46. Hrobka prvního císaře

1. července 2010 v 10:47 | Nemesis
Dlouho sem nic nepřibylo, protože se mi do psaní abnormálně nechtělo a tak tu teď máte po menší pauze takovou trošku temnější kapitolku. (Zatím jsem psala jenom kapči s trapnýma vtípkama, takže se psát něco vážnějšího teprve učím = neočekávejte zázraky xD)
Jmenuje se hrobka prvního císaře, protože tam půjdete o hrobku císaře Čchin Š´chuan-tia. (Učili jsme se o něm ve škole a mě tak nějak...uchvátil.) Vládl ve 3. století př.n.l. a byl prvním císařem sjednocené Číny. Za jeho doby se stavěla Velká Čínská zeď, také si nechal postavit přehnaně nákladný palác a stejně tak i hrobku s cca. 8000 terakotovými (hliněnými) sochami vojáků.
Jinak taky vím, že ta hrobka už opravdu nestojí pohromadě, ale co...třeba o tom my, mudlové nevíme a kouzelníci ji uchovávají v tajnosti. xD


46. Kapitola
Hrobka prvního císaře

Studenti se ani nenadáli a byl tu listopad. Famfrpálové hřiště již nebylo zablácené, ale spíše zmrzlé a studenti se na famfrpálových trénincích třásli zimou. Kromě famfrpálu, tu však byla ještě jedna činnost, kterou si nikdo nenechal ujít - souboje. Harry se po úžasném zákroku "shození Deana z koštětě cmarálem" usmířil s Ronem a tak bylo Nebelvírské trio zase pohromadě. Dean si kvůli tomu sice poležel pěkných pár dní na ošetřovně, ale to mu nezabránilo stanout v souboji proti Ginny Weasleoyvé, díky čemuž si u madame Pompfreyové ještě nějakou dobu poleží.
"…a jejím protivníkem bude Dean Thomas!" Vyhlásila Tanya a dva nebelvíři se vzájemně poklonili. "Raz, dva, tři!" Křikla profesorka. Zrzka neváhala a seslala na svého soupeře několik jednoduchých kouzel. On je s menšími problémy zlikvidoval a odpověděl Ginny salvou svých kleteb. Ta se jim však ladně vyhnula a křikla. "Experiarmus!" "Mdloby na tebe!" "Impedimenta!" Dean vykryl první dvě kouzla, ale třetí prošlo jeho štítem a odhodilo ho to pěkných pár metrů.
Rozplácl se na vyvýšeném podiu, ale nehodlal to vzdát a vyslal na zrzku několik kouzel z leže. "Immobilius!" "Rictumsempra!" "Silencio!" Ginny první dvě přeskočila, ale nevšimla si třetího paprsku a ten se jí zabodl do hrudi. Umlčovací kletba fungovala tak, jak měla a zrzka byla pro tuhle chvíli němá.
Dean se zvedl a zasypával jí mnoha kouzly. Ginny se jim vyhýbala z odřenýma ušima a snažila se vymyslet, jak z toho ven. Nakonec, už se mi to jednou povedlo. Zavřela na chvíli oči a napřáhla hůlku tam, kde měl stát její soupeř. Electra! Pomyslela si a z její hůlky opravdu vyletěl modrý paprsek, který Dean ani v nejmenším nečekal. Ona jen tak tak uskočila jeho vyslaným kouzlům a s úsměvem se podívala na nebelvíra, který byl celý černý a měl trošku spálené vlasy. Pak sebou plácl na zem a Ginny už si jenom došla pro jeho hůlku. "Vítězem zápasu se stává Ginny Weasleyová!" Křikla Tanya a zrzka byla odměněna ohlušujícím potleskem. "Prosím, odneste někdo pana Thomase na ošetřovnu." Dodala profesorka a dav se zasmál.
