39. Cesta

7. června 2010 v 19:52 | Nemesis
Dlouho žádná nepřibyla, tak tu jednu máte. Moc se toho v ní neděje, ale přístě už se bude bojovat. :D



39. Kapitola
Cesta

Ještě než vyšli z hradu, zastavila Annien na chvíli bystrozora. "Jacku, tohle je pro tebe, můžeme se s tím spolu dorozumívat. Stačí jen pomyslet na někoho z nás." Vysvětlila a pověsila mu na krk stříbrný křížek. Pak ho lehce políbila. "Kdyby už nebyla příležitost." Usmála se a dohnala ostatní.
Vešli do rozlehlých stájí, kde už zůstávalo jen pár koní, všichni do jednoho černí. "Toto jsou koně Paláce, vždy vraníci." Obeznámila je královna.
Mladá Blacková jich několik obešla, až se zastavila u toho posledního. Měl překrásnou černou vlnitou hřívu a bílou lysinku na čele. Něco koni pošeptala do ucha a on hlasitě zařechtal. "Pojedu na něm." Řekla a přihnal se k ní královnin služebník se sedlem. "Bez sedla." Upřesnila. "Po elfím způsobu?" Zavrčela královna. "Po elfím způsobu." Přitakala z úšklebkem Annien a za chvíli už si vedla koně ze stájí. "Jmenuje se Flash." Řekla jí královna, když kolem ní Blacková procházela.
Uregen následoval jejího příkladu a vybral si jednoho koně, na kterého si však na rozdíl od ní, nechal nasadit sedlo. "Jeho jméno zní Snabb." Dozvěděl se od královnina sluhy.
Matthew si vybral koně jménem Ljus. "Díky, ale osedlat koně ještě zvládám." Vyštěkl na služebníka, který mu chtěl ulehčit práci.
Monica vesele převzala otěže od klisny jménem Vindy.
Tanya, Jack a Harry zůstali nerozhodně stát opodál. Harry si dodal odvahu a nejistě se přiblížil k jednomu z koní. Byl stejně jako všichni ostatní vraník, ale měl bílou lysinku a podkolenky. "Ten kůň se jmenuje Dalig. Není čistokrevný od nás z Paláce. Zřejmě je křížený z koňmi Levirů, nebo lidí. Je divoký a nenechá na sebe jen tak někoho nasednout." Oznámila mu královna z úšklebkem. Tenhle kůň však Harryho učaroval. Pozoroval ho svýma krásnýma temnýma očima a přímo ho vybízel k tomu, aby se na něj posadil. Ještě dva kroky…jeden…bál se, ukrutně…už byl u něj. Nejistě ho pohladil po hřívě. Služebníci k němu ihned přiběhli a chtěli koně osedlat. Ten se však postavil na zadní a všechny od sebe odehnal. "Fajn, tak pojedeme bez sedla Daligu." Ušklíbl se Harry a představil si ten titulek na první straně denního věštce. HARRY POTTER, CHLAPEC-KTERÝ-PŘEŽIL ZEMŘEL PŘI PÁDU Z KONĚ. Vrátil se zpět do reality a podle Annienin rad nandal koni pouze uzdu.
Nakonec zbyli jen sourozenci Tanya s Jackem, kteří se odmítali ke koním přiblížit.
"Jacku, vezmu tě s sebou jestli chceš, můžeš si sednout za mě, jestli nám to tady Flash dovolí." Nabídla Annien, ale Jack rázně odmítl. Ty chlapy jsou všichni stejní. Ješitnost k nim prostě patří. Ušklíbla se Blacková.
Bystrozor ukázal na jednoho koně, kterého mu služebníci okamžitě osedlali. "Neboj se mě malej, já jsem strejda Jacky a nic ti neudělám." Mumlal Jack a vypadalo to, že uklidňuje spíše sebe, než toho koně. Nakonec vyděšeně převzal otěže koně jménem Lydig.
