43. Dvakrát a dost

18. června 2010 v 22:48 | Nemesis
Kapitolka je celkem akční, ale vlastně se tam vůbec nic neděje. (To je zvláštní :D) Chtěla jsem říct, že se tam neděje nic ohledně války, Voldemorta a hledání přívěšků. xD Objevil se tam trošku i Draco Malfoy, se kterým mám mimochodem ještě veeeliké plány. (*autorka se ďábelsky usmívá) Jinak přeci jako vždy příjemný zážitek!

43. Kapitola
Dvakrát a dost!

"Vítejte na první hodině soubojů!" Přivítala je Tanya. "Chtěla bych vám představit našeho slibovaného hosta…" Zdálo se mi to, nebo se po mně podívala tak nějak…omluvně? Zamyslel se Harry. "…přivítejte nejlepšího bystrozora na světě…" Ne, že to není on. Zamračil se. "…Alastora Moodyho!" Dokončila upírka a Harry potichu něco zavrčel. Na vyvýšené podium k Tanye přistoupil jmenovaný bystrozor a všichni studenti začali tleskat. Tedy…všichni, kromě většiny zmijozelkých a Harryho. Ne, tleskat mu vážně nebudu. "Teď, abyste viděli, jak bojovat, ukážeme na začátek takový malý souboj." Řekla profesorka a všichni začali jásat, tentokrát včetně mladého Pottera. "Tanyo, rozmetej ho na kousíčky, za mě!" Poslal jí myšlenku. "Tss, kousíčky…udělám z něj smaženou placku." Odpověděla a Harry se na ní zašklebil.
"Profesore Snape." Vyzvala Snapea a on přešel až k podiu. Dva soupeři se vzájemně uklonili. "Raz…dva…tři." Odstartoval to a oba se bleskově otočili čelem k sobě. "Impedimenta!" Vykřikl Moody jednoduchou kletbu. Upírka se jí ladně vyhnula a oplatila mu to matoucí kletbou "Confundo". Vyčaroval štít a vyslal několik kleteb rychle za sebou. "Everte stati!" "Immobilius!" "Mdloby na tebe!" "Rictumsempra!" Tanya se prvnímu paprsku vyhnula, ale to už na ni mířil další. Na vyčarování štítu neměla čas a tak sebou plácla na zem. Paprsek jí proletěl těsně nad hlavou, ale to už na ni letělo další kouzlo. "Protego!" Křikla a do průhledného štítu se vpili obě kletby. "Tarantalegra!" "Arachnisortia!" "Electra!" Vrátila mu salvu kouzel. On však vyčaroval jediný štít, do kterého se všechny paprsky vpili.
Přejdeme na vyšší úroveň! Ušklíbla se pro sebe a křikla. "Simphusio!" "Konjuktivitus!" "Impulsio! "Caputcata!" To už na ni ale letělo několik dalších paprsků. Jednomu se vyhnula, druhý přeskočila, další dva se vpili do jejího štítu, ale třetí jí narazil do hrudi. Sakra! Pomyslela si, když s ní kouzlo silně třísklo o zem. Z obecenstva se ozvali vyděšené výkřiky, ale i nějaký ten jásot ze strany zmijozelských. Pomyslu se zvedla na nohy a podívala se na svého soupeře, který na tom byl podobně. Měl rozbitý nos a natržené obočí.
Hra nekončí! Zašklebila se a pozvedla hůlku. "Dorsumictus!" "Emesis!" Vykřikla dvě kouzla, která pocházeli z prvního stupně černé magie. Moody zatím stihl udělat několik složitých pohybů hůlkou a vyletěl na ni temně modrý paprsek. Vyhnula se mu, ale on se nečekaně rozdvojil. Ups! Zašklebila se a přikrčila se, aby ji kouzlo netrefilo do hlavy. Paprsky se zastavili, otočili a už byli čtyři. Co teď? Zamračila se, než musela nadskočit před letícím kouzlem. Měla bych začít něco dělat!
Vykouzlila nejsilnější štít jaký znala. "Scutum!" Křikla. A jsi moje, holčičko! Zašklebil se Moody.