Druhý z dvojice nejlepších kamarádů - Seamus Finnigan si také nevedl nijak valně a bez větších problému ho porazil Blaise Zabiny ze Zmijozelu.
Neville si ze souboje s Justin Finch-Fletchleym odnesl zlomenou ruku a nos, ale to mu nezabránilo ve výhře a sledování souboje Hermiony s Padmou Patilovou. Měli spolu ještě nevyřízené účty a Parvati stále nezapomněla na to, jak musela drhnout podlahu, když zůstala jako jediná zablácená ležet Filchovi u nohou.
"…TŘI!" Odstartovala profesorka závod a dvě dívky se zavraždili pohledem. Stáli naproti sobě s napřaženými hůlkami a ani jedna dosud nezaútočila. Nakonec ztratila Parvati trpělivost a vyslala na Hermionu několik kouzel. Ta vyčarovala jednoduchý štít a kletby se odrazili zpět k Patilové. Ta to nečekala, musela rychle uhnout a skončila na zemi. Grangerová se chopila příležitosti a zasypala ji mnoha kouzly. Dívka ležící na zemi se přetočila stranou, aby všem uhnula, ale nějak to nevypočítala a spadla z vyvýšeného stupínku na zem zrovna mezi studenty zmijozelské koleje.
Celá Velká síň se začala smát a dívka celá rudá a trošku otlučená vylezla zpátky na stupínek, kde už na ni čekala Hermiona se spoustou kouzel. Zřejmě se na tento souboj velice dobře připravila. Parvati nestihla zareagovat a první kletba jí narazila do hrudi, čímž způsobila, že se dívka nemohla ani hnout, další paprsek jí celou přebarvil na zeleno a se třetím se na ní místo hábitu objevila pouze zelená podprsenka a tanga. Pak už stačilo jen jedno kouzlo a Hermiona byla prohlášena za vítěze zápasu, čímž si zajistila postup do dalšího kola.
"To bylo dokonalý, Hermi!" Pochválil dívku okamžitě Ron. Harry se na nic takového nezmohl, protože se nemohl zbavit záchvatu smíchu.
"To není hezké, smát se cizímu neštěstí!" Uslyšel ve své hlavě po chvíli známý hlas. "Přišla ses podívat, Annien?" Zajímal se Harry. "To taky, ale ještě jsem ti přišla oznámit, že jsme konečně našli knihu, ve které se píše kam máme jít, abychom našli knihu, kde se píše něco o přívěšcích." Vysvětlila. "Trošku zamotaný." Ušklíbl se. "Trošku." Přiznala Annien. "Půjdeš s námi, nebo tě knihovny příliš nelákají?" Optala se. "Myslím, že to zvládnete sami." Zašklebil se Harry a věnoval svoji pozornost dalšímu souboji, ve kterém jeho minulá přítelkyně Cho Changová po vyrovnaném a dlouhém boji vyhrála nad Michelle Jollyovou, se kterou už měl taky nějaké ty pletky.

Zrovna seděl u Annien doma, kde ho Uregen dotáhl k partičce pokeru, z čehož se nakonec vyklubalo nespočet partiček pokeru, které Harry do jedné prohrál.
"Podvádíš!" Obvinil upíra. Ten ho zavraždil pohledem. "Myslíš? Dokaž to!" Zavrčel na něj a Potter jenom něco naštvaně zasyčel, k upírovo překvapení hadí řečí. Uregen vyvalil oči. "Promiň, tohle se my občas stává, když vidím velkého slizkého hada." Omluvil se Harry s úšklebkem už normálním jazykem a přejel upíra pohledem od hlavy až k patě. Ten pochopil narážku a vrhnul se na Pottera, který ale rychle uhnul a Uregen narazil hlavou do křesla. Překulil se a spadl až nebezpečně blízko krbu. Naštvaně se zvedl ze země, ale pak vyděšeně zašilhal na vlasy, které mu padali do očí. "Já hořím!" Vyjekl a Harry stále v záchvatu smíchu na něj vyslal z hůlky proud vody.
