Červenec 2010

6. Stát se upírem

1. července 2010 v 12:44 | Nemesis
Z touhle kapitolou jsem si dala opravdu hodně načas. Omlouvám se, ale prostě jsem na to neměla vůbec chuť. Zítra odjíždím na dovolenou do Černé hory, takže tu minimálně čtrnáct dní zase nic nepřibude. Užijte si kapču. =)

49. Kapky krve

1. července 2010 v 11:42 | Nemesis
Je to dost dlouhý - we wordu přes devět stran. A trošku psycho. Hlavně některý části... xD Přeji hodně štěstí při čtení. =D

5. Kdo jsem?

1. července 2010 v 11:35 | Nemesis
Vím, že jsem vás na tuhle kapitolu nechala čekat opravdu velmi dlouho, ale nějak se mi ji pořád nedařilo dopsat. Když byla nálada, nebyl čas a když čas byl, však víte... xD Nedivte se, když potom budu Alexe někdy nazývat Harrym a opačně (je to jeden a ten samý xD), takže to budu asi střídat, nějak si na Alexandra pořád nemůžu zvyknout. No co...žádný další vykecávání, šup na kapitolku. :D

P.S.: Ještě jsem to po sobě neopravovala, takže se omlouvám, kdyby se vyskytli nějaké gramatické chyby, či jiné nesrovnalosti


4. Nákupy

1. července 2010 v 11:30 | Nemesis
Tak tu máte konečně dlouho očekávanou další kapitolku k prokletí upírů. Taková neakční, ale v příští už se snad bojovat bude. xD
Jinak...momentálně mám zavirovaný počítač a částeně zablokovaný přístup k síti, takže je to s tím vkládáním nových kapitol trošku pomalejší. Nechala jsem vás čekat opravdu dlouho a doufám, že se kapča bude alespoň líbit.
S přáním chuti do čtení dalších povídek
Nemesis

3. Vzpomínky

1. července 2010 v 11:21 | Nemesis
3. kapitola
Vzpomínky

"Harry, pojď se mnou, prosím," vyzval mladého Pottera Godric a odvedl ho do jednoho z pokojů. U malé knihovny, která se v komnatách nacházela, Nebelvír mávnutím ruky rozhořel svícen a ve zdi se objevil malý průchod. Následován černovlasým chlapcem prošel temnou úzkou chodbou až do malé kamenné místnosti, kde na stole leželo pouze pár věcí.
"Harry…" začal, ale nevěděl jak pokračovat. "Voldemort, nebo spíše jeden z jeho oddaných upírských služebníků, přesněji vůdce nějakého upírského klanu, tě jak jistě víš, proklel. Tato kletba byla kdysi, před mnoha lety použita i na mne," řekl.
"Potom, co v naší době skončila jedna z mnoha válek, již jsem nepotřeboval pomoc upírů a…trošku jsme se nepohodli. Prokleli mě," vyprávěl s útrpným výrazem na tváři. "Měl by ses stát nositelem smrti, symbolem temnoty. Pokud se někoho přímo dotkneš, víš co se stane...
Někteří tuto kletbu označují jako prokletí upírů, jiní říkají, že se z tebe tímto stává anděl smrti," dokončil a podal Harrymu černé rukavice z tenké kůže.
"Nosil jsem je, když jsem zrovna nechtěl zabíjet na potkání," vysvětlil Godric a pak se trošku k mladému Potterovi naklonil. "Předtím je nosila moje tchýně, ale to radši nikomu neříkej, protože kdyby se to dozvěděl Salazar, směje se mi ještě měsíc potom," ušklíbl se a Harry si rukavice nasadil. Nebelvír ho přejel pohledem.
"Sednou ti," pousmál se. "A ještě jedna…drobnost," vypadlo z něj. "Máš ještě jednu schopnost spojenou s touto kletbou a než se ji naučíš používat, asi to nebude pro nikoho z nás příliš příjemné.
Když se někomu podíváš přímo do očí, budeš moci ovlivnit jeho pocity. Zatím to pravděpodobně budeš dělat nevědomě, což se asi nikomu z nás nebude líbit, a tak nezbývá nic jiného než tě to naučit," odmlčel se. "A teď ještě ohledeně něčeho jiného. Chystáme se vám něco dát.
Já jsem hlasoval proto, abychom vám dali vaše "dárečky" nahoře bez žádného protahování, ale Salazar protestoval, že takovou důležitou musíme udělat alespoň trošku slavnostně, no. Tak to dělám tady v téhle kobce Salazarovi na truc," ušklíbl se
"Tak teď běž nahoru a tam si tě odchytne Rowena. Taky od ní něco dostaneš."
Harry už ve svých nových rukavičkách, které mu mimochodem opravdu velice slušeli vyběhl do prvního patra, kde na něj čekala Rowena.
Pozvala Harryho do svých komnat, vymalovaných do modra.
"Godric ti jistě řekl o tom slavnostím předáváním darů a já jsem si pro tebe také něco připravila. Mohu ty vylepšit zrak tak, abys už nemusel nosit brýle, co ty na to?" Optala se a Harrymu zazářili oči. Přece jenom, při boji nebyli brýle zrovna nepraktičtější.
Několik latinských slov a Harry s úžasem v očích sundal brýle, bez kterých teď viděl úplně perfektně.
"Běž za Salazarem, předá ti poslední věc."
Harry vstoupil do potemnělých Zmijozelových komnat.
"Harry Pottere," ozvalo se ze všech stran a Harry si pomyslel něco tom, že je to pro Salazara asi samozřejmost, uspořádat vše ve velkém stylu.
Nakonec Harry odešel s černou dýkou, se stříbrnými ornamenty.
Jako poslední se mladý Potter zastavil u Gelerta.
"Vítej," ušklíbl se muž. "Zřejmě už ti Nebelvír řekl o tom, co vlastně tvoje prokletí způsobuje. Tak tady mám…jak tomu jenom ti mudlové říkají…jo, jo…sluneční brýle," řekl a podal je Harrymu. "Pokud si je nasadíš, nebudeš lidem okolo sebe ovlivňovat pocity a navíc…nevěděl jsem co s nimi, když jsem si je "vypůjčil" od jednoho mudly…kterému už je asi nevrátím," zamumlal si pro sebe s úšklebkem.

