovi. "Harry, vypadáš nechutně." Prohlásil černokněžník a znechuceně pozoroval lektvar. "Vypij to a žádné námitky." Sykla Annien.
Mezitím si Harry pozorně prohlédl Monicu a změnil se do její podoby. Pak si změnil oblečení na Bradavický hábit s Nebelvírským znakem a bezbarvé čočky vyměnil za černé. "Ááááá!" Ozvalo se od krbu. "Já vidím dvojitě! Moje sestra je tu dvakrát!" Vyjek vyděšeně zrovna probuzený Uregen. Pak se bolestně chytil za hlavu. Annien mu hodila lektvar proti kocovině a on ho s vděkem přijal.
Pak se porozhlédnul po místnosti. Momentálně tu byli dvě Monici. Jedna ve školním hábitu a druhá v černých kalhotech a zeleném tričku. Pak tu byla jedna Tanya v černém plášti a jeden Harry, na kterém podivně visel stejný černý plášť, jako měla Tanya. Uregen vykulil oči. "Po-počkat, kdo je kdo?" Vyjekl. Jedna Monica se převalila přes okraj křesla v záchvatu smíchu, který jí ihned přešel, když narazila hlavou o zem. "Ježiši, ty seš nějakej psychouš, takže…Harry." Usoudil Uregen pobaveně. Monica, která byla označena za Harryho se uraženě zvedla a vypochodovala z místnosti. "Asi jsi ho urazil." Okomentovala to Annien, vypadající jako Tanya. "Takže to byl Harry?" Usmál se Uregen. "Jo." Ušklíbla se mladá Blacková. "Dobře, takže ty Tanyo vůbec nejsi Tanya, protože ta je na ministersvu a jsi Annien, protože… prostě bych tě poznal kdekoli." Odtušil. "No jo, inteligentní jako vždy, že Uregene." Zašklebila se jmenovaná. "Fajn a teď vy dva. Takže normálně bych řekl, že Monica je Monica a Harry by byl v tom případě Matt, ale protože nikdo v tomhle domě není normální, Monica je Matthew a Harry je Monica." Blekotal upír. "Těsně vedle." Prohlásila ironicky mladá Blacková. "I upír takové inteligence, jako já se někdy splete." Odvětil Uregen na svou obhajobu. "Tak si to ujasníme. Ty Annien jsi se převlékla za Tanyu, Harry vypadá jako Monica, Matthew jako Harry a pravou Monicu se mnou jste z toho úplně vyřadili." Shrnul to. "Přesně!" Usmála se Annien a šla hledat uraženého Harryho.

Na Bradavické pozemky se přemístili tři postavy. "To přemístění bez zvuku mě budeš muset naučit, Annien." Sykla jedna z nich. "Si piš, Harry." Odpověděla další. V naprostém utajení se dostali až na pokraj Zapovězeného lesa. "Jde se na to." Sykla Annien v podobě mladé upírky a profesorky Obrany proti černé magii Tanyi Tormentové. Přetáhla si přes hlavu kápi, jak to vždycky dělávala Tanya kvůli svému upírství a vydala se přes školní pozemky směrem k Bradavické bráně. Monica, nebo také Harry a Matthew převlečený za Harryho chvíli počkali a pak se ve školních hábitech vydali za Tanyou alias Annien.
Vešli dovnitř hradu, kde si je všechny hned za bránou odchytl Remus Lupin s Kingsleyem. "Harry pojď prosím s námi." Požádal převlečeného Matthewa vlkodlak.Ten přikývl a následoval je. Annien a Harry chvíli počkali a pak se vydali tiše za nimi. Prošli několika tajnými chodbami a v poslední, která ústí na chodbu u ředitelny si nandali neviditelné pláště, speciálně upravené i proti Moodymu. Ještě, že už všichni máme ty bezedné pytlíčky. Pomyslela si Blacková.