"Mám to! Jó, už to mám! Konečně!" Přihnala se do toho nadšená Annien a skočila Harrymu kolem krku. Dala mu pusu na tvář a přiskočila k upírovi, kterého taky políbila. Pak ale vyděšeně uskočila, když si všimla, že má vlasy ohořelé a je celý mokrý. "Co jste to tu prováděli?" Zajímala se s úšklebkem a Harry při pohledu na upíra bouchnul smíchy. "Co se tu děje?" Přilákal hluk Jacka s Tanyou, kteří byli pravděpodobně v knihovně. "C-co…" Vyjekl Jack. "Uregene, nový sestřih?" Nadhodila Tanya a oba se začali bláznivě smát. To už nevydržela ani Annien a přidala se k nim.
"Dospávám příjemně strávenou noc a vy tady tak vyvádíte!" Ozval se nabručeně Matthew s límečkem od košile umazaným od rtěnky. Přejel všechny pohledem, ale ničeho zajímavého si nevšiml. Zkusil to znovu a o něco déle se zastavil na Uregenovi. "Na tobě je dneska něco divnýho, chlape." Poznamenal. Pak si všiml jeho ohořelých vlasů, ze kterých mu stále kapala voda. "No tak to je dobrý! Kdo tě takhle zřídil?" Zajímal se a vybouchl smíchy.
"Moc vtipné." Zavrčel Uregen a čekal až se všichni přítomní přestanou smát.
"Pokud už jsme se dostatečně pobavili…" Začala Annien. "…Mám to! Já jsem to našla! Jo!" Začala pokřikovat a pověsila se nejblíže stojícímu Jackovi kolem krku. "Na tebe se ty holky nějak lepí." Poznamenal Matt. "Já jsem se jí pokoušel dostat asi tři roky a teď si přijdeš ty…a ona se ti sama od sebe pověsí kolem krku." Zakroutil hlavou a protože měl kocovinu, rozhodl si dát jednu skleničku, která by to spravila. "Teď není čas, Matte." Okřikla ho Blacková a kopla to do sebe s úsměvem sama. "Našla jsem to a my to konečně budeme mít." Vysvětlila, ale nikdo stále nechápal o čem to mluví.
"Našla jsi vinný sklípek zdarma i s obsluhou?" Odtušil Matt. "Nebo sto tisíc galeonů povalujících se na chodníku?" Odhadl Uregen. "Informace o kouzelných přívěšcích." Napadlo Tanyu. "Jo, přesně tak!" Vyjekla Annien v odpověď. "Vinný sklep?" Usmál se nadšeně Matthew, ale Blacková se jenom ušklíbla. "Ne, vím kde je přívěšek." Zkazila mu radost.
"Kdy pro něj vyrazíme?" Zeptal se nedočkavě Potter. "V noci." Zazněla jednoznačná odpověď. "Uvědomte si, že máte s sebou upíra." Zarazila je Tanya. "Myslím, že to bude to nejmenší, čeho bychom se tam měli bát." Odvětil Jack zamyšleně a Uregen přikývl.
"Tak…v osm večer tady?" Navrhl Matt a zapálil si cigáro, když už mu Annien odepřela ten alkohol. "Nesnáším…" Naštvala se Blacková. "…když někdo kouří v mým domě." Zasyčela a Matthew rezignovaně vyskočil oknem ven na zahradu. "Ááá…" Ozvalo se odtamtud. "Zřejmě jsem mu zapomněla říct, že tahle místnost je ve druhým patře." Ušklíbla se Annien a vyklonila hlavu z okna. V malém jezírku, které bylo nejspíše myšleno jako okrasa zahrady ležel rozplácnutý Matthew mokrý od hlavy až k patě s uhašenou cigaretou. "Příště bych doporučila dveře." Zasmála se Blacková.