"Pro tebe tu mám tohle," zašklebil se Grindelwald, když k němu přišla Jessica. Podal jí mudlovský notebook a ona vyvalila oči. "Nemám ani ponětí k čemu to slouží a zaslechl jsem, že jsi vyrůstala s mudly," sykl k ní s úšklebkem. "Myslím, že se ti bude ještě hodit. Mimochodem…sebral jsem ho nějakému mudlovskému prezidentovi, nebo tak něčemu," zasmál se a jí zajiskřilo v očích.

"Já vás bude učit lektvary, bylinkářství, léčitelství a některé možná i runy a základy numerologie," začala s úsměvem Rowena. "Tihle dva vás budou učit bílou a černou magii, " ukázala na Salazara s Godricem. "Helga vás naučí přeměňování a zvěromágství…no a Gelert, který je přece jenom o něco mladší než my…" ušklíbla se na Grinedlwalda, který po ní hodil znuděný pohled. "…vám ukáže něco z maskování, stopování, nitrobranu a nitrozpyt," zakončila a pětice se po sobě vyděšeně podívala.
"To se toho budeme muset naučit tolik?" vyjekl Patrick.
"Jo a ještě k tomu budeme muset vymakat ty vaše zvláštní schopnosti," ušklíbl se Godric, když viděl jak Harry vyskočil z křesla, které začalo pod jeho pohledem hořet.

* * *

"Už je to pět let, co jsme tady a mě to stejně pořád připadá jako pár dní," ušklíbla se Jessica sedíc na klíně Patrickovi.
"Jo a když si představím, že za pár dní vyprší ten čas, co s námi mohli zakladatelé strávit…" přidala se Michelle.
"Hm," přikývl nepřítomně Harry a vzpomínal na všechno, co tu spolu zažili.