Společně s dvěma členy řádu a Matthewem prošli do Brumbálovi pracovny. Tam už seděl v křeslech kromě Brumbála i bystrozor a Harryho děda Alastor Moody, smrtijed na neznámé straně Severus Snape, Ron, Hermiona a Ginny. Všichni se tvářili na jednu stranu naštvaně a na druhou vystrašeně, jen Snape si dokázal udržet svou ledovou masku.
"Posaďte se." Pokynul jim Brumbál. "Nechceš zmrzlinu, Harry? Usmál se. Matthew mírně zakroutil hlavou. "Ne, dík." Odvětil. Harry by mu dal nejradši přes hubu. Ještě mohl dodat "vole" ne? Pomyslel si naštvaně. Brumbál si Harryho alias Matta zkoumavě prohlédl. "Takže myslím, že je všem jasné, proč jsme se tady sešli." Začal svůj obvyklý projev. "Mě osobně to jasný není." Usmál se "mile" Mattthew. Mladý Potter přemýšlel, že asi černokněžníkovi v jeho podobě omlátí hlavu o strop, protože díky jeho nezvyklému chování už se o něj začali zajímat všichni přítomní.
"Growene, ty pako! Větší pozornost už přilákat neumíš?" Poslal mu myšlenku. "Sorry Harry, pokud chceš, pokusím se." Odpověděl jmenovaný. "To si zkus a roztrhám tě na cucky." Zavrčel tak hrozivě, že se Matthew lekl. "Ano, mami." Pípnul vyděšeně a opět navrátil svojí pozornost Brumbálovi. "Takže Harry, protože jsme si všimli, že neustále někam mizíš, odhlasovali jsme, že obnovíme tvé hlídky." Prohlásil Bradavický ředitel. Matthew vyvalil oči, Annien zavraždila všechny členy řádu pohledem a Harry…tomu se vlasy zbarvili do ruda, z krbu sálali skoro metrové plameny, on vyběhl z ředitelny a nezapomněl pořádně třísknout dveřmi. Nějak si neuvědomil, jaký to vzbudí poprask. "Brumbále, tak to jste zvoral!" Pomyslela si Annien.
Moody se Snapem vytáhli hůlky, někteří se vyděšeně rozhlíželi kolem sebe, jen Mattthew sebou pouze lehce cuknul. Měl jasné podezření, co se stalo. "Harryho to asi hodně naštvalo, co?" Zeptal se Annien. "Jo." Odpověděla Blacková a dál vraždila pohledem Brumbála. "Co to bylo?" Zeptali se Ron s Hermionou vyděšeně. Ředitel Bradavic jen nechápavě pokrčil rameny a poslal Kingsleyho se Snapem, aby našli příčinu toho pohybu dvěří. Ohně v krbu, který už zase jen lehce plápolal si všiml pouze Moody, který se do těch minulých událostí stále více zamotával.
"Takže to je vše, co jsme ti chtěli říct, můžeš odejít." Vyzval Matta Brumbál, a když se Growen otočil nenápadně na něj seslal stopovací kouzlo. Annien musela před paprskem uskočit a její pohled se stal ještě vražednější než dosud. Vyběhla z ředitelny v závěsu za Mattem a ihned je začal pronásledovat nějaký člen řádu. Vzala Matthewa nenápadně za ruku a odtáhla ho do tajné chodby, kterou sem prošli s Harrym. Tam si sundala neviditelný plášť. "Máš na sobě stopovací kouzlo." Oznámila navrčeně svému společníkovi. Ten se ušklíbl. "To asi Harrymu říkat nebudeme, co?... shořel by nám před očima." Annien jen přikývla. "Co s tím?" Zeptal se Matt. "No zatím bys ho na sobě mohl nechat. Chovej se jako normální Harry, nelíbej všechny holky v okolí, nelez jim do sprchy a nezkoušej se studenty obchodovat…já jdu zatím najít toho našeho ohýnka." Nakázala mu a ztratila se v chodbě.
