50. Dva ostrovy, od sebe daleko (HČ)

30. srpna 2010 v 21:18 | Nemesis
Tak je tu konečně další kapitola. Musím uznat, že mi dala celkem zabrat, tak doufám, že se bude líbit.
Myslím, že poprvé se mi v ní u vyskytla Luna Lovegood (Lenka Láskorádová). Já osobně nejsem žádný ujetý fanoušek anglických jmen, ale prostě se mi ten oroginál líbí o něco více. Nelekejte se tedy, když na něj v kapitole narazíte.
Kapitolku věnuji všem věrným čtenářům, nejvíce těm, co mě povzbuzují v podobě komentářů a hlavně "Deanovi", který mi, už je to skoro měsíc, napsal, že by byl rád, kdyby se tu právě tahle kapitolka objevila do konce měsíce. Musím uznat, že to byl pro mě trošku jakýsi hnací motor kupředu, a proto je tahle kapča věnovaná mimo jiné hlavně tobě.
Dost kecání! No...možná bych ještě zmínila, že toto je 50. tudíž pěkně kulaťočká kapitola, a tak by jí to chtělo oslavit rychlým přečtením, ne? :-)
Přeji příjemné čtení!


50. kapitola
Dva ostrovy, od sebe daleko

"Dnes o půlnoci se bude konat větší akce. V Yellow street, kde je mudlovský sklad zbraní ministerstva obrany. Voldemort chce pobít všechny mudly uvnitř a pak ho srovnat se zemí. Útoku by se mělo podle všeho zúčastnit pouze padesát smrtijedů v čele s Malfoyem."
"A co tam jako budeme dělat, hrát si na hrdiny a zachraňovat nevinné občany?" nadhodila Clarissa s úšklebkem.
Všichni se s dvěmi novými členkami "party" velice rychle sžili a jelikož ty dvě neměli kam jít, rozhodli se s nimi bojovat ve jménu…no…prostě sami za sebe.
Annien nad tím jen zakroutila hlavou a usrkla si svého drinku.
"Přemýšlej, bachařko," zasmála se. Ty dvě se ale příliš rády neměli.
"Bachařko?" povytáhl obočí Uregen.
"Hlídala vězně v MUDLOVSKÝ base," objasnila to Annien s úšklebkem. "Kouzelníci by ti si utekli, co?"
"Utekl jen jeden," zavrčela Clarissa.
"Jediný, co tam byl?"
"Matthew."
Blacková se naplno rozesmála. "Tenhle? Tě svedl nebo znásilnil?" zašklebila se.
"Není to ve výsledku to samý?" nadhodil znuděně Matt.
"Hej, nechte toho, už! Nevidíte, že jste některý z nás už dočista připravili o rozum?" zasyčela Tanya s pohledem upřeným na Harryho, který apaticky zíral před sebe.
"Harry!" zamávala mu před očima Roxanne.
"Jo, jo, jo! Já nic! Fakt nevím!" vyjekl vyděšeně, když to zaregistroval. Rozhlédl se kolem sebe. "Teď jsem tu asi za debila, co?" nadhodil, netušíc o čem se asi tak bavili, nebo co po něm mohli chtít.
"Jo, trošku," ušklíbla se Annien. "Tak zpátky k tématu…vykrademe mudlovský sklad zbraní dřív, než ho smrtijedi stačí zničit. Mudly jim necháme."

