45. Dolores a famfrpál

1. července 2010 v 10:44 | Nemesis
Trošku uhozená kapitolka, no. xD Nějak se mi zalíbilo mučeníčko, ale nic krvavýho, abych sebou při psaní nesekla. :D Tak šup, šup...dejte se do čtení a nezapomeňte okomentovat. :)


45. Kapitola
Dolores a famfrpál

"Prej, Pottere, jestli vás tu nenajdu až se vrátím, nepřejte si mě." Zašklebil se Harry.
Když se totiž vracel z Prasinek, odchytla si ho stejně jako spoustu jiných madam Pompfreyová a odvedla ho na ošetřovnu. "Pít ty hnusy a ležet tak ještě týden…to tak." Zavrčel a s obvázaným ramenem, do kterého schytal řezací kletbu se vracel do nebelvírské společenské místnosti. Ta baba mě tam zdržela pěkných pár hodin. Uvědomil si, když zjistil, že už je po večerce.
Ještě, že jsem si stihl brzo schovat ten smrtijedský plášť s maskou, mohl by z toho být docela průser. Zasmál se, když ale o něco zakopl a rozplácl se na podlaze. "Sakra!" Vyjekl a odkopl to. Ono neznámé přiletělo s mňoukáním chodbu a narazilo do stěny. Moment…s mňoukáním? "Au!" Sykl, když se opřel o zraněné rameno, které ho začalo neuvěřitelně pálit. "Co mi tam ta baba dala?" zděsil se, ale náhle obrátil svou pozornost zpátky na kočku.
"Paní Norissová, že?" Ušklíbl se zlomyslně, když ji zvedl za ocas do výše svých očí. "Co s tebou?" Zasmál se, ale to už se mu začal v hlavě klubat perfektní nápad.
"Dej mi jí!" Ozvalo se za ním. Rychle se otočil a namířil hůlkou na Malfoye. "Copak? Je ti snad líto tý nevinný miloučký kočičky?" Zašklebil se Harry. Draco něco zavrčel. "Neslyšel jsem tě." Ušklíbl se Potter. "Znám lepší místo." Sykl Malfoy. Harry vyvalil oči, ale pak se ďábelsky zasmál. "Doufám, že mi to za to stojí." Řekl a vydal se za zmijozelem.

Ráno se nedočkavý Harry v patách s Herminou vydal do Velké síně na snídani. Zasedl na své místo zrovna, když dovnitř dokulhal školník. "Albusi, některý z těch spratků unesl paní Norissovou!" Vyjekl.
Po chvíli mu zrak padl na kočku, která byla pověšená na jednom svícnu za ocas a měla reflexně růžovou barvu. Byla oblečená v jakýchsi baletních šatičkách, na každé tlapce měla jednu růžovou botičku a na ouškách a ocásku měla mašličky. Harry se podíval po Malfoyovi, který mu pohled oplatil a oba se zhroutili na zem v záchvatu smíchu. Harry spadl ze židle a ještě na sebe vyklopil jogurt, který zrovna jedl. Draco na tom byl podobně. Celá Velká síň se po nich podívala a začala se smát také.
Náhle se Harry smát přestal. Ve dveřích se objevila rozzuřená madame Pompfreyová. "Pottere!" Zakřičela na celou síň a Harry se ještě stihl schovat pod stůl. Doplazil se pod ním až k učitelskému stolu. Vykoukl a rychle hlavu zase schoval, protože vrchní ošetřovatelka mířila právě sem. Chtěl vlézt pod stůl profesorů, ale podlomila se mu zraněná ruka a on se s bolestným syknutím svalil k nohám profesora Snapea.
Vyděšeně se na něj podíval. Snape, pomoc! Vyjekl v duchu a obrátil hlavu k ošetřovatelce, která se k němu blížila. "Pottere, jak jste si mohl dovolit utéct s ošetřovny! Copak jsem vám neříkala, že tam máte zůstat? Teď půjdete se mnou a protože mám volno, můžete tam zůstat klidně do konce týdne!" Zavrčela a doslova odtáhla Harryho z Velké síně.
Snapeovi se na tváři objevil pobavený úšklebek, stejně jako Brumbálovi, Tanye a Ronovi. Hermiona s profesorkou McGonagalovou se zatvářili pohoršeně a Malfoy se při pohledu na paní Norissovou ve školníkově náručí začal zase smát.