Na upírku Tormentovou zbyla klisna Sisty, která svojí nynější jezdkyni neustále přátelsky pošťuchávala, z čehož upírka málem zešílela, protože pokaždé vyděšeně nadskočila.
Nasedli na koně a společně s královnou projeli městem až na nedaleký pahorek, kde je před týdnem vysadil jejich průvodce Guide. Ten tam na ně čekla znova ve společnosti dalších čtyř draků. "Zdravím vás, kouzelníčci!" Zvolal na ně už z daleka. "Toto jsou moji přátelé, ostatní průvodci - krásná Bästy, rychlý Snabbaste, milá Vackraste a Berömda, nejpracovitější a nejvíc vytížená z nás pěti." Představil draky, když přijeli až k nim. Harry si je všechny podrobně prohlédl.
Bästy měla krásné lesklé šupiny, které házeli odlesky všech možných barev. Žluté, zelené, oranžové, růžové…vypadala trošku namyšleně, jestli se to dá o drakovi, vlastně dračici říci.
Snabbaste byl hnědo-zelený a zdaleka ne tak krásný jako Bästy. Byl menší a tělo měl protáhlé, přispůsobené k rychlému letu.
Vackraste byla rudo-zlatá. I když se asi nevyrovnala Bästy, byla opravdu krásná. Na tváři měl milý úsměv, jestli se tak u draků dá nazývat a prohlížela si nově příchozí tmavě hnědýma, zamyšlenýma očima.
Poslední z nich - Berömda. Byla o něco větší než ostatní. Měla černo-žlutou barvu a mile se na návštěvníky usmívala.
Vedle draků stáli ještě tři démoni v plné zbroji s meči připnutými u pasu. "Pán marky sir Bedrägeri de Ljuga." Představila jim královna prvního z mužů. Všichni v něm hned poznali toho, který se o ně tak zajímal právě zde při jejich příchodu. "Generál armády Paláce lord Fring sant Soldat." Představila jim Regel dalšího z nich. "Hrabě Avustajan ja Avlägsen, maršál vojska ze Severního lesa, které nám přišlo na pomoc ve válce." Představila královna posledního z nich. "A toto jsou bojovníci z oblouku. Sir Uregen Swor de Wild, Sir Harry Valiant von Potter, Sir Matthew Vackem von Growen, Sir Jack Trevlig von Torment, Lady Tanya Söt Torment, Lady Monica Ensam de Wild a Lady Annien Fighter de Black." Otočila se na démony. "Těší mě." Usmál se generál a ostatní jen pokývali hlavou.
Společně následovali královnu, která je vedla až na vrchol pahorku. Zastavili se a shlíželi nad krajinu pod sebou. Pod strání teď místo úrodného pole postávali tisíce démonů na černých koních. Byli mezi nimi ale i obři, trpaslíci, kentauři… Harry otevřel překvapením pusu. "Annien, kolik myslíš, že jich asi je?" Zajímal se. "Dost." Ušklíbla se Annien. "Máme přesně padesát tisíc démonů na koních, padesát obrů, tisíc trpaslíků, čtyřicet pět víl, osmnáct driád, tři sta padesát kentaurů a dva pegasy." Nahlásil zrovna generál královně, jako by jim četl myšlenky. "A nepřítel?" Zajímala se Regel. "Nevíme jistě kolik démonů je na jeho straně, ale určitě má několik tisíc upírů, vlkodlaků a skřetů. Také nějaké obry, troly a jednu čarodějnici, pravděpodobně z jejich země." Kývl směrem k Annien, která lehce pobídla svého koně a přijela blíže k nim. "Přidala se k němu dobrovolně? Co ještě víte?" Vyptávala se. Generál se zamyslel. "Náš zvěd o ní nic jiného neví. Drželi ji několik dní v podzemních kobkách, pak se přidala k němu…jestli dobrovolně, nebo ne, to je záhada." Řekl.
