48. Dva machři mezi nebem a zemí

1. července 2010 v 10:54 | Nemesis
Začátek nic moc, ale myslím, že konec se docela povedl. xD Příjemné čtení!



48. Kapitola
Dva machři mezi nebem a zemí

Vešel do svojí ložnice a okamžitě ho upoutalo oblečení rozházené všude kolem. Až poté si všiml Ginny a Deana spolu v posteli.
"Zdravím!" Zahalekal rozverně a ti dva od sebe vyděšeně odskočili. Zrzka si kolem pasu obmotala peřinu a vrhla se k Harrymu. "J-já…promiň mi to Harry. Nechtěla jsem, ale…" Začala se omlouvat a on s klidným výrazem vyšel z ložnice. Následovala ho do společenské místnosti. "Mně je to jedno. Vyspi se klidně se Snapem." Ušklíbl se a ona vyvalila oči. "Ty nežárlíš?" Zaječela naštvaně. "Jak si to jako představuješ, Pottere?" Byla úplně nepříčetná a ani si nevšimla, že už oba stojí v zaplněné společenské místnosti, kde je pozorovali všichni přítomní. "Máš být zoufalý, prosit! Miluješ mě ještě vůbec?" Křičela hystericky. Harry se zastavil a otočil se čelem k ní. Políbil jí a ona mu polibek automaticky oplatila. Pak se odtrhl.
"Kromě toho, že dobře líbáš…ne nemiluju tě a nikdy to tak nebylo." Odvětil chladně a Ginny mu dala pořádnou facku. "Ty zmetku!" Zasyčela. "Byli jsme spolu asi dva měsíce a ty mi teď řekneš, že mezi námi nikdy nic nebylo?" Křikla. "Milá Ginny." Začal Harry s úšklebkem. "Nevím, jak sis to vyložila, ale my jsme spolu nikdy nechodili. Opakuji nikdy a to, že jsme spolu byli párkrát v posteli…jak bych to řekl…nejsi jediná holka na planetě." Uchechtl se. "Jó a ještě něco…" Otočil se na ni. "…měla bys už jít, nebo ti Dean tam nahoře vychladne." Upozornil ji a rozhlédl se kolem sebe.
Pozorovala je celá společenská místnost, čehož si téměř nahá Ginny všimla po chvíli taky. "Ty parchante!" Zasyčela a utekla do svého pokoje.
Všechny dívky v místnosti náhle vypadali nějak veseleji, když zaslechli, že teď Harry vlastně žádnou nemá a nahrnuli se k němu. "Dík, ale o štětky nestojím." Ušklíbl se a složitě se probojoval ven ze společensky. "Že sem nezůstal u Annien." Zabručel si pro sebe. S další vlnou zděšení zjistil, že se zpráva o tom, že nechodí s Ginny roznesla okamžitě po celém hradě a lepili se teď na něho dívky i z ostatních kolejí. "Bože!" Vyjekl zděšeně a tajnou chodbou se dostal na pozemky, kde se stavil u Hagrida.
Druhý den ráno se probudil kolem sedmé a šel si ještě zaběhat kolem jezera. Byla mlha a musel si k tělu pevně přitáhnout mikinu, aby mu nebyla taková zima. Po pěti minutách běhu se zastavil, protože se mu lehce zamotala hlava. Sedl si tedy na chvíli k jezeru a vydýchal se.
Přepadla ho taková melancholická nálada. Vzpomínal na to, jak tu kdysi seděli s Monicou. S jeho Monicou. Poslední dobu o ní často přemýšlel. Stýskalo se mu po jejím smíchu, po jejích bláznivých nápadech…po ní. Chtěl by ji ještě někdy vidět, ještě někdy pocítit její dotek.
Ne, nesměl nad tímhle příliš přemýšlet. Ona si vybrala. Zůstala ve světě démonů. Pryč. Pryč od něho. Sama. Sama bez něho.
Přemýšlel dál. O tom, čím by chtěl vlastně být. Jestli bystrozor, poslouchající vždy rozkazy svých nadřízených. Nebo černokněžník, ten, který si může dělat co chce, má vlastní názor na věc. Vždy chtěl chránit nevinné lidi, ale teď? Přemýšlel jestli mu to za to stojí. Jestli má ochraňovat i lidi, které stejně už podruhé v životě nepotká a na kterých mu prostě nezáleží. Pak tu byla ještě třetí možnost. Vlastně nemusel tuhle válku vůbec přežít…nevěděl. Nevěděl nic o své budoucnosti a nerad vzpomínal na minulost. Žil přítomností a právě teď, se ji rozhodl někomu pořádně osladit.

Už s lepší náladou vstoupil do Velké síně, která byla plná studentů. Nijak se nepozastavoval nad tím, že má na sobě místo nakázaného hábitu plátěné maskáčové kalhoty a černou mikinu. Studenty v síni to však docela zaujalo. Otočil se k Malfoyovi a s úšklebkem zpozoroval, jak všude rozhlašuje, že chodí s jednou zmijozelačkou. Úsměv se mu ještě více rozšířil, když zjistil, kdo ona dívka je.
Ušklíbl se a místo k nebelvírskému stolu zamířil ke zmijozelu. "Jessico." Oslovil dívku a Malfoy vedle ní vyděšeně nadskočil. Blondýnka se k němu otočila a věnovala mu zářivý úsměv. Mávl hůlkou a podal dívce černou růži. "Děkuji za krásně strávenou noc." Usmál se a věnoval jí ještě jeden letmý polibek.