"To je hnus!" Sykl Harry při pohledu na sousoší v atriu ministerstva kouzel - kouzelník na trůnu a pod ním klečící kentaur, domácí skřítek, vlkodlak a mudla, obmotaní růžovou stužkou. "Jo to jo. Už jsem to chtěl rozbít, když jsme tu byli posledně, ale nebyl čas." Přitakal Matthew stojící vedle něho. "Dneska čas bude." Zašklebila se Annien skrytá pod neviditelným pláštěm. Jack byl schovaný taky pod jedním a Tanya si půjčila ten Harryho. Uregen s Mattem měli změněnou podobu.
"Jdeme!" Sykl Uregen a rozešel se k výtahům.
"Kontrola hůlek." Ozval se bystrozor stojící před výtahem. Harry přešel až k němu a podal mu s chladným výrazem ruku. "Harry Potter." Představil se. Muž vyvalil oči a vyhledal pohledem jeho jizvu. "Těší mě, pane Pottere." Usmál se. "Jsem tu na pozvání ministryně kouzel Doloros Umridgeová a…pospíchám." Ušklíbl se Potter omluvně. "Tak to vás nebudu zdržovat." Uvolnil Harrymu cestu. "Oni jsou tu jako můj doprovod." Kývl na Uregena s Matthewem a bystrozor je oba nechal projít. Nastoupili do nacpaného výtahu. To by mě zajímalo, kde je Annien s Jackem a Tanyou…možná na stropě. Zaklonil hlavu a podíval se vzhůru.
"Pracovna ministryně kouzel." Ozvalo se a Harry i s doprovodem z výtahu vystoupil. "Umíš krásně využívat svého jména." Sykl k němu Uregen s úšklebkem. "Teprve se učím." Odvětil Harry.
Vešli až do posledních dveří a stanuli v malé místnosti, ke seděla za stolem nějaká žena. "Harry James Potter." Představil se. "Jdeme navštívit paní ministryni." Ohlásil a čarodějka zakotvila pohledem na jeho jizvě. Jak jinak. Pomyslel si Potter. "Paní ministryně je příliš zaneprázdněná, bohužel vás nemůže přijmout." Odvětila žena a věnovala všem třem okouzlující úsměv. Najednou se trochu zakymácela a na její tváři se objevil zamlžený výraz. "Annien si oblíbila kletbu imperius." Sykl Harrymu do ucha Matthew a mladík pochopil.
"Běžte nás ohlásit paní ministryni." Vyzval ženu a ona poslušně přikývla. Odešla jedněmi z dveří a po chvíli se zase vrátila. "Očekává vás." Prohlásila nezaujatě a nechala je projít.
Vešli do místnosti, který byla k nerozeznání od kabinetu tehdejší profesorky Umbridgeové, až na to, že tato pracovna byla mnohem honosněji vybavená. Samozřejmě bylo vše sladěno do růžova, včetně ministryně samotné a jediní, kdo kazili pohled na "nádherný" kabinet byli nově příchozí a Alastor Moody, který s ženou zrovna o něčem zaujatě diskutoval.
"Ehm, ehm!" Vyrušil je Harry, čímž ministryni dokonale napodobil, až na to, že od něj to znělo spíš chladně než sladce. Bystrozor i Umbridgeová sebou vylekaně trhli a podívali se ke dveřím.
"Zdravím vás, paní ministryně." Konstatoval ledově Harry a v závěsu s Uregen a Matthewem přešel až k jejímu růžovému stolu. Moodyho naprosto ignoroval. "Přišel jsem si promluvit." Usmál se, ale připomínalo to spíš dravce, čekající na svou kořist, než přívětivý úsměv. Ministryně si ho překvapeně prohlédla, ale poté mu úsměv oplatila. "Samozřejmě, posaďte se pane Pottere. Bude vám vadit přítomnost pana Moodyho?" Optala se. "Ale vůbec ne." Odpověděl, aniž by o bystrozora zavadil pohledem.
"Přišel jsem projednat svůj celoživotní zákaz hraní famfrpálu." Přešel rovnou k věci a zkoumavě si ministryni prohlédl. "Tak to nemohu sloužit pane Pottere, tento zákaz už byl dávno prozkoumán příslušnými orgány." Harry vyvalil oči. Ta baba! Ne, musím zachovat klid. Uvědomil se. "Tak v tom případě se omlouvám za zdržení, ale mohu vědět, proč jsem o tom, jako osoba, které se zákaz jedná, nebyl informován?" Zajímal se. "Zřejmě sova nedoletěla." Ušklíbla se Umbridgeová s jakýmsi zadostiučiněním v hlase. Harry měl co dělat, aby si udržel svoji ledovou masku a jednu té babě nevrazil.
"Možná, že bychom si teď mohli promluvit v soukromí." Navrhl. Překvapený bystrozor pochopil a vyprovázen pohledy všem přítomných kromě Harryho vyšel z místnosti.
"Chtěl bych vědět, jak si taková odporná růžová ropucha jako vy, dovoluje rozvalovat si prdel ve svým hnusným růžovým křesle a nějakou zvláštní náhodou "ZAPOMENOUT" na Harryho Pottera. Stačí abych na vás ukázal prstem, přiložil k tomu svůj autogram a všichni debilové v týhle zemi z vás nadělaj sekanou, jenom proto, že si nějakej mogor dovolil o mě vyřknout jednu pitomou věštbu…a nebo se nemusím zabývat sháněním svých fanoušků a zabít vás sám rovnou tady na místě." Zasyčel na ni zhnuseně.