Paprsky proletěli štítem a zabodli se upírce do hrudníky, kde vytvořili malé řezné ranky. Myslela si, že to bylo všechno, ale paprsky ji prolétli a připravili se k dalšímu útoků. Klečela na kolenou a vyděšeně se dívala na několik desítek paprsků, rychle se přibližujících k ní. Najednou se jí ale přímo před nosem objevil nějaký fialový štít, který vypadal jako by tvořený ze dvou vrstev. Kletby se od něj odrazili přímo na Moodyho. Rychle se porozhlédla kolem sebe, když si všimla Harryho, s úšklebkem jí pozorujícího, jak zandává hůlku do kapsy. "Když už nic, tak alespoň mávej hůlkou." Ozvalo se jí v hlavě, když už pěknou chvíli koukala jen tak na Pottera. Ale tohle nebyl jeho hlas, v něm poznala Annien. "Jak chceš, budu s ní alespoň mávat." Odvětila a rychle se otočila na Moodyho, který už se dostal ze záplavy tmavých paprsků a vyslal na ni několik kleteb. Ouha! Uvědomila si s úšklebkem a vyhnula se prvnímu kouzlu. Druhý paprsek přeskočila a před třetím se rychle přikrčila. Nevšimla si však světle zeleného, který jí silně udeřil do hlavy. Byl to pocit, jako by jí v hlavě hrál celý orchestr. Složila se na kolena a chytla se za hlavu. "Finite incantem." Dostala ze sebe proti kouzlo a zvuky ustali. Vydechla, nabrala všechnu sílu, rychle vyskočila a pod ní proletělo několik kleteb. Jsem upírka, na mě si jenom tak nepřijdeš! Začala na něj sesílat jednu kletbu z černé magie za druhou. Jako upírka měla výbornou fyzičku, takže ji to unavovalo méně, než jejího soupeře.
Oba kouzelníci to několikrát schytali a už byli opravdu unavení, takže se jenom tak potáceli, když si Tanya vzpomněla na Harryho. Vzpomněla si na to, jak jí říkal, aby to Moodymu nandala…a ona to taky udělá. Upíři, kromě toho, že bojují ze zbraněmi, mají taky svoji vlastní magii. Nemají sice moc přesná, ani příliš užitečná kouzla v běžném životě, ale pro boj se hodí. Seslala na bystrozora několik jednodušších kouzel, aby ho na chvíli zabavila a rychle si strčila hůlku do kapsy. Zavřela oči a ruce namířila někam do míst, kde přibližně stál Moody. "Dirias baido subventio." Sykla a před ní se zhmotnil, nebo spíš objevil, nehmotný netopýr. Vypadal spíše vytvořený z mlhy, než opravdově. Tohle bylo jedno z jejích oblíbených kouzel. Šlo o vytvoření ochránce, kterého můžete plně ovládat.
Bystrozor začal po netopýrovi, velikém asi jako on sám metat kletby, ale ty se do něj jen neškodně vpíjeli. Bohužel to z profesorky vysávalo dost energie a musela tedy rychle jednat. "Incido penes partes!" Zasyčela a jakmile před bystrozorem zmizel netopýr, nahradil ho purpurový paprsek, který proletěl jeho štítem a odhodil ho několik metrů dozadu. Tormentová už jenom unaveně mávla hůlkou a hůlku svého protivníka měla v ruce. Síní propukl bouřlivý jásot a profesorka se všem několikrát uklonila, než se dopotácela ke Snapeovi, kterému se svalila do náruče. Tentokrát se začala celá síň smát a tleskat. Snape jenom něco zavrčel a předal Tanyu i Moodyho do rukou vrchní ošetřovatelce.
"A protože nám oba pořadatelé této akce chybí…" Nechal se slyšet profesor lektvarů. "…slavnostní rozlosování a první souboje proběhnou v náhradním termínu, čili zítra." Oznámil chladně a žáci se za hlasitého nadávání rozešli.
"Ty si ale dali, co?" Zašklebila se Annien schovaná pod neviditelným pláštěm v temném koutě síně. "Ale jo, celkem slušný." Přikývl Uregen. "To je moje holka ta hezčí s těch dvou." Pochlubil se Matt. "A moje sestra, beru polovinu výhry!" Přidal se Jack s úšklebkem.

