35. Cvokařka Jane

3. června 2010 v 19:36 | Nemesis
35. Kapitola
Cvokařka Jane

Procházela ztichlými zdmi Bradavického hradu a její blonďaté vlasy zářili i v tom šeru, co zde panovalo. Bylo kolem šesti hodin ráno a Bradavice, včetně všech studentů, učitelů, duchů a obrazů ještě spali. Nebála se prozrazení. Prošla branou na Bradavické pozemky. Bylo chladno a ona se ještě víc zachumlala do svého pláště. Jezero bylo zahaleno mlhou, stejně jako vše ostatní. Nedohlédla ani na pár metrů před sebe. Tráva byla pokryta kapkami rosy, ale jí to nevadilo. Ve svých obvyklých vysokých černých kozačkách dál procházela vysokou mokrou trávou. V té mlze se dalo těžko poznat, kde už začíná les a kam pokračují travnaté pozemky. Zvedla ruce nad hlavu a přála si, aby vítr odehnal tu mlhu. Podívala se kolem sebe na výsledek svého snažení. Mlha opravdu prořídla a ona se mohla bez problémů vydat až za hranice Bradavic a se světelným zábleskem, který byl v té mlze skoro neviditelný se přemístila.

V letním sídle Blacků ještě všichni poklidně spali. Zablesko se a v přemisťovací místnosti se objevila blonďatá čarodějka v černém plášti a ve vysokými kozačkách stejné barvy. Potřebovala se ujistit, jestli dům stále stojí, když to tu nechala na pospas sourozencům Uregenovi a Monice. Prošla chodbou, kde zastihla svojí pětimetrovou krajtu Lucy. "Ahoj Lucinko!" Pozdravila hadí slečnu a ta se jí omotala kolem nohou. "Doufám, že tě ti dva moc neotravují." Usmála se na ní. Krajta něco zasyčela. "Škoda, že ti nerozumím, ale ty mě jo, viď? No…možná někdy zavolám Harryho, aby mi přeložil, co říkáš." Zamumlala spíš pro sebe. "Tak se měj, já musím ještě prohodit slovo s Uregenem." Rozloučila se pokračovala svým rozhodným, možná trošku arogantním krokem do obývacího pokoje.
Tam ke svému zděšení narazila na úplně neznámou čarodějku, spící na jejím gauči. Naštvaně se vrhla k Uregenovi a dala mu pořádnou facku, aby se probral. Nechápavě se kolem sebe podíval. Jeho pohled se zastavil na tváři dosti naštvané majitelky domu. Rychle vyskočil z postele. "Ahoj Annien! Jak se máš?" Usmíval se jako by nic, ale jmenovaná ho přerušila. "Kdo je tohle?" Vyjekla a ukázala na neznámou čarodějku. Ani nečekala na odpověď a zasyčela na upíra. "Neřekla jsem náhodou nedávno, že nějaký štětky nemají v mým domě co dělat? Co ti na tom připadalo málo jasný? Mě se konečně povede přemluvit toho idiota Matthewa, aby si a těma svýma zalezl buď někam do hotelu, nebo k nim domů a místo něho přijdeš ty. Vypadni z mýho domu, dokud se nenaštvu tak, že tu začnou lítat kletby z černý magie." Mluvila ledově klidně, ale v jejím hlase byla znát zloba. "Kdo to je?" Optala se znova. "Jsem Jane, bývalá ministerská psycholožka." Představila se čarodějka. Annien vykulila oči. Pak se otočila na podpatku a naštvaně odkráčela pryč.
Cestou ještě zaslechala menší výbuch ve své laboratoři. "Monico, já tě zabiju! Všechny do jednoho vás uškrtím!" Zavrčela a přemístila se zpět k Bradavicím, které by stále zahaleny mlhou. Procházela kolem černého jezera a potichu si pro sebe mumlala. "To není možný! Stačí, abych tam ty dva nechala chvíli osamotě a jeden z nich si tam přinese štětku, druhá si hraje v mojí laboratoři. Lucy je jediná z toho domu, kdo má mozek!... Psycholožku!…ministerskou psycholožku!…to si ze mě dělá srandu, ne? Koho si přivede příště, třeba ministrini? Ale mě to může být jedno. Může si jí přivést k sobě domů, třeba pod most." Obešla jezero a blížla se k Bradavické bráně.