Následně k ní přešel Uregen a roztrhl jí rukáv její růžové košile. Na předloktí jí zářilo Znamení zla. "Že by nám tu někdo zvolil druhou stranu?" Nadhodil Harry sladce. "Někdo jako vy si nezasluhuje nic jiného než smrt." Prskl jí do ksichtu a jednu jí po mudlovsku vrazil. Nerad biju holky, ale když je to zrovna ona. Ušklíbl se. "Tohle podepište!" Sykl a strčil před ní nějakou listinu s brkem.
Naštvaně se na něj podívala. "Myslíte, že nevidím, jak mi tady celou dobu lžete do ksichtu, Dolores?" Zašklebil se a zaryl jí hůlku do zad. "Tak dělejte!" Zasyčel. "Nemám na vás celý den!" Ministryně si v rychlosti prohlédla papír a podepsala. Nakonec…co je jí do toho, jestli ten parchant bude smět lítat na tom svým směšným koštěti? Harry se vítězně usmál a strčil jí pod ruku další pergamen. Prolétla ho očima a přitom přemýšlela, čeho všeho je Potter schopný. Povolení vstupu, do ministerské knihovny a archivu. Co by tam mohl najít? I když…archiv.
Zvedla hlavu a ušklíbla se. "Asi máš smůlu, hochu." Zavrčela a podkopla mu nohy. Harry byl ale přece jenom rychlejší a v letu na ní seslal kouzlo úplného spoutání.
"Tak to jsi zvorala!" Zasyčel jí do tváře, když se zvedl a nemířil na ni hůlkou už pouze on, ale i jeho dva kamarádíčkové. "Nezkusíme, jak funguje vlastní medicína?" Navrhl nakonec a zabezpečil místnost proti odposlouchávání. Zrušil spoutávací kouzlo a ona spadla na zem.
Pak Matthew mávl hůlkou a s tichým "crucio" se jí vpil do hrudi rudý paprsek. Začala křičet a zmítat se na podlaze. Matt kletbu držel asi ještě půl minuty, když toho nechal a Harry si k ministryni přiklekl a strčil jí papír. "Tak co?" Nadhodil a ona načmárala svůj podpis. "A tady máme poslední." Usmál se. Přečetla si pergamen a zbledla. "Ne, tohle nepodepíšu." Zasyčela, mrskla s brkem o zem a pergamen roztrhla ne dvě půlky.
Harry si vše sebral a nebýt toho, že na ženu stále mířili dvě hůlky, pravděpodobně by se na něj vrhla. "Ale, ale…Dolores, copak vás doma neučili, že důležité listiny se musejí podávat v neponičeném stavu?" Podivil se a téměř mateřsky se na ni usmál.
"Možná změníte názor." Nadhodil, když na ni seslal stejnou kletbu jako v Prasinkách na Moodyho. Nepřítomně se zadívala někam do dáli. Harry ji chvíli propaloval pohledem. Vypadalo to, že se nic neděje, ale v tom se svezla k zemi a začala křičet. "Tato kletba funguje podobně jako přítomnost mozkomorů. Hm, zřejmě nemáte zrovna příjemné vzpomínky, paní ministryně, že?" Ušklíbl se. "Budu hádat…přebarvil někdo vaše nejoblíbenější šaty na zeleno?" Zasmál se. "Dobře, druhý pokus. Váš páníček vám nedovolil růžový smrtijedský plášť?" Umbridgeová seděla v koutě a pravděpodobně nezažívala zrovna nejpříjemnější vzpomínky.
"Harry, mě se taky líbí se na tu babu takhle koukat, ale když ním tu zešílí před očima, budeme nám to k ničemu." Sykl Uregen. Harry se přestal kochat pohledem a přikývl. Kletbu zrušil. Žena procitla a upřela na něj pohled. "Stačí vám jeden podpis a už si na vás další kletbičky zkoušet nebudu, slibuju." Usmál se a ona s nenávistným výrazem podepsala svoji rezignaci.
"Tak a co teď s vámi?" Nadhodil a změřil si ji zhnuseným pohledem. "Necháme vás tu." Rozhodl a svázal jí. Potom si vzal její hůlku a položil k ní dopis, který mu právě podala neviditelná Annien. "Patří vám mé nejvřelejší díky, paní ministryně." Ušklíbl se. "Krásné dopoledne!" Pozdravil ještě a zrušil odposlouchávací bariéru.
Vyšel ze dveří, kde narazil na nenápadně se tvářícího Moodyho. Snad nic neslyšel, když tam byla ta bariéra. Zamyslel se, ale to ještě nevěděl, jak vymakané má bystrozor techniky odposlouchávání. Sakra, vždyť on vidí skrz zdi. Uvědomil se a zatvářil se jako andílek. "Dobrý den profesore Moody." Věnoval mu zářivý úsměv a vyběhl z místnosti.
Uregen mezitím "zprovoznil" ministerskou sekretářku a vrazil cenné papíry Moodymu do ruky. "Snad víte co s tím dělat." Sykl a vypařil se společně s Mattem a jejich neviditelnými společníky pryč na chodbu.
"Takže…tři, dva, jedna, TEĎ!" Poslal Matt myšlenku všem ostatním a všichni momentálně schovaní pod neviditelnými plášti vyslali na sousoší v atriu ministerstva bombardu. Několik paprsků narazilo do soch a ty se rozlétli všude kolem. Ze všech stran se ozývali zděšené výkřiky, které se ale postupně změnili v nadšený potlesk. "Zřejmě se to všem líbilo." Ušklíbl se Harry. "Hned to tu vypadá líp." Zasmál se Jack. "Malá změna designu." Zašklebila se Annien. "Umělecká práce!" Zaznělo od Matthewa. "Změna je život!" Uzavřel to Uregen a všichni byli v tu ránu pryč.