V celé síni bylo ticho a všichni přítomní ho napjatě sledovali. S úšklebkem se podíval na Malfoye, který začal rudnout vzteky a na Ginny, která k tomu také neměla daleko.
Sedl si vedle Hermiony a okamžitě ukořistil denního věštce. Přejel titulní stránku pohledem.

SKANDÁL! Očista ministerstva - odhaleno 58 smrtijedů! (str.1-4)
Ministryně madame Bonesová upravila zákony proti vlkodlakům! (str.5-6)
Dolores Umbridgeová uprchla z Azkabanu! (str.7-8)
Tento týden vypáleny dvě mudlovské vesnice, 13 mrtvých, 8 nezvěstných! (str.9-12)
ODHALENÍ! Kornelius Popletal má dvě nemanželské děti s Dolores Umbridgeovou! (str.13)

Harry vyprskl džus někomu před sebou do obličeje. "Sorry, Coline." Ušklíbl se na naštvaného chlapce před sebou, který se teď snažil vyčistit si svůj foťák od džusu.

Zrovna probíhal jeden z posledních soubojů první kategorie a téměř celá škola se přišla podívat. Harry stál opřený o stěnu trochu dál od podia, protože se mu příliš nechtělo mačkat v houfu studentů a znuděně si pohrával s hůlkou. Tu starou přeseknutou od císaře si nechal na památku a začal používat tu po Morganě, kterou dostal od královny démonů. Byla temně černá se stříbrným žilkováním a černá magie mu s ní šla nějak lépe než s tou starou.
Souboj nakonec skončil vítězstvím nějakého zmijozeláka nad asi o půl metru menší nebelvírkou, která měla po těle od souboje několik krvavých šrámů. Většina přítomných na to jen vyděšeně koukala, některým se udělalo zle a pár zmijozelských se smálo. Harry jen s chladným výrazem natočil hlavu na stranu, když ji kolem něho na nosítkách odnášeli.
"A v dalším souboji se utká pan Crabbe s panem…Potterem." Křikla Tanya a celá velká síň se plna očekávání otočila na Harryho. Ten zvednul oči a střetl se s těmi Crabbeovými. Ledově se ušklíbl. Prošel kolem studentů, kteří mu vytvořili místo na průchod a vystoupil na pódium.
"Harry." Uslyšel ve své hlavě a tázavě se podíval na Tanyu. "Pohraj si…ale ať to přežije." Vzkázala mu a on skoro nepostřehnutelně přikývl.
On i soupeř se vzájemně lehce poklonili. "Tři…" Začala odpočítávat upírka. "…dva, jedna…TEĎ!" Vykřikla. Harry se elegantně otočil a to už na něj letělo kouzlo z prvního stupně černé magie. Pouze se ladně vyhnul a vyslal na svého protivníka kletbu impulsio. Crabbe vyčaroval štít, ale kletba jím bez problémů prošla a zasáhla ho do prsou. Zmijozelák jako by dostal pořádnou ránu do nosu a málem upadl na zem. Chytl se za krvácející přeražený nos a Harry několik metrů od něj si ho jen chladně prohlížel. Tuhle kletbu ještě na nikom nezkoušel.
Nečekal však, že se jeho soupeř vzpamatuje tak rychle a jedna kletba se mu otřela o mikinu, ve které udělala asi deseticentimetrovou díru. "Tak teď si mě naštval!" Zasyčel Harry a zasypal Crabbea před sebou mnoha kletbami většinou z černé magie.
Zmijozelák se ani nestíhal bránit, natož útočit a přihlížející nestačili postřehnout snad ani polovinu kleteb. Když se rozestoupil dým, o který se marně pokoušel Crabbe, všichni jenom vyvalili oči.
Harry stál pořád na stejném místě s rukama v kapsách a s úšklebkem na tváři pozoroval svého soupeře. Ten měl jednu ruku zamrzlou, monokl nad pravým okem, řeznou ránu na stehně a bez přestání zvracel. Potter k němu poklidně přišel a přejel ho zhnuseným pohledem. Podle pravidel soutěže vyhrává ten, kdo drží nepřítelovu hůlku v ruce, jenomže ta Crabbeovo byla pozvracená, jako vše okolo. Harry jí chvíli nechal levitovat před sebou a vytáhl z kapsy kapesník, kterým ji opatrně uchopil.
"Eh…mohla byste to ukončit, paní profesorko?" Nadhodil a Tanya se zašklebila. "Vítězem se stává pan Potter." Vyhlásila a celá Velká síň začala tleskat. Harry se ještě chvíli prohlížel hůlku a pak jí zahodil za sebe. Shodou okolností se trefil stále zvracejícímu zmijozelovi do hlavy. "Jé, promiň mi to." Usmál se sladce a odkráčel z pódia. Studenti před ním raději uhýbali a někteří ho pozorovali se strachem v očích.
Dorazil až k Hermioně, stojící opodál. "To roznáším mor, nebo co?" Nahodil, když viděl, jak se několik nejblíže stojících studentů rychle klidí od něj dál. Mia se jenom ušklíbla. "No…v tom souboji…vypadal si trošku…strašidelně." Řekla a Harry si lítostivě prohlédl svoji mikinu. "Ještě aby ne." Zavrčel. "Stála mě tři stovky." Řekl a s vítězným úsměvem se díval, jak stále zvracejícího Crabbea odnášejí na ošetřovnu.