"To je nedobytný bez toho, aniž by jsme spustili poplach," zavrčel Uregen.
"Myslíš?" nadhodila s úšklebkem Clarissa a přišla k nějakému strážníkovi na vrátnici.
"Pane?"
Opřela se o stolek, na němž muž doteď hrál piškvorky sám se sebou a odhalila mu tak pohled přímo do hlubokého výstřihu.
Muž ji sjel výtahovým pohledem. Od balerín přes třpytivé šaty na ramínka po tetování na krku a černé vlasy vyčesané do drdolu.
"Přejete si, slečno?"
"Já…nejsem místní," začala se sobě vlastním francouzským přízvukem. "a pravděpodobně jsem se tu ztratila. Neukážete mi, prosím vás, cestu na tuto adresu?" optala se a vytáhla zmuchlaný papírek.
"Tam to neznám, omlouvám se."
"Tak nic, co se dá dělat." Posmutněla a hodila zklamaný pohled po muži.
"I když, možná se tam dostanete, když půjdete tam a pak támhle-"
Znenadání přitiskl svoje rty na její. Ona si ho přitáhla ještě blíže k sobě.
"Jsi sladký, brouku," šeptla mu do pootevřených úst.
"Mdloby na tebe!"
Mudla padl omráčený k zemi.
"Račte!" ušklíbla se Clarissa na ostatní a nechala je projít do budovy.
"Tohle bych zvládla i bez tvejch čtyřek," vrátila jí arogantní úšklebek Annien.
"Sázka?" nadhodila Clar.
"Kdo svede za dnešek více chlapů?"
"Která prohraje si podá toho netopýra…jak se jenom jmenuje…SNAPE!" přidala si Tanya.
"PLATÍ!"
"Hodně štěstí!" ušklíbla se upírka.
"Fajn, pokračujem!" popohnal je Matthew.

"Čtyři-tři pro mě!" zasmála se Clarissa.
"Ne nadlouho!" sykla Annien a podrazila právě probíhajícími mudlovi nohy, po čemž si na něj ležícího obkročmo sedla a hrubě ho políbila.
"Nesvedla jsi ho! Znásilnila!" zasyčela čarodějka.
"To ne! On by to takhle chtěl…že jo?" otočila se s úsměvem na muže a Uregen stojící za ní si ledabyle přetočil v ruce dýku.
"A-ano. S-samozřejmě!" zakoktal mudla a Blacková věnovala Clarisse zářivý úsměv.

"Mají to tu naprosto nezabezpečený, ty mudlové," okomentoval to Matthew, když vstoupili do velkého sálu plného různě velkých beden a různého harampádí.
V tu chvíli se rozezněl poplach.
"A sakra! Zdrháme!" vyjekl Uregen, ale Annien ho zastavila. "Za chvíli jsou tu smrtijedi, ti se o mudly postarají. My jsme teď tady…takže si nakraď kolik chceš, seš přece zloděj, ne?" zavrčela.
"Rychle! Času není nazbyt! Jakmile spolu skončí mudlové a smrtijedi, musíme být pryč, nebo se vrhnou na nás!" zasyčel Matt.
Všichni se pustili do hledání něčeho užitečného, hlavně nějakých zbraní, které by se hodili na upíry a jinou temnou havěť.

Uregen se vydal k prvním bednám palných zbraní. Ještě neměl moc velkou představu o tom, co by chtěl. Střílení neměl příliš v krvi ani v lásce a do teď to přežil pouze se zbraněmi trošku jiné konstrukce - bodnými, sečnými, všechno toho stylu. Ale když už tu byli a byli rozhodnuti krást, něco si přece vzít musel. Nemohl urazit.
Mávl hůlkou a otevřel tím jednu velkou krabici s nápisem - SIG Sauer. Zřejmě nějaká značka těch střílejících věciček. I když se o tohle příliš, nebo spíš vůbec nezajímal, alespoň něco od Matthewa pochytil. Pouhé náznaky, ale i to stačilo.
Neuměl příliš mířit, takže nepotřeboval zbraň s nejlepší přesností palby, protože mu stejně byla k ničemu. S jeho mířením by potřeboval minimálně samopal, aby něco strefil, ale proti takovým jatkám měl jisté morální zábrany. Chtěl jen něco malého, pistoly, kterou lehce schová, která neupoutává pozornost. Též přemýšlel o ráži. Chce v člověku udělat díru jak od kanónu, nebo mu stačí malý čistý průstřel? Možná by se mu hodil nějaký náboj se skony ke tříštění uprostřed oběti. Proti tomu už takové morální zábrany neměl.
Nakonec vytáhl malou a lehkou pistoli SIG Sauer P239 vhodnou ke skrytému nošení se zásobníkem na sedm nábojů ráže .357 SIG. Celkem se mu líbilo, že má náboj sklony k prostřelení cíle, alespoň těch potvor vezme víc najednou. Též se mu zamlouvalo to, že má pistole této ráže velice příjemný zpětný ráz a přijatelnou cenu nábojů.
Hodil si ji tedy do bezedného pytlíčku, kam začal po chvíli přidávat spousty nábojů, protože i přes dobrou cenu nebyl ochoten za ně platit, když je tu může mít zdarma. Stejně smrtijedi za chvíli celé tohle naprosto zničí a věci, které tu nechají zcela jistě již nestihnou vykonat účel, ke kterému byli vyrobeny.

