37. Po smrti

4. června 2010 v 14:34 | Nemesis
Čauky! Tak je tu po dlouhé době zase další kapitolka. Nevěděla jsem, jestli do toho mám Siria zamontovat, ale výsledek uvidíte sami...no. Jinak bych chtěla opravit jednu nesrovnalost z 27. kapitoly. Píše se tm, že Tanya nastoupila do Bradavic do třetího ročníku a před druhým ji pokousal upír, což je samozřejmě blbost. Správně Tanya nastoupila do Bradavic ve třetím ročníku a před čtvrtým ji pokousal upír. Děkuji za chvilku trpělivost a ať se vám kapča líbí. :D

37. Kapitolka
Po smrti

Všude kolem něj byla tma, cítil se tak volně, tak lehce, nic ho netrápilo. Byl v temnotě… sám... bez Voldemorta, bez smrtijedů, ale i bez přátel. Najednou se vše kolem něj začalo měnit, temnota ustoupila a nahradilo ji světlo, až příliš mnoho světlo.
Podíval se kolem sebe. Ležel uprostřed pouště. Posadil se a porozhlédl se po ostatních. Asi metr od něj seděla s lehkých úsměvem na tváři Annien. Tanya se válela okousek dál, lila do sebe nějaký lektvar a snažila se bezúspěšně schovat před všudypřítomným světlem, které asi nebylo pro upíra zrovna příjemné. Pak stočil Potter pohled na Uregena s Jane, kteří leželi na sobě a překvapeně pozorovali nekonečný písek. Matthew si písek nevěřícně nabral do dlaně a zděšeně si ho prohlížel. Monica se nadšeně rozvalovala a Jack bez hnutí ležel a s otevřenou pusou koukal do sluníčka. Zřejmě nečekal, že ho ještě někdy uvidí. Stejně jako všichni ostatní.
"Prej oblouk smrti." Odfrkl si Harry. "Jestli tohle je nebe, chci do pekla." Zavrčela Tanya, která našla alespoň malý stín za Annien. "Na…vem si ještě jeden, je to spešl pro tebe." Podala jí Blacková světle modrý lektvar. Upírka ho do sebe kopla a hned jí bylo o něco lépe. "Proti sluníčku." Dodala na nechápavý pohled všech přítomných. Nastalo ticho, všichni se zabývali otázkou, jestli je tohle lepší než smrt, nebo ne.
"Ví někdo, alespoň vzdáleně, kde jsme?" Optal se Uregen s plnou pusou písku, který prskal všude okolo. Opět to nesnesitelné, úmorné ticho. "Myslím…" Přerušila ticho Monica. "…že jsme ve světě démonů." Zamračila se. "Fajn, nevím jak vy, ale nerad bych nějakého potkal." Odsekl Matt a otočil se směrem k oblouku, ze kterého před chvíli vypadli. Překvapeně vyjekl. Místo starodávné brány mezi dvěma světy tu zbyli jen trosky. Pár kamenů sesypaných na jedné hromadě. "Ne!" Křikl a složil se zpět do písku.
"Myslím, že by jsme jsme to neměli tak rychle vzdávat." Ozvala se po chvíli Jane. "A co chceš jako dělat?" Vyjekl Matthew. "Rozdělat oheň, střílet do vzduchu světlice a čekat až si pro nás nějaký démon přijde?" Zavrčel. "Vždyť ani jistě nevíme, jestli jsme v zemi démonů." Odvětila psycholožka. Monica se zamračila. "A tím chceš říct jako co? Ty zřejmě ještě nevíš kdo já jsem, že? Tohle je moje země, odtud pochází moje matka, Jane." Sykla naštvaně. Jmenovaná zbledla. "T..ty…j…jsi démon?" Vykoktala ze sebe. "Né, gumová kačenka." Zavrčela ironicky Nica a protočila oči. "Neboj, nezabiju tě…úmyslně." Sykla. "Jsem jenom poloviční démonka." Vysvětlila. "To si mě tedy uklidnila." Ušklíbla se Jane. "A co jsi myslela tím, že mě nezabiješ…úmyslně?" Zajímala se. "Nic, jen, že mě občas ovládne moje démonská část a všichni kolem mě to jaksi odnesou." Ušlíbla se. Jane zbledla. "Stává se ti to často?" Optala se. Nica jen zkroutila rameny.
"Fajn, tak když jste si to vyjasnili, mám takový pocit, že by jsme se měli pokusit najít konec týhle pouště." Vstoupil do toho Uregen. "Kdo jde do toho?" Optal se ještě. "Já jdu." Ozvala se Annien s Monicou zároveň. "Já taky!" Přidal se Harry. "Přece bych vás nenechal jít samotný!" Zašklebil se Matt. "Mám takový pocit, že se mi nechce umřít v poušti." Prohodila Jane. "Zdílím tvůj názor." Přidal se s kapkou sebezapření Jack. "Co já bych tu sama dělala?" Ušklíbla se Tanya.