"Jane?" Vyjekl Jack. "Kde je? Co je s ní?" Ptal se. "Má ji Mörker." Odvětila zachmuřeně Blacková a zadívala se na ohromné vojsko.
"Vy jste elfského původu?" Ozval se jí za zády neznámý hlas. "Ne." Odpověděla jednoduše, aniž by se otočila. "Proč jezdíte po elfím způsobu?" Zajímal se muž za jejími zády dál. "Pokud vás kůň chce nést, ponese vás i bez sedla." Usmála se a otočila se směrem k maršálovi ze Severního lesa. Byl to celkem pohledný muž s černými vlasy dlouhými do půle zad, stáhnutými do culíku, s šedýma očima a jemnými rysy.
"Nemá to spíše něco společného s madam Regel?" Ušklíbl se. "I to je možnost." Vrátila mu úšklebek.
Královna pronesla ještě proslov a celé vojsko se vydalo vydalo v čele s královnou, generálem, maršálem, panem marky a výpravou ze světa za oblukem na dlouhou cestu podélúrodných polí okolí paláce. Průvod černých koní procházel kolem Stříbrné řeky, až k večeru přebrodili přítok řeky Levy a stanuli před rozlehlým lesem Trädorn.
"Zde, v přítmí lesa se dnes utáboříme." Rozhodl generál. Harry sesedl z koně a společně s Monicou se vydali napít průzračné vody Stříbrné řeky. Pak se usadili na kámen vystupující nad hladinu, ve které se odráželo slunce, zapadající za vrcholky stromů. "Monico, já nechci umřít, když mám vás…a tebe." Pošeptal jí Harry do ucha. "Nemysli na budoucnost, teď jsme stále tady…spolu." Usmála se na něj a lehce ho políbila. Harry jí polibek oplatil…
Annien sesedla z koně a rozešla se směrem k lesu. "Neměla byste tam chodit sama, lady." Ozval se za ní známý hlas. "Nebojím se tmy ani stromů." Odpověděla. "Ten les je nebezpečný pro toho, kdo jej nezná." Upozornil ji. "Mám ráda nebezpečí." Pohodila hlavou. "I když jde o život?" Zajímal se maršál. "Život bez rizika je příliš prázdný, nemá žádnou hodnotu." Pokrčila rameny. "Říkáte tedy, že se nedá žít bez boje a války?" Podivil se. Annien záporně zakroutila hlavou. "Ne, takhle to myšleno nebylo. Riskovat se dá i v jistých nezákonných oblastech umění a vztahu k mužům." Řekla tak neurčitě. "Hm…ráda si tedy hrajete s muži a tím druhým pojmem byli myšleny…nějaké nelegální obchody?" Zajímal se. "Výroba lektvarů všech použití včetně jedů a démonologie…a ano…muži jsou příhodní tvorové na hraní." Usmála se. "Myslím, že tuhle hru přijímám." Ušklíbl se a chytil ji kolem pasu. "Ať tedy hra začne." Ušklíbla se a vášnivě ho políbila…
Tanya sešla podél řeky až k mírným peřejím, které čeřili její jinak klidnou hladinu. Opatrně přeskákala na kámen uprostřed řeky a posadila se na něj. Chvíli jen tak pozorovala červenající se oblohu, když si začal potichu prozpěvovat jednu starou mudlovskou písničku.