Tanya přelétala pohledem z jedné krabice na druhou, když se zastavila hned vedle té, kde si vybíral Uregen, s velkým černým nápisem Smith & Wesson - pistole. Těmhle věcem naprosto nerozuměla, vzhledem k tomu, že si ale nechtěla odnést nic nekvalitního, doufala v to, že tomuhle odvětví Uregen rozumí o něco víc než ona a neprobírá se nějakým brakem. Otevřela krabici pouhým pohybem hůlky a všechen její obsah se vysypal na zem, což udělalo hrozný hluk ve ztichlé hale.
"Psst!" sykl k ní Uregen a dál si všímal svých věcí.
Teď měla před sebou spoustu pistolí v malých krabičkách i bez nich, včetně krabiček s náboji vhodnými k určitým zbraním. Vše bylo pečlivě popsáno a kdysi i srovnáno v řadách. Pád z krabice to ale naprosto rozházel.
Přelétla pohledem několik pistolí, nejdříve si musel ujasnit, co by chtěla.
Nic velkého, ale zase to nemusela být velikost pro děti, prostě nějakou klasickou pistoli průměrné velikosti. Představovala si velký zásobník, aby měla hodně pokusů, pokud se napoprvé nestrefí, aby nemusela pořád nabíjet. Také chtěla nějakou přijatelnou ráži, která neudělá oběti díru tak malou, že to ani nezaregistruje a už vůbec si nepřála, aby střela nedej bože proletěla skrz a trefila ještě někoho dalšího.
Vybrala si tedy pistoli Smith & Wesson Sigma, model SW40F, která se živý zásadně ráží .40 S&W. Vzala si samozřejmě mnoho nábojů, protože peníze, které dostávala za učení v Bradavicích nehodlala uplatnit zrovna pro tuto věc.
Když o tom tak přemýšlela, kradla už někdy? Zřejmě ne, tohle byla si její první krádež v životě. A necítila se kvůli tomu bůhvíjak špatně, nakonec, vždyť celá tahle budova za chvíli ukončí svojí historii po nátlaku smrtijedů, těch věcí, které tu zůstanou navždy pohřbeny by byla přece škoda.

Jack naprosto odmítal se zúčastnit této krádeže a už vůbec nechtěl mít nic společného s těmi mudlovskými stroji na zabíjení. Byl z mudlovské rodiny, to ano, ale o planých zbraních toho věděl pouze tolik, co viděl v akčních filmech.
Nakonec, i přes své protesty byl tady a prohlížel si zboží.
Vzal si tedy pouze jednu pistoli - Beretta 93R, která je podle všeho prodávaná pouze ozbrojeným silám států a přihodil k ní několik krabiček s náboji 9 mm Luger.
Vzhledem k tomu, že je to celkem malá ráže, vyskytovala se zde tendence k prostřelení cíle, což on ale v žádném případě nemohl vědět, protože…se o to prostě nezajímal. Doufal, že mu k vlastní obraně i útoku na nepřátele postačí prozatím klasická kouzelnická hůlka.

Clarissa si vytáhla revolver Smith & Wesson Chiefs Special, model 60 Lady Smith. Díky opravdu malé velikosti byl jako dělaný pro skryté nošení, a když tak o tom přemýšlela, možná by se jí vešel i do podprsenky. Revolver dělaný pro náboje .38 Special, jichž se do válce vejde pět.
Zalovila ještě jednou mezi revolvery a vybrala si od stejných výrobců S&W Model 617 komorovaný na ráži .22 Long Rifle pro deset nábojů ve válci. Náboj s efektivním dostřelem na sto padesát metrů, protože na delší vzdálenost byl velmi nepřesný.
Pistole sama o sobě "pohltí" zpětný ráz a tak umožňuje střelci mít zbraň pod kontrolou.
Rozhodla se, že je prostě naprosto nutné, aby ji Matthew naučil střílet.