"Takže jakým směrem?" Zajímala se. "Na západ." Navrhla Nica a všichni se na ní zvědavě otočili. "A ten je kde?" Zašklebil se Uregen. "Já nevím…třeba tam?" Odtušila a ukázala někam před sebe. "To půjdeme tam, kam si ukáže nějaká malá holka?" Vykřikl naštvaně Jack. "Já nejsem malá holka." Zasyčela naštvaně Nica a vytáhla hůlku. To se do toho vložila Annien. "Hele, bystrozore, pokud se ti nelíbí jít tam. Můžeme jít opačným směrem kde je písek, nebo třeba tamhle, směrem k písku…která cesta se ti líbí víc?" Optala se chladně. "Ta k písku." Odsekl Jack. "Hlavně na druhou stranu než chce ona. Nebudu poslouchat nějakou malou holku a ještě k tomu démonku. Kdo ví, jestli není na jejich straně a neposlali jí, aby nás sem nalákala a potom zavedla rovnou do pasti."
To bylo na Monicu moc. Její oči potemněli. "Takže chlapečku, ještě jednou mě nazveš malou holkou a už nikdy neuvidíš vycházet slunce, protože tě zabiju! Teď, tady, pěkně pomalou a bolestivou smrtí!" Zasyčela na něj. Jack pokrčil rameny. "Fajn, asi mi nezbývá nic jiného než následovat sedm pomatených černokněžníků." Ušklíbl se. "Hodnej kluk!" Uchechtla se Annien a zvedla se ze země. "Vyrážíme!" Zavelela a tak se vydali dlouhou cestou přes písečné duny.
Šli asi tři hodiny, když se rozhodli dát si přestávku. Matthew vytáhl ze svého bezedného pytlíčku sklenici na víno. "Nikdy mě nenapadlo, že do mé nejoblíbenější sklenky budu lít vodu, fuj!" Zavrčel si pro sebe a vytáhl hůlku. Aquamenti Pomyslel si v duchu a čekal až se sklenice naplní vodou. Z jeho hůlky však vykáplo jen několik kapek. Překvapeně na to zíral. Jak je to možný? Pomyslel si. Zkusil to ještě jednou a tentokrát dal do kouzla více energie. Aquamenti Sklenice byla rázem plná vody. Jde tady nějak hůř kouzlit. Pomyslel si a upil čiré vody. Fuj! To je ale blaf! Pomyslel si. Matthew Growen pije vodu. To snad není možný. Povzdechl si a rozhlédl se po ostatních. Uregen s Annien se tvářili pobaveně a ostatní nanejvýš překvapeně. "Ty s sebou všude nosíš skleničky na víno?" Optal se nechápavě Harry. "Samozřejmě." Odvětil Matt klidně a znova si loknul vody. "Mám tady s sebou i šampusky, kdyby někdo třeba něco slavil." Vysvětlil s úsměvem a lehce si loknul.
Za nějakou dobu už pili všichni. "A co jídlo? To s sebou nenosíš?" Optala se už v lepší náladě Tanya. "Jednu rumovou čokoládu." Ušklíbl se Matt. "Takže si mákneme a budeme doufat, že nám démoni buď dají najíst, nebo nás zabijí dřív než stačíme umřít hlady." Prohlásil Uregen a všichni se vydali putovat dál nekonečnou pouští.
Po dalších pár hodinách chůze s pravidelnými přestávkami na pití, Harryho uchvátila nějaká skvrna v písku. Rozběhl se k ní. Když byl blízko, poznal, že se jedná o člověka ležícího v písku. Přidal na rychlosti a Annien s Monicou se rozběhli za ním. "Harry, počkej!" Křičela na něj mladá Blacková, ale Harry jí neposlouchal. Zastavil těsně před postavou v písku s nevěřícným výrazem. Annien ho dohonila a všimla si toho pohledu.
To nemůže být on. Pomyslel si Harry a sklonil se k černovlasému muži. Odhrnul mu vlasy z tváře a strnul úžasem. Poznal ho. Sírius Black. "Siriusi." Dostal ze sebe po chvíli a jeho oči se zaplnili slzami. "Ha-harry?" Dostalo se mu tiché odpovědi. "Ty žiješ." Usmál se jmenovaný a šťastně svého kmotra objal. Otočil se na Annien, která stále kousek za ním. Jenom zakroutila hlavou. Otočil se zpět na Siriuse. "Neumřeš mi, že ne? Prosím, Siriusi." Šeptal tiše. Jmenovaný se jen slabě usmál. "Harry, nedávej si to za vinu. Šel bych za tebou na ministerstvo znovu, takhle budu s Lili a Jamesem, budu je pozdravovat." Vysvětlil Harrymu šeptem. Pak se zadíval na Blackovou. "Nevím kdo jsi, ale postaráš se mi o Harryho, že?" Optal se. Annien si přiklekla blíž. Po tvářích se jí kutáleli slzy. Bylo to poprvé, co ji Harry viděl brečet, ale určitě ne naposled. "Já jsem Annien. Thersea Annien Blacková." Dostala ze sebe. "Budu pozdravovat i Reguluse." Smutně se usmál předtím, než naposledy vydechl.
Seděl tam dlouho, držel Siriuse za ruku a vzpomínal na chvíle strávené s ním. Někdo ho vzal lehce za ramena. "Harry, musíme jít." Oznámila mu Annien a několikrát mávla hůlkou. Siriusovo tělo se zvedlo a sesunulo se do jámy, která se vedle něj vytvořila. Ta se zasypala pak na ní zdánlivě odnikud dopadl šedý kámen. Blacková se posunula blíže a hůlkou vyrila na kámen několik slov.