On ji donutil rezignovat…to není možný! Přemýšlel Moody, sedíc v kuchyni na Grimmauldově náměstí. A ta kletba, kterou na ní použil…ta samá, jakou jsem schytal v Prasinkách já. Jenomže tam jí na mě seslal nějaký smrtijed…odkud by ji Potter mohl znát? Copak se učí černou magii?Ale ten smrtijed v Prasinkách…byl mi povědomí…a když ta kletba začala účinkovat…o-on ř-řekl "dědo"…ne! V žádném případě! To není možné! Odkud by to mohl vědět? Byl to prostě čistě výplod mojí fantazie, nebo to bylo způsobeno tou kletbou…
ale…jak tu kletbu může sakra znát? Už jsem ji viděl použít několik smrtijedů, ale někoho jiného nikdy.
Měl bych mu to říct…mohl bych prožít klidné stáří se svým vnukem…no, klidné…ale stejně! Já bych ho chtěl poznat! Jenže, on by se naštval, určitě by mi vyčítal, že jsem ho nechal u těch mudlů a já…bylo to jediné možné východisko. Mohli by ho využít proti mně…to bych nedovolil!...ale stejně by to měl vědět.

Harry nedočkavě seděl ve Velké síni a očekával přílet pošty.
Před Hermionu dopadlo několik novin a on se vrhnul na dnešní vydání Denního věštce.