Annien byla ve svém živlu. Otevírala krabice a prohlížela všechny možné pistole a revolvery. Samozřejmě by možná samopal měl na upíry větší účinek, ale z jatek, co by tím způsobila, by se jí mohlo udělat zle a navíc by to pak postrádalo ten správný dojem z boje.
Na náladě jí ještě přidalo to, že mudlové se zatím nepřihnali, nebo jestli ano, smrtijedi se o ně šikovně postarali. Zrovna si prohlížela nějaké colty, když uslyšela zvenku střelbu. Mudlové asi dorazili.
Obrátila se zpět k revolverům. Představovala si nějakou krásku. Jako první jí padl Colt King Cobra komorovaný na ráži .357 Magnum. Původně si sice představovala ještě o něco větší ráži, ale do tohohle revolveru se na první pohled zamilovala. Byla si vědoma, že takto silný náboj v revolveru s ne příliš dlouhou hlavní způsobí velký zpětný ráz, ale to jí zase tak moc netrápilo. Se zbraněmi to podle svého mínění celkem uměla a v nejhorším by to prostě nějak zkusila upravit kouzly, pomocí nějakých run to jistě jde.
Vzala si s sebou i dost nábojů, aby je nemusela někam chodit zase krást, či dokonce kupovat a podívala se po zbrani do druhé ruky, nebo taky něčeho náhradního - S&W Model 629 ráže .44 Magnum. Nádherný revolver od konkurenční firmy s pěknou ránou s slušným zpětným rázem. Rozhodně tedy ne pouze jako záložní zbraň do levé ruky.

Roxanne, naštvaně protestujíc proti krádeži a také učení takových blbostí jejího synovce seděla na schodech vedoucích do haly a přejížděla pohledem po všech těch zlodějíčkách, nadšeně si vybírajících různé modely zbraní. Ne, tohle jí opravdu nebralo. Ano, už někoho zabila, ale nikdy v životě nakradla.
Po pár minutách čekání jí ale Harry přinesl pěkný naleštěný revolver S&W model 49 Bodyguard. "Bude se ti hodit," usmál se a už byl zase pryč.
Sám si nakonec vybral Colt Anaconda. Krásný revolver komorovaný pro náboje .44 Magnum. Při pohledu na něm začal okamžitě slintat.