Musel se zasmát, když Katie Bellová po dlouhém souboji překonala Marcuse Flinta a pak ještě jednou, když Montague skončil s Marrietou Edgecombeovou. Dopadla docela špatně a Harry jí to celkem přál. Stále jí nezapomněl to, že prozradila Brumbálovu armádu. Už měl v plánu moc hezkou pomstu. "Škoda." Řekl chladně. "Montague mě přeběhl." Ušklíbl se.
"Do druhého kola v druhé kategorii, nebo-li pátý a šestý ročník postupují. Hermiona Grangerová, Ron Weasley, Neville Longbottom, Cormac McLaggen, Ginny Weasleyová a Harry Potter z Nebelvíru. Draco Malfoy, Millicent Bullstrodeová, Pansy Parkinsonová a Blaire Zabini ze Zmijozelu. Lenka Láskorádová a Cho Changová z Havraspáru a Jasper Moore z Mrzimoru." Ohlásila Tanya a ostatní kategorie Harry už neposlouchal. Příliš ho nezajímali. Jenom se ušklíbl na Tanyu a došel se zastavit za Mattem, který mu převázal ty záda. Rány od ohnivého biče se prý špatně hojí.

Byla hluboká noc, ale Harry nemohl z žádnou cenu usnout. Loudavým krokem došel temnými Bradavickými chodbami na astronomickou věž. Sedl si na ochoz a opřel se o chladnou stěnu věže. Vzpomínal na Nicu, tolik mu chyběla. Ta holka měla v sobě něco víc, než všechny ostatní. Žádná nebyla jako ona. Smutně přejel pohledem Zapovězený les. Monica…byla úžasná osobnost, dívka, pro kterou by položil život. Měl ji rád, hrozně moc a teď…chyběla mu. "Jak se tam asi máš? Nezapomněla už si na mě?" Pronesl do větru. Ne, teď na tohle není čas. Pomyslel si. "Dokončím to, co jsme začali a pak…se zase setkáme." Zašeptal a stiskl přívěšek na krku, který dostal právě od ní. "Já nezapomenu…nikdy!"
Netušil, že ho sledoval pár onyxově černých očí, patřících jednomu profesorovi, který se v tom Potterově příběhu začínal stále více a více zamotávat.

"Harry, vstávej!" Zatřásl s ním ráno Ron. "Nech mě být!" Odsekl Potter a přikryl si hlavu peřinou. Vzhledem k tomu, že se v noci procházel po hradě a asi ještě před dvěma hodinami si četl knížku o útočných kouzlech, v žádném případě se mu vstávat nechtělo. "Ale Harry, nestihneme snídani!" Sebral mu peřinu zrzek. "Mě je to jedno! Jdi si tam sám!" Mladý Weasley jenom zakroutil hlavou, hodil po Harrym zpátky peřinu a vydal se na snídani.
Na dějinách si Binns ani nevšiml, že Harry chybí a při bylinkářství tomu bylo stejně.

Harry se z postele vyhrabal pár minut před jedenáctou. Zamžoural na hodiny a vyděšeně zjistil, že má být za deset minut na lektvarech. "Na Snapeovo keci fakt nemám náladu." Zavrčel pro sebe a hlemýždím tempem se přiloudal do koupelny. Podíval se na sebe do zrcadla a vlasy se jako zázrakem učesali. Tohle na metomorfágství miluju. Ušklíbl se pro sebe. Osm minut do začátku hodiny. Sakra, měl bych přidat.
O pět minut déle už běžel oblečený z ložnice. Naneštěstí nemohl zrovna najít ani svůj hábit, jakýkoliv černý plášť, nebo svetr. Měl na sobě tedy černé kalhoty a bílé tílko. Cestou do učebny to musel vzít zkratkou, aby to vůbec stihl a zadýchaný se zastavil před dveřmi přesně za minutu celá. "Už jsem myslel, že nedorazíš, kámo." Ušklíbl se na něj Ron. Hermiona se nesouhlasně zamračila. "Za prvé bys neměl takhle vynechávat hodiny a za druhé…ve škole jsou přikázané hábity." Poznamenala. "Jenže já žádný nemohl najít." Postěžoval si Harry. To už se ale přihnal Snape. "Všichni dovnitř!" Zasyčel ledově a nebelvírští společně se zmijozelskými se nahrnuli do učebny.
Harry si sednul vedle Michelle, se kterou už si sedával automaticky a hodil po ní jeden zářivý úsměv. "Moc ti to dneska sluší." Pošeptala mu do ucha a jemně ho políbila. "A to jsem vstával před deseti minutama." Zašklebil se Harry a Shelly mu úšklebek oplatila.
"Pan Potter si sedne do první lavice." Přerušil je chladný hlas profesora lektvarů. "Mohu znát důvod, pane?" Zajímal se a Snape se naježil. "Myslím, že zde ve předu by vám práce mohla jít lépe, když nebudete rozptylován slečnou Jollyovou." Řekl a Harry jen protočil oči. Zvedl se a nonšalantně Michelle políbil ruku. "Bylo mi potěším." Usmál se na ní a sedl si do první lavice přímo před Snapea. "Myslím, že pan Weasley si přesedne také sem dopředu." Nadhodil ještě profesor, když uviděl, jak se Ron vybavuje s Hermionou. Zrzek sebou vyděšeně cuknul a s pohledem upřeným k zemi si sedl vedle Harryho.