Kdyby měl Harry alespoň o trošičku lepší náladu, válel by se po zemi smíchy. Nejde o to zúčastnit se, ale vyhrát! Ušklíbl se pro sebe. Já věděl, že ho rozmetá na kousky. Já to věděl, věděl…věděl jsem to. Usmíval se a poskakoval kolem jezera. Vždyť nemám zas tak špatnou náladu. Uvědomil si a začal se smát. "Tanya porazila Pošuka, jó porazila Tanya Pošuka." Broukal si.
"Tady má někdo dobrou náladu, že Pottere." Ozval se za ním posměšný hlas. "Není ta šílená upírka třeba tvoje milenka? Nebo ji máš jenom na to jedno?" Harry se znuděně otočil a pohlédl do tváře Malfoyovi a jeho dvěma smějícím se gorilám. Sjel ho pohrdavým pohledem. "Pokud tě to opravdu zajímá, Malfoyi, tak momentálně žádnou nemám…ale sorry, nejsi můj typ." Sykl a s úšklebkem odpochodoval pryč.
Sedl si na kraj jezera a vytáhl hebrejskou knížku, která by jim mohla pomoci v hledání přívěšků a slovník, které mu poskytla komnata nejvyšší potřeby.
"Proč tu tenhle znak vůbec není, když tu být musí." Zavrčel si pro sebe. "To není možný, nedává to smysl." Sykl. "To je na nic tohle. Asi to šoupnu Annien, ať si to přeloží sama." Rozhodl a došel až na konec bradavických pozemků. Ozvalo se tiché "prásk" a zmizel.

Sakra, tohle mi nesluší. Pomyslel si a s pomocí svých metomorfágských schopností si trošičku zkrátil vlasy. Moc usedlý. Vlasy si trošku prodloužil a vyčaroval si nějaký melíry. Ne, to je špatný. Zamračil se a vlasy dostali opět uhlově černý odstín. Zavázal si šátek a opět se prohlédl v zrcadle. Lepší už to nebude! Zhodnotil s úšklebkem svůj odraz a oblékl si černé kalhoty s tmavě modrým tričkem. Na mudlovské oblečení si zvykl a zhodnotil to za mnohem užitečnější než kouzelnické hábity.
Hodiny odbili osmou hodinu a Harry se připlížil k Michelle, stojící před učebnou přeměňování. Chytl ji kolem pasu a ona leknutím vykřikla. Dala mu letmý polibek na rty a zase se odtáhla. "Tady ne." Sykla a odvedla ho dovnitř do učebny. Harry jí položil na lednu z lavic a přitiskl se k ní. Jemně ochutnal její rty. "Jsi krásná." Šeptl jí do ucha a políbil ji na krk. "Já vím." Odvětila s úšklebkem a začala ho vášnivě líbat na rty. Ten večer nezůstali jen u toho…

Ginny Weasleyová seděla u jezera a pozorovala západ slunce odrážející se v jeho hladině. Byla zmatená. Už když se s Harrym poprvé setkala na nádraží, zamilovala se. Tehdy byl takový vystrašený a opuštěný. Pak, když ji zachránil z Tajemné komnaty…toužila po něm, po jeho doteku. Ale on si mě nevšímal. Měl mě za malou sestru svého nejlepšího kamaráda. Pak byl s Cho a teď…našel si nějakou tu Monicu. Tss…je krásná, milá, sladká…a já? Jsem jenom malá holka zoufale dychtící po jeho pozornosti. Ale on mě nechce…a přitom je tak sladký a…prostě úžasný. I když…je pravda, že dneska jsem celý den tu jeho Monicu neviděla. Možná ji nechal být…ale to bych ji viděla alespoň ve škole, ne? No, každopádně nemám šanci. Nikdo není jako on. Colin je dítě, Dean je takovej "slaďoušek", romantik, ale Harry…to je něco jiného…on je tak…nedosažitelný. Možná, že bych mu měla říct, co k němu cítím, třeba by…ne, jsem přece jenom malá Weasleyovská holčička. Ale, zkusit to můžu, ne?
Vyběhla do nebelvírské společenské místnosti a zaklepala na Harryho ložnici. "Můžu dál?" Optala se, když se zevnitř nic neozývalo. Opatrně otevřela dveře. V pokoji nikdo nebyl. Už chtěla odejít, když ji zaujal čistý pergamen na Harryho posteli. Věděla o co jde - Pobertův plánek. Mohla bych si půjčit? Nebude se moc zlobit, když to zjistí? Ne, on to pochopí. Rozhodla a zamumlala. "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." Prolítla plánek očima. V učebně kouzelných formulí byli dvě tečky se jmény "Ron Weasley" a "Hermiona Grangerová", nepochybovala o tom, co tam ti dva dělají. O pár místností dál v učebně dějin čar a kouzel byli další dvě tečky "Dean Thomas" a "Levandule Brownová". Takže on mě podvádí a to spolu ještě oficiálně chodíme, jo? Tak to mu nedaruju. Ušklíbla se a popojela pohledem na učebnu přeměňování. "Harry Potter" a "Michelle Jollyová" stálo tam. "T-to není m-možné. O-on tam m-má nějakou s-svojí d-děvku." Vyjekla. "Jo, je to jen jeho, no…d-děvka…takže máš ještě šanci, Ginny." Ozval se za ní známý hlas. Otočila se a pohlédla na Lenku Láskorádovou, která se držela za ruku Nevilla. "To se nám to hezky páruje." Usmála se dívka, když nahlédla Ginny přes rameno do plánku. "Ron s Hermionou se konečně dali dohromady? To jsem nevěděla." Nadhodila zamyšleně. "Běž za ním, určitě tě má rád." Doporučil jí Neville. Hodila po nich vděčným pohledem a rozběhla se pryč.