"Tak si vyzkoušíme nějaké kouzlo z bílé magie," začal Godric. "Formule je explosio," řekl a ukázal jim požadovaný pohyb zápěstím. Patrickovi a Jessice se povedlo kouzlo téměř na poprvé.
"Teď ty Harry," vyzval ho Nebelvír a jmenovaný máchl hůlkou.
"Explosio!" Ozvala se hlasitá rána a hůlka mu odskočila z ruky, zatímco on odletěl několik metrů dozadu. Godric se na to vyděšeně podíval, ale pak se začal trošku ohořelému Harrymu bláznivě smát. Ten si sundal sluneční brýle, které nosil většinou i v zimě a zahleděl se Nebelvírovi do očí. Muž se zasekl a rázem toho začal chlapce neuvěřitelně litovat…
"Nestalo se ti nic?" vyjekl vyděšeně a zbledl. "Je ti dobře, Harry? Promiň mi to! Pros-" Pak rázně zatřepal hlavou. "Ten kdo ti tuhle schopnost dal, byl sebevrah," zavrčel naštvaně, když si uvědomil, že to bylo Harryho schopností ovládání pocitů.
"Já se o ní neprosil."

Těžší kouzla z bílé magie se nikdy nenaučil. Díky jeho prokletí se mu ta bílá nějak…vyhýbala. Prostě ho nechtěla. Zašklebil se. Černá magie, to byla jiná.

"Harry zkus to kouzlo," křikl na něj Salazar, který nepředpokládal, že se mu to podaří napoprvé, a tak si klidně sedl do trávy.
"Caputcata," sykl a mávl hůlkou směrem ke Zmijozelovi, který nastavoval tvář slunečním paprskům.
Stihl otevřít oči právě ve chvíli, kdy mu do hrudi narazil fialový paprsek. Chvíli se nic nedělo, ale pak ho nějaká síla vyhodila kousek do vzduchu a zabořila hlavou do země. Nestihl ani vyjeknout a jeho pět svěřenců vybouchlo smíchy. Mával kolem sebe rukama a ještě štěstí, že uměl kouzlit bez hůlky.

Jó, se Salazarem to bylo něco. Harry ho měl moc rád. Vlastně se tu měli nějak rádi navzájem. Harry se sice občas pohádal s Patrickem, nebo Godric s Grindelwaldem, ale jinak tu byl klid…no, klid…v rámci možností.

"Ááá!" ozvalo se z domu a ven vyběhla Rowena, kterou honilo…stádo hladových myší.
"Pomoc!" křikla vyděšeně oblečená jenom v noční košili s natáčkami na hlavě.
Nakonec usoudila, že jediné možné řešení bude skočit do malého jezírka, které bylo na zahradě. Zaplula do vody a myši chvíli vypadali, že přemýšlejí o tom, jestli mají skočit za ní, nebo ne. Nakonec se rozdělili na dvě skupinky. Jedna naskákala za vyděšenou Rowenou a druhá se vrhla na pobavenou Jessicu, která tohle celé zorganizovala. Ta začal křičet a radši bleskově vylezla na nejbližší strom.

Při téhle vzpomínce se musel pousmát. Nikdo jiný nedovedl ztropit takový poprask. Natočil si na prst fialový pramen vlasů…jo, pamatoval si na ten den.

"No tak klid, Harry. Není to zase tak hrozný," uklidňovala ho Jessica, která ho "omylem" polila svojí osobně vynalezenou "extra držící" fialovou barvou. Snažil se to smýt, ale stejně mu půlka hlavy zůstala fialová. Ani kouzla na to nepomáhala.
"Není to hrozný?" vyjekl téměř hystericky. "Ty říkáš, že to není hrozný? Přebarvím ti vlasy na zeleno a pak se zeptám, jestli to opravdu není hrozný!" křikl.
"Harry, máš jít…" přiběhl k němu udýchaný Lucas. Pak se ale zastavil a vyvalil oči.
"T-to j-je…" nedořekl, protože vybuchl smíchy, stejně jako zrovna přicházející Michelle.
"Kdo tě tak zřídil, kámo?" zajímal se Patrick, který se do té doby opaloval u jezera.
"Ani se neptej," zavrčel Harry a zavřel se do svého pokoje.
Rozhodl se, že odtamtud alespoň tři dny nevyleze, jenomže to po pár minutách nevydržel a došel si na oběd, kde všechny přítomné pobavil svých extravagantním účesem.
"Ha, ha…to je dobrý…ha, ha…mělo mě někdy napadnout to vyzkoušet na tobě, Godricu. Ha, ha!" smál se Salazar.
"Gelerte, zajdi s ním do nějaké kadeřnictví," otočila se na Grinelwalda Rowena. Ten něco zavrčel, ale stejně s Harrym odpoledně zašel k nějaké mudlovské kadeřnici.
"Zkulturněte ho, prosím," ušklíbl se a nechal je tam samotné.
Asi po dvou hodinách, kdy se Harry nevýslovně nudil, protože jediné co mohl dělat, bylo čtení módních časopisů, co tam byli, ho žena přišoupla k zrcadlu. Bál se co tam uvidí. Zhluboka se nadechl a otevřel oči.
Obdivně se prohlédl. Vůbec to nebylo špatné…dalo by se to označit dokonce za dost dobré. Fialová barva mu zůstala na patce, která mu padala na jedné straně přes oko a zakrývala tak jeho jizvu. Ostatní vlasy měl elegantně rozcuchané a místo uhlově černé v nich teď byly melíry od tmavě hnědé až po blonďatou a sem tam se ukázala i ta fialová.
"Hezký!" ušklíbl se a zrovna příchozí Grindelwald obdivně hvízdl.