Matthew ji po chvíli následoval a vydal se do Nebelvírské společenské místnosti. "To je na heslo, co?" Řekl si pro sebe, když došel k portrétu Buclaté dámy. Opřel se tedy o zeď a čekal až někdo přijde. Asi po deseti minutách čekání se k němu přihnali nějací dva prváci, kteří pronesli "Třaskavý skvorejši" a dáma je pustila dovnitř. "Jak primitivní." Zamumlal ironicky a prošel do místnosti, kde se svalil do prvního křesla, které se mu nabízelo.

Harry seděl na břehu Bradavického jezera a zamyšleně sledoval jeho zvlněnou hladinu. Nechtěl být na očích Bradavickým studentům a proto si našel klidné místečko u vysoké vrby o něco dál od hradu. Na dlani mu plápolal malý ohýnek, který k Harrymu neodmyslitelně patřil. Už na sobě neměl neviditelný plášť, ale takhle daleko od Bradavic už nikdo ze studentů nechodí. Stále vypadal jako Monica, jen jeho vlasy ještě neztratili rudý odstín.
Jak mi to mohli udělat? To mě chtějí hlídat jako malý dětsko? Pomyslel si zároveň zklamaně a naštvaně. Toho si cením na Annien…nechtěla mě hlídat a dovolila mi se rozhodnout. Řekla "Máš na výběr, je to tvůj život. Možná se mi tvoje rozhodnutí nebude líbit, ale je to na tobě." To je to, co řád neumí. Pořád nějaké tohle musíš, tohle nesmíš, tamti jsou špatní, smrtijedy musíš zavírat do Azkabanu, pomáhej všem na dobré straně…ale kdo je vlastně na té dobré straně? Pochopil jsem, že svět nění černobílý. Každý má své světlé i temné stránky…jakou má asi Voldy světlou stránku?... Možná má rodinu a je milující rodič…ne, to asi ne. Ušklíbl se.
Ale to jsem odbočil od tématu. Vždycky jsem chtěl být bystrozorem, pomáhat dobrým lidem…ale teď už ne. Proč pomáhat i těm, kteří si to nezaslouží a odsuzovat ty, kteří mají sice trošku potyčky se zákonem, ale jsou schopní a chtějí, aby Voldemort padl? To je zapeklitá otázka… možná proto, aby se svět nerozdělil právě na tu světlou a temnou stranu, vždy tu musí zůstat nějaký střed. Bystrozor je uznávané povolání, ale vydržel bych pořád někomu sloužit? Buď Anglii, ministerstvu, nebo samotnému ministrovi? S takovou Umbridgeovou v jedné budově bych to asi nevydržel už ani deset minut, ještě aby mi něco poroučela. Nechápu, jaký idioti jí mohli zvolit za ministrini, vždyť už na pohled je odporná. Buď jim nabídla víc než ostatní, na ministerstvu jsou smrtijedi a ona je jedna z nich, nebo jsou všichni ministerští asi stejně inteligentní jako mouchy ce-ce. No…všechny možnosti jsou celkem pravděpodobné, i když ta poslední…ta je více než jasná.