Ozvala se hromová rána. Jedna se stěn haly se zbortila a prach se rozptýlil všude po okolí.
"Schovat!" ozval se zlodějům v hlavách něčí vzkaz a všichni se poslušně skrčili za dřevěné bedny. Vlastně ne všichni, jediný Matt si stále soukal svůj ukradený tank do bezedného pytlíčku.
"Matthewe, dělej!" doslova po něm skočila Clarissa a stáhla ho mezi krabice. V tu samou chvíli dovnitř vešlo několik prvních smrtijedů, až bolestně známých.
"Běžte! Zapalte to na různých místech!" poručil podle blonďatých vlasů Lucius Malfoy. Smrtijedi se rozběhli na všechny strany.
"Něco cítím, Malfoy," ozval se po chvíli muž stojící vedle něj.
"Všechny, mudly jsme pobili, Šedohřbete! Nikdo tu není!"
"Nemáš pravdu, někdo tu zbyl," stál si za svým vlkodlak.
"Kolik jich je? Mudlové nebo kouzelníci?"
"Nevím. Všude je tu ten prach!"
"Fajn, ještě nic nezapalujte! Nejdřív je na najděte!" křikl Malfoy.
"Eee…pane?" otázal se někdo z davu.
"Co je?" zasyčel Lucius.
Zřejmě nováček stočil pohled do kouta místnosti, kde už plameny olizovali strop.
"Ty idiote! Už to nehaste, ale najděte je a rychle!"
Smrtijedi se vydali pročesávat halu, bylo jasné, že musí na nevítané návštěvníky dřív nebo později narazit.
"Přemístíme se!" ozval se něčí hlas v myslích všech.
"Nejde to! Je tu bariéra!"
"Kde se tu sakra vzala? Vždyť nemohli počítat s tím, že tu budou kouzelnící."
"Ministerstvo. Možná to čekali."
"Fajn, musíme se dostat ven hlavním vchodem."
"Cože?"
"Tou dírou ve zdi."
"Jak to chcete udělat?"
"Všude jsou tam smrtijedi!"
Z rozhovoru se po chvíli stala jen změť všech možných hlasů.
"KLID!" ozvala se naštvaně Annien. "Zůstaňte tu schovaný, všichni! A ty, Harry, přeměň se, pomocí metomorfágství! Udělej ze sebe malýho kluka, schovej všechno, co sis tu nakradl a POJĎ!"
"Cože?"
"Dělej!"
Zavřel oči a představil si sebe jako malého kluka, tak desetiletého, naštěstí na sobě neměl plášť, ale normální mudlovské oblečení, které na něm teď lehce plandalo, ale dodávalo mu alespoň vzhled chlapce z chudé rodiny, který se rozhodl prohlédnout si zrovna sklad zbraní.
"A teď vyjdi na světlo. Jdi přímo k Malfoyovi, já půjdu s tebou!" vzkázala mu Blacková.
"Ty ses pomátla. Vždyť nás zabije!"
"Nezabije, dostaneme čas…a šanci. Jdi!"
Křečovitě zavřel oči a zvedl se z hromady krabic. Překročil je a vydal se pomalým krokem směrem k Malfoyovi, čekajíc, až si ho někdo všimne. Lehce otočil hlavu, aby uviděl Annien, která teď jako malá blonďatá holčička k němu přicupitala a pevně ho chytila za ruku.
První si jich všiml právě Šedohřbet. Rozešel se k nim, oba je pevně chytil a doslova dotáhl k blonďatému smrtijedovi.
"To jsou oni." zavrčel.
"A kvůli těmhle dvěma děckám tu děláš takový rozruch, Šedohřbete? Asi přišli krást, parchanti malý. Pohraj si s nimi. Jsou tvoje."
"Tak to se omlouvám, ale jaksi nejsem zdarma." sykla Annien a jediným pohybem hůlky nechala odletět vlkodlaka na druhý konec sálu, kde tvrdě narazil do zdi a už se nezvedl.
Harry mezitím vyslal Avadu na Malfoye, ale ten se kletbě vyhnul a oplatil mu to stejnou mincí. Dva smaragdově zelené paprsky si ale i přesto našli svůj cíl v nějakém s přihlížejících smrtijedů.
"Co tam okouníte? Bojujte, hlupáci!" zakřičel Malfoy a na Harryho s Annien v tu chvíli mířilo nespočet kleteb.
Tak to divadlo nám příliš nepomohlo. Proběhlo Potterovi v hlavě.
Pak musel bleskově uskočit stranou a chovat se za dřevěnou bednu. Annien klečela vedle něj.
"Co teď?" začínal hysterčit. "Ať vylezou a pomůžou nám," sykl a podíval se směrem kde byli schovaní ostatní. Blacková na chvíli vystrčila hlavu nad krabice a vyslala do chumlu několik kleteb, samé smrtelné.
"Za prvé nechtějí zemřít a za druhé by se neradi prozradili." odvětila zamračeně.
"Vezmi si mě jako rukojmí!" napadlo Harryho.
"Cože?" zasyčela Annien nechápavě a mezitím vykouzlila neverbálně několik štítů, proti kletbám od smrtijedů.