Zde leží Sírius Ignacius Black.
My nezapomene!

Vzala Harryho za ruku a po boku s ostatními se vydali dál. Dál nekonečnou písčitou pouští, s nejasným směrem i důvodem cesty. Jen tak dál, pouze s nadějí, která umírá poslední.
Když se začalo stmívat, zastavili se na malé vyvýšenině a porozhlédli se po kraji. "Ta poušť je nekonečná." Povzdechl si Harry. "To určitě ne, v téhle zemi žijí démoni, cítím jejich přítomnost." Promluvila po chvíli Monica. "Opravdu? Jsi jedna z nich a my ti to budeme věřit?" Ušklíbla se na ní Jane. "Já jsem tu v životě nebyla a žádného démona jsem nikdy neviděla! Mám snad důvod být na jejich straně?" Zasyčela Nica naštvaně. "Vedeš nás nekončnou pouští, kde pravděpodobně všichni zemřeme a my ti máme věřit?" Vyjekla psycholožka. "Já tu chcípnu s váma." Křikla na ní Monica téměř hystericky. "Klid Nico, Jane to jistě tak nemyslela, že?" Vložila se do toho výhružně Annien. "Ještě ty se jí zastávej, není nic jiného než…" Nedořekla to, protože kolem Monici začal výřit písek. Vypadala tak děsivě a nebezpečně, že se Harry musel otřepat. "Ještě jedno slovo a předhodím tě vlkodlakům potom, co tě usmažím jako smrtonoše." Zavrčela na ní ledově. Písečný vír kolem ní se začal zvedat, až najednou ustál a Monica už s míň vražedným pohledem na tváří stála v písku.
"Tak když jsme si to vyjasnili, můžeme pokračovat dál." Prohodila klidně a podívala se zvědavě na Jane. Dotyčná se zamračila. "Já…tady s Jackem půjdeme tamtudy." Řekla a vytáhla sedícího Jacka na nohy. "Bez vás." Doplnila ještě. Otočila se na podpatku a vydala se téměř opačným směrem, než měli původně namířeno. Otočila se, až když si všimla, že vedle ní nikdo nejde. "Jacku, co tam ještě děláš?" Křikla. Jmenovaný se na ní jen naštvaně podíval. "Já jim věřím, a proto hodlám jít dál stejnou cestou…s nimi." Odsekl a všichni se vydali směrem podle plánu. Jane se na ně jen vyděšeně podívala, ale poznala, že to myslí vážně. Měla však svoji hrdost a nehodlala ukázat, že měli pravdu a navíc…ne to bylo osobní... Měla slzy na krajíčku, že jí všichni opustili… ale vždyť, opustila je sama a hodlá to tak nechat. Otočila se svým směrem a opět putovala pouští…tentokrát ale…sama.
Po několika hodinách cesty, kdy už slunce téměř zapadlo, spatřila v jeho zlatavé záři tmavou čáru. Chvíli přemýšlela, jestli to není fatamorgána, ale když si protřela oči a zatřepala hlavou, stále to viděla. Rozeběhla se. Trošku podcenila tu vzdálenost a přecenila svoje cíly, ale nehodlala to vzdát. Viděla před sebou jakousi hranici, bylo to jako podle pravítka. Ještě tři kroky pouští, dva, jeden…zhroutila se na měkkou zelenou trávu. Poslední myšlenka předtím než omdlela byla, že nakonec měla pravdu ona a její směr byl ten správný. To ale netušila, že tenhle kraj jí moc štěstí nepřinese.