Skandální odhalení: Dolores Umbridgeová smrtijedka! (Str.1-4)
Ministryně kouzel Dolores Umbridgeová podala rezignaci! (Str.5-6)
Neznámý pachatel odhalil skrytou pravdu a rozmetal sousoší v atriu ministerstva kouzel na kousky! (Str. 7-8)
Potlesk za rozbití sochy! (Str. 9-10)
Harry Potter může znovu létat! (Str.11-12)
Kdo je neznámým pachatelem? (Str.13-16)
"Merlinův řád pro neznámého!" Volají lidé. (Str. 17)

Harry se musel v duchu smát, přece jenom kdyby se smál nahlas, měli by ho buď za blázna, nebo za magora. Takže Merlinův řád, jo? Ušklíbl se. Otevřel noviny na první straně.

SKANDÁL! Ministryní kouzel smrtijedka!
Byli potvrzeny informace, že na předloktí naší ministryně tkví znamení zla - znak vy-víte-koho a jeho služebníků smrtijedů. Odhalil to neznámý anglický občan. Jak mohlo být něco takového dopuštěno? Vyvstává další otázka, není naše ministerstvo zkorumpované?Můžeme jedině děkovat našemu neznámému za záchranu vlasti…

Dál už říct nemusel, věděl co všechno tam bude. Spoustu keců, otázek a žádné odpovědi.

Harry Potter může znovu létat!
Bylo potvrzeno, že chlapci-který-přežil, Harrymu Potterovi, byl zrušen doživotní zákaz hraní famfrpálu. Můžeme jen doufat, že bude dosahovat i tento rok nejlepších výsledků na svém postu chytače…

"No jo, konkurz!" Vyjekl, až se po něm několik studentů ohlédlo a vyběhl ze síně.

