42. Zpět v krutém světě

18. června 2010 v 22:05 | Nemesis
42. Kapitola
Zpět v krutém světě

Závoj se zavlnil a z oblouku vypadlo několik postav. "Jsme doma." Zamumlal Uregen, ale neznělo to příliš šťastně. Nezanechali v Dol Ögonenu a Erisedu pouze mír, ale i spřízněnou duši Monicu a vzpomínky na další členku jejich party, Jane. Její smrt je zasáhla, i když si to někteří z nich příliš nedovedli připustit. "Neznala jsem je moc dlouho, ale měla jsem je ráda." Usmála se smutně Tanya. "Nemluvte o Monice, jako kdyby byla taky mrtvá." Zavrčel Harry a vyběhl jedinými dveřmi místnosti. "Dost ho to vzalo." Řekla Annien a ostatním nezbylo nic jiného než souhlasit.
"Kde to vlastně jsme?" Nadhodil Matthew. Porozhlédli se po místnosti. Byly kamenná, malá, bez oken, osvětlená několika pochodněmi. Nebylo v ní nic kromě oblouku uprostřed. "Nevím." Ozvala se jednoznačná odpověď na Mattovu otázku. "Jste v Bradavicích." Ozval se nadpozemský hlas kousek za nimi. Jack byl stále ztracen ve svých myšlenkách, takže si toho ani nevšiml, Tanya leknutím povyskočila, Uregen sebou cukl a Matthew s Annien se rychle otočili s napřaženými hůlkami. Jejich pohledy spočinuly na stínové postavě v rohu místnosti. "Jsem strážce oblouku." Odpověděl duch na jejich nevyřčenou otázku. "Aha, takže v Bradavicích." Ušklíbl se Matt. "Už jsem očekával, že budeme tu naší malou Sašenku honit po Australským ministerstvu kouzel." Dodal. "Malou Sašenku? To kdyby slyšel Harry, tak nám vzplane před očima." Zašklebila se Tanya. "A nebo, v lepším případě, shoříš ty." Zasmál se Uregen.
"Fajn a kde ses tu vlastně vzal?" Otočil se Uregen na ducha. "Když byl tento hrad postaven a ukryl v sobě tak bránu do světa elfů, čtyři zakladatelé mě vyvolali, abych dával pozor na to, aby žádné zlo nepřešlo z oblouku do vašeho světa, či obráceně." Vysvětlil a lehce se uklonil. "Díky, ale mi už radši půjdeme." Uchechtl se Matt a vyšli ze dveří, teda kromě Jacka, toho museli ze dveří spíš odtáhnout, protože pořád koukal zamlženým pohledem do dály. "A co uděláme s Harrym?" Prohodila Tanya. "Necháme ho zatím tady, dokud se nevzpamatuje. Jestli bude chtít z Bradavic odejít, bránit mu v tom nebudu." Odvětila Annien a upírka pokývala hlavou na souhlas.

Běžel liduprázdnými chodbami hradu a v hlavě mu vířili vzpomínky. Vzpomínky na Monicu. Vyběhl na astronomickou věž. Byla stále tma. Sedl si na okraj a slzy nechal stékat po tvářích. Proč já? Proč vždy přijdu o své blízké?... Snad se tam má dobře. Vzlykal a koukal na potemnělou krajinu kolem Bradavic. Bylo mu jedno, jestli ho tu někdo najde, ani se nezabýval otázkou, proč oblouk stojí zrovna zde v Bradavicích, prostě jen koukal nepřítomně před sebe a vzpomínal na ni. Sáhl si na krk, kde se mu houpali dva přívěšky. Jeden ve tvaru jezevce, který byl stvořen Helgou z Mrzimoru a měl ohromnou moc a druhý, proti němu úplně bezcenný v očích ostatních, Harry ho však vnímal úplně jinak. Byla to vzpomínka na Monicu. Pak si odmotal z hlavy zelený šátek s démonským nápisem. "Nezapomeň na nás, příteli." Stálo na něm v překladu do obecné Angličtiny. "Já nezapomenu! To slibuji!" Křikl do větru a šátek si zase nesadil. "Budu bojovat, za tebe, Nico!" Zašeptal a sešel po točitých schodech z věže. Netušil, že to celé, sledoval pár černých očí.
Pomalu procházel ztemnělými Bradavicemi. Bylo kolem páté hodiny ráno a po cestě do Nebelvírské společenské místnosti nikoho nepotkal. Došel až před Buclatou dámu a zamumlal heslo. "Neměl byste se v tuto dobu toulat po chodbách, mladíku." Napomenula ho, než se odklopila, aby mohl vejít.
Ve společenské místnosti nikdo nebyl, až na Hermionu, která seděla v křesle u vyhaslého krbu a něco sepisovala na pergamen. Přešel neslyšně až k ní a ona si ho ani nevšimla. Zadíval se do pergamenu.