Imagine, there´s no heaven
It´s easy if you try
No hell below us
Above us only sky
Imagine all the people
Living for today…

Najednou ji někdo chytil kolem pasu.

Imagine there´s no contries
It isn´t hard to do
Nothing to kill or die for
And no religion too
Imagine all the people
Living life in peace…

Ozvalo se za ní. Otočila se. Stál tam Matt, po kolena ve vodě. "Copak tu děláš? Snad sis nepřišel zazpívat?" Zeptala se zvědavě. "Jestlipak se ti po mě nestýskalo?" Optal se místo odpovědi. Přiblížil se k ní. Odtrhla ho od sebe. "Dej si pozor, v noci divočím." Ušklíbla se a schodila ho pořádně do vody. "Jsme dva!" Oplatil jí úšklebek a stáhl ji s sebou. Nebyla tu nijak velká hloubka, takže oba klečeli na kolenou a dívali se vzájemně do očí. "Mám rád divoký holky." Usmál se. "Ještě jsi nevyzkoušel mě." Zašklebila se a začala ho hladově líbat…
Jack se společně s generálem vydal rozdělat oheň. Nanosili na jednu velkou hromadu dřevo a démon ho jedním pohybem ruky zapálil. Pak odešel někam pryč. Jack se usadil u ohně a zíral do plamenů. Vzpomínal na Jane, na tu čarodějku, kterou tak moc miloval…nebo to nebyla láska. Hlavou se mu honilo ještě jedno jméno - Annien Blacková. Po chvíli pozorování plamenů si všimnul dívky, stojící kousek od něj. "Neruším?" Optala se nesměle. Nečekala na odpověď a přisedla si k bystrozorovi. "Netítí tu smutno…tak osamocenému?" Zašeptala mu do ucha melodickým hlasem. Otočil se k ní. Měla hnědé vlasy a zelené oči. Byla oblečená v zeleno-žlutých šatech, ušitých snad z kvítí. "Jmenuji se Fairy, jsem víla země." Představila se. "Já jsem Ja-" Začal, ale ona ho přerušila. "Vždyť já tě přece znám." Usmála se na něj a políbila ho…
Uregen se usadil u statného stromu na kraji lesa. Opřel se o něj a pozoroval shon okolo ohniště. Najednou ho někdo lehce chytl za ramena a otočil ho k sobě. Upír se díval do tváře hnědovlasé dívce…pravděpodobně víla. "Jsem Fairy a mohu tě rozveselit…pokud tedy chceš…" Usmála se na něj sladce. "Díky, ale nemám zájem o levné paničky." Ušklíbl se a víla naštvaně odpochodovala směrem k ohništi. Asi jsem jí urazil. Uchechtl se.
Ráno všichni opět nasedli na koně a vydali e hustým lesem směrem k Hraničnímu jezeru. Cesta Trädornem byla zdlouhavá. O poledni se opláchli v řece na druhém kraji lesa a najedli se. Dál cesta pokračovala po travnatých údolích Stříbrné řeky. K večeru stanuli na břehu jezera. Posadili se na kameny u břehu a okouzleně pozorovali západ slunce, odrážející se v klidné hladině jezera.
"Začneme tam, kde jsme včera skončili?" Optal se Annien maršál. "Každá hra má konec." Ušklíbla se Blacková. "A taky mezičas." Dodala s úsměvem. "Pokračování přístě, děti." Zasmál se Matthew, který seděl kousek od nich. Mrkl na Tanyu. "Dneska né, neumíš zpívat." Zašklebila se a zachumlala se do teplého spacáku kousek dál od vody. Ostatní ji brzy napodobili.
Probudili se do chladného rána, kdy slunce matně osvětlovalo trávu, pokrytou rosou. Neviděli na druhý břeh jezera, ztrácel se v mlze, která se líně převalovala nad hladinou.
Vyrazili na další cestu. Jeli na svých černých koních po proudu Velké Deadly celý den, jen s menšími přestávkami na jídlo a odpočinek. Cesta ubíhala rychle po rozlehlých pláních táhnoucích se od Trädornu k městu Lever Fred.
"Proč jsme nejeli přímo a zajeli jsem si až k jezeru?" Zajímala se Annien. "Mezi Stříberkou a Deadly se táhně úzký pruh bažin. Nejsou zakreslené na žádných mapách, protože není nikdo, kdo by tam vstoupil a dostal se zpět. Proto jsme se drželi vždy při břehu řek." Vysvětlila královna.
