41. Po boji a v Erisedu

18. června 2010 v 21:56 | Nemesis
41. Kapitola
Po boji a v Erisedu

*Vypráví Jack*
Stál jsem tam a pozoroval to červenající se slunce vycházející nad horami pohoří Hemsk. Tváře jsem měl zvlhlé od slz. Viděl jsem ji pořád před očima. Ten poslední zamilovaný pohled, ty oči plné bolesti a lásky. V jednu chvíli jsem věřil, že konečně bude líp, ale ta naděje se rozplynula v beznaději. V jedné chvíli jsem ztratil vše, pro co jsem žil. Možná to tak někdy nevypadalo, ale miloval jsem jí. Nerad jsem to dával najevo, ale byla jedinou ženou mého života. Jane. Jen to jméno ve mně vyvolává pocit podivné prázdnoty. Jako by s ní odešla i část mě. Proč zrovna ona? Dýchal bych pro ni, zemřel…
Teď jsem ji scházel po úzkých schodech dolu z věže. Vyšel jsem ven a spatřil jsem tu spoušť před sebou. Stovky, nebo spíš tisíce mrtvých na obou stranách. Byla to hotová jatka. Musel jsem procházet opatrně a vyhýbat se mrtvým tělům ležícím na zemi, abych nezneuctil jejich památku. Široko daleko bylo vidět jen pár živých démonů, či skřetů. Trochu mě vyděsilo, když jsem uviděl mezi mrtvými těly i maršála ze Severního lesa a generála královniny armády.
Pak jsem je spatřil. Tam na stráni, na bílých koních, stáli oni - elfové. Stvoření, která ve mně vždy vzbuzovala pocit bezpečí a míru. Vyrazil jsem k nim. Stáli u nich již moji přátelé v čele s Annien, která alespoň částečně rozumněla jejich jazykem. Spatřil jsem Tanyu, která byla ještě bledší než obvykle a nepůsobila zrovna odpočatým dojmem. Opírala se o Matthewa, který si sice prohlížel krásné elfky, ale už ne s takovou chutí jako dřív. Kousek od nich stál Uregen, který koukal jen tak do dáli a v náručí mu spala Monica. Harry zrovna zvracel někde opodál, protože mu zřejmě pohled na mrtvá těla nedělal moc dobře. Annien byla také značně pobledlá a vedle ní se vznášelo mrtvé tělo královny. Další obět včerejší noci. Nikdo z ostatních kloudně nevnímal jejich rozhovor a já se rozhodl k nim připojit. Zadíval jsem se do dálky. Jaké by to bylo, kdybychom se do této země vůbec nedostali? Jane by ještě žila a já… Také by jsme mohli oba zemřít na ministerstvu… nevím, jestli by to bylo lepší, či horčí, ale to nic nemění na tom, že je… ne to nemohu vyslovit, napsat, ani na to pomyslet… říká se, že její duše bude žít s námi dál, ne? Takže nebudu na všechno sám. Ona tu bude stále se mnou. Bude přežívat ve mně, v mém srdci.
Ostatní události se semleli strašně rychle. Annien dojednala s elfy něco ve smyslu, že se postarají o mrtvé a raněné, živým propůjčí koně, aby se dostali zpátky do Paláce a nás, že vezmou s sebou, do své země, do Erisedu. Nasedli jsem tedy na koně a vydali se cestou přes Dol Ögonen k nim. Většinu cesty jsem spal, stejně jako moji společníci. Jen mlhavě si vzpomínám na to, jak jsme se stavili ve Elven Tower a projeli obloukem v pohoří Malm Gruvor do jejich země.

Poslední z koní jejich výpravy projel závojem oblouku Elven Gate. Objevili se v zahradě, která předčila očekávání všech návštěvníků. Podél cesty tu rostli statné stromy podobné našim dubům. Ve větvích zpívali různobarevní ptáčci a poletovali tu vášky, motýli a další nejrůznější hmyz. Vzduch byl prosycen vůněmi mnoha druhů květin a všem zde bylo tak příjemně, že na chvíli zapomněli na utrpení běžného života. Sesedli z koní a byli odvedeni do paláce. Nejdříve zde navštívili místní lékaře, kteří jim za pomoci všemožných bylinek vyléčil zranění, kterých naštěstí nebylo mnoho.