Milý profesore Brumbále,
Nezdá se mi správné, že bych měla špehovat svého nejlepšího kamaráda, ale když vy a pan Moody říkáte, že je to pro dobrou věc, jsem ochotna to udělat. Dneska na obraně jeho a Monicu musela profesorka vyhodit ze třídy, protože se vysloveně váleli po zemi smíchy. Vůbec nevím, co to do nic vjelo. Potom, na přeměňování dokonce odešli z hodiny, když se jich paní profesorka McGonagalová zeptala, jestli jim to připadá zbytečné…

Dál už číst nemusel, věděl o co jde. "Tajní agenti přicházejí na scénu." Zasyčel na Hermionu, která leknutím vyskočila z křesla a vyděšeně se na něj podívala. "Ještě jsi tam zapomněla napsat, že je pět ráno a JÁ nejsem v posteli…jo, a nechceš vědět velikost bot, nebo třeba značku ponožek?" Ušklíbl se chladně, až jí zamrazilo. "Jistě by to pana PROFESORA Brumbála a Moodyho zajímalo." Dodal ledově, že by se tím bez problémů mohl rovnat Voldemortovi. Až nepříjemně se mu podobal. Chladně si ji změřil pohledem. Byl vytočený na nejvyšší obrátky a musel se hodně krotit, aby na ni nezačal řvát. Teď chtěl jenom jedno, ublížit jí. Ne fyzicky, ale spíše psychicky…pomstít se. "Co jiného čekat od mudlovské šmejdy." Sykl a pak se uchechtl. "Možná, že kdybych se nechal přeřadit do zmijozelu, byli by mi tam věrnější." Nadhodil. Na Hermionu už se ani nepodíval a vyšel po schodech do svojí ložnice.
Podíval se na rozvrh hodin. Dneska dvouhodinovka lektvarů, bylinkářství a kouzelné formule…co jsem to zase provedl! Teď mě bude nenávidět i ona a já už se fakt můžu přestěhovat k Malfoyovi…nebo ne, ona si to zaslouží. "Zradila mě, špehovala mě, stejně jako Ron a Remus a všichni ostatní z řádu…tímto s nima končím…KONČÍM!" Zasyčel do vzduchu a vyšel ven z pokoje. Nakonec po několika minutách bloumání po chodbách skončil v komnatě nejvyšší potřeby.
Představil si všechny členy řádu a kolem něho se okamžitě objevili jejich podobizny. "Bombarda! Serpensortia! Diffindo! Impedimenta! Incendio! Immobilius! Sectumsempra! Arachnisortia! Electra! Sculpome!..." Křičel jednu kletbu za druhou a trefoval se do všech postav členů řádu. "Avada kedavra!" Ukončil to a představil si Snapeovu laboratoř. Za chvíli se kolem něho objevili kotlíky a spoustu flakónků s lektvary. Vzal jeden z nich a prásknul s ním o zeď. Druhý hodil po postavě Moodyho a nakopnul kotlík. Prásk! Svist! Třísk! Mlátil vším, co se mu dostalo pod ruku a do toho stihl ještě občas sestřelit něco kouzlem, nebo do toho seknout mečem.