Černokněžníci v čele s Monicou a Annien dál putovali pouští. Aby si zkrátili cestu, alespoň slovy, povídali si různé veselé povídky z dětství a dost se u toho nasmáli. Například, když Matthew vyprávěl, jak jednou zbalil učitelku a jí potom vyhodili za nevhodné stýkání se s dětmi, nebo když Annien jednou vrazila Luciusi Malfoyovi pěstí, mohl se Harry potrhat smíchy.
V záři zapadajícího slunce si Matt všiml malé černé těčky, která letěla ze směru kam šli. Zastavili se a pozorovali přibližující se…co to vlastně bylo? Po chvíli už rozeznali, že to má křídla a to už to bylo dost blízko, aby to spatřilo i je. Písek se rozvířil a všech sedm si zakryli rukama oči.
Když je mohli po chvíli v klidu otevřít a bylo vidět dál než na metr, všichni vyvalil oči na tvora před nimi. "T-to j-je drak!" Vykoktal Matt zděšeně. Ještě více všechny vyděsilo když tvor promluvil. "Ó…vy jste lidé! Vítám vás v zemi zvané "Dol ögonen", v překladu do vaší ředči "skytá před zraky" pravděpodobně tím bylo myšleno lidí. Jinak já jsem Guide, váš průvodce a ano, jsem opravdu, jak vy říkáte… drak." Spustil na ně plynulou angličtinou a oni vypadali ještě vyděšeněji než dřív, pokud to ještě bylo možné. "Už jsem dlouho žádné lidičky neviděl, ale přesto si pamatuji, že většina z nich omdlela, když mě uviděli." Zachechtal se. "Ehm…pane Guide…" Osmělila se Monica. "…můžu se zeptat… kdo vlastně jste? Jak se dostaneme zpět do naší říše? A… nechcete nás sežrat, že ne?" Podívala se na něj s vyděšeným pohledem. Drak se zasmál. "Začneme od začátku...takže, jak jsem řekl, jsem Guide, žádný pán, prostě Guide, nebo také průvodce, jak zní moje jméno v překladu do vaší řeči. Jsem tu proto, abych odváděl zbloudilé lidičky z pouště před naší královnu, aby ona rozhodla, co se s vámi stane. Vlastně jsem vás měl vyzvednout už pře obloukem, ale měl jsem trošku napilno, protože jsem měl s jednou poněkud…ehm hezkou průvodkyní schůzku. Moc se tedy omlouvám za své zpoždění, ale hlavní je, že už jsem vás našel. To, jak se dostanete z naší říše nezáleží na mně, ale na naší královně Regel, vyslankyni bohů. Jinak k tvojí poslední otázce, lidičky jako jste vy nejím, mám, řekněme… vkusnější stravu." Dokončil drak příjemným hlasem a Harry si ho až teď začal pořádně prohlížet. Byl celý černý, jen jeho šupiny házeli odlesky zelené barvy. Byl vysoký asi pět metrů a a sedm metrů dlouhý plus asi tak čtyřmetrový ocas. Ten by se Hagridovi líbil. Pomyslel si s úšklebkem.
"Nevypadlo vás z oblouku náhodou osm?" Přerušil ticho Guide. Annien přikývla. "Jedna z nás se asi před dvěmi hodinami odpojila a vydala se jiným směrem, Guide" Potvrdila jeho odhad. Zmíněný se zamračil, pokud je to u draka možné. "Doufejme tedy, že nepadla do spárů zlotřilého Mörkera a místo toho, aby se vydala na východ, zvolila sever, kde by podle všeho narazila na vodopády Vatten skönhet." Řekl. "Tak teď ale nasedněte lidičkové, donesu vás k náší královně, krásné a mocné Regel von Farlight." Pobídl je a všichni se více či méně ochotně usadili na jeho hřbětě.