"Čína?" Vyjekl Uregen. "Armáda?" Přidal se zděšeně Matthew. "Jo, přívěšek Salazara Zmijozela je podle jeho deníku…" Vytáhla zápisník podobný tomu, co Harry před lety propíchl Baziliškovým zubem. "…uschován v hrobce čínského císaře Čchin Š´chuan-tia, kterou obklopuje takzvaná Terakotová armáda." Ušklíbla se.
"Přeji příjemný výlet." Usmál se Matt a chtěl rychle zmizet, ale Annien ho naštvaně chytla za hábit. "Přece by sis to nenechal ujít." Vrátila mu milý úsměv

"Víš vůbec, jak se dostat dovnitř?" Nadhodila Tanya, když stanuli před asi sto metrů vysokou hliněnou pyramidou, obklopenou dvojitými hradbami. "No…ne." Přiznala Annien a všichni ji probodli vražednými pohledy. "Tak vy už jistě na něco přijdete." Usmála se na ně a vydala se podél zdi. "Tss…a odejde si." Zasyčel Uregen. "Jak se přes to máme dostat?" Vyjekl Matt a kopl do zdi, zatím co Harry se posadil do trávy pod hradbou. "Budu přemýšlet v sedě." Zašklebil se. Jack se začal pokoušet vyšplhat po hradbě a Uregen se zadíval na měsíc.
"Od čeho jsem upír." Nadhodil s úšklebkem a nechal svoji upírskou část, aby ho částečně ovládla. Pak už jenom bez větších problému vzlétl a přistál na zdi. "Tanyo, pojď taky." Houkl na Tormentovou, ale ta se ani nehnula.
"Nemám s tímhle příliš dobré zkušenosti. Když jsem se naposled úplně přeměnila, honili jste mě po bojišti v Dol Őgonenu." Zasyčela a Uregen rázně zakroutil hlavou. "Tam bylo spoustu krve, nikdo by se v dané situaci neovládl." "Ne, já do tohohle nejdu! Zvrtne se to a bude z nich…" Kývla k Mattovi, Jackovi a Harrymu. "…spolek upírů." Odsekla.
"Dělej!" Křikl na ní. "My se tě nebojíme, sakra! Okamžitě se přeměň, nebo si tam pro tebe dojdu!" zasyčel hrozivě. Tanya se naštvala. "Nikdo mi nebude vyhrožovat…a ty už vůbec ne." Vyprskla. "Tobě by se bál vyhrožovat leda tak tlustočerv, i když…i ten má větší odvahu než ty." Zasyčel a otočil se k ní zády. "Tlustočerv, jo? Já ti ukážu, ty zmetku." Zakřičela naštvaně a zavřela oči. Obklopila ji mlha a po chvíli už tu stála ve své upírské podobě.
Roztáhla křídla a vzlétla nahoru za Uregenem, který si ji obdivně prohlížel. "Tohle nemáš co?" Ušklíbla se, když si všimla, jak si její čistě černá křídla prohlíží. "Umíš jenom levitovat, nic jiného." Zasmála se a pak do něj se škodolibým úsměvem strčila. Vyvalil oči a…na poslední chvíli, těsně nad zemí stihl vyrovnat pád. Tanya věděla, že na zem nedopadne… poloupíři křídla nemají, mají pouze schopnost levitace…ale stejně.
Snesla se zpátky k těm dole a postupně je vynesla nahoru na hradby. "Přeji příjemný let." Ušklíbla se a díky jedné dobře mířené ráně křídlem se všichni ocitli ve vzduchu.
"Ááá!" vyjekl Harry a ti dva se k němu po chvíli přidali. Uregen, který je pobaveně sledoval ze země mávl hůlkou a Harryho pád se zpomalil, Jack si pod sebou stihl vyčarovat madraci, která se okamžitě po dopadu stejně rozpadla a Matthew skončil na tvrdé zemi. "Au!" zakňučel.