Po půl hodině toho nechal. Unaveně se porozhlédl kolem sebe. Všude na zemi byli střepy od různých lahviček a baněk. Některé figuríny byly také na několik kusů. Kingsley měl v boku hluboký zářez od kletby Sectumsempra a zrovna si na něm pochutnával had, když ho Harry rozčtvrtil. Tonksnová ležela na dvě půlky na druhé straně místnosti a měla v sobě zabodnutý meč. Moody to nějakým zvláštním způsobem schytal nejvíckrát. Byl černý, od kouzla Electra, které vyčaruje blesk, ještě stále hořel, protože ho Harry zapálil následujícím kouzlem incendio, chyběla mu ruka a měl v břiše kráter od toho, jak schytal plnou silou avadu. Brumbál neměl hlavu a jednu nohu, na těle měl několik šrámů a pochutnávali si na něm pavoučci do té doby, než vzpláli. Snapeovi se jako zázrakem většina kouzel vyhnula. Byl pouze zmražený a asi schytal zásah nějakým flakónkem s lektvarem, protože měl v ruce zabodnuté sklo.
Harry byl poškrábaný a trošku krvavý od střepů, které se všude váleli. Na nose mu seděl pavouk. "Fuj, vypadni!" Zavrčel, setřásl nebohého pavoučka z nosu a zašlápl ho. Nehodlal se nějak moc upravovat, takže se jenom zastrčil meč do bezedného pytlíku, vzal si učebnice a oprášil hábit. Pak se podíval do zrcadla, ale jediné, co ho zajímalo, bylo, jestli si nezničil šátek od svých démonských přátel. Stiskl v dlani přívěšek od Monici a vyšel z komnaty.
Dorazil do velké síně chvíli před sedmou hodinou ranní. Profesorský stůl byl už plně obsazen a u ostatních stolů to bylo podobně. Kývnul na Tanyu a posadil se k nebelvírskému stolu. Většina síně na něj stále vyděšeně hleděla. "Co se ti stalo?" Vyjekl Neville. "Holil jsem se." Zavrčel Harry ironicky. "Mečem?" Povytáhl obočí jeho spolužák. "Skoro." Ušklíbl se mladý Potter a v duchu se zasmál nad tím, že se Neville celkem trefil.
Když odcházel ze snídaně, akorát ho zastihl Malfoy. "Copak Pottere, porval ses s Weasleym?" Zasmál se. "Ne, s ním ne." Odvětil chladně Harry a vydal se do sklepení na dvouhodinovku lektvarů.

Severus Snape seděl na snídani a zrovna upíjel černou kávu, když ji málem vyprskl do jídla před sebou. Do síně vstoupil Potter s "lehce" poškrábaným obličejem a co bylo také zvláštní, sám. Nikde nebyli ti jeho dva ocáskové Grangerová s Weasleym ani ta jeho Smithová. Co zase dělal? Zamyslel se. Prolétl očima celý nebelvírský stůl a jeho pohled se zastavil na Hermioně, která nepřetržitě vzlykala a Ronovi, která ji celý bledý utěšoval. Kousek od nich seděla ještě Ginny, která se nimrala v jídle a příliš nevnímala Deana, hustícího do ní neustále nějaké blbosti. Že by se nám pověstná nebelvírská skupinka rozpadla? Zašklebil se Snape jízlivě, a když uviděl, jak Potter opouští Velkou síň, vydal se za ním.