Nebyla jsem na něj moc tvrdá? Pomyslela si najednou. Jo! Matta jsi přece z domu nikdy nevyhodila. Odpovědělo jí druhé já. Zamračila se. Hm…tak já ho chvíli nechám vycukat, a pak ho možná vezmu zpátky. - A co když ta Jane, nebo jak si říkala není jenom štětka, ale bude s ním chtít zůstat? - Sakra, na to jsem nemyslela. No…tak…nechám jí u sebe bydlet, ale zavážu si jí neporušitelným slibem a pokud bude chtít, bude moci s námi se zapojit po pátrání po přívěšcích a pokud chtít nebude…jmenuju jí ministrem skrývání. Takže bude dělat Harrymu a Monice aliby a podobně. Domyslela to, změnila si podobu zpátky na Tanyu a o něco spokojenější vztoupila do hradu.
"A kdepak jsi byla ty?" Ozvalo se jí v mysli a ona se dívala do očí Harrymu, převlečenému za Monicu. Hodila nechápavý pohled na Matta, který stál opodál. Ten se jenom ušklíbl. "Ten idiot Uregen si přinesl do mýho domu ministerskou cvokařku!"
Odpověděla Harrymu naštvaně zamířila do kabinetu Obrany. "A ty si dej rozcvičku." Vzkázala mu s úšklebkem. "Prožeň ho." Sykla, když procházela kolem Matthewa a ten se šťastně usmál. "Takže tyhle schody desetkrát nahoru a dolů." Uslyšela ještě za sebou, když zacházela do protější chodby.

Ráno se Harry vzbudil kolem půl sedmé ráno. Už dlouho ho netrápili noční můry, ale dnes měl opět před očima Siriusovu smrt. Proti snům nitrobrana nepomáhala. Zatřepal hlavou a podíval se po pokoji. Všichni spolubydlící ještě spali. Byl to nezvyk spát na jednom pokoji s Hermionou. Včera večer dokonce vlezl do své opravdové ložnice, odkuď ho pak Matthew naštěstí vyhnal.
Teď se oblékl do černých kalhot a oranžového trička a vydal se ven trošku proběhnout. Ne, že by se mu zrovna chtělo, ale měl to nakázáno od Annien navíc se mu bude fyzička určitě ještě hodit. V Nebelvírské místnosti bylo jen pár ranních ptáčat, který mu nevěnovali žádnou pozornost. Sešel schody až do přízemí hradu a chtěl jít k jezeru, když uviděl ze dveří vyjít sama sebe. Tedy Harryho Pottera. Kde se ten Growen celou noc flákal? Pomyslel si naštvaně. Přešel k němu a vrazil mu pořádnou facku. Nic jiného, co by nebylo v tu chvíli nápadné ho nenapadlo. "Co to do tebe vjelo?" Zeptal se myšlenkami Matt. "S kterou kočkou jsi dneska byl? To sis to nemohl alespoň odložit třeba o dva dny, až si na mě nebudeš hrát? Ty snad chceš, aby se Brumbál opravdu naštval a nalil do mě veritasérum?" Štěkl. "No jo, tak promiň… stačí?" Omluvil se černokněžník. Harry se ušklíbl. "Doufám, že sis užil." Matthew zvesela přikývl. "Ani nevíš jak, je to opravdová ženská ta Mary…nebo se jmenovala Nicola?…ne, Suzane…myslím." Mumlal zmateně. Harry se začal smát. Ten děvkař jich měl tolik, že si už nepamatuje jméno ani té poslední. Zašklebil se.
Chtěl se vydat konečně k tomu jezeru, ale ve dveřích se objevila Annien v podobě Tanyy. Harry vyvalil oči. "A kdepak jsi byla ty?" Zeptal se rozverně. Blacková hodila nechápavý pohled na Matta, ten se jenom ušklíbl. "Ten idiot Uregen si přinesl do mýho domu ministerskou cvokařku!" Křikla a zamířila do kabinetu Obrany. "A ty si dej rozcvičku." Vzkázala ještě Harrymu s úšklebkem. "Prožeň ho." Sykla, když procházela kolem Matthew a ten se šťastně usmál. "Takže tyhle schody desetkrát nahoru a dolů." Nařídil a ukázal na nejdelší schodiště, které uviděl. Harry zakňučel a rozběhl se do schodů.
Celá zpocený a zadýchaný se Harry po "menší" rozcvičce odploužil do sprch. Stejně jako včera večer málem vlezl do té pro kluky. Naštěstí si na brzo vzpomněl a rychle změnil směr.