"Chudák." Ozvala se Annien, která se k nim zrovna připojila, prošla totiž vstupní brankou. "Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že?" zašklebila se a hodila lítostivý pohled na Matta. "Tohle se dělá, Tanyo?" Otočila se na upírku, která už byla zpět ve své normální podobě. "Ani nevíš jaká je to sranda." Zasmála se upírka a přetáhla si kápi přes hlavu.
"Mě bolí zadek!" Skuhral Matthew, když se ocitli před nízkými dveřmi vedoucími do pyramidy. "Nekňuč furt! Měl ses naučit lítat!" Okřikla ho Annien a několikrát mávla hůlkou. Dveře se neslyšně otevřeli. "Až po vás." Sykla a úšklebkem a všichni v čele s Uregenem vešli dovnitř.
Rozsvítili hůlky, ale světlo temnotou neprošlo. Harry vyčaroval nad dlaní malou ohnivou kouli. Ta ozářila prostor, ale stále nebylo vidět více než na metr. Potter si pro sebe něco zavrčel a místo malé ohnivé koule, ho teď celého obalili plameny. Tanya vyděšeně vyjekla, když světlo dopadlo na asi dva metry vysokou sochu nějakého bojovníka, stojícího těsně za ní. "T-to j-je t-ten t-terakotový…?" Zakoktala vyděšeně a rychle se odsunula dál od hliněné sochy.
"Jo, to bude ono." Přikývla Annien a couvla. "Ááá!" Vyjekla vyděšeně, když se jí něco dotklo. Uskočila stranou a světlo její hůlky dopadlo na sochu koně v nadživotní velikosti.
"A kam teď?" Napadlo rozklepaného Harryho. "Někde na druhé straně pyramidy by měla být ta hrobka." Sykla tiše Blacková, protože jí nebylo příliš po chuti rušit posvátné ticho pyramidy. "Zhasni se!" Otočil se Uregen na Pottera a v tu chvíli zase okolí potemnělo.
"Jak tu hrobku chcete v tý tmě najít?" Nadhodil Matt. "Nemám rád tmu." Oklepal se Harry. "Já taky ne!" Zamumlal Jack a rozsvítil alespoň hůlku, aby viděl své nejbližší okolí. "Myslím…" Začala Tanya. "…že se budeme muset rozdělit." Matt něco naštvaně zasyčel. "Možná bychom to měli zkusit někdy jindy…za světla." Nadhodil, ale po chvíli schytal pořádnou facku od Annien. "Klepeš se tu jako holka!" Sykl Uregen s úšklebkem. "Musíme se rozdělit, jinak to nikdy nenajdeme." Dodal. "Když někdo objeví tu hrobku, spojí se s ostatními, ano?" Rozhodla Tanya. "Fajn!" Sykl Harry, ale jakmile udělal jeden krok, zakopl o něco na zemi a rozplácl se na zemi. Rozkašlal se, když se nedýchal prachu. "Jdeme!" Zavelela Annien s novou odvahu a každý se rozešli na jinou stranu.
Harry tam zůstal vyděšeně ležet. Ještě chvíli sledoval, jak se jejich rozsvícené hůlky vzdalují v temnotě. Ještě pořád slyšel Uregenovi nadávky a Mattovo kňučení na téma "naražený zadek".
A kam teď? Napadlo ho, když se zvedl z podlahy. Vyčaroval si na dlani jenom malou ohnivou kouli, aby nezakopl o nejbližší…s hrůzou se podíval na to, o co vlastně zakopl…ruka. Na zemi ležela něčí ruka. Vyjekl a zbledl.