Harry došel před učebnu lektvarů a opřel se o zeď. Před očima se mu stále míhali vzpomínky na Monicu, Jane a Siriuse. Ne, teď se musím soustředit. Okřikl se v duchu a čekal, až jeho profesor přijde. Po chvíli se dostavil i Ron s Hermionou v závěsu s učitelem. "Do třídy." Zavrčel Snape a usedl za katedru. Jeho dva přátelé si sedli spolu do lavice až dozadu a Harry se zastavil v uličce. Kam si mám vlastně sednout, když už tu není Monica? Porozhlédl se kolem sebe. Nikoho známého zde už neviděl. Sakra! Zavrčel v duchu. Kam teď?
Lektvary měli se zmijozelem a k nim se mu zrovna moc nechtělo. Všichni si posedali a on zůstal stát uprostřed třídy jako poslední. Nikde nebyla volná lavice, ale mohl si sednout buď k Malfoyovi, kterého přímo nenáviděl, k upatlanému zmijozelovi, podobajícímu se slimákovi…nebo k nějaké zmijozelské holce, která ho přímo svlékala pohledem. Ne, tam ne! Vyjekl v duchu a podíval se nejprve na Malfoye, pak na toho slimáka a nakonec na Snapea, který s úšklebkem povytáhl obočí. Probodl ho chladným pohledem a sedl si vedle té zmijozelačky.
"Jmenuji se Michelle Jollyová." [Džuliová] Usmála se a políbila ho na tvář, čímž dokázala na Harryho netečné tváři vyloudit zářivý úsměv. "Harry Potter." Představil se a polibek jí vrátil. Musel uznat, že nebyla ošklivá, to určitě ne. Byla spíše hezká…velice hezká. Měla oříškově hnědé oči a krátké rovné černé vlasy přes jedno oko, zvýrazněné černou tužkou, jemné rysy v obličeji a plné rudé rty.
"Pokud jsme se tedy již dostatečně seznámili." Vyrušil je chladný hlas profesora lektvarů. "Můžeme začít s přípravou lektvaru. Budeme vařit lektvar futurum, nazývaný jinak také lektvar budoucnost, či lektvar vidění." Vysvětlil. "Ví někdo, co způsobuje?" Nadhodil. Nikdo se nepřihlásil. "Pane Pottere." Vyvolal Harryho a ušklíbl se na něj. "Že by jsme s jeho pomocí třeba viděli do budoucnosti?" Odpověděl sarkasticky Harry. "Strhávám nebelvíru dvacet bodů za vaši drzost." Odvětil ledově Snape a všichni nebelvírští Harryho zavraždili pohledy. "Chcete dostat nebelvír co nejhlouběji do mínusu, pane profesore?" Optala se nezaujatě Michelle, čímž profesora trošku vyvedla z míry. "Ne, slečno Jollyová, toto bohužel bradavické počítadlo nedovoluje." Odpověděl po chvíli. Harry sjel zmijozelačku překvapeným pohledem. "No co, alespoň bude zábava, koukej." Kývla směrem k nebelvírským lavicím.
"Jak to, že jste Harrymu strhl body a jí ne." Vyjekla Parvati. "Strhávám nebelvíru dalších deset bodů za nedovolené promluvení." Zchladil ji Snape. "Ale to nejde!" "Je to nespravedlivé! "To nemůžete udělat!" Křičeli nebelvírští jeden přes druhého. "Ticho!" Zasyčel profesor. "Strhávám vám dalších dvacet bodů a zmlkněte, než přijdete o další." Třída umlkla, jen Harry s Michelle se pobaveně chichotali. Bylo mu celkem jedno, že jim Snape srazil plno bodů, o ty stejně v životě nejde. "Postup přípravy máte na straně 254. Dejte se do práce!" Rozkázal profesor. Ztichlá třída otevřela učebnice a všichni se dali do přípravy.
Harry si připravil ingredience kolem kotlíku a zapojil nitrobranu na sto procent. Nechtěl, aby mu ten netopýr zase zkazil lektvar svými jízlivými poznámkami a nitrobrana mu pomáhala ignorovat ho.
Asi v polovině přípravy, která se Harrymu zatím celkem dařila do něj šťouchla Michelle. Nechápavě se na ni podíval, ale ona mu pouze podala srolovaný kousek pergamen a ušklíbla se. Zakroutil na tím hlavou a přečetl si napsaný vzkaz.