"Vítám všechny uchazeče o volné posty v nebelvírském famfrpálovém týpu, kterými jsou chytač, dva odrážeči a dva střelci." Začala Katie. Náhle do ní ale něco narazilo a povalilo to ji i Rona do bláta. Za veselého smíchu vše přítomných se celá zablácená zvedla, otřela si zablácenou rukou oči, což jí moc nepomohlo a vyplivla bláto s pusy. Ron se pokusil zvednout, ale uklouzl a namočil se do bláta i ze zadu.
"Kdo to byl?" Zavrčela a snažila se dostat si bláto zpod bundy. Stočila pohled na Harryho, který seděl na koštěti několik centimetrů nad zemí a snažil se smít bahno z pergamenu, potvrzující zrušení jeho zákazu.
"POTTERE!" Zakřičela rozzuřeně a chtěla se na něj vrhnout, ale on vylétl o něco výš a čistý se na ni šklebil z výšky. "Já tě dostanu, ty parchante!" Zařvala. "Tak pojď, ale budeš si muset shánět dalšího chytače." Zašklebil se. Vyvalila oči. "C-co…t-ty…?" Zakoktala, ale pak jí svitlo. "Tobě zrušili ten zákaz! Pojď sem, já tě objemu!" Usmála se a vrhla se na něj. Harry se s utrápeným výrazem nechal zabahněnou Katie obejmout a ještě dostal pusu na tvář.
"Takže vážení…" Chtěla jim oznámit, že všichni adepti na chytače mají odejít, ale Harry ji přerušil. "Počkej! Na konkurzu v životě nebyl, dopřej mi to!" Udělal psí oči a kapitánka z úšklebkem přikývla. "Ale tohle ti vrátím." Sykla k němu a zasmála se při pohledu na špinavého Rona.
Po povzbuzujícím proslovu postavila zrzka k tyčím a uchazeče o dva posty na střelce s camrálem naproti němu.
"Každý bude mít pět pokusů, dva z vás, kteří střelí nejvíce gólů vyhrávají." Rozhodla a podala camrál Denisu Creevymu. Ten se rozletěl, jenomže když už byl těsně u Rona, málem spadl z koštěte a strefil se camrálem Ronovi do hlavy. "Au!" vyjekl zrzek a chytil se za krvácející nos. Po malém zákroku Katie, která studovala léčitelství mohl Weasley znovu nastoupit a na svůj první pokus se připravil Denisův starší bratr Colin.
Vzal camrál a rozletěl se k Ronovi neuvěřitelnou rychlostí. Vypadalo to, že míří na levou obruč, ale těsně před brankářem změnil směr a prohodil míč pravou obručí.
Zrzek se ani nestačil vzpamatovat a už k němu mířil Cormac McLaggen, který po něm mrsknul camrál takovou silou, že se Ron divil, když mu neudělal díru do břicha. V každém případě ale k obručím nedoletěl.
Uklidnil svůj rozhoupaný žaludek a málem smíchy spadl z koštěte, když se proti němu rozletěla Levandule Brownová. Připravil se na její hod, ale ona se těsně před ním zastavila a s tím, že má zlomený nehet vzdala první pokus.
Poslední z uchazečů dostal do ruky camrál a proti Ronovi se vyřítila jeho mladší sestra Ginny. Těsně před ním udělala kličku, ale to zrzek čekal a stál u druhé obruče než kam měla původně namířeno. Rozhodně ale nečekal, že s trhnutím zvedne koště a trefí se camrálem do prostřední obruče.
Ze země se ozval potlesk, který měla na svědomí především Parvati podupávající v blátě ve střevíčkách na vysokém podpatku. "Jestli tam nepřijmete alespoň jednu holku, budu si stěžovat u soudu na diskriminaci dívčího pohlaví." Zaječela na Katie. Ta se na ní s úsměvem otočila a poplácala jí svojí ubahněnou rukou na rameno, čímž dívce zašpinila její apartní růžové šatičky. Parvati vyjekla při pohledu na tu špínu a s křikem utekla pryč.
Mezitím už proběhli další tři kola, ve kterých Colin trefil pokaždé, stejně jako Cormac McLaggen. Ginny proměnila dvě střely, Denis jednu, protože se Ron podle svých slov zrovna nedíval a Levanduli se roztekl make-up, díky čemuž už nemohla nastoupit.
V posledním kole si Denis Creevey bohužel spletl obruče a střelil camrálem do těch na druhé straně hřiště. Shodou okolností se však trefil a byli mu připsány dva body za originalitu.
Colinovu ránu Ron chytl a tak chlapci nezbylo nic jiného, než nervózně čekat na výsledky jeho dvou soupeřů, Ginny Weasleyové a Cormaca McLaggena. Ten se rozletěl proti brankářovi, ale Ron byl na něj perfektně přichystaný a jím hozený camrál odrazil svým koštětem Cormacovi do břicha se slovy. "To máš za tu první ránu!"
Colinovo výsledné skóre byli čtyři góly z pěti a jeho protivníka tři ze čtyř. Výsledek záležel na Ginny, která se svými třemi body rozhodně vzala do rukou camrál a rozletěla se proti bratrovi. Dolétla k němu asi na metr, když prudce změnila směr a jednou oblétla obruče kolem dokola, pak se otočila a prohodila míč mezi Ronovýma nohama do obruče.
"Na post střelce byli vybráni Colin Creevey a Ginny Weasleyová!" křikla Katie doprovázená hromovým potleskem.