Celou dobu vařili dokrvovací lektvar a Harry ho měl hotový ještě před koncem dvouhodinovky. Pak se bavil tím, že když se Snape nedíval, pouze pohledem uhasil několika zmijozelským oheň pod kotlíkem. Zákonitě již lektvar nemohli dovést do správného konce a někteří z nich vypadali trošku přepadle. "Tohle tam nepatří, Rone!" Vyjekl Harry, když viděl, jak se jeho kamarád do lektvaru chce hodit housenku, která v postupu vůbec nebyla, čímž zaujal Snapeovu pozornost.
"Díky, Harry!" Poplácal ho po zádech zrzek. Potter málem bolestně zasyčel. Ty záda byla stále dost citlivá. Naštěstí se mu pouze na obličeji objevila bolestná grimasa, které si jeho kamarád nevšiml. Očím profesora lektvarů však neunikla. Co ten Potter zase dělal? Napadlo ho. Další nevyjasněná okolnost kolem něho. Zakroutil hlavou a vydal se oznámkovat lektvary.
Velice ho překvapilo, když to měla naprostá většina studentů ze zmijozelu špatně, kvůli tomu, že na chvíli přerušili var a lektvar jim stihl zatvrdnout na dně kotlíku. Jak jim sakra mohl zhasnout oheň všem najednou? Ke svému nemalému zděšení zjistil, že Potter i Weasley mají lektvary oba dobře a oznámkoval jim je za Přijatelné. Lepší známky si šetřil pouze pro zmijozel.
"Pan Potter tu ještě zůstane po hodině." Zasyčel, když se všichni začali balit.
Když všichni odešli, Harry přešel ke katedře. "Potřebujete ode mě něco, profesore?" Optal se. Snape se zvedl ze židle a přešel až k němu. "Posaďte se, Pottere." Vyzval svého studenta a "nechtěně" ho postrčil do zad. Harrymu unikl bolestný sten. "Nemáte něco se zády, pane Pottere." Zajímal se jízlivě a Harry se zarazil. "Nedělejte si starosti, pane profesore. Zajdu si s tím na ošetřovnu." Ujistil ho a usmál se.
Otočil se směrem ke dveřím. "Počkejte ještě, Pottere. Copak se vám stalo?" Zeptal se. Ne, že by ho nějak příliš zajímalo zdravý jeho nejneoblíbenějšího studenta, ale…byl zvědavý. Potter měl kolem sebe poslední dobou nějak moc tajemství. Potter se otočil zpátky k profesorovi a svoji překvapenou tvář skryl za chladnou masku nitrobrany.
"Není to nic vážného, pane. Stalo se to dneska ráno, když jsem šel na druhou hodinu a jeden ze studentů zmijozelské koleje mi podrazil nohy. Upadl jsem a praštil se o stěnu. Když už u toho jsme…můžete mi laskavě vysvětlit, proč stále nadržujete svojí koleji? Dobrá, přidávejte si jim body i za jejich krásný modrý oči, ale musíte to dělat tak okatě? Vždyť toho by si všiml i tlustočerv, že všem ostatním kolejím strháváte body jen tak z rozmaru.
Nevím jestli máte deprese a tohle vás uklidňuje, nebo by si smrtijedský dětičky stěžovali u svých rodičů a ty by si to pak s vámi vyřídili… Prostě nejste jediný, kdo by chtěl, aby jeho kolej vyhrála, ale vidíte tu snad někoho jiného, kdo by tohle dělal? Nepřipadá vám ta výhra školního poháru taková…slabá? Já vím, že vám slova jako čest a hrdost asi nic moc neříkají, ale opravdu vám to pak připadá zajímavé, když si body přidáváte jako na běžícím pásu? Možná je to váš koníček, jak trávit volný čas…strhávání bodů ostatním kolejím, ale také by vám určitě prospělo, kdyby jste si našel i jinou zálibu. Co třeba žužlání citrónových bonbónů jako náš milý ředitel? Nebo vraždění nevinným mudlů jako náš milý Voldy? Co vy na to? Stále trváte na tom, že mučení studentů je opravdu to nejužitečnější trávení volného času? Možná by vám prospělo, najít si nějakou pěknou ženušku, pořídit si s ní pár dětí…a ty by vás pak zaměstnali víc než dost. Co třeba-" Mlel Harry jedno přes druhé, ale Snape ukončil příval slov.
"Co si to sakra dovolujete, Pottere? Hrabat se v mém soukromém životě!" Zasyčel ledově a jmenovaný se pouze ušklíbl. "Já jen chtěl poradit." Ospravedlňoval se Harry. "Ven!" Rozkřičel se profesor. "Vypadněte!" Potter se jen ušklíbl a zamířil směrem ke dveřím. Už sahal po klice, když ho zastavil hlas jeho profesora. "Počkejte, Pottere!" Zavrčel. "Vraťte se." Harry se zase otočil a došel až ke Snapeovi.