"Nikdy jsi Jess za ten melír nepoděkoval," zašklebila se na něj Michelle, jako by věděla na co myslí.
"Tss…takhle mě zřídí a já bych měl ještě děkovat?" odfrkl si, ale přesto se usmál.
"Změnil ses, od té doby co jsem tě viděla poprvé," usmála se. "Myslela jsem, že jsi namyšlenej blbeček."
Ano, to byla pravda. Všichni se změnili. Kdyby se neznal, asi by se ani nepoznal.
Už nebyl tak vyzáblý, ani tak malý. Narostli mu svaly a ztvrdly rysy. I když zde nestárli, přece jenom by ho teď lidé typovali tak na sedmnáct místo patnácti. Docela si oblíbil černou barvu a mudlovské oblečení. Prosté jeansy byli k nezaplacení. Svoje černé rukavice téměř nikdy nesundával a sluneční brýle už k němu taky nějak tak…patřili.
Po tu dobu co se zde učili si docela zamiloval černou magii. Nejprve se mu nějak příčila, ale když ho prokleli...
Bílé magii se snažil vyhýbat velkým obloukem a živly ho také příliš neposlouchali, až na oheň. Díky svojí schopnosti s ním byl perfektně sžitý a dokázal ho ovládat i pohledem. Svojí schopnost ovlivňování emocí se mu podařilo docela zvládnout, ale když se hodně naštval, to potom všem kolem sebe pomíchal pocity tak, že by se klidně začali smát i na svém vlastním pohřbu.
Mezi jeho nejméně oblíbené obory kromě lektvarů patřilo i bylinkářství a péče o kouzelné tvory. Tvorové světla, jako pegasové a jednorožci se ho báli, ale když se poblíž objevil nějaký vlk, mantichora, nebo had, poznali v něm přítele.

Jednou, se měli vydat do lesa a přivést si s sebou nějaké zvíře, které si je samo najde.
Asi po třech hodinách v lese se všichni sešli na jedné lesní mýtině.
Na pařezu tam seděla Jessica, které ležel u nohou malý rys a spokojeně předl, když ho drbala za ušima.
Vedle stál Patrick, jemuž seděl na ruce vznešený orel.
Michelle si hrála na zemi s liškou a všichni se začali smát při pohledu na Harryho, který naštvaně seděl v trávě, kolem něj pobíhalo vlče a neustále se dožadovalo jeho pozornosti. Lucase nikdo neviděl.
Najednou se všichni uslyšeli dupot. Z lesa se vynořil vyděšený Lucas, kterého honila smečka všech možných zvířat.
"V tyto zvířata se budete proměňovat jako zvěromágové," vysvětlila jim Helga. "Lucas to nepotřebuje, je animág," zasmála se při pohledu na chlapce, který se momentálně přeměnil v nějakého holuba a vznášel se ve vzduchu, aby unikl všem těm zvířatům. To ale netušil, že nebezpečí číhá i ve vzduchu a napálilo to do něj nějaké káně.
"Vaši nový přátelé…" zakotvila pohledem na zvířatech. "…vám v tom jistě pomohou," dodala s úšklebkem.