Po chvíli se vznesli do vzduchu. Harry lehce zezelenal, zavřel oči a snažil se, aby nepozvracel Matta před sebou, který okamžitě usnul. Tanya vypadala ještě trošku bledší než normálně a Uregen se křečovitě držel za ruku Monici, která se okouzleně koukala na krajinu, kterou míjeli. Jack se také kochal krajinou a Annien vedla tichou rozmluvu z Guidem. "Jak velká je tahle poušť? A jak to vlastně v téhle zemi vypadá? Vládne mír, nebo se tu válčí?" Drak jí ochotně odpovídal na většinu otázek, jakmile se to však týkalo jejich odchodu ze země nebo její minulosti ztichl a zamumlal něco o tom, že se to dozví od královny.
Annien pohlédla na Harryho a podala nějaký lektvar. Kopnul to do sebe a hned se mu udělalo lépe. Tanya s Uregenem jí další flakónky přímo vytrhli z ruky a dali si také. Harry se zcela ponořil do svých myšlenek.
Že já na to ministerstvo někdy lez? Pomyslel si. Teď jsem mohl být třeba v nebelvírské společenské místnosti hrát s Ronem šachy, nebo třeba bojovat v komnatě nejvyšší potřeby proti Monice, všechno by bylo v klidu… i když…Jak Brumbála vůbec mohlo napadnout obnovit ty hlídky! To mi dělá naschvál. - To je snad jasný, že to nedělá omylem. Odpovědělo mu druhé já sarkasticky.
Brumbál je uzavřená kapitola. Je to senilní starej dědek, kterého přímo nenávidím. - Neříkal jsi náhodou před tím, než jsi skočil do tohohle oblouku, že jsi mu odpustil? - To bylo chvilkové pomatení mysli! On ví jak nesnáším, když mě někdo hlídá a pošle na mě dokonce i moje nejlepší přátele. Jsou to vlastně ještě nejlepší přátelé, když se k tomuhle dali přemluvit? - V žádném případě. S nejlepšími přáteli teď leíš na drakovi. - Taky pravda. Tihle lidé jsou skvělí. Nechtějí mě hlídat jako malýho parchanta a dávají mi možnost volby. - Už ses trochu vzdálil od původního tématu. - Á…samozřejmě…Brumbál. Ty jeho idiotský hesla…pro vyšší dobro, pro dobro všech…vyloženě debilní přístup! Tečka, konec!
Koho tam máme dál?…Severus Snape. Je to sice hroznej parchant a netopýr, ale nesnaží se mě pořád hlídat a dává dost znatelně najevo, že mě nenávidí. Prostě tak moc neintrikaří jako Brumbál. I když…nemusel by mě pořád tak schazovat. - Tak co vlastně chceš? Aby ti všichni všechno tajili jako Brumla, nebo ti říkali pravdu jako Snape? - Za prvé Brumbál je ještě horší… on lže, lže mě! A Snape…ten možná říká svůj názor…ale né pravdu. - Jak chceš! Koho tam máš dál? - Alastor Moody "Pošuk" To je chlap asi na stejný úrovni jako Brumbál. Nedovede mi říct ani slovo o tom, že je můj děda a…další Brumbálova lež…řekl mi, že Dursleyovi jsou moji jediní žijící příbuzní. - Ale co když o tom neví? - Blbost! Ví to až moc dobře a společně s Moodym se domluvili, že dají rekord v nejvíce utajených a zalhaných okolností okolo života jednoho kouzelníka. Moody je zkrátka parchant. Nechápu, proč tohle udělal. Nedávno bych se možná kvůli tomu rozbrečel, ale dnes už ne. Dneska bych mu dal nejraději přes hubu. O kom bych mohl ještě popřemýšlet?
Co třeba…Ginny Weasleyová. Pěkná holka, ale…je to pro mě jenom Ronova malá sestřička. Docela by mě zajímalo, jestli se taky podílela na tom Brumbálovo spiknutí proti mně. Já osobně si myslím, že by to nepřijala, mě špehovat, na to mě má ještě moc ráda, ale jeden nikdy neví, ať jí to s Deanem vyjde. - Najednou jsi nějakej moc přející, ne? - Nestarej se!