"Přejete si ještě něco, pane?" Nadhodil. V tom klukovo možná něco bude. Pomyslel si profesor. Nechtěl odpovídat na otázku, tak odvedl řeč jinam. Jak chytré, jak…zmijozelské. Zašklebil se. Málem jsem na to opravdu zapomněl, ale mě nepřechytračí, zmetek jeden.
"Přece jenom za vás mám zodpovědnost a měl bych vám zkontrolovat ty záda, jestli s nimi nic nemáte." Řekl a Harry trošku pobledl. "Pane, já si zajdu okamžitě na ošetřovnu." Usmál se na něj mile Potter. "Ne, ukažte mi ty záda. Dám vám nějakou hojivou mast." Nenechal se přemluvit Snape a Harry kapituloval. Teď už nebylo vyhnutí. Mohl bych poprosit Annien, aby zbořila školu. Možná, by to toho netopýra na chvíli zdrželo. Ušklíbl se Harry, než si sundal tílko. Měl bych rychle vymyslet jak vysvětlím, kde jsem k tomu přišel. Zamyslel se, ale to už se z výrazem umučence otočil ke Snapeovi zády.
Ten vyvalil oči na Harryho jizvy táhnoucí se přes celá záda. Tohle viděl už u mnoha lidí a mnohým to právě on způsobil. Jizvy od ohnivého biče.
"Jak jste k tomu přišel?" Zajímal se. "Naštvala se na mě tchýně." Odvětil ironicky Harry. Snape něco naštvaně zavrčel. "Pottere, tohle si neuděláte jenom tak, když upadnete na chodbě." Zasyčel. "Fajn, něco za něco. Řeknu vám to, ale vy se ani slůvkem o těch jizvách nezmíníte Brumbálovi." Odsekl Harry. No co…řeknu to Lupinovi, který to řediteli stejně vyžvaní. "…ani nikomu jinému! Prostě o tomhle budete mlčet!" Dodal s úšklebkem a Snape se zamračil. Pche…prý nebelvír. Takhle vypočítavá nebyla ani moje matka.
"Dobře." Odpověděl nakonec a Potter se zašklebil. "O víkendu jsem byl na Příčné. Potkal jsem pár smrtijedů a nějak jsme se…nepohodli." Vymyslel si vcelku uvěřitelnou lež. "Pottere, smrtijedi se jen tak nepotulují bystrozorům před nosem." Ušklíbl se profesor. Harry si pro sebe něco zabručel. "Fajn…byl jsem v Obrtlý a trošku víc jsme se nepohodli." Změnil své tvrzení a nasadil výraz naprostého zničení, jako že to z něho ten Snape zase dostal. Profesor si ho změřil podezíravým pohledem, ale nějak poznal, že toho z Pottera už víc nedotáhne. "Tak padejte na další hodinu a nebojte se…ještě si promluvíme." Sykl a Harry s vítězným úsměvem zamířil na hodinu péče o kouzelné tvory s Hagridem.

"Severusi, byl jsi na setkání?" Optal se Brumbál a Snape němě přikývl. "Máš pro mě nějaké informace?" Zajímal se. Profesor se ušklíbl. "Pán zla vyslal dvacet smrtijedů pod vedením Bellatrix pro jeden z kouzelných přívěšků někam do Číny. Vrátila se pouze Lestrangeová, která si ale nic nepamatuje, kromě-" Začal vysvětlovat, ale najednou se zarazil.
"Kromě?" Zopakoval po něm Brumbál. "Kromě Pottera-" Zřejmě chtěl ještě něco dodat, ale rychle si to rozmyslel. Až teď mu došlo, jak to do sebe zapadalo.
Bella si pamatuje, jak Pottera přetáhla dvakrát ohnivým bičem a on ji pak mučil cruciatem. To jí samozřejmě nikdo nevěří. Zřejmě ji trefilo nějaké paměťové nebo matoucí kouzlo a všichni, včetně Pána zla si myslí, že jí tuhle vzpomínky prostě nějak…vnutilo. Jenže já mám důkaz. Potter má na zádech rány od ohnivého biče a Lestrangeová opravdu nevypadala zrovna nejlépe, když se vrátila. Takže Potter tam byl. Jenže…s kým? Nemohl přece zneškodnit dvacet vycvičených smrtijedů. Budu z něj muset nějak dostat…jenže jak?
"Co myslíš, Severusi?" Vrátil ho do reality až Brumbálův hlas. "Promiňte, neposlouchal jsem vás." Ušklíbl se na ředitele. "Ptal jsem se, jestli věříš, že je to pravda a Harry tam opravdu byl." Objasnil to Brumbál. Severus byl lehce nesvůj. Mám mu to říct, nebo ne? Jenže…co Potter? Slíbil jsem, že se nezmíním o jeho jizvách…a zmijozelové sliby plní. "Ne." Odpověděl jednoduše a na tázavý pohled muže před sebou dodal. "Myslím, že ji trefilo nějaké silné matoucí kouzlo." Uvedl svůj názor na pravou míru. "Věřím ti, Severusi." Promluvil znova Brumbál.
"Nechceš bonbón?" Navrhl a jeho výraz se rázem změnil ze zamyšleného na usměvavý. "Ne, děkuji." Odfrkl si Snape a vstal z křesla.
Ani jeden z nich netušil, že jejich rozhovor vyslechl ještě někdo další před dveřmi Brumbálovi pracovny.