Co se vlastně teď v Anglii děje? Bystrozorové nevylezli z toho svýho doupěte od návratu Voldyho, Fénixové jsou naopak abnormálně otravní, smrtijedi se taky moc neukazují a hadí ksicht si láme tu svojí plešatou hlavu s nějakou báchorkou o přívěšcích. Všichni jako by se zbláznili…z Monici se vyklubala démonka, spolu s Annien jsem vyhrožoval nějakému upírovi, který kousl Tanyu, použil jsem na Burgina nevydařené cruciatus a taky jsem…to nemůže být pravda! Ne, ne, ne! Na toho žebráka jsem seslal kletbu z černé magie a on…ne, ne…já přece nejsem vrah. - Tím bych si nebyl tak jistý. Odpovědělo mu druhé já. Jak to myslíš? - Ten žebrák na Příčné zemřel díky tobě, jsi vrah! - Ale, ale…to nemůže být pravda! - Jak vidíš, tak je. A udělalo ti to něco? Myslím, že jsi tomu chlápkovi prokázal i docela laskavost, viděl jsi jak vypadal? - Ty jsi moje zvrácená polovina! - Neříkal jsi náhodou před chvílí, že každý má svoje světlejší a temnější já? - No jo, no. - Tak vidíš a nebyla ta vražda vzrušující? - V žádném případě. - Ale uznej, líbilo se ti to. - Ne a zmlkni! - Jak chceš. Rezigonavalo zvrácenější já a Harry se mohl opět ponořit do hlouby svých myšlenek.
Tak já jsem poprvé zabil. Jsem vrah. Jsem stejný jako Voldemort, jako smrtijedi, kdybych zůstal v řádu, nikdy by se to nastalo…jo, protože bych zůstal někde zavřený jako Sirius…Sirius, ten by určitě nechtěl, aby mě zase hlídali. Při vzpomínce na Siriuse jeho tváč potemněla, chyběl mu. Plamen na jeho ruce zhasnul.
Umřel kvůli mně, stejně jako ten žebrák…vrahem už jsem byl dávno, kdybych nechodil na to pitomý ministerstvo…STOP! O tomhle nebudu přemýšlet…
Doufám, že se Tanye nic nestane, snad jí neodvezou do Azkabanu jako…Siriuse. Je to moje chyba, že umřel… počkat, vždyť on neumřel, Ron s Hermionou neviděli testrály a to znamená, že žije! - Třeba neměli na práci jen kochat se okouzlujícím Blackem. Protestovalo druhé svědomí. Ne, určitě se alespoň jeden z nich díval. - Když to říkáš… - Samozřejmě, Sirius propadl obloukem, který tedy není oblouk smrti, ale oblouk…prostě…Oblouk něčeho jiného…jak tajuplný název. Ušklíbl se. Fajn, takže Sirius žije. Žije někde za obloukem. Třeba je tam jiný svět, svět, kde jim místo Lorda Voldemorta pobíhá Lord Potter. Zasmál se. Lord Potter chce ovládnout svět. Lord Potter vyvraždil mudlovskou vesnici…ne, to se nehodí, já bych nikdy nevraždil pro nic za nic. - A co ten žebrák? - Sám jsi řekl, že jsem mu spíše prokázal laskavost. Já vlastně vůbec nejsem vrah. Sirius žije někde jinde a ten žebrák by to takhle chtěl. Nad Harryho dlaní se opět rozhořel malinký plamínek, který se postupně zvětšoval až Harryho zahalil celého. Možná, že už bych se měl vrátit. Brumbála sice Monica nezajímá, ale když jsem Annien ani neřekl, že někam jdu…

Potom, co Matthew v podobě Harryho s neviditelnou Annien vyšli z ředitelny, nařídil Brumbál Hermioně, Ronovi a Ginny. "Hlídejte ho a zkustě zjistit kam se tak často ztrácí a proč se takhle choval. Můžete na něj zkusit použít i svá vlastní stopovací kouzla. Sledujte ho všude. Přes Fawkese mi posílejte zprávy s kým se baví, co dělá i třeba kdy chodí spát, prostě úplně všechno. Hlavně vás nesmí vidět." Hermiona se zamračila. "Není to trochu zásah do soukromí?" Optala se pochybovačně. "Je to pro dobrou věc." Odsekl jí na to Moody a ona už se tím nijak víc nezabývala. "Pokud zjistíte, co se s ním děje. Proč se najednou chová jinak a všechno ostatní, dalo by se uvažovat o tom, že vás vezmeme do Řádu." Zakončil to Brumbál a tři studenti odešli z ředitelny.