Pak stanuli před královnou elfů - Arnostalë.
"Zdravím vás, lidé." Usmála se na ně vlídně. Harry si ji pořádně prohlédl. Měla blonďaté vlasy dlouhé do pasu, modré oči, lehce zašpičatělé uši a jemné rysy v obličeji. Byla oblečená ve světle modrých šatech, přes které měla přehozený plášť stejné barvy. Mile se na ně usmívala.
"Bylo mi řečeno, že jste přišli ze světa kouzelníků obloukem Femte gate do Dol Ögonenu, odtamtud jste putovali společně s armádou již zesnulé královny démonů Regel von Farlight směrem k Dark tower. Utkali jste se prý s lordem Mörkerem a jeho čtyřmi služebníky, kteří měli tvořit Pět vládnoucích. Porazili jste jej a jedna vaše přítelkyně při tom zemřela. Je to pravda?" Zajímala se. "Ano, vaše veličenstvo." Zamumlal Uregen. Královna se zvonivě rozesmála. "Neříkejte mi tak. Tady v Erisedu mě všichni oslovují Arnostalë." Vysvětlila. "Také se ke mně doneslo, že lord Mörker vlastnil jistý kouzelný přívěšek." Promluvila znova elfka. "Tady je." Odvětila Annien a vytáhla z kapsy stříbrný přívěšek, zabalený v černé látce. Královna si ho opatrně převzala a zamyšleně si ho prohlédla. Pak stočila pohled na Harryho. "Harry Pottere předstup, prosím." Vyzvala ho a on udělal několik váhavých kroků směrem k ní. Vstala z trůnu a přišla těsně k němu. "Přijmi jméno Alexandr - ochránce lidí a střež tento poklad před zlými úmysly." Řekla a pověsila mu přívěšek jezevce na stříbrném řetízku na krk. "Děkuji." Zamumlal Harry rozpačitě a couvnul kousek ke svým přátelům.
"Tak to bysme měli." Usmála se Arnostalë. "Můžete tady pár dní pobýt. Pak se vypravíte společně s několika mými lidmi k oblouku, kterým se dostanete do vaší země. Jinak…zítra se bude konat pohřeb královny démonů Regel, na který samozřejmě můžete přijít a teď je vám dovoleno dělat, co vám bude po chuti. Tady Titton vám ukáže vaše pokoje a kdyby jste něco potřebovali, je vám plně k dispozici…a Monico, chtěla bych ti někoho představit." Podívala se na čarodějku s mírným úsměvem a ta se k ní okamžitě rozběhla. K ostatním přišel pohledný elf z hnědými vlasy a čelenkou stejné barvy.
Celý zámek byl opravdu krásný. Stěny chodeb byli porostlé zelenými šlahouny s bílými, růžovými i žlutými kvítky. Sem tam byla na nějaké chodbě fontánka s průzračnou vodou. Vše bylo dokonale harmonicky sladěno. Pokoje nebyli nijak velké, ale přesto se to tu Harrymu na první pohled zalíblo. V jednom z pokojů spal právě Harry s Jackem, na dalším Matt a Uregen, třetí byl pro Annien s Tanyou. Místo postelí zde byli jakési houpací sítě a zem pokrýval nádherný zelený koberec, který vypadal, jako stvořený z trávy a lučního kvítí.

Mezitím v zahradě následovala Monica nedočkavě královnu. Když došli až k malé fontánce s jednou lavičkou. Někdo na ní seděl. Nica si toho neznámého pořádné prohlédla. Byla to žena, démonka a mohlo jí být asi tak čtyřicet let, pokud se to dá u démonů posoudit. Měla černé vlnité vlasy dlouhé na ramena a onyxově černé oči, jemné rysy v obličeji a plné rty. Celkově dost přopomínala Monicu. Byla oblečená v tmavě zelených šatech, přes které měla přehozený světle zelný plášť.