Harry s Michelle v učebně přeměňování přerušilo zaklepání. "Sakra!" Sykl Harry, když se odtrhl od černovlásky a začal se rychle oblékat do oblečení rozházeného všude okolo. Klepání se ozvalo znovu a dveře se pomalu otevřeli. Objevila se v nich hlava Ginny. "To si děláš srandu, ne?" Zasyčela na ni Michelle, oblečená pouze v podprsence a zabalená ve svém černém plášti. "Ginny, co potřebuješ tak nutně, že to nemůže počkat do rána." Zeptal se útrpně Harry, který měl na sobě pouze svoje kalhoty a šátek. "No…já vás asi nebudu rušit." Šeptla zrzka a rozvzlykala se. Pak vyběhla na chodbu a zabouchla Harrymu dveře před nosem. Ten hodil omluvný pohled po Michelle. "Někdy to zopakujeme, ne?" Usmál se a vyběhl na chodbu se zmijozelčkou v patách.
"Ginny, počkej!" Křikl a jmenovaná se zastavila v půli pohybu. Došel až k ní. "Copak se stalo?" Zajímal se a otřel jí slzy z tváře. "J-já…" zakoktala, ale to už hluk přilákal spousta zvědavců, včetně několika profesorů. Většina dívek začala slintat nad Harrym, který byl bez trička a tak odkryl svoje rýsující se svaly. No jo, Matthew mě prohání jak magor a v Dol Ögonenu ty boje s mečem. Ušklíbl se pro sebe. Kluci naopak slintali po spoře oblečené Michelle.
"Co jsi udělal mojí sestře?" Vyjekl okamžitě Ron při pohledu na svojí sestru se zarudlýma očima od pláče. "Já?" Zašklebil se, ale do smíchu mu moc nebylo. Sakra, mysli! Dělej, nějakou lež, to ti vždycky šlo, tak šup, šup. "Tvoje sestra chtěla jít původně do Prasinek s Deanem Thomasem, ale…" Co dál? Porozhlédl se kolem sebe. Sice vás ani jednoho nemám rád, ale teď se mi tu hodíte. Usmál se při pohledu na Deana a Levanduli stojící vedle sebe. "…ale ten má momentálně jinou, a proto se Ginny, zdrcená tou zradou přišla zeptat mě, jestli s ní nechci jít já." Dokončil a zářivě se na zrzku usmál. Ta mu po chvíli úsměv překvapeně opětovala. "A?" Nadhodil zvědavě Seamus Finnigan stojící opodál. "Já nabídku samozřejmě přijal." Odvětil, jako by to byla ta úplně nejjasnější věc na světě a lehce Ginny políbil. "Asi půjdeme, viď zlato. Není tady toho moc k vidění." Nabídl jí ruku. Zrzka se konečně vzpamatovala z toho šoku a přijala ji. "Přeji dobrou noc." Prohodila ještě sladce ke všem přihlížejícím a společně s Harrym došli až do chlapecké ložnice v nebelvírské věži.
"Když už si všichni myslí, že spolu chodíme…" Chtěl navrhnout Potter, ale Ginny mu nedala příležitost a shodila ho do postele. Jemně ho políbila na rty. "Jsi sladký." Ušklíbla se a přitiskla se k němu. "Vždyť já vím." Vrátil jí úšklebek Harry a vášnivě ji políbil…