Zašli si na oběd, kde Harry i Monica chyběli. "Kde můžou být?" Zeptala se vystrašeně Hermiona. "Možná někde spolu." Odtušila Ginny.
Po obědě se vydali do společenské místnosti, kde podle předpokladů narazili na Harryho, ale bez Monici. "Kde je Monica?" Zeptala se Hermiona, když usedla do křesla vedle převlečeného Matthewa. Ten pokrčil rameny. "A kde jste vlastně včera byli?" Zajímala se. Matt s zasekl. Co si mám jako vymyslet? Tohle si taky mohl vyřešit Potter sám. Pomyslel si naštvaně. "No…Monica…mě pozvala k sobě domů." Zalhal se strojeným úsměvem. Mia se zatvářila pochybovačně, Ron se zasmál a Ginny se rozzářila. "Tak ty s ní chodíš?" Zajímala se nadšeně. Matthew se zamyslel. Chodí Harry s Monicou? Možná bych je mohl dát dohromady…a nebo ne, ať se do toho dokopou sami. Rozhodl s úšklebkem. "Ne." Odpověděl prostě. "Aha." Zasekla se Ginny. Celou dobu mezi nimi vládal taková napjatá atmosféra. Matthew byl nervózní, aby se neprozradil a ti tři měli pochyby o tom, jestli s tím špehovaním dělají dobře. Napjaté ticho mezi nimi přerušila až Hermiona. "A…ehm…nechceš si jít udělat úkoly, Harry?" Optala se. Matthew se zhrozil. Chvíli zaskakuju za Pottera a hned bych mu měl dělat nějaký úkoly, na to se můžu vykašlat. Pomyslel si a s úšklebkem odpověděl. "Ani ne." Pak se otočil, vyšel ze společenské místnosti a nechal Harryho vykolejené přátele za sebou. Pochopil, že právě oni ho mají hlídat.
Rozešel se směrem ven z hradu, když uslyšel z jedné učebny velice zajímavý rozhovor. Přitiskl ucho na dveře a zaposlouchal se. "A jak to pero vlastně funguje, Lupine?" Ptal se někdo. "Stačí do vzduchu napsat vzkaz a myslet na člena Řádu, kterému to vzkazuješ." "Nepřipadá ti to trochu moc nápadný?" "Ne, tomu člověkovi se to objeví na dlani, takže si toho nikdo jiný nevšimne." "Myslíš? Potter je sice tupec, ale že byl byl až tak blbý, to zase ne." "Severusi, Harry na tohle nepřijde, Ron s Hermionou a Ginny zjistí kam pořád mizí, pak je všechny budeme moci přijmout do Řádu a budeš mít klid." "Přijmout do řádu? Ty děti? Weasley je rád, když si nevypíchne oko vlastní hůlkou a Grangerová-všechno-vím tě poselchne na slovo, i kdybys chtěl, aby skočila z okna." Matthew se za dveřmi pobaveně šklebil rozhovoru, který vedl zřejmě Remus Lupin se Severusem Snapeem. Najednou ho někdo chytl za ramena. Ztuhl. To jsem zvědavý co řeknou na to, že poslouchám tajné rozhovory za dveřma. Pomyslel si a pak se pomalu otočil. Stála za ním Monica. Vykulil oči. "Ty seš Potter?" Sykl. Jmenovaný přikývl a začal se také věnovat rozhovoru za dveřmi.
"A jak dopadlo to sledovací kouzlo?" Ptal se zrovna Snape. "Dobře, Brumbál může neustále sledovat Harryho polohu, ale má to dosah jenom pár mil." Odpověděl Lupin. Pravý Harry za dveřmi naštavně uskočil. "Sledovací kouzlo? Oni na tebe… teda vlastně na mě seslali sledovací kouzlo?" Zasyčel na Matta přímo rozzuřeně. Ten nejistě přikývl.
Harry se otočil na podpatku a rázoval si to přímo do Komnaty nejvyšší potřeby.