Matthew spokojeně pochrupoval na hřbetu draka, zdál se mu opravdu kuriózní sen.

Matthew Growen - obchodník na černém trhu, známý…poskytovatel jistých služeb si vykračuje po Obrtlé ulici. O stěnu vedle Burginovo krámku se opírá nějaká pěkná holčina. Asi tak pětadvacet let, černé vlasy, hnědé oči, štíhlá, míry 90-60-90. Matthew se okouzleně opře o stěnu těsně vedle ní. "Tak za kolik, kotě?" Optá se svůdně. Dívka se na něj usměje a vezme ho za ruku. Odvede ho do jednoho podniku, ve kterém Matt v životě nebyl. "Já mám zrovna práci, ale pracují tu i moje kolegyně." Vysvětlí s úsměvem a vede ho do salónku až na konci haly. Prochází kolem mnoha krásných žen, až se Mattovi zbíhají sliny, ale čeká na tu doporučenou, na tu nejlepší. Dívka ho odvede až k jedněm dveřím a pošeptá mu do ucha. "Dál už musíš sám, brouku." Jednou ho políbí a někam odběhne.
Matthew zkontroluje svůj vzhled v přenosném zrcátku a vejde do místnosti. U protější stěny stojí "ona" v růžovém plášti z kápí. Dojde až k ní a optarně ji k sobě otočí. Dívá se do tváře…(Teď bych to měla asi ukončit :D Kdo typuje, že je to McGonagalová má jeden bod, protože není příliš daleko od pravdy, za Bellatrix Lestrangeovou dva body, protože už se skoro trefil a plný počet bodů za…Hele, slyšeli už jste ten vtip o Čechovi, Amíkovi a Rusovi?…:D) Dívá se do tváře…roztomilé růžové mozkomorce. Přibližuje se k ní a jejich rty splynou v dlouhém vášnivém polibku.