Následoval výběr chytačů. Přihlásil se pouze Harry a k všeobecnému překvapení Parvati Patilová, která už se po tom hrozném skandálu, co ji Katie zašpinila, vrátila. Kapitánka vypustila zlatonku a Harry se líně vznesl do vzduchu. Vyletěl dost vysoko, aby ho nebylo ze země příliš vidět a dívka ho následovala. Podíval se někam za Parvati a vyvalil oči. Dívka si toho ale nevšimla, a tak musel přitvrdit. Otevřel úžasem pusu. Patilová, ho ale vůbec nepozorovala a Harry už nevěděl jak jinak upoutat její pozornost. Mám si snad přinést ukazatel? Naštval se.
Začal se tedy velice pomalu a hlavně "nenápadně" přibližovat ke svému imaginárnímu cíly. Toho si naštěstí dívka všimla a rychle se podívala kam to kouká. Harry na nic nečekal a přilétl jí těsně za záda. Přesně takhle ji potřeboval. Vytáhl hůlku a mávl. Arachnisortia! Pomyslel si v duchu. Dívce zapadalo za tričko několik pavouků. Nejprve se tam nechápavě podívala, pak vyjekla a s hysterickým křikem letěla k zemi.
Po té co sletěla z nebes Parvati se objevil Harry se zlatonkou a zářivým úsměvem na tváři. "Chytačem se stává Harry Potter!" Vykřikla Katie, a i když to všichni věděli už předem, ozval se bouřlivý jásot.
"Teď přichází poslední část našeho konkurzu…výběr odrážečů!" Zvolala kapitánka týmu a do popředí vystoupili Seamus Finnigan s Deanem Thomasem, a Ritchie Coote s Jackem Sloperem z pátého ročníku. "Vy!" ukázala na dva páťáky. "Půjdete jako první." Oznámila a ti dva zbledli. "A vaším úkolem bude…" Ďábelsky se ušklíbla. "…strefit se potloukem tady do Harryho." Zašklebila se a Potter zbledl ještě více, než dva adepti na odrážeče. "Katie, to mi děláš naschvál!" Sykl vyděšeně. "To je pomsta!" Zasmála se a Harry se odlepil od země.
Probíhalo to celkem v klidu. Ti dva se mu báli nějak ublížit a snažili se dávat co nejmenší rány, což Harrymu příliš nevadilo a elegantně jim uhýbal. Občas ho trefili, ale až na to, že ho to trošku rozcuchalo, se nic vážného nestalo. V nějakých chvílích měl s uhýbáním docela problémy, ale zvládl to celkem v pohodě.
Na scénu přišli Dean se Seamusem a to bylo poněkud jiné kafe. Odráželi potlouky co největší silou a Harry měl co dělat, aby se všem vyhnul, protože kdyby ho strefili, asi už by se nezvedl…určitě ne ještě dneska. Dva spolužáky však tato "hra" velice bavila a Potter už několikrát málem spadl z koštěte, když mu do něj potlouk narazil.
Už opravdu nemohl a jenom udýchaně čekal, až to Katie zastaví, ta si však svojí odplatu vyloženě užívala. Už vyndával hůlku, aby ty dva magory smetl z povrchu zemského, když…
Situace nahoře si všiml Ron a začal řvát na kapitánku, ať už si ty dva zavolá. Té to však bylo úplně jedno a šklebila se při pohledu na svojí pomstu. To už se Weasley naštval, vytrhl jí z ruky camrál a mrsknul ho po Deanovi. Ten pod nárazem zakolísal, spadl z koštěte a zabořil se hlavou do bláta. Harry nahoře camrál chytil a s úšklebkem jím hodil po Katie. Ta nestačila zareagovat a opět se rozplácla v tom bahně.
Harry k ní se smíchem přiletěl a trošku do ní strčil koštětem, jestli ještě žije. Katie byla rozzuřená na nejvyšší obrátky a vyprskla Seamusovi, stojícímu nejblíže bláto do obličeje. Ten v tu chvíli nic neviděl a zakopl o napřaženou nohu Rona, který se taky úžasně bavil.
To už se ale strhla blátivá bitka všichni proti všem, která spočívala v tom, ušpinit všechny ostatní.
Z hřiště nakonec odcházeli všichni zablácení s novými odrážeči Deanem, kterého spíš táhli a Seamusem.
V tom si Hermiona, stejně zablácená jako všichni ostatní, která sledovala celý konkurz vzpomněla na své prefektské povinnosti a možnosti. "Strhávám…nebelvíru deset bodů za napadení spolužáka!" Zašklebila se na dva nové odrážeče a vůbec jí nevadilo, že vlastně strhává body vlastní koleje. "Strhávám nebelvíru dvacet bodů za nesmyslné strhnutí bodů!" Vrátila jí úšklebek Parvati, která byla druhou nebelvírskou prefektkou. Byla stejně umazaná jako všichni ostatní, ale určitě ne k její libosti. Hermiona se naštvaně zastavila pohlédla na Patilovou. "Strhávám třicet bodů nebelvíru za zpochybňování rozhodnutí prefekta!" Zasyčela. "A já strhávám čtyřicet bodů nebelvíru za…protože mě prostě štveš!" "Strhávám padesát bodů nebelvíru za bezdůvodné strhávání bodů!"
"A já strhávám nebelvíru sto bodů za strhávání bodů vlastní koleji." Vložila se do toho Katie, která byla tento rok primuskou.