Jeli i pčes noc a dalšího poledne stanuli před branami Lever Fred. "Královna Regel von Farlight si přeje vstoupit." Řekl jeden démon zu královnina doprovodu zesíleným hlasem.Městská brána se otevřela a stanulov ní několik démonů s kopími připravenými k útoku. Když se ujistili, že před bránou opravdu stojí královna a z aní několik vysoce postavených démonů, ustoupili stranou a nechali je projet. Za nimi se brána zavřela a vojsko včetně výpravy zůstalo zde.
Kouzelníci sesedli z koní a posadili se na zem. "Rozdávám!" Křikla Annien a vrhli se do hraní pokeru. Hra začala…
"Skládám!" Zavrčela Nica…
"Skládám!" Ozvalo se od Jacka…
Nakonec proti sobě zůstali jen Harry, Annien a Matthew. "Dvě dvojice." Ukázal karty mladý Potter. "Full house." Zašklebila se Blacková. "Postupka!" Zasmál se Matt a prohlédnul si svojí výhru. "Pět liber, nějaká knížka…" Mumlal, ale Annien ho opravila. "To není jen tak nějaká knížka! Je to zápisník zabavený jistému M. Stuarttovi, který se proslavil svým pobytem v Azkabanu, kvůli nezákonnému očarovávání zbraní za účelem způsobení pomalé a bolestivé smrti. Chtěla jsem ti ho dát k Vánocům ale když se to tak hodilo…" Vysvětlila s úšklebkem. Mattovi se zablýsklo v očích a pohlédl na zbytek věcí. "…medailon…" "Patřil nějakýmu slyvnýmu černokněžníkovi, jméno už nevim. Je z odboru záhad." Zašklebil se Harry. "Že bych ho někde ztratil?" Nadhodil Matt a Potter se zasmál. "Ty a slavný?...nikdy!" Ušklíbl se…
Asi po hodině strávené venku vyšla z brány královna. "Pán Levirů ná zve přespat do města." Prohlásila. "My zůstaneme raději tady!" Dostalo se jí odpovědi od jednoho z obrů. "Dobrý nápad!" Ušklíbla se pro sebe, když si představila obry, potulující se po městě. Výprava prošla do města i se svými koňmi. Levirové si je okamžitě převzali a ustájili. "Tímhle se tady u nás v Dol Ögonenu platí." Podala jim váček s penězi a odkráčela źkými uličkami města někam pryč. "Jdeme někam společně…nebo rozchod?" Optala se Tanya. "Hele, tamhle to vypadá dobře!" Křikl Matt a nevšímal si její předchozí otázky. Všichni se zhnuseně otočili na zatuchlou hospodu v rohu náměstí. "Rozchod!" Zabručeli najednou a Tanya se ušklíbla.
"Dobře, já dostala peníze do ruky, jsou moje!" Zasmála se Annien a chtěla někam odpochodovat, když jí Matt zabodl hůlku do zad. "Přece bys neokradla chudého Growena." Usmáls se "mile" a vytrhl jí měšec z ruky. "I jíní o ty prachy mají zájem, GROWENE!" Křikl Uregen a vyškubl mu peníze. "To teda ne! Já chi taky!" Zapojila se do hádky Monica. "Accio měšec s penězi!" Sykla a o chvíli později už ho měla v ruce. To si ale neuvědomila, že těsně za ní stojí Tanya, která jí chytla ze zadu a vzala si váček. Rozeběhla se s úšklebkem pryč. Harry jí nenápadně nastavil nohu a ona skončila na zemi. Potter chytl letící váček a s vítězným úsměvem se otočil na ostatní. Ti se k němu rozeběhli a všichni se začali prát…kromě Jacka. Ten mávl hůlkou a peníze měl v tu ránu v ruce. Ostatní se na něj po chvíli naštvaně otočili. "Černokněžníci" Zavrtěl s úšklebkem hlavou a rozdělil peníze na sedm dílů. Každý si s remcáním převzal svůj díl a matt se postaral o vyléčení monoklů z rvačky. !"Ty jsi léčitel?" Zajímala se Tanya. "Studoval jsem to dva roky." Odvětil. "Co kdby jsme spojili náš rozpočet a vydali se někam spolu?" Navrhl s úsměvem. "Nabídku přijímám." Oplatila mu úsměv a společně se vydali k "zatuchlému pajzlu" v rohu náměstí.


Písnička se jmenuje Imagine a je od Johna Lennona. Překlad těch dvou slok:

Představ si, že není žádné nebe
Je to lehké, když to zkusíš
Žádné pěklo pod námi
Nad námí pouze oblaka
Předsatv si všechny lidi
žijící pro dnešek.

Představ si, že nejsou žádné státy
To není tak těžké udělat
Není pro co umírat či zabíjet
A také žádné náboženství
Představ si všechny lidi
žijící pro dnešek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.