"V letošním prvním famfrpálovém zápase proti sobě nastoupí Zmijozel a Nebelvír ve složení…za Zmijozel Crabbe, Goyle, Flint, Montague, Nott, Zabini a Malfoy." Zakřičel komentátor Lee Jordan a zmijozelští Fanoušci oblečení v zelené barvě propukli v hlasitý jásot. Za Nebelvír to budou…Thomas, Finnigan, Creevey, Weasleyová, Bellová, Weasley a…chytač Harry Potter." Tribunou se roznesl ohlušující potlesk.
Harry se jen pro sebe ušklíbl a porozhlédl se kolem sebe. "Opravdu úžasný den na zápas." Zavrčel si pro sebe. Nebylo vidět ani na pár metrů, kvůli všudypřítomné mlze, k tomu pršelo jako z konve a bylo hrozná zima. "Jak v mám tomhle najít nějakou zlatonku, sakra?"
Sykl.
To už si ale kapitáni podali ruce a zápas začal. Harry vzlétl trochu výš než ostatní a tak se jim ztratil z dohledu. Poryvy větru mu cloumali z koštětem a třásl se zimou.
Soustředil se na oheň v sobě a po chvíli ucítil příjemné teplo, které se mu rozlilo po tělo. "To je hned lepší." Usmál se, i když silný vítr a neproniknutelná mlha stále ještě nebyli nejvhodnějšími podmínkami pro famfrpál. Miloval létání. Když letěl vysoko, daleko od všeho zla, cítil se tak volný, tak lehký… Věděl, že přes hustou mlhu se m diváci nevidí, ani on je neviděl. Byl tu sám. Z dálky slyšel komentáře k zápasu.
"Colin Creevey se řítí ke zmijozelským obručím, ale cestu mu zastupuje zmijozelský střelec Montague. Ááá…to byl nesportovní faul! Jak si to vůbec mohl dovolit? Myslím, že se všichni shodneme na tom, že by měl Nebelvír dostat trestné střílení na nepřátelskou branku, protože…" Komentoval Lee Jordan, dokud ho nepřerušilo zakašlání profesorky McGonagalové. "Pane Jordane, jsem nucena vás požádat o nestrannost." Řekla a Lee si pro sebe jenom něco naštvaně zavrčel.
"Hra pokračuje…ale co se to děje? Colinovo zranění vypadá vážnější než jsme čekali. Padá z koštěte a…na poslední chvíli ho zachytila madame Hoochová. Říká…že…Colin už nebude schopný hry! Ten zvrácenej zmijozelskej zmetek! Jak si to jen mohl dovol-… Oh, promiňte paní profesorko." Harry slétl skoro až k zemi a uviděl jak Colina na levitujících nosítkách odvádějí do hradu.
Opět se zaměřil na hru. "-a je tam gól! K mému nemalému zděšení vede zmijozel 10:0 nad nebelvírem…já se opravdu omlouvám profesorko!... K camrálu se dostává Ginny Weasleyová. Zmijozelští odrážeči Crabbe a Goyle nemají žádnou šanci jí dohnat. JEĎ GINNY! Teď úžasná klička před zmijozelským brankářem a…JE TO TAM! VYROVNÁNO!
Ale pozor! Camrálu se chopil střelec Marcus Flint a letí na nebelvírskou bránu, počkejte… střelec Theodore Nott sebral Goylovi odrážečskou pálku a odpalouje potlouk přímo…DO OBLIČEJE GINNY!"
Harry vyjekl a podíval se ke zmijozelským obručím, kde ještě před chvílí poletovala zrzka. "Sakra!" Zasyčel, když jí uviděl jak střemhlav padá k zemi. Bleskově k ní zamířil a jen kousek nad zemí ji chytl do náruče. Trošku se zakymácel a děkoval bohu, že od ní nebyl příliš daleko. Předal ji vrchní ošetřovatelce.
"Flint je už jen kousek od Weasleyho…počkejte…POZOR RONE! Potlouk, nečestně vypálený na Rona zezadu ho shodil z koštěte a Flint…DÁVÁ DALŠÍ GÓL! DVA DALŠÍ JSOU VENKU! NO PROBOHA!
Ale Ron se nevzdává! Zvedá se ze země…madame Pompfreyová ho ošetřuje…něco jí říká…ne, hádá se s ní…křičí na něj…a Weasley JE ZPÁTKY VE VZDUCHU! Famfrpál je tvrdá hra, pokračuje se! Camrál přebírá Montague a řítí se na Rona. Kde jsou Finnigan z Thomasem, když je člověk sakra potřebuje?
Řítí se k Ronovi…míří…a do koštěte mu naráží potlouk, který ho vychýlí z dráhy…Ron si oddechl…ale potlouk neměl dostatečnou rychlost, Montague srovnal koště a střílí na nepřipraveného Weasleyoho. JE TO GÓL! Zmijozel vede 20:10. Bohužel, éra zlatých bratrů Weasleyových už je za námi.
Camrál je ve vzduchu a chopila se ho Katie Bellová. LEŤ! Ale blíží se k ní Crabbe a Goyle! Mají ji v kleštích. Každý z jedné strany! Ááá…to není možné…další faul!...Crabbe jí bouchnul pálkou do obličeje…KATIE BOJUJ!" Hledištem se roznesl pískot, který byl později nahrazen pískotem píšťalky Madame Hoochové.