Matt se s trhnutím vzbudil a vyděšeně se podíval kolem, jestli na ně zrovna neútočí roztomilé růžové mozkomorky, ale kam oko dohlédlo, po obloze se k nim nic růžového nepřibližovalo. Podíval se kolem sebe a hledal vhodnou oběť, na které by si spravil chuť. Pohled se mu zastavil na Tanye, která se nyní spokojeně rozvalovala vedle něj a koukala do dáli.

Upírka a Bradavická profesorka Tayna Tormentová se utápěla ve svých vzpomínkách.

Stála za dveřmi do Velké síně a slyšela ten hluk ozývající se zevnitř. Bylo jí třináct let a měla nastoupit od třetího ročníku v Bradavicích se svým stejně starým bratrem Jackem. Jejím mudlovským rodičům chvíli trvalo, než vstřebali to, že jejich děti jsou kouzelníci, a proto do prvního ani druhého ročníku ani jeden z nich nenastoupil. Učivo doháněli o těchle prázdninách s domácím učitelem. "Teď prosím, aby jste přivítali Jacka a Tanyu Tormentovou, kteří nastupují do třetího ročníku." Ozval se Brumbálův hlas a oba vešli. S ohromenými výrazy si prohlíželi nádhernou vázdobu síně i s očarovaným stropem, který vypadal jako noční nebe poseté hvězdami.
"Torment Jack." Řekla nějaká žena a její bratr se posadil na stoličku před stolem profesorů. Klobouk nějakou dobu přemýšlel, a tak měla Tanya čas, všechny profesory si prohlédnout. Na kraji stolu seděl nějaký chlápek s černými mastnými vlasy a hákovitým nosem. Vypadal docela mladě a ne příliš sympaticky. Vedle něj seděl malinký profesor, který byl za stolem sotva vidět. To už ale klobouk na Jackovo hlavě vykřikl. "NEBELVÍR!" Ten se za hlasitého potlesku šťastně usmál a povzbudivě se Tanye zahleděl do očí.
"Tormentová Tanya." Vyslovila její jméno přísně vypadající profesorka a jmenovaná usedla na stoličku. "Hm…kampak tě asi dáme?" Ozval se jí v hlavě hlas Moudrého klobouku. "No…já nevím…třeba za bráchou?" Nadhodila a klobouk se zamyslel. "Statečná na to jsi dost, za přátele by jsi život obětovala, ale také ti nechybí Zmijozelská lstivost a způsob jednání. Tak kam to bude? Mrzimor v žádném případě, Havraspár také ne, co třeba Nebelvír, jistě by jsi tam vynikla a nedělala by jsi své koleji ostudu, ale já mám na věc jiný názor a tím je…ZMIJOZEL!" Zakřičel klobouk poslední slovo na celou síň a Tanya se s lehkým úsměvem vydala k hulákajícímu a tleskajícímu stolu. Podívala se omluvným pohledem na svého bratra, který vypadal sice trochu zklamaný, ale přesto jí horlivě tleskal. Místo vedle sebe jí uvolnila dívka asi o dva roky mladší než ona sama. Tanya se na ní děkovně usmála a podala jí ruku. "Tanya Tormentová." Představila se. "Thersea Blacková."

O několik let starší Tayna letící zrovna na drakovi se vrátila do reality a rozhlédla se kolem sebe, Matt na ní tak zvláštně koukal…přisunula se k němu a lehla si mu do klína. Černokněžník nejdřívě vyvalil oči, ale pak se spokojen usmál a pohodlně se rozvalil. Celou tuhle situaci sledoval pobaveně poloupír Uregen de Wild, poloviční bratr Monici. Znuděně se podíval na krajinu, nad kterou letěli. Už nebyli v poušti, nýbrž přelétali zelené louky a pole. Pak dostal ten spásný nápad. Už dlouho si neprohlížel žádný trestní rejstřík a ten by mohl zkrátit jeho dlouhou chvíli. Vytáhl rejstřík své drahé sestřičky a začetl se.