Zrovna chtěl jít na snídani, když ho někdo pevně chytl za ruku a odtáhl do nepoužívané místnosti. Tam ze sebe schodil neviditelný plášť a Harry mohl vidět neznámou čarodějku přitisknutou na Uregenovi. "Tak ty už máš taky nějakou, jo? To je ta cvokařka o které Annien mluvila?" Optal. Upír přkývl. "Jo…Harry, tohle je Jane…Jane, tohle je Harry." Představil je navzájem. "Těší mě." Usmál se Harry a jmenovaná mu úsměv oplatila. "Co jsi po mně vlastně chtěl, Uregene?" Zeptal se Harry po chvíli. Upír se ušklíbl. "No…Annien mě vyhodila i s Jane z domu a já potřebuji…" Začal vysvětlovat, ale Harry ho přerušil. "Jasně, chápu…nemáš kde bydlet dokud se Annien neuklidní. Navrhuju Komnatu nejvyšší potřeby, pojďte, dovedu vás tam."
Došli do sedmého patra, kde Harry třikrát prošel kolem gobelínu a vstoupili do útulné místnosti z krbem, pár křesílky a malou knihovničkou. "Cokoliv budete od komnaty, kromě jídla a pití chtít, dostanete to." Usmál se a chystal se konečně dojít na tu snídani. V síni už bylo jen pár opozdilců a Harrymu došlo, že lehce nestíhá. "Stejně začínáme Obranou s Annien." Ušklíbl se a nandal si na talíš pořádnou porci míchaných vajíček s toasty.
Před deseti minutama jsem měl být na obraně. Uvědomil si, když dojedl. Jenom s úsměvem pokrčil rameny a v klidu si došel pro věci do Nebelvírské společenské místnosti.
Cestou do hodiny, ho ale někdo chytl za ramena. Rychle se otočil a uviděl za sebou stát pravou Monicu. "Co tu děláš? Tebe taky vyhodila z domu?" Sykl a rozhlížel se kolem sebe, jestli je nikdo nevidí. "Ne…ale u Annien doma už je hrozná nuda, když odešel Uregen s Jane." Postěžovala si. Harry si povzdechl. "Fajn, tak běž za nimi jsou v KNP." Monica se zamračila. "Ale já chci být s tebou." Usmála se a omotala se Harrymu kolem krku. Mladý Potter se zašklebil. "Tobě se po mně stýskalo, viď?" "Po tobě? Ani náhodou! Prostě jsem se nudila." Odsekla. "Tak si vezmi neviditelný plášť a pojď se mnou na hodinu." Nabídl Harry. "Na hodinu? Spíš na takovou půl hodinu…máš asi dvacet minut zpoždění." Zasmála se. "Ale je tu malej problém, já nemám neviditelný plášť." Ušklíbla se. "Proč?" Optal se Potter. "Vzal si ho Uregen, když šli za tebou." Zavrčela. Harry zakroutil pobaveně hlavou a hodil po ní svůj plášť. Nica se na něj vděčně podívala a oblékla si ho.
Oba vešli do třídy. Harry přešel svým klidným krokem až ke katedře, na které seděla Annien, vypadající jako jejich pravá učitelka Tanya. "Dobré ráno!" Pozdravil slušně. "Bohužel, kvůli nepředvídatelným událostem jsem nestihla značnou část vaší hodinu, což mě moc mrzí a hluboce se za to omlouvám." Vysvětlil poklidně s mírným úsměvem a musel si dávat velký pozor, aby o sobě nemluvil v mužském, ale ženském rodě. Celá třída ho sjela překvapeným pohledem s výjimkou dvou černokněžníků, převlečených za Harryho profesorku a spolužačku. Sedl si do třetí lavice vedle Matthewa a poklidně se rozhlédl po třídě. Všichni přítomní uhnuli pohledy a začali si vzrušeně povídat se svými sousedy. Monica si mezitím ustlala na katedře vedle Annien a s úšklebkem celé to divadlo sledovala.
"Ticho, prosím!" Uklidnila třídu Blacková a otočila se na pravého mladého Pottera. "Slečno Smithová, strhávám Nebelvíru deset bodů a máte u mě dnes v devět hodin školní trest." Mladý Potter zamumlal něco o nevděčných ženských a Matt vedle něho se rozesmál. "Je tady něco k smíchu, pane Pottere?" Optala se přísně a Harry spadnul smíchy ze židle. Annien hrála tu svojí roli tak přesvědčivě, že se Matthev zhroutil na zem za ním. Monica se taky dobře bavila a mladá Blacková měla co dělat, aby udržela kamennou tvář. "Strhávám Nebelvíru dalších pět bodů a vy, pane Pottere bude mít dnes trest se slečnou Smithovou." Rozhodla a ty dva se kroutili na zemi v dalším záchvatu smíchu. Po chvíli se uklidnili a zasedli zpátky do lavice.