"Je odpískáno, ale…oni letí dál. Co to dělají? Chytli jí koště a Katie…padá k zemi…ještě že nebyli vysoko. Katie dopadla tvrdě na zem. POMPFREYOVÁ…DĚLEJTE NĚCO, SAKRA! TO JE MOJE HOLKA!" Začal být Lee hysterický.
"KATIE JE NESCHOPNÁ DALŠÍHO PRŮBĚHU ZÁPASU! A Nebelvír má trestné střílené proti zmijozelu. Jenže kdo bude střílet? Všichni střelci nebelvíru jsou mimo hru. A jsou bez kapitána! Nemůžou vyžádat ani oddechový čas! Domlouvají se a střílet na Blaise Zabiniho bude…chytač HARRY POTTER." Harry se zhluboka nadechl a vzal do rukou camrál.
"Harry, sakra vzdáváme to." Zakřičel na něj Dean Thomas. "To nemá cenu. Všechny nás tu zabijou." Přidal se Seamus Finnigan. Potter se podíval na Rona, který se tvářil nerozhodně. "J-já…budeme bojovat!" Rozhodl a Harry přikývl. Odrazil se do země a zastavil se v polovině hřiště. Rozlétl se proti Zabinimu.
Nabral co nejvyšší rychlost…klička…otočka…a…camrál proletěl do nejvyšší obruče. Z hlediště se ozval ohlušující potlesk a hra se zase rozjela. Harry se začal zoufale rozhlížet po hřišti. Musel tu malou zlatou mrchu chytit!
"HRA POKRAČUJE!" Hlásil Lee Jordan. "Zmijozel vede 30:10. Camrál se dostal do rukou Theodoru Nottovi, řítí se na Weasleyho…těsně před ním ho ale přehazuje Flintovi a Ron je na opačné straně obručí. Nemá šanci to stihnout! Camrál letí do brány, ale…je zastaven koštětem Harryho Potera!"
"Sorry hoši." Ušklíbl se Harry na zmijozely a rovnou mezi nimi to napálil směrem ke zmijozelským brankám. "TO NENÍ MOŽNÉ! CHYTAČ HARRY POTTER SE UJAL ROLE STŘELCE A LETÍ NA OBRUČE, POZOR NA CRABBEA A GOYLA! Šikovně se jim vyhnul! Ale letí na něj dva potlouky…každý z jedné strany…uhýbá…ale druhý ho trefil…HARRY! Zakymácel se na koštěti ale letí dál…počkejte! Je to krev, to co vidím? Hádám zlomený nos! HARRY DEJ HO TAM! Blíží se k brankáři, oblétává nečekaně obruče…Zabini je zmatený…dívá se nahoru…dolu… Harry si nadhodí si camrál a…prohodí ho mezi Zabiniho nohama do levé obruče! SNIŽUJE NA 30:20!" Další ohlušující potlesk.
"Hra ale pokračuje…co se to děje? Dvě věci najednou…nestačím to sledovat! Seamus se rozmáchnul a odpálil potlouk na Flinta který letí s camrálem v náruči k nebelvírským obručím…mezitím Crabbe odpaluje camrál na Deana…camrál trefil svůj cíl!...a druhý taky! Flint i Seamus padají k zemi. Hra je přerušena kvůli zranění! Oba dva odstupují ze hry a dále se hraje pouze tři proti sedmi. Nerad to říkám, ale Harry…vzdejte to! To je o život!"
Hledištěm se roznesla vcelku pochmurná atmosféra, samozřejmě kromě zmijozelské tribuny a profesora Snape. Profesorka McGonagalová vypadala, že má snad v očích slzy.
"HARRY VZDÁVÁME TO!" Zakřičel Dean a poslední tři nebelvírští se sešli uprostřed hřiště. "Ne!" Odsekl Harry. "NAPOSLED VZDAL NEBELVÍR ZÁPAS PŘED DVACETI LETY. VZDAL HO MŮJ OTEC, KDYŽ SE JEDEN STŘELEC ZRANIL A ON SE BÁL NASTOUPIT V NEVÝHODĚ SEDM PROTI OSMI. Bál se zmijozelu, bál se porážky…jenže já…se nebojím! Já jsem lepší než on!" Zasyčel, když si vzpomněl na to, co viděl ve Snapeově myslánce a co četl v knížce o historii famfrpálu. "JÁ to dohraju." Řekl a otočil se s povytaženým obočím na Rona. "J-já…jdu do toho s tebou!" Oba se podívali po Deanovi, který se tvářil zděšeně. "VY DVA JSTE BLÁZNI! MAGOŘI! CHCETE SE ZABÍT? KLIDNĚ, ALE DO TOHO NEJDU!" Zaječel, prásknul koštětem o zem a odkráčel z hřiště.
"Vzdejte to, Harry." Ozval zesílený, téměř pohřební hlas Leeho Jordana. "Ne!" Zakroutil hlavou Harry a vznesl se. Jednou rukou si otřel krev z nosu a Ron vedle něho ho napodobil. "Zapíšeme se do dějin, Harry." Řekl a stiskl svému příteli ruku, kterou měl stejně jako on od krve. Oba už to potloukem schytali. Tribuny jako by vybuchli. Všechny koleje kromě Zmijozelu skandovali jejich jména. Snad i profesoři se přidali. "Dobře se dívej Roxanne a uč se." Zašeptal Harry do větru. Věděl, že se jeho teta přišla podívat.