Celkově to nemohl být někdo jiný než… "Mami!" Vyjekla Nica a se slzami v očích a vrhla se své matce do náručí.
Sesděli tam spolu na lavičce až do noci…nakonec, měli si toho hodně co vyprávět.

Další den se všichni zúčastnili královnina pohřbu. Nebylo to na královnu nijak moc velkolepé, ale všichni si přitom pořádně pobrečeli a vedle královnina náhrobku přibyl ještě jeden, se jménem Jane Greyová. U něj Jack zůstal ještě dlouho stát a koukal někam do dálky.
"Jacku, pojď dovnitř." Přišla z ním po nějaké době Annien. Bystrozor sebou trhnul a pak zakroutil hlavou. "Tímhle jí nepomůžeš." Řekla mladá Blacková, ale s ním to ani nehlo. "Pojď." Řekla o něco důrazněji a odtáhla ho do zámku.

"Jdu si promluvit s královnou." Oznámila jednou svým přátelům Annien. Už to byl asi druhý den pobytu tady a všichni so to zde víceméně užívali, v čele s Monicou, která už stačila všem představit svou matku - Handy.
"Pročpak?" Zajímal se Matthew. "Jsem zvědavá." Odpověděla Blacková s úšklebkem. "Jdu s tebou!" Zašklebil se Harry. "No jo no, Ha-" Zasekla se. "Jak se vlastně jmenuješ?" Nadhodila.. "Teoreticky jsem Harry James Alexandr Valiant Potter." Zavrčel. "A nezapomeň, že si tam taky můžeš přidat - von Nebelvír." Uchechtla se Annien. "Takže ty jsi vlastně i Saša!" Vyjekla Monica. "Krásný jméno…Sašo." Usmála se a Harry něco zabrblal. "To máš pěkný, moje jméno radši ani slyšet něchtěj." Zasmála se Blacková. "Proč ne?" Zajímal se Uregen. "Moje úchylná matička. Než se podepíšu, tak už jsou všichni ostatní pryč a navíc se to ani nevejde na papír." Protočila oči Annien.
Tak se vydali do soukromých komnat paní Erisedu. "Saša, S-a-š-a…Ssaaššaa" Převaloval si to jméno na jazyku pořád Harry. "Tss…má nový jméno a hned z toho dělá vědu, buď si jistý, že až od tuď budeme odcházet, dostaneš stoprocentně minimálně ještě jedno." Ušklíbla se a Harry se zděsil. "To ne!" Vyjekl. "Vždyť si pak nebudu pamatovat ani svý vlastní jméno, natož pak tvoje, nebo Monici." Dodal. "Tak to máš holt blbý, no." Ušklíbla se Annien.
"Řekni mi svoje celý jméno." Zaškemral Harry. "Ne!" Vyštěkla Annien. "Prosím." Udělal na ní psí oči. "Řekla jsem ne!" Zasyčela. "Ale Annien…prosím, prosím." Blacková nasadila útrpný výraz. "Dobře, ale jenom…když poprosíš Matthewa o ruku a budeš mít při tom blonďatý vlasy, pořádně dlouhý, budeš oblečený v šatičkách…a budeš mít taky boty na vysokým podpatku." Nadiktovala si Annien podmínky. "Tak to tedy ne." Sykl Harry. "Fajn, já svoje jméno znám." Pokrčila s úšklebkem rameny.

"Řekněte nám něco o těch "pěti vládnoucích" a proč to chtěl Mörker uskutečnit?" Zajímala se Annien, když usedla společně s Harrym do pohodlných křesel naproti Arnostalë. Ta se zamyslela a začala vyprávět. "Jeden démon kdysi, už je to pár tisíc let, rozpoutal v Dol Ögonenu, kde za té doby žili ještě i elfové válku. Došlo na závěrečnou bitvu a on se se svými čtyřmi nejvěrnějšími zavřel na Temné věži, odkud průběh bitvy pozoroval. Ta skončila jeho prohrou, ale on se nehodlal vzdát a odmítl vyjít z věže. Ta však byla opatřena mnoha mocnými kouzly a nepodařilo se ji nikomu zbořit. Měla však jednu slabinu, její konstrukce byla tehdy ještě ze dřeva. Zapálili ji tedy a těch pět tam uhořelo. Než démon shořel na prach, prohlásil, že pět démonů či kouzelníků, kteří při letním slunovratu za úplňku vystoupí na vrchol věže se stanou nejmocnějšími, ovládnou Dol Ögonen a dokončí tak jeho práci. Tuhle pověst znají snad všichni elfové a démoni. Dokonce je prý vyryrá na bráně vedoucí do věže.