Brumbál šel společně s profesorkou McGonagalovou a Tormentovou, profesorem Kratiknotem a Madame Pompfreyovou po chodbě, když se zastavil u počítadel, znázorňujících, kolik má která kolej bodů. Najednou Nebelvíru ubylo deset bodů…dalších dvacet…třicet…padesát…sto. Brumbál se hlasitě rozesmál. "Zřejmě se Severus zrovna potkal s Harrym." Nadhodil. "To jsem nebyl já…Potterovi se o víkendu vyhýbám jak nejvíce můžu." Ozval se za ním chladný hlas profesora lektvarů.
"Tak to potom nevím." Usmál se Brumbál, když do hradu vstoupila zablácená famfrpálová skupinka nebelvíru. "Rozeznáte je od sebe, Albusi?" Zajímala se Tanya s úšklebkem, protože jí to dělalo velké potíže, když měli bláto od hlavy až k patě.
"A já strhávám nebelvíru sto padesát bodů za tvoje blbý kecy!" Ozvalo se od Parvati. "Strhávám nebelvíru sto šedesát bodů, za to, že jsi pěkná kráva!" zasyčela na ní Hermiona a celý profesorský sbor vyvalil oči. "Slyšel jsem slečnu všechno-vím-Grangerovou použít slovo kráva?" Nadhodil Snape s úšklebkem.
"A já přidávám nebelvíru dvě stě bodů, protože je to moje osobní rozhodnutí!" Uzemnil je Harry. Všechny dokonale překvapilo, když tam ty body opravdu přibyli. "A vy jste mi nevěřili, že školní maskot taky může přidávat body." Zašklebil se při pohledu na jejich překvapené výrazy. Ve skutečnosti sice přidala body nebelvíru velice tiše Tanya, ale co, takhle to byla alespoň větší sranda.
"Vy spratci!" Ozval se chraplavý hlas. "Takhle mi zašpinit podlahu, jak si to vůbec dovolujete!" Křičel Filch a zablácení studenti se v tu ránu rozutekli do všem stran…tedy kromě Parvati, která uklouzla na špinavé podlaze a rozplácla se Filchovi u nohou.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.