A tak se Harry začal jako zvěromág proměňovat ve vlka a byl shodou okolností velice podobný svému příteli, který brzy dostal jméno Stewie. [Sťuí]
Michelle se narozdíl od Harryho přebarvit nenechala a stále měla ty svoje blonďaté vlasy, dlouhé někam pod ramena. Ani ona nevypadala na svých sedmnáct, ale alespoň o rok nebo dva starší. Čokoládově hnědé oči se však nezměnili. Často nosila šátek od Godrica, který jí pomáhal s telepatií. V té si vedla celkem dobře. Sice ji občas trochu vyčerpalo, když slyšela tolik hlasů, ale díky nitrobraně se dokázala zaměřit pouze na jednoho člověka. Zamilovala si lektvary a léčitelství a rozhodla se, že se mu bude věnovat i dál. Naopak jí vůbec nešli starodávné runy. Jako zvěromág se proměňovala do lišky a její liščí kamarádka dostala jméno Tess.
Lucas, který si zrovna četl nějakou knížku o bílé magii se moc nezměnil. Stále měl ty svoje špinavě blonďaté vlasy a pořád někoho strašil třeba v podobě pavouka nebo hada. Jednou to ale pořádně schytal od Michelle, které se jako roztomilé štěně velice zalíbil a chtě nechtě se musel nechat umýt a na ocásek dostal růžovou mašličku.
Pořád byl ze všem nejlepší v přeměňování a nedělalo mu vůbec žádné problémy změnit si vlasy, tvář, oči…cokoliv. Taky ale hrozně moc nenáviděl boj se zbraněmi a jednou když měli bojovat s meči, samozřejmě "omylem" napíchl Godrica, který si z něj zrovna dělal srandu, jak mu to nejde.
Patrick a jeho sklony k záletnictví. Občas vypadal velice nešťastně protože jediná dívka v celém sídle, která se nechala svádět byla nějaká tři sta let stará baba na obraze. Jeho hnědé vlasy trošku povyrostli a tak si je začal svazovat do gumičky do volného culíku. Svoji zvláštní schopnost, telekinezi jakž takž ovládal, ale stejně mu dala občas pěkně zabrat. Například, když utíkal před několika činkami, talíři, nebo novinami, které "někdo" - Harry, očaroval tak, aby ho celou dobu bouchali po hlavě. Kouzlo bylo však docela účinné a Patrickovi trvalo asi tři hodiny, než se ho zbavil. Nejlepší z nich byl v bílé magii, ale v přeměňování nedokázal snad ani kouzla druhého ročníku Bradavic. Jako zvěromág se měnil v orla a jeho "mazlíček" byl pojmenován po Salazarovi "Sally".
Jejich pětici uzavírala Jessica. Když se spojil její smysl pro humor s Harryho nápady, byla to přímo vražedná kombinace. Potom co společně přebarvili Gelertovi hlavu na modro to od Grindelwalda sice docela schytala, ale na ni se nedalo dlouho zlobit.
Jess byla ve své zvěromágské podobě rysem a její zvířecí kamarádka Trixie [Trixí] občas ve vtípkách pomáhala.
Jess se nejvíce vyblbla při starodávných runách, které nikoho kromě ní nebavili a věštění s čísel - numerologii, kterou nikdo kromě ní nechápal. Také se bavila při boji s mečem, kde ji dokázal překonat pouze Harry a při stopování, které jí šlo opravdu dokonale.
Na druhou stranu nenáviděla jakékoliv zvířata. Když tedy kolem ní proběhl pavouk, celé její plížení bylo v hajzlu, protože začala hystericky křičet a utíkat. Její zvláštní schopnost věštění se občas objevila jako velice užitečná, nebo na druhou stranu jako velký průšvih.
Zrovna, když plánovali jak Helgu postříkají vodou, měla Jess vidinu, jak je jich všech pět mokrých a Helga úplně suchá. Rozhodli se tedy tento vtípek odsunout na jinou dobu, jenže náhradní vtip, a to shození Lucase do vody se příliš nevyvedl a v jezeře skončili všichni. Helga je jen pozorovala z okna s úsměvem na tváři.