V osm u učebny přeměňování

Harry vyvalil oči. Viděl jsem Monicu naposled před několika hodinami a už mám domluvenou schůzku s jinou. No…proč by ne, že? I když…trošku si připadám, že Nicu zrazuju. Ale co řeším, vždyť jsme spolu ani oficiálně nechodili a navíc se to stejně nedozví. Usmál se a naškrábal na pergamen odpověď.

Budu tam!

Začal se opět věnovat přípravě lektvaru, který začínal nebezpečně bublat.
Zbývalo asi půl hodiny do konce dvouhodinovky lektvarů a Harrymu zbývala poslední přísada. Uhasil oheň pod kotlíkem a hodil do kotlíku podivně červený list. Hladina lektvaru se zavlnila a změnila barvu ze žluté na čistě bílé, což bylo přesně podle učebnice. To není možný! Ušklíbl se Harry v duchu. Já mám ten lektvar dobře. Usmál se a opět se podíval na jeho klidnou hladinu. Ten lektvar by měl ukazovat budoucnost, tak šup, šup, ukaž mi něco. Na hladině se začali po chvíli opravdu objevovat nějaké nezřetelné obrysy. "Co to…?" Podivil se nahlas a přerušil tím tíživé ticho v místnosti. Snape už ho chtěl okřiknout, když si všiml, že překvapeně zírá do kotlíku.
Chlapec, nebo spíš mladý muž s dívkou u v náručí…spoustu mrtvých…slzami zmáčená tvář…dívka nedýchá. "Ne!" Sykl. "Tohle ne!" Vzal si věci, vyběhl z místnosti a rozlil přitom obsah kotlíku na podlahu. Snape přiběhl k jeho lavici, ale uviděl už pouze nezřetelné obrysy muže a mrtvé ženy v jeho náručí odrážející se na kapkách lektvaru rozlitém na zemi. "Evanesco." Pronesl a lektvar zmizel. Kdo byla ta žena?...a ten muž? Mohl to být Potter? ne, to určitě ne…i když…

Harry utíkal spletitými Bradavickými chodbami do nebelvírské společenské místnosti. Věděl, že tam teď během vyučování nikdo nebude.
Posadil se do křesla před krb a podíval se do plamenů, ty pod jeho pohledem zhasly. Věděl, kdo byla ta žena a…ne, přece nemohla umřít, to prostě nešlo, bylo to zhola nemožné, hloupé, směšné… Zrovna ona, ona ne!... zvládne to…on to věděl! Nedovolí to! Nedovolí její smrt! Bude bojovat do posledního dechu… pro ni, i pro ostatní!
Plameny se znovu rozhořeli a začali opět mlsně oblizovat téměř spálené dřevo. V těch plamenech viděl ještě před pár měsíci hlavu Siriuse, ale tu už nikdy neuvidí, už nikdy si s ním nebude moci promluvit. Jeho smrt taky dopustil, dovolil, aby ho zabili, aby zemřel a to dokonce dvakrát. Pokaždé v jiném světě. Také si teď vzpomněl na Jane, která dokázala Annien vždy pořádně naštvat, na Královnu Regel, která uměla poradit, na maršála ze Severního lesa, která sváděl téměř všechny dívky ve svém okolí… Ti všichni zemřeli. Jejich duše odešli a oni…nikdy už od nich neuslyší radu, smích, nebo pláč. Nikdy už jeho vtipy nevykouzlí na jejich rtech úsměv. Ne, nikdy.
Nechtěl brečet. "Chlapy přece nepláčou", říkali by mu rodiče, kdyby byli živý, nebo Petůnie, kdyby ho měla ráda a nebo…nebo Moody, kdyby ho chtěl. Ne, on měl důvod plakat, měl důvod křičet na všechny okolo, ubližovat, zabíjet…ale on to nedělal. S malými výjimkami sice, ale…nebyl jako Voldemort, který zabíjel a ubližoval, nebyl jako Malfoy, který brečel, byl jako Potter, který se občas smál, někdy křičel, zkoušel zabíjet i ubližovat, málo plakal, ale někdy přece jen mu tvář smočili slzy… i když se mu zdálo, že touhle dobou nějak moc často. Možná jsem přecitlivělí, říkal si, ale kdokoliv by řekl "máš důvod" měl pravdu. Tolik smrti a bolesti…to je na jednoho člověka moc a přesto, to někteří musejí zažívat.