Jinak, myslím, že Mörkera prostě přestalo bavit válčení dvou vyrovnaných stran, a když se vaše přítelkyně zatoulala na jeho půdu, rozhodl se z ní udělat jednu ze svých služebníků. Všichni byli označeni znakem toho démona, který tohle před tisíci lety rozpoutal - zeměkoule na níž je postaveno pět trůnů. Označení museli zemřít společně s ním." Vysvětlila.
Ti dva se na chvíli zatvářili zamyšleně, když se Annien zeptala. "Letní slunovrat a zároveň úplněk…to se stává asi jednou za třicet let, že? A jestli se mohu zeptat…kdy se to bude přístě?" Královna se lehce zamračila. "Za dva dny, ale nedoporučuji vám to pokoušet, bojím se totiž, že by jsme tu také brzo mohli mít místo samozvaného Lorda Mörkera, strašlivou Annien a hrůzostrašného Pottera." Řekla. Annien se zašklebila, ale Harry byl stále ztracen ve svých myšlenách. Když se Tanya snažila vyluštit runy na bráně, přeložila to jako "uvidíš zelený západ slunce" a "jdi na konec cesty". Co to má společného s tímhle? Západ slunce…to je jasný, ale proč zelený? V pověsti říkají, že bys musel jít na věž o letním slunovratu, při úplňku…takže…vlastně, když už to slunce zapadá…máš jít na konec cesty…ale ty chceš na věž!…dobře, tak jdeš cestou na věž, která přece musí někdy skončit. To je ono! Jdi na konec cesty, jdi na vrchol věže! Fajn, ale proč by ten západ slunce měl být zelený?... Co je zelený?... znak Zmijozelu, Voldyho ksicht, stromy, tráva…no jo…tráva je zelená! A ta kvete kdy? V létě! Hezky mi to do sebe zapadá, takže Tanya není zas tak špatná překladatelky. Zašklebil se.
Pak ho napadla ještě jedna otázka. "Co se teď bude dít v Dol Ögonenu, když nemají královnu?" Zajímal se. "Pravděpodobně tam zvolí nového vládce." Odpověděla Arnostalë nezaujatě. "A proč jste nám vlastně přišli na pomoc?" Ptal se dál. "Sice jsem přátelské vztahy s démony už dávno přetrhali, ale přece není ani v našem zájmu, abychom tady měli proti sobě Pět vládnoucích." Dostalo se mu jednoduché dpovědi. "Teď už běžte, přátelé na vás jistě čekají." Popohnala je elfka a oni se vydali zpět do zahrady k ostatním. Našli je tam, zrovna, když se Matthew pokoušel utopit Tanyu. Ta se bránila ale tak úporně, že ho stáhla sebou ještě i s Uregenem, který se do té doby velice dobře bavil.
"Annien, řekni mi to jméno." Prosil Harry. "A ty splň podmínky." Ušklíbla se Blacková. "Ale, Ann, prosím. Vždyť ti to nic neudělá." Jmenovaná se rozesmála. "Tobě taky ne." A schodila ho do fontány za ostatními. Pak se tam svalila sama za ním v záchvatu smíchu.