Až po chvíli zkoumání ji označil za kamennou. Ale kde se vzala ta ruka tady, když tu není žádný…? Rychle se otočil a málem vypískl zděšením, když se zahleděl do obličeje nějakého vojáka s dlouhým mečem a netečným výrazem ve tváři. Ten tu před chvílí nebyl. Uvědomil si zděšeně a lehce do něj šťouchl. Je kamenný…a kameny se nepohybují. Ne, on tu určitě byl, prostě jsem si ho nevšiml.
Otočil se k němu zády a vydal se pomalým nejistým krokem někam pryč. Ještě několikrát se s hrůzou v očích otočil na kamenného vojáka, ale ten tam pořád stál bez sebemenšího náznaku pohybu s ďábelským leskem v očích…leskem v očích? Kamenným vojákům se oči nelesknou! Uvědomil si a vytáhl hůlku, kterou okamžitě namířil na vojáka. Nic. Ticho. Ani sebemenší pohyb. Stál tam. Žádný lesk v očích, ani se nikoho nesnažil zabít. "Hysterčím tu jako malá holka!" Zavrčel si pro sebe Harry a zašel do nejbližší uličky, mezi řady různých vojáků.

Annien si pomalu sundala kápi, protože s ní v té tmě viděla ještě méně než normálně. Když uslyšela kroky. Vyděšeně nadskočila. Klap, klap, klap. Ozvalo se. Kam jsem to zase vlezla? Vyjekla vyděšeně v duchu a připravila si hůlku do bojové pozice.
Klap, klap, klap. Uslyšela zase. Tentokrát už o něco blíž. Měla pocit, že její zrychlený dech musí být slyšet široko daleko. Rozhlédla se kolem sebe, ale nespatřila nic jiného než neproniknutelnou tmu.
Najednou se někde za ní ozval křik. Hůlka jí málem vypadla ze zkřehlých prstů. Až teď si uvědomila jaká je tu, v pyramidě zima. Stačila jedna myšlenka a z jejího černého pláště se rázem stal neviditelný, i když, v tom černém taktéž úplně splynula se vším okolo.
Klap, klap, klap. Ozvalo se zase a kousek od ní prořízl tmu barevný paprsek. Tichým krokem se vydala k onomu místu. Někdo tam ležel na zemi a vydával přidušené zvuky. Skrčila se, až se ho hůlkou skoro dotýkala. Vyjekla. Okamžitě poznala Tanyu a pod ní…Matthewa, kteří se společně…smáli?
"To se dělá, takhle mě děsit?" Vyjekla hystericky, ale byla hrozně ráda, že jsou to zrovna oni dva a že jim nic není. Tanya se otočila a zahleděla se na ni svýma…krvavě rudýma oči. Zbledla na nejvyšší možnou úroveň.
"Co to-?" vyděsila se, ale to už se po ní
upírka ohnala mečem. Máchla hůlkou, ale její paprsek do ní neškodně narazil. Další rána a Annien musela uhnout před ostřím, které mohlo také znamenat její smrt. Zkusila na ni vyslat několik svých kouzel, ale všechny se do ní neškodně vpili. Tanya opět zaútočila a tentokrát neminula svůj cíl. Meč se Annien zařízl do ramene a ona se s bolestným syknutím svezla na kolena.
Čekala na poslední úder…na svoji smrt. Upírka se rozmáchla a čepel…se jí zařízla do zad. Tormentová se bez sebemenšího náznaku bolesti podívala na ostří, které jí koukalo z hrudi. Ještě chvíli tak stála, když se začala bláznivě smát a rozplynula se v mlze.
Matt se vyděšeně podíval na meč ve svých rukou, který byl bez jediné známky po krvi. Pak si přiklekl k Annien, která se s hrůzou v očích dívala před sebe. "C-co to bylo?" Zeptala se těžce a muž bezradně pokrčil rameny. "Myslím…nebo spíš doufám, že Tanya to nebyla." Řekl a několika pohyby hůlkou, jí vyléčil rameno. "Musíme najít ten deník." Sykla Annien a pomalu se zvedla. "Sama už nikam nejdu." Oklepala se. "Možná bychom měli varovat ostatní…kdyby se s tím setkali." Navrhla. "Doufejme, že není příliš pozdě." Pronesl potichu Matt.