Za deset minut mu začínala hodina bylinkářství, tak se zvednul z křesla a přešel se podívat na nebelvírskou vývěsku.

Dne 14. října se pořádá konkurz do nebelvírského famfrpálového týmu. Volná místa: dva odrážeči, dva střelci, chytač

S pozdravem kapitánka týmu Katie Bellová

Vyvalil oči. "A co já, to mě odtamtud prostě vyškrtli, nebo co?" Vyjekl. Když mu něco došlo. "No jo, doživotní zákaz od naší růžový ropušky. To ti nedaruju ty ošklivá slizká…! A nebo…zajdeme tě navštívit." Napadlo ho a na jeho tváři se objevil ďábelská úšklebek. "Pokud mě někdo někdy viděl ubližovat, nebylo to nic proti tomu, co přijde teď." Zasmál se chladně. "Fuj, už se začínám smát jako Voldemort!" Vykřikl. "A navíc trpím samomluvou!" Dodal s úšklebkem. "No co, musím si nějak zajistit inteligentní konverzaci." Zasmál se a opět stočil pohled na nástěnku.

Dnes od 15:00 ve Velké síni první hodina soubojů.

Vaše Tanya Tormentová s návštěvou

Harry se zašklebil. "Ta upírka si musí vždycky vymyslet něco, abych byl zvědavej. No co, těch pár hodin to do nečekaný návštěvy vydržím…Už je tady? Sakra, sakra, sakra! Kdo to asi je? Já to potřebuju vědět!" Zasmál se. "Budu hádat…Tanya by nám sem snad nepřivedla nějakého debila, nebo hlupáka. Fajn, vyřadili jsme Umbridgeovou a Lockharta. Může to být někdo z pouze pár milionů dalších kouzelníků." Nechal toho a zadíval se na třetí oznámení.

V sobotu 6. října bude umožněn první výlet do Prasinek. Všichni zájemci od třetích ročníků výše s formulářem podepsaným zákonným zástupcem ať čekají v deset hodin ráno u hlavní brány.

Ředitel školy A. P. W. B. Brumbál

Fajn, tam nejdu, nemám s kým. Alespoň bude snadnější se vypařit ze školy za Annien. "Teď bych ale už asi měl jít." Ušklíbl se při pohledu na své hodinky, které ukazovali, že má být za pět minut dole u skleníků.
Na bylinkářství to stihnul úplně přesně, takže zvědaví studenti, kteří chtěli vědět, co viděl v tom lektvaru neměli čas ho plně naštvat. Čekal na profesorku asi tři vteřiny, ale stejně asi desetkrát uslyšel otázku. "Co jsi tam viděl?" Říct to někdo ještě jednou, nedožil by se rána.
Bylinkářství probíhalo celkem poklidně, až na to, že Harrymu vzplanula nějaká bylinka v rukách, když se ho Neville zeptal "co viděl v kotlíku". "Začínám být na ty slova alergický." Zavrčel si Harry pro sebe a bylinku jedním pohledem, samozřejmě nenápadně uhasil.
Další následovala dvouhodinovka kouzelných formulí, při které se jako obvykle nic zajímavého nedělo. Probírali totiž dějiny kouzla "Wingardium leviosa", což bylo asi tak zábavné, jako kdyby vám Matthew vyprávěl jména všech svých milenek. (Kdyby si je pamatoval). Harry si trošku zdřímnul a probudilo ho až zvonění na konec druhé hodiny.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.