"JE TO NEUVĚŘITELNÉ, ALE POTTER A WEASLEY SE POUŠTĚJÍ DO PŘEDEM PROHRANÉHO BOJE! TO JSEM JEŠTĚ NEVIDĚL! BOJUJTE, HOŠI! NAKOPEJTE PRDELE TĚM ZMIJOZELSKÝM ZMETKŮM!" McGonagalová už ho ani neokřikla za značně protizmijozelský komentář.
"Rone, teď máme pouze jednu prioritu. Zlatonku! Ať se stane cokoli, kašli na mě, kašli na zmijozel, chyť jí!" Šeptl Harry a naposledy stiskl Ronovi ruce. "Budeme bojovat, až do konce!"
"A camrál je opět ve hře! Chopil se ho Montague a letí k nebelvírským obručím…co to ale je? Harry Potter se řítí proti němu… vždyť do sebe narazí!...vypadá to na čelní náraz… ani jeden neuhýbá!...proboha!...počkat, Potter se na poslední chvíli otočí bokem a…srazí se. Nevidím tam! Co se děje? Ta zatracená mlha! Někdo padá k zemi…kdo?...Montague je venku ze hry a Potter má camrál! To bylo zatraceně zmijozelské, Harry! POJEĎ NA BRÁNU!
Letí proti němu Crabbe a Goyle a střílí potlouky…jeden na Harryho a druhý na…Rona! Rone pozor! Potter se šikovně vyhnul, ale trošku se dřel o zem a Weasley se otřel o tribunu! Jak to, že není Weasley v bráně? On hledá zlatonku! Ještě jsme v tomto zápase neslyšeli o Draco Malfoyovi a ten teď přichází na scénu. Žene se…za zlatonkou! Ano, je tam! Harry, Rone…DĚLEJTE!"
Potter hodil camrál po Malfoyovi takovou silou, že málem zmijozel spadl z koštěte a ztratil tím svůj drahocenný náskok. Společně z Ronem se k němu přihnali. Jeli tři vedle sebe za zlatonkou, když najednou do Harryho narazil z jedné straně Goyle a z druhé Crabbe. Tlačili ho mezi sebou a on neměl jedinou šanci jim uniknout. "Rone, kašli na mě! CHYŤ ZLATONKU!" Zakřičel ještě na zrzka než narazil za pomoci dvou zmijozelů hroznou rychlostí čelem do nebelvírských obručí. Udělalo se mu černo před očima.
"RON WEASEY CHYTIL ZLATONKU! NEUVĚŘITELNÉ! NEBELVÍR VYHRÁL NAD ZMIJOZELEM- Počkejte! Tady slyším…JE TO NEPLATNÉ! Zlatonku nechytil chytač, ale brankář to je…PROTI PRAVIDLŮM? Zmijozel vyhrál? Nee! Musím vám s velikou, ale opravdu ohromnou nechutí oznámit, že takto hrdinský čin a fascinující závěr Pottera a Weasleyho byl označen jako "proti pravidlům" a zápas vyhrává…vlastně je pouze označen za vítěze…zmijozel!"
Ze všech stran se ozýval nesouhlasný pískot a Harry se pomalu zvedl ze země. Neskutečně se mu točila hlava, ale i přesto došel k Ronovi, kterého objal. "Děkuju, kamaráde." Ušklíbl se. "Nevadí, že jsme prohráli, bojovali jsme až do konce." Řekl Ron. "Říká se, že naděje umírá poslední." Zasmál se Harry, ale pak málem poklesl na kolena. Přejel si rukou od krve přes rty. Kdyby tu byla Monica…dostal bych polibek za odvahu! Usmál se a oba se doklopýtali až k Hermioně, která jim běžela naproti.
Podívala se na ně naštvaným a přísným pohledem. "Vy-" Zasyčela. "…moji blázínci." Dodala už s úsměvem a oba je pořádně objala, přičemž Harry opět skoro skončil na kolenou.

"Ale mě je dobře, madame Pompfreyová." Odsekl Harry, když mu chtěla ošetřovatelka sundat tričko, které už stihlo nasáknout krví. "Pane Pottere, jak mi potom vysvětlíte, že jste celý od krve?" Zakřičela na něj. Harrymu se znova zamotala hlava. Bylo mu hrozně blbě, podlaha se mu rozplývala, zvedal se mu žaludek a hlava mu třeštila přímo neskutečně, ale ona…nemohla vidět ty jizvy na jeho zádech. To prostě nešlo. "Pottere, okamžitě si sem lehnete, nebo si vás tu nechám ještě měsíc!" zaječela.
Harry se z posledních sil soustředil na postel za ošetřovatelkou a ta najednou vzplála. "Ááá!" Vyjekla Pompfreyová a začala ji hasit. "Vidíte madame, teď na mě nemáte čas." Řekl ještě Harry, než se vypotácel z ošetřovny. Potřeboval za Annien. Chtěl se s ní spojit telepaticky pomocí přívěšku, ale to se svezl podél zdi na zem. Myslel, že každou chvíli omdlí. "Pottere!" Ozval se ledový hlas kousek od něj a on poznal Snapea. "Profesore, nesmí vidět…ty jizvy." Zachrčel než ztratil vědomí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.