Tanya neslyšně procházela kolem mnoha soch bojovníků, jezdců na koních i válečných vozů. Každá socha byla jiná, měla jiný obličej, vlasy, zbroj, ale přesto se v jedné věci nelišili…všechny působili stejně děsivým dojmem. Ona, jako upírka měla ráda tmu, ale tahle tma…ta měla v sobě něco jiného, temnějšího, strašnějšího.
Najednou zaslechla těsně za sebou kroky. Okamžitě se otočila a namířila hůlka dotyčné osobě mezi oči…mezi krvavě rudé oči. Osoba na to však nijak nereagovala a sundala si kápi. Tanya hleděla na sebe sama. Vyvalila oči a sjela postavu kritickým pohledem. Chvíli pozorovala díru v hrudníku, která se začala sama od sebe zacelovat. Pak pohlédla postavě do očí. Před chvílí jí před tímhle varovala Annien.
"Takže tobě nevadí naše kouzla, jo?" Nadhodila mrazivě. "Tak sleduj tohle!" Zavrčela a vytáhla jednu z Mattových bouchaček, které si od něj "půjčila". Několikrát zmáčkla spoušť, aniž by nějak dobře mířila. Postava jen bez hnutí sledovala kulky, které jí narazili do těla, kde zanechali několik děr. Žádná krev. Nic. Tanya vyděšeně sledovala, jak je díky kulce v postavě díra skrz na skrz.
"Tanyo!" Ozval se najednou za postavou Jackův hlas a neznámá se otočila. Upírka si mohla přestavit, jak Jack ztuhnul, když se zahleděl do těch rudých očí. Teď není čas na myšlenky, ale na činy. Uvědomila si a namířila pistolí postavě přímo na hlavu. Ozvalo se několik výstřelů a Tanya si zase dovolila otevřít oči. Postava teď stála přímo před ní, ale něco jí chybělo…hlava se odkutálela k nohám Jackovi, který neměl daleko k mdlobám. "Chceš zpátky tu svojí hlavu? Tady jí máš!" Zasyčela Tanya a sebrala jeden kus kamenné nohy, povalující se po zemi. Napřáhla se a přetáhla tím postavu. Ta se zakymácela, ale náraz ustála. Upírka se naštvala a pořádně jí tím kamenem jednu vrazila a ještě…

Klap, klap, klap. Ozývali se Harryho kroky, jak běžel vstříc temnotě, kolem mnoha soch v nadživotní velikosti. Svítil si ohnivou koulí, vznášející se mu nad hlavou. Konečně uviděl to, co hledal.
Uslyšel za sebou kroky, ránu a nějaké zvuky, ale neotočil se. Na to se příliš bál. Už to byl jenom kousek, pár kroků k těm dveřím. Ještě zrychlil, ty kroky za ním ho děsili a strach ho poháněl. Doběhl až ke dveřím a zacloumal klikou. Zamčeno.
Ne, to nemůže být pravda! Vytáhl hůlku, ale ta mu upadla ze zkřehlých prstů. "Sakra!" Zavrčel a spadnul na kolena, aby jí mohl lépe najít. Klap, klap, klap. Ozývalo se. Konečně jí uviděl. Natáhl se a pevně ji sevřel v dlani. Kroky byli čím dál blíž. Pouze s hůlkou mávnul a dveře se se skřípěním otevřeli. Vlezl dovnitř a rychle za sebou zabouchl. Dveře opět zamknul a otočil se čelem do místnosti. Trošku zvětšil ohnivou kouli na své dlani, aby prosvítila všechny kouty místnosti. Čekal ledacos, ale na to, co uviděl, stejně nebyl připravený.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.