"Je čas,"smála se smutně Rowena a po dlouhém loučení zbyli na zahradě jen oni s Gelertem. Po zakladatelích nikde ani památka. Všichni měli slzy v očích, protože těch společně strávených pět let člověka přece jenom sblíží.
"Nebuď smutný, uvidíš, že si ještě před smrtí promluvíme," rkl na Harrho Salazar před odchodem a on to nechápal.
"Myslím, že pochopíme," šeptla k němu Michelle, která mu zřejmě zrovna četla myšlenky. Hodil po ní naštvaný pohled. Nesnášel, když se mu ta holka přehrabovala v hlavě. Nejhorší ale bylo, že ani nitrobrana, kterou se všichni naučili proti tomu nezabírala.
Tímto začal jejich život v opravdovém světě. Život boje, ale i nových setkání, která by nikdo z nich ani v nejmenším nečekal.


2. Nečekané

1. července 2010 v 11:17 | Nemesis
Tak tady máte druhou kapitolku povídky Prokletí upírů. Trvalo mi to dlouho, já vím, ale snad vám to nahradí alespoň dostačující požitek z kapitoly. Najdete tu odpovědi na otázky ohledně minulé kapči. Původně se tahle povídka měla vyvjíte trošku jiným směrem, ale nakonec...to skončilo takhle. :D Upozorňuji, že z Harryho nechci udělat "rambíka" ani zachránce světa, spíš jenom...no nechte se překvapit. Přeju příjemné čtení.

1. Hra osudů

1. července 2010 v 11:13 | Nemesis
Tak tady máte první kapitolu mojí nové povídky, pokud teda nepočítáme prolog. Není to moc dlouhé, ani akční, ale nějak jsem ty moje kouzelníčky k sobě dostat musela. Jinak omlouvám se všem milovníkům psů, Čínských restaurací a Novozélanďanům...uvidíte proč. xD


Prolog

1. července 2010 v 11:10 | Nemesis
Tak tady je začátek mojí nové povídky - prokletí upírů. je to krátké, já vím, ale prolog má právo být krátký, ne? Jinak, aby jste dobře poznali, jaká kapitola patří k jaké povídce, budu psát do závorky v názvu jejich zkratky, takže "PU" jako Prokletí upírů a "HČ" jako Hra s časem.

48. Dva machři mezi nebem a zemí

1. července 2010 v 10:54 | Nemesis
Začátek nic moc, ale myslím, že konec se docela povedl. xD Příjemné čtení!


47. Terakotová armáda

1. července 2010 v 10:50 | Nemesis
Tak tady máte další kapitolu ke hře s časem. Doufám, že se bude líbit. xD


46. Hrobka prvního císaře

1. července 2010 v 10:47 | Nemesis
Dlouho sem nic nepřibylo, protože se mi do psaní abnormálně nechtělo a tak tu teď máte po menší pauze takovou trošku temnější kapitolku. (Zatím jsem psala jenom kapči s trapnýma vtípkama, takže se psát něco vážnějšího teprve učím = neočekávejte zázraky xD)
Jmenuje se hrobka prvního císaře, protože tam půjdete o hrobku císaře Čchin Š´chuan-tia. (Učili jsme se o něm ve škole a mě tak nějak...uchvátil.) Vládl ve 3. století př.n.l. a byl prvním císařem sjednocené Číny. Za jeho doby se stavěla Velká Čínská zeď, také si nechal postavit přehnaně nákladný palác a stejně tak i hrobku s cca. 8000 terakotovými (hliněnými) sochami vojáků.
Jinak taky vím, že ta hrobka už opravdu nestojí pohromadě, ale co...třeba o tom my, mudlové nevíme a kouzelníci ji uchovávají v tajnosti. xD

45. Dolores a famfrpál

1. července 2010 v 10:44 | Nemesis
Trošku uhozená kapitolka, no. xD Nějak se mi zalíbilo mučeníčko, ale nic krvavýho, abych sebou při psaní nesekla. :D Tak šup, šup...dejte se do čtení a nezapomeňte okomentovat. :)


44. Smrtijedi na scéně

1. července 2010 v 10:40 | Nemesis
Tak tady máte 44. kapitolku. Doufám, že se vám bude líbit. Přeji příjemné čtení. :D