Ráno se Harry probudil příjemně naladěný s Ginny ležící vedle sebe. Šel si zaběhat, trošku se upravil a posadil se před krb do společenské místnosti, která byla úplně prázdná. Oheň se pod jeho pohledem rozhořel a Harry by nejradši skákal štěstím až do vzduchu. "Jedna ti na noc nestačí?" Ozval se za ním jízlivý hlas. Otočil se a spatřil za sebou stát Hermionu jenom v noční košili. "Zvládl bych i tři." Ušklíbl se při pohledu na ní. Maličko se začervenala. "J-já ch-chtěla bych se ti omluvit." Vykoktala. Harry se jí podíval pobaveně do očí. Teď bojovala jeho hrdost s touhou po přátelství. "Asi bych se ti měl taky omluvit." Nadhodil. "Ale neudělám to." Ušklíbl se. "Protože jsem přece jenom z části trošku zmijozel." Vysvětlil a zářivě se usmál. Hermiona mu úsměv oplatila a vrhla se mu do náručí. "Kamarádi." Šeptla. "Samozřejmě." Odvětil a potom co se Hermiona k jeho neštěstí oblékla, se společně vydali na snídani do Velké síně.
Jakmile vstoupili, i těch pár studentů co už bylo vzhůru si začalo šeptat a nedalo se pochybovat o tom, koho se drby týkají. Před Hermionou přistála hnědá sova z dnešním vydáním Denního věštce, Týdeníku čarodějky a Jinotaje. Harry vyvalil oči. "Ty toho tolik odebíráš?" Čarodějka jen přikývla a dala sovičce několik srpců. "Můžu se podívat?" Nadhodil Potter a opět se mu dostalo přikývnutí.
Vzal si denního věštce a málem vyprskl vše, co měl zrovna v puse, když uviděl článek na první stránce.

Harry Potter podvádí svojí dívku

Teď už opravdu vyprskl dýňový džus na nějakého prvňáčka sedícího před ním. Hodil po něm jeden omluvný pohled a dal se do čtení.

Od našeho zdroje Ronalda Weasleyoho jsme dostali velice zajímavé informace o milostném poměru chlapce-který-přežil Harry Potterovi. Byl viděn spoře oblečený spolu se svojí partnerkou Michelle Jullyovou, kterou následně (podotýkáme, že pouze ve spodním prádle) nechal stát na chodbě a odešel s Ginny Weasleyovou, které nabízel veřejně nemravné návrhy. Přitom jsme obdrželi potvrzenou zprávu, že stále chodí s Monicou Smithovou. "Je to opravdu hrozné, neřekl bych to do něj." Podal nám zprávu jeden z jeho přátel Ronald, který je bratr Ginny Weasleyové. (Více na str. 1,2,3 a 4)

Vaše Rita Holoubková

Pod tím bylo několik jeho fotek, pouze v kalhotách. "Ten zmetek." Zasyčel a pod jeho pohledem začali noviny doutnat. Naštěstí je stihl duchaplně uhasit zbytkem šťávy, která neskončil na obličeji prvňáčka, kterého před chvíli poprskal. Zavřel oči a soustředil se na svoji nitrobranu. Dalo mu opravdu hodně práce, aby se uklidnil alespoň na tu míru, že kolem něj nic nehoří a jeho vlasy mají svoji normální barvu. Přelétl očima ostatní stránky, kde probírali, co na to asi říká jeho dívka a byl tam velice rozsáhlý rozhovor s Draco Malfoyem, Umbridgeovou a k jeho zděšení i s Tanyou. Rychle nalistoval správnou stránku a nevěděl, jestli se má víc děsit toho, že tam Tanyu zatáhli taky, nebo, že o něm neřekla nic moc lichotivého.

Slečno Tormentová, co si o tomto incidentu myslíte?
Myslím si, že celá tato aféra je velmi přehnaná. Nikdo, kromě několika dětí vám nemůže dosvědčit více, než že byl pan Potter viděn bez trička na Bradavických chodbách.

A co skutečnost, že tam byl s dvěma dívkami?
Myslím, že nikdo nemůže dokázat události předcházející této situaci.

Označujete tedy svědky jako Ronalda Weasleyho, Draca Malfoye, několik dalších studentů a Bradavických profesorů za nedůvěryhodné?
To určitě ne. Pouze říkám, že si mohli skutečnost vysvětlit jinak, než to doopravdy bylo.