"Tak ne…nahrajeme divadlo! Přeměň se v Bellatrix."
"Proč?"
"Dělej." Na chvíli oba zavřeli oči a stáli tu dvě šílené smrtijedky.
"Co to má znamenat?" vyjekla Annien nahlas. To už ale dostala od Harryho facku.
"Co to děláš?" zaječela, až moc tím tónem připomínajíc Lestrangeovou.
"Nehraj si na MĚ ty mrcho! Ty sis snad myslela, že když se za mě budeš vydávat, tak si pomůžeš? Ani náhodou! Teď tě čeká pomsta našeho pána." rozkřičel se na ní Harry. Nechápala, ale rozhodla se hrát jeho hru.
"Ty, ty špíno!"
"Co si o sobě sakra myslíš?" Hraně jí vrazil jednu do zubů. Ona si to však nenechala líbit a povalila ho na zem.
"Pán všeho zla tě zabije. Budeš umírat v bolestech!"
"Ha! Si myslíš, že ti tu někdo věří, že jsi doopravdy já? Vždyť to musí být na první pohled jasné, kdo je tu nejvěrnější Temného pána."
Vytáhla hůlku a namířila jí na Harryho.
"Crucio!"
Potter na zemi ve skutečnosti nepocítil vůbec žádnou bolest, jelikož to čarodějka nad ním rozhodně vážně nemyslela, ale i přesto se začal svíjet a ječet přitom, jako by snad měl za chvíli zemřít.
Když žena nad ním kletbu "zrušila" nečekal, vytáhl vlastní hůlku a seslal na Blackovou kletbu z černé magie. Ta bez problému vyčarovala štít a vrátila mu to i s úroky.
Mezitím smrtijedi naprosto zmatení pozorovali jejich souboj a zloději v jakémsi pomyslném zákopu se hádali o to, jestli se mají ukázat nebo ne.
"Ty si snad myslíš, že mě dokážeš přemoci, ty couro? Víš vůbec kdo já jsem?"
"Vím. Sprostá podvodnice a lhářka. To JÁ jsem nejvěrnější našeho pána!"
"Crucio!"
"Campanarius!"
"Incendio!"
Smrtijedi lítali pohledy z jedné Bellatrix na druhou a přitom se snažili pochopit, o co tady vůbec jde.
"Máte čas, zaútočte na ně zezadu!" poslala zprávu Annien a dál se věnovala hranému souboji. Těžko by počítala, kolikrát spolu s Harrym bojovali. Měli to téměř bezchybně nacvičené.
Najednou, z ničeho nic se na smrtijedi zezadu vyřítilo několik kleteb a všechny zasáhli svůj cíl. Asi deset smrtijedů padlo k zemi.
Zbylí přítomní se do jednoho otočili zády k bojující dvojici, ale na místech, odkud vyletěli kletby nikdo nebyl. Nová salva kleteb, tentokrát od obou Bellatrix. Neminuli svůj cíl. Boj se rozběhl naplno. Místo jedné ze šílených smrtijedek tu teď byl Lucius Malfoy a pustil se do boje.
Jako soupeře měl pravého Malfoye a ještě nějakého neznámého zakuklence. Annien kousek od něj bojovala taky s dvěma smrtijedi. Zbytek skupinky se též zapojil do boje, i když v trochu jiném stylu. Někteří pod neviditelnými plášti mátli své soupeře stejně, jako ti věčně skrytí ve stínech. Za žádnou cenu nechtěli ukázat své tváře.
Harry vykrýval kletby a stejnou měrou vše oplácel. Seslal několik kleteb v rychlém sledu za sebou, aby nahnal čas.
Nádech a výdech, upřel smaragdové oči na zakuklence a ten vzplál mocným plamenem. Mezitím už na něj letělo pár dalších kleteb. Jedné se vyhnul, udělal otočku, vyslal vlastní a vyčaroval štít, který zachytil ty zbylé.
"Fallax!" křikl a trefil Malfoye před sebou do prsou. Tomu se na tváři objevil nechápavý výraz a chvíli nebyl schopný vůbec vnímat dění kolem sebe.
"Impuliso!" "Caputcata!" "Testula!" seslal rychle další tři kletby.
Malfoy se mezitím stihl dostat z prvního kouzla, ale ty zbylé vykrýt nestihl. Odletěl o několik metrů dozadu a narazil hlavou o zem. Do kůže se mu zarylo mnoho střepů, které se zjevili jen tak z ničeho ze vzduchu.
Celý zakrvácený se zvedl ze země. "Avada Kedavra!" "Crucio!" "Emulsio!"
"Intusbulla!"
Prvním třem kletbám se Harry vyhnul, ale tu poslední neznal. Vyčaroval tedy nejsilnější štít, který ho napadl. Kouzlo jím prošlo a narazilo mu do prsou.

Dívka seděla v koruně starého mohutného stromu, sklánějícího své ztrouchnivělé větvě nad jezerem. Nebála se toho, že by mohla spadnout. Kdyby se to opravdu stalo a ona by pomlácená ležela ve vysoké trávě, co z toho? Nebála se smrti, ani bolesti. Její život přece neměl příliš vysokou cenu.