Celé jméno: Lady Monica Camille Elisabeth Janet de Wild
Matka: Camille Janet Tina Emeline de Wild (r. Karmenová)
Otec: Sir Mathis Charles Kevin Joseph Bruno de Wild
Sourozenci: Uregen de Wild, Marcus de Wild
Datum narození: 20. 6. 1980
Povolání: X
Studium: Domácí učitel
Dosažené vzdělání: X
Trestní rejstřík: (2 zápisy) Podílení na vraždě matky Camille de Wild a bratra Marcuse de Wild (Trestní řízení neuskutečněno z důvodu nepřítomnosti obžalovaného), Stýkání se smrtijedy (Trestní řízení neuskutečněno z důvodu nepřítomnosti obžalovaného)

Uregen na to koukal dost zděšeně. Takže oni by jí klidně zavřeli do Azkabanu az to, že prý…kolik jí v té době bylo…jo, ve dvou letech se podílela na vraždě svých rodičů, které jsem mimochodem podle nich zabil já a pak se prý paktovala se smrtijedy. To se smrtijedy je sice pravda, ale ona za to nemohla. Vlastně už několik měsíců je nezvěstná, když jí Annien poslala do Bradavic pod jménem Monica Smithová. Ušklíbl se a začal si prohlížet jejich nový přírůstek. Bystrozora Jacka Tormenta. Jeho trestní rejstřík vlastně už četl. Pamatoval si, že je to bratr Tanyy… (poraďte mi někdo, jak to má skloňovat :D)… a má jeden zápis. Jeho nadřízeným byl Rufus Brousek a Umbridgeová ho asi zrovna moc nemilovala. Bystrozor…jak ironické…letí na stejném drakovi jako černokněžníci a dokonce se s nimi i docela normálně baví, aniž by nějakého zatknul.

Jack byl zahloubán do svých myšlenek ohledně Jane. Věděl, že je celkem tvrdohlavá a má svou hrdost, ale nečekal, že udělá takovouhle blbost jenom kvůli nějaké démonce…nebo měla snad i jiný důvod? Proč to vlastně udělala? Tak si to probereme…se mnou se zná dobře, na mě až trochu moc a nikdy jsme spolu zrovna nevycházeli. Ty její poznámky mě opravdu doráželi. S Harrym se zná poue okrajově, ale kdo by neměl rád chlapce-který-přežil? Annien skoro nezná, možná je na ní trošku naštvaná, že jí vyhodila z domu, ale to není nic vážněho. Uregena pravděpodobně potkala na ministerstvu, asi si tam vzájemně nějak pomohli a chovali se k sobě bezproblémově. Matthewa neznám já a myslím, že ani ona ne. Pak je tu Monica. Nechápu, co jí na ní vadilo, vždyť je démon jenom napůl a vypadá to, že jí všichni věří. Docházím k závěru, že udělala opravdovou hloupost a může se jí to i pěkně vymstít.
Ale co s ní poslední dobou bylo? Chovala se nějak divně a neustále někam mizela. Před nějakou dobou jsme spolu přece něco měli a pak se semnou rozešla se slovy. "Jeden chlap si mě navždy poznamenal a nevím, jestli by se ti zrovna vyplatilo s ním setkat. Proto odcházím a omlouvám se za to, co jsem kdy udělala, nebo neudělala." To byla její slovy a Jackovi až teď začali dávat smysl. Ona měla znamení zla. Došlo mu. To Voldemort si jí navždy poznamenal a ona zřejmě nechtěla, aby se o "nás" dozvěděl. V tom přápadě měla nové možnosti proč odejít. Možná z pocitu viny, nebo měla nějaké nevyřízené účty s Nicou…těžko říct, na to bych se asi musel zeptat přímo jí.
Jeho nával myšlenek přerušilo veselé. "Přistáváme!" Které na ně křikl drak a opravdu začali po chvíli snižovat výšku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.