A váš názor?
Nechci vám podávat nepodložené informace, aby čtenáři Denního věštce nebyli nuceni číst náhodné výmysly a samozřejmě také nechci, abyste se vy, slečno Holoubková dostala do problémů, takže si svůj názor raději nechám pro sebe.

Děkuji za rozhovor, slečno.
Já též.

Harry se zasmál a podal noviny Hermioně. Ta nejdříve zbledla, pak vyvalila oči a následně se společně začali smát. "Tan-" Včas se zarazil. "Paní profesorka, je zřejmě jako dělaná na rozhovory s naší oblíbenou redaktorkou." Odtušil. "Jo, vypadá to tak." Přikývla Hermiona a prolistovala zbytek novin. Rozhovor s Malfoyem a Umbridgeovou si radši ani jeden z nich nepřečetl, protože uvážili, že na to nebyli dostatečně psychicky připravení. Jinak v Denním věštci už nic moc zajímavého nepsali, pokud tedy nepočítáme rubriku "Jak oslnit muže s pomocí domácího mazlíčka" nebo "100+1 rad na vybavení koupelny".
Pak Harry otevřel týdeník čarodějek. Na první stránce přejel pohledem "10 nejpřitažlivějších kouzelníků týdne". Denis Trankey…neznám, Johnatan Devils…neznám, Harry Potter…neznám… "Cože?" Vyjekl nahlas, až se po něm několik studentů otočilo. (Ne, že by ho ten zbytek nerentgenoval celou dobu pohledem.) Hermiona mu vytrhla noviny z ruky a zasmála se. Mezi deseti nejpřitažlivějšími muži byla i fotka Harryho pouze v kalhotách. Potter zbledl, pak něco zavrčel a následně se začal smát při pomyšlení, co by na to asi řekl "starej Zlatoslav Lockerhart". Hermiona se k němu po chvíli přidala.
Tahle úžasná nálada jim však nevydržela dlouho, protože do síně vstoupil Ron. Takže tohle je můj nejlepší kamarád, jo? On ještě podává Ritě informace. To mu nedaruju. Vstal od stolu a s ledovým výrazem se otočil na Rona, který si ho měřil posměšným pohledem. "Jsem rád, že ještě žiješ, Weasley." Zasyčel mu do tváře. "Abych tě mohl zabít sám." Dodal a podíval se k učitelskému stolu. Seděl tam Snape, Tanya a McGonagalová a všichni ho propalovali zvědavými pohledy. V případě Snapea spíše nenávistně-zvědavými. No co, alespoň se to nedoslechnou od studentů a budou to mít na živo. Pomyslel si. Otočil se zpátky na Rona a jednu mu po mudlovsku vrazil. Ten sebou plácl na zem a chytl se za krvácející nos. Pozoroval Pottera vražedným pohledem, který mu Harry oplácel i s úroky. "Na vraždu je tu moc svědků." Nadhodil chladně a vyšel z velké síně po boku Hermiony, která hodila po Ronovi ještě poslední naštvaný výraz. "Alespoň, že je tak blbej a nezavázal si Holoubkovou neporušitelnou přísahou ohledně toho, že zveřejnila jeho jméno jako zdroj." Zavrčel si Harry pro sebe.
"Copak Pottere, nestačila ti krvezrádkyně, a tak máš mudlovskou šmejdu?" Jmenovaný se nechtěl dát už dnes nikým vyprovokovat, ale celá tahle událost ho tak naštvala, že by dal pěstí i svému nejlepšímu příteli, kdyby se na něj křivě podívat…momentíček, to už vlastně dneska jednou udělal. "Lepší mudlovská šmejdka než Voldemortův poskok." Odfrkl si. "T-ty…" Zavrčel Malfoy. "Copak, tatíček-služebníček tě neučil mluvit." Nadhodil. "Jak si můžeš dovolit tohle říct? Tvoje matka nebyla nic jiného než děvka…" Zasyčel Draco, ale dál se nedostal, protože schytal jednu do zubů. "Každopádně…dneska nemám takovou chuť tě zabít, když už jsem potkal Weasleyho." Ušklíbl se a odkráčel.
Společně s Hermionou došli před učebnu hodiny dějin čar a kouzel. "Tak ty už máš třetí, Pottere?" Zajímal se Dean. Harry se ušklíbl a jen s velkým sebezapřením se mu povedlo zůstat klidný. "Rozbil bych ti hubu, ale řídím se pravidlem "dvakrát a dost"… a to v mnoha ohledech."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.