"Jsou normální?" Zamumlal Jack sedící na okraji fontány s mudlovskou knížkou. (Nazapomínejte, že Jack s Tanyou pocházejí z mudlovské rodiny. xD) "Někdy o tom pochybuju." Ozvala se Monica, která se právě připlížila za Jacka. Ten leknutím vyjekl a s malou pomocí Monici zahučel do kašny za ostatními i s knížkou. Potom, co se vynořil z vody, hodil jeden naštvaný pohled na Nicu a začal po ní stříkat vodu. Ostatní se k němu za chvíli přidali, ale to už byla Monica celá mokrá a naštvaně odkráčela někam pryč.

"Vezmeš si mě?" Pípl Harry s dlouhými blonďatými vlasy oblečený v tmavě zelených šatech a vysokých černých kozačkách, což si vše půjčil od Annien. Ta se teď smála na celé kolo stejně jako Matthew, který se na chvíli smát přestal, vyděšeně se na Harryho podíval a opět se zhroutil na zem v záchvatu smíchu. "Promiň, nejsi můj typ." Dostal ze sebe. Harry, celý rudý se rychle rozběhl někam mezi stromy, přičemž několikrát upadl, protože mu běhat v podpatkách moc nešlo.
Zastavil se, až když byli ti dva z dohledu. "Na co jsem to zase přistoupil?" Vyjekl. "Ale celkem ti to sluší." Ozval se za ním někdo. Harry se rychle otočil a podíval se na usmívající se Monicu. "To jsem rád." Ušklíbl se a snažil se ze sebe sundat kozačky. Ty se ale ukázali jako velice nebezpečná zbraň, protože se při tom Harry dvakrát bouchnul do hlavy o strom a ještě se kopl kolenem do zubů. "Počkej, pomůžu ti." Řekla Nica, když se přestala smát a rozepnula mu zip po straně bot. "Díky!" Zazubil se. Monica mu úsměv oplatila a dala mu pusu na tvář. "Za co?" zajímal se Harry. "Jen tak." Ušklíbla se Nica a někam se zase ztratila. Harry nad tím jen zakroutil hlavou a převlékl se z šatů do volných jeansů a modré košile. Pak si ještě vykouzlil zrcadlo a podíval se na sebe. Ty blonďaté vlasy mu opravdu neslušeli. Zašklebil se. Zavřel oči a soustředil se na svůj starý vzhled. Když je zase otevřel pořádně se prohlédl. Vlasy měl jako vždy uhlově černé, dlouhé skoro až na ramena. "Něco by to ještě chtělo." Zamumlal a vyndal z bezedného pytlíčku šátech od svých démonských přátel... "Hm…není to špatný." Ušklíbl se, pozorujíc sebe z šátkem na hlavě. Ten byl tmavě zelený a stříbrně na něm bylo několik run. "Vyloženě zmijozelské barvy." Uchechtl se a zandal Annieniny kozačky a šaty do pytlíku. Pak se vydal za ostatními.
"Takže…jakpak se jmenuješ?" Zašklebil se na Annien. Ta se zhluboka nadechla. "Thersea - to je křestní, Evgenia - po matičce, Frances - po kmotře, Annien - po bábi, Tiffany - po pra tetičce, Victoria - po pra bábi, Fighter - od démonky, Blacková a můžu si tam přidat ještě Havraspárská." Zavrčela. Harry na ní koukal z otevřenou pusou. "Rekapitulace…a rychle." Sykl. "Thersea Evgenia Frances Annien Tiffany Victoria Fighter Blacková." Ušklíbla se. "Ale používám jenom Thersea Annien Blacková, nebo ještě líp, prostě, Annien." Uchechtla se.

Nádherná písnička, k ještě nádhernější události v příběhu → tady.

Byl poslední den před odjezdem. Všichni kouzelníci, včetně Monici stáli před královnou a zvědavě na ni hleděli. "Zítra se spolu budeme muset rozloučit, a proto bych vám chtěla něco věnovat na důkaz našeho neutuchajícího přátelství. Budete přijmuti do našeho rodu a tyto prsteny, značí přátelství s elfy." Řekla s lehkým úsměvem. "Sire Uregene…předstup." Upír udělal několik kroků směrem k ní a ona mu navlékla zlatý prsten. "Přijmi jméno Arnarmo - urozený vlk." Uregen se poklonil a zařadil se zpět.