"Takže, dokud nás slečna Smithová nevyrušila…" Začala opět Annien z výkladem, když se od Harryho ozvalo slabé zasmání. Ignorovala to a pokračovala dál. "…povídali jsme si o temných tvorech a jejich schopnostech. Tak…kdo mi řekne něco o nějakém temném tvorovi?" Optala se a Harry se opět zhroutil k zemi, protože to, jak to Annien hrála, bylo fascinující. Matt se k němu po chvíli přidal. "Vy dva!" Ukázala na ně Blacková. "Jděte se smát někam do kouta." Nařídila jim s úšklebkem a vyvolala Hermionu, která se hlásila. "Například Bazilišek…" Začala Mia, ale přerušil ji další výbuch smíchu z kouta místnosti. Matt z Harrym se tam po sobě přímo váleli a Matthew, když se na malou chvíli trošku uklidnil, otočil se na Annien. "Pardon." Omluvil se a začal se zase smát. Po deseti minutách je Blacková vyhodila smát se na chodbu, protože byl ten jejich smích hrozně nakažlivý a smála se celá Nebelvírská půlka. Zmijozel se nad tím jen pohoršoval a učitelka měla co dělat, aby si udržela kamennou tvář.
Nakonec ti dva zůstali na chodbě před třídou do konce hodiny a pak se šli projít ven na pozemky. Když se poté začali z učebny hrnout studenti, Harry s Mattem už tam dávno nebyli, protože si zrovna povídali na břehu Bradavického jezera. Na dvouhodinovce přeměňování se měli učit změny sirku na brk a obráceně. Matt ale usoudil, že je to zbytečné a tak si dal nohy na lavici a spokojeně zavřel oči, protože toho v noci moc nenaspal, díky své noční činnosti s jednou kráskou. "Pokud vám tahle hodina připadá zbytečná, můžete odejít." Zavrčela na něj McGonagalová naštvaně. "Tak v tom případě naschle." Rozloučil se a vyšel ze dvěří. "Sdílím jeho názor." Přidal se Harry a vyběhl za ním. Profesorka přeměňování zůstala na dveře zírat s otevřenou pusou a třída jí napodobila. Mladý Potter s černokněžníkem se vydali do komnaty nejvyšší potřeby, kde našli Jane a Uregena.Ti zrovna prohlíželi nějakou úředně vypadající listinu. Přisedli si k nim a začali číst.

Celé jméno: Sir Uregen Mathis Louis Kevin Joseph de Wild
Matka: Camille Janet Tina Emeline de Wild (r. Karmenová)
Otec: Sir Mathis Charles Kevin Joseph Bruno de Wild
Sourozenci: Monica de Wild, Marcus de Wild
Datum narození: 13.3. 1964
Povolání: Bystrozor (nadřízený: Ferris Paint) - Nezaměstnaný
Studium: Švýcarská škola čar a kouzel - Vysoká škola bystrozorská
Dosažené vzdělání: NKÚ 6/9, OVCE 78%, VBŠ 75%
Trestní rejstřík: (4 zápisy) Proklet upírskou kletbou (trestní řízení 13.3.1988 zažalován Ferritem Paintem, obhajován sirem Mathesem de Wild, hlasování rady 52:48 - shledán viným a bylo ukončeno jeho zaměstnání na ministerstvu kouzel), vražda své matky Camille de Wild a bratra Marcuse de Wild (trestní řízení neuskutečněno z důvodu nepřítomnosti obžalovaného), Nakažení upírskou nákazou sira Mathise de Wild (trestní řízení neuskutečněno z důvodu nepřítomnosti obžalovaného), nedodržení zákonů, nelegální obchody na černém trku, krádeže (trestní řízení 13.10.1991 - shledán viným a odsouzen na tři roky v Azkabanu)

Všichni na to překvapeně koukali apak se všechny pohledy stočili na Uregena. "Ty jsi byl v Azkabanu?" "Ty jsi byl bystrozor?" Křičeli jeden přes druhého. "V Azkabanu nebyl, ale vysvětlení toho ostatního si ráda poslechnu." Ozvalo se ode dveří, kde stála Tanya. Před očima se jim změnila na jejich známou blonďatou Annien. Sedla si do křesla naproti Uregenovi a čekala na to, co jim k tomu upír řekne. "V Azkabanu jsem opravdu nebyl, a to díky Annien, ale tím by jsem začali od prostředka... Takže pracoval jsem jako bystrozor ve Švýcarsku, ale jeden upír, vlastním jménem Clark, kdyby to někoho zajímalo, na mě seslal upírskou kletbu. Byl jsem na trestním řízení a vyhodili mě z ministerstva. Pak zabili mojí matku a bratra. Otec se k upírům přidal a Monice jsme pomohli utéct. Také jsem utekl a tak to všechno samozřejmě svedli na mě. Přesunul jsem se do Anglie, kde jsem potkal Annien. Pak bylo nějaké to nelegální obchodováníčko a podobně…vždyť to znáte. Jednou se to ale nějak zvrtlo, tady Annien si chtěla zachránit vlastní krk, podstrčila mě bystrozorům a…" Harry se překvapeně zasmál. "Ona tě podstrčila bystrozorům? Neříkal jsi náhodou, že díky jsi nebyl v Azkabanu?" Optal se. Uregen na něj vrhl naštvaný pohled. "Kdybys mě nechal domluvit." Zavrčel a pokračoval. "Kde jsem to skončil? Jó…podstrčila mě bystrozorům a pak mi pomohla zdrhnout z ministerstva. Od té doby sloužím zásadně jí." Ušklíbl se a lehce se jí poklonil.