Pomyslel na podobiznu Brumbála a objevila se před ním jakýsi panák, který byl od živého ředitele téměř k nerozeznání. Harry na něj začal sesílat všechny možné kletby černé magie, které znal. Pak vrazil panákovi několik facek, pěstí a opět se dostal ke kouzlům. Čas od času do panáka kopnul, seslal několik ohnivých koulí a pak už následovala jen poslední kletba. Křikl. "Bombarda Maxima." Rudý paprsek narazil do falešného Brumbála ten se rozprskl po celé komnatě. Pod Harrym se objevilo křeslo, do kterého se spokojeně složil. Tohle uklidňování bylo celkem vysilující, ale pomáhalo to. "Alespoň jsem si zopakoval černou magii." Usmál se pro sebe.
Přál si od komnaty nějaké zajímavé čtení a objevila se před ním jedna tlustá a zaprášená kniha. Harry jí začal listovat. Kniha byla však zapsaná v neznámém jazyce. Co je to za písmo? Pomyslel si. Najednou se před ním objevila další kniha. Hebrejský jazyk - jazyk bohů Stálo na ní. Fajn, hebrejština. Příště už si komnatou nenechám vybírat knížku na čtení. Ušklíbl se a otevřel druhou knihu. Listoval a nacházel další a další hebrejské výrazy. "Tohle je blbost." Syknul a zavřel knihu, už chtěl odejít, když se zadíval na ten "poklad." Něčím ho lákal, nemohl to prostě jen tak nechat být. Zakroutil nad sebou hlavou a opět se svalil do křesla. Otevřel knížky a začal slovo po slovu překládat.

Potom, co Harry naštvaně odkráčel, vydal se ho Matthew hledat. Vyběhl na pozemky, kde se málem srazil s Annien. "Neviděla jsi Harryho?" Optal se. Zakroutila hlavou. "Ty?" "Ne." Povzdechla si a společně se vydali na oběd.
Když nepočítáme to, že si Matt málem sedl ke stolu Zmijozelu a flirtoval s Lenkou Láskorádovou, proběhl oběd bez větších potíží. Annien si vyslechla velice "zábavné" povídání profesorky Prýtové, při kterém neustále usínala a málem si namočila hlavu do kaše. Snape, který už si zřejmě dostatečně pokecal s Lupinem se na ně na oba koukal nějak divně, ale Blacková i Growen to nechali plavat. Přece se nebudeme znepokojovat nějakým netopýrem. Prohlásila jednou Annien.
Po té asi nejnudnější půlhodině, kterou kdy Blacková zažila, se omluvila, že musí ještě nakrmit rybičky a vyběhla z velké síně v závěsu s Mattem. "Ta ženská mě chtěla unudit k smrti." Prohlásila. "Ta Lenka vypadá celkem dobře." Odvětil Matt. Blacková nad tím jen zakroutila hlavou a spojila se myšlenkami s Harrym. "Harry!" Oslovila ho.

Mladý Potter hlasitě chrápal s knížkami na klíně, když ho probudil hlas. "Harry!" Uslyšel Annien. Vyskočil z křesla a začal kolem sebe zběsile mávat hůlkou. Až po nějaké chvíli mu došlo, že se s ním mladá Blacková baví myšlenkami a posadil se zpět do křesla. "Zdar Annien, co se děje?" Optal se. "Kde momentálně seš? Doufám, že ses nám nikam nezběhnul." Odpověděla. Harry se ušklíbl. "Jsem v komnatě nejvyšší potřeby a…" Chtěl jí říct o té knížce, ale nakonec si to rozmyslel. "…ale už vlastně odcházím." Dopověděl a strčil si obě knihy i pergamen s překladem do bezdeného váčku, který mu visel na krku. "Dobře, hlavně že ses nám neztratil." Ukončila to Blacková a Harry si to namířil do Nebelvírské společenské místnosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.