"Harry Pottere…předstup." Řekla a navlékla mu zlatý prsten. "Přijmi jméno Alcarin - slavný.
"Matthewe Growene"… "Mirimo - svobodný."
"Jacku Tormente"… "Failon - čestný."
"Tanyo Tormentová" … "Taurwë - pocházející z lesa"
"Lady Monico" … "Eressiel - osamělá"
"Therseo Blacková" … "Arnë - vznešená" Řekla a navlékla Annien poslední prsten. "Děkujeme ti Arnostalë." Uklonil se ještě jednou Uregen a všichni odešli spát do svých pokojů, těšíc se na zítřek… Ne, všichni ne. Monica vzala mladého Pottera za ruku a odvedla ho k lesnímu vodopádu. "Tohle je mé nejoblíbenější místo v zahradě." Řekla a po tváři jí stekla slza. "Nico, co se děje." Zeptal se Harry. "J-já v-víš…zůstávám tady, Harry." Odvětila. Jmenovaný vyvalil oči. Tohle ho nenapadlo. Myslel, že už všechno bude dobré, ale zřejmě ne. "Nico, to mi přece nemůžeš udělat." Zašeptal se slzami v očích. "H-Hary p-promiň mi to. Já tam u vás bych zemřela…a já nechci." Zakňučela a zabořila mu hlavu do do trička. On jí jemně pozvedl bradu, aby jí viděl do očí. "Máme tuhle noc jen pro nás. Nic víc, nic míň." Šeptl a něžně jí políbil. Ona mu začala polibky oplácet a převalila ho na záda. "Miluju tě." Usmála se na něj a on pět přitiskl svoje rty na její. "Bude se mi stýskat." Vzlykla. "Mě taky." Šeptl jí do ucha a pomalu jí začal svlékat šaty…

Ráno Harryho vzbudili zlatavé paprsky ranního slunce. Ležel zachumlaný v dece pod vysokým dubem, slyšíc zurčení vodopádu nacházejícího se kousek odtuď. Na jeho hrudi spokojeně podřimovala Monica. Usmál se, dal si ruce pod hlavu a znova spokojeně zavřel oči.
"Harry!" Zavolal někdo. "Monico!" Ozvalo se mezi stromy. Harry zbledl. "Nico, už je ráno, vstávej." Sykl a zatřásl s ní. "Nech mě být, já chci ještě spát." Zamumlala a otočila se na druhý bok. "Ale Nico, dělej, nesmí nás tu najít…takhle." Šeptl. "Mě je to jedno." Zabručela a přetáhla si peřinu přes hlavu. Harry něco zavrčel a s táhl z ní peřinu. "Dělej! Vyštěkl. "Ne." Sykla a hodlala spát dál i bez peřiny. Potter se to rozhodl zkusit jinak. "Jde sem Malfoy, převlečený za striptéra!" Sykl. "Vedle něho se plazí Snape, celý v růžovém, imitující žížalu a za nimi skáče Bellatrix v reklamním převleku propagujícím panenky barbie." Dodal. Chvíli se Nica ani nehnula, když se začala šíleně smát. "Klid, klid Nico!" Tišil ji. "Jde sem…někdo!" Zavrčel. Monica se podívala nejdříve na něho a na sebe. Pak se strhl boj o oblečení.
"Tak tady jste!" Usmál se Matthew, když k nim konečně dorazil. Za ním šla Tanya a Anien. Zastavili se, pohlédli na ty dva a sklátili se k zemi v záchvatu smíchu. "T-to…" Smál se Matt. "..ha, ha…" Smál se dál. "…je ha, ha…dobrý." A opět vyprskl smíchy. Annien s Tanyou se na něco takového ani nezmohli, jak se váleli po zemi a popadali dech. Harry se na Nicu nechápavě podíval a ona mu pohle oplatila. Pak jim to došlo.
Nica na sobě měla pouze jednu botu a to tu Harryho. Měla také Potterovo kalhoty a přes to přehozený jeho plášť. Harry měl oproti ní obě boty, jednu svojí a jednu Nici. Měl na sobě také Monici bílou minisukni a její světle zelenou halenku, přes kterou měl ještě přehozenou svojí košili, naruby.