Jmenovaná se ušklíbla. "Vidíš, nemáš si na co stěžovat. O jeden zápis v rejstříku míň, nebo víc, to ještě nikoho nezabilo." "Ne, jenom ho to poslalo do Azkabanu." Zašklebil se upír. "Annien, pochop konečně, že zápisy v trestním rejstříku nepočítáme po stovkách jako ty." Zavrčel. Harry jenom zakroutil hlavou. "S kým já se to dal dohromady?" Zakňučel. "Navzájem se udávají bystrozorům, zachraňujou před ministerstvem, vyhazujou z baráků, počítají zápisy v rejstříku po stovkách…" To se všichni začali smát a Matt ho vzal kolem ramen. "Holt mladej, tohleto je svět…černokněžníků." Vysvětlil. Mladý Potter se zašklebil a prohlédl si pergamen na stole. "Uregene, pamatuješ si vlastně celý svoje jméno?" Optal se. "Po pravdě?" Optal se upír. "Jo." Přikývl Harry. Uregen se zamyslel. "Ne." Zašklebil se a opět se všichni začali smát.
"Nico…" Chtěl oslovit svojí kamarádku, když si vzpomněl, že vlastně neví, kde ta holka je. "Ona je tu taky?" Vyjekla Annien. "Jo!" Ozvalo se odněkud ze země a všichni uviděli Monicu, jak si ze sebe stahuje neviditelný plášť a hází ho Harrymu. "…ty máš taky tolik jmen?" Dokončil otázku Potter. Pokrčila rameny. "Vlastně ani nevím." "Tak se podíváme." Vyjekl nadšeně Uregen, ale Annien ho zastavila. "Ne, nejdřív nám něco řekneš o svojí…společnici." Ušklíbla se. "Umím mluvit sama." Odsekla Jane. "A já zase nevím nic o vás. Nejdřív o sobě řekněte něco vy." Zamračila se. "Neporušitelný slib?" Optala se Blacková. Jane přikývla.
Minulost všech přítomných, kromě Jane byla vypovězena. Harry s Mattem se sice trochu zdráhali povídat některé věci o sobě, ale nakonec skoro vše postupně vypověděli. Matt vynechal své románky a Harry to vzal dost zkatkou, jestli se za to dá počítat věta. "Jsem Harry Potter "slavný Nebelvírský hrdina" a skončil jsem tady." Upřesnit to, už nepovažoval za nutné a slova se tedy chopila ministerská čarodějka. "Jmenuji se Jane Greyová. Narodila jsem se v Portugalsku, kde jsem také vyrůstala. Můj otec byl místní lékouzelník a matka zemřela, když mi bylo deset let. To jsme se přestěhovali do Anglie kde jsem studovala v Bradavicích. Kdyby vás to zajímalo, tak v Havraspáru. Po ukončení školy jsem pracovala na ministerstvu jako psycholožka. Jinak…je mi 29 let a momentálně nemám kde bydlet, takže pokud mě vyhodíte, můžete potom přijít na návštěvu pod most." Ušklíbla se. "To znamená, že patříš k nám a chce to oslavu. Šoupni sem něco Ann." Křikl Matt a už se chystal na nějakou dobrou whisky. Když se dlouho nic nedělo, otočil se nechápavě na Blackovou. "Došli zásoby?" Zeptal se nešťastně. "Ne." Ušklíbla se jmenovaná. "Ale oslavovat se bude, až dostaneme Tanyu z ministerstva." Rozhodla a vrhli se na studování plánů budovy, které měla Jane u sebe.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.