Stáli před obloukem a koukali do jeho nitra, který zakrýval průhledný vlnící se závoj.
Harry měl na sobě světle zelenou košili a černé kalhoty s páskem se znakem nebelvíru, který vzal Matt na odboru záhad. Přes to měl přehozený černý plášť a na hlavě měl šátek od svých démonských přátel. Monica ho naposled políbila. "Nezapomenu na tebe." Šeptla a podala mu svůj přívěšek se znakem démonů - černou postavou s mečem v ruce. "Pro štěstí, Harry…nebo taky…Sašo." Usmála se. Harry jí úsměv oplatil a vytáhl černou dýku. "Dostal jsem jí od jednoho přítele a teď je tvoje." Řekl a se slzami v očích se obrátil čelem k oblouku.
Annien v maskáčových kalhotách a bílem tričku skrytém černým pláštěm hleděla do dáli a vítr jí čechral vlasy. Monica jí opravdu přirostla k srdci a teď jí měli opustit. Vzpomínala na to, jak jí s Harrym ochránili před Malfoyem a ona ji pak vzala k sobě domů. Jak se bála, že jí vyhodí, když jim oznámila, že je napůl démon. Ale jedině tady ji čeká šťastný život, tam by pouze čekala na svojí smrt. Naposled se na ni usmála a po tváři jí steklo několik slz. Zadívala se do oblouku.
Matthew se ušklíbl na Nicu. Byla to správná holka. Ale on nechtěl brečet, chlapi přece nebrečí. Odvrátil tvář a jeho zrak spočinul na oblouku, který byl jejich jedinou cestou domů.
Tanya se uslzeně na Monicu podívala a objala ji. "Budeš mi chybět." Šeptla a přistoupila k oblouku.
Jack Nicu skoro vůbec neznal, ale přesto s ní už něco prožil a nebylo mu zrovna do smíchu, když se s ní měl rozloučit. "Možná se ještě potkáme." Řekl jen, pak přistoupil k Annien a zahleděl se do oblouku.
Uregen svou sestru pevně objal. Brečel, stejně jako Nica, jako Harry a Annien… Všichni ji měli rádi, ale on byl její bratr…poloviční, ale stejně. Měl ji hrozně moc rád a nechtěl se s ní rozloučit, osud mu však nedal na vybranou. Musel se vrátit. Už jen kvůli Voldemortovi…aby ho mohl zničit, pomstít se za svou rodinu a pomoci Harrymu. "Budeš mi hrozně chybět." Šeptl jí do ucha a postavil se vedle ostatních před oblouk.
"Myslím, že někteří z nás se ještě setkají." Řekl Jack s mírným úsměvem na tváři a přetáhl si přes hlavu kápi, aby jej někdo nepoznal, protože neměl ani tušení kde vypadne. Nadechl se a udělal první krok do oblouku. Ten se zavlnil a nezůstalo po něm v tomhle světě nic.
"Tak kdo jde dál?" Optal se Matt a udělal pár posunků na Annien. Ta pochopila a přikývla. Oba najednou mávli hůlkou a poryv větru Harryho přímo odhodil do oblouku. "A je po starostech." Ušklíbl se Matthew. Monica se zamračila a seslala na něj svůj vlastní paprsek. Ten se mu zabodl do hrudníka a prohodil ho závojem stejně jako předtím Harryho. "Konečně jsi přišla, jak na něj musíš." Usmála se Tanya a popošla k oblouku tak blízko, že se ho skoro dotýkala. "Mějte se!" Řekla ještě a udělala krok do neznáma. "A my už jdeme taky!" Prohodila Blacková a vzala Uregena za ruku, protože ten by odtamtud asi nikdy sám neodešel. "Sbohem!" Křikla ještě, než se spolu s upírem začala propadat temnotou.
Závoj se zavlnil a pohltil svojí poslední oběť, která vstoupila do neznáma. Kam je oblouk zavede? A jakou cestu pro ně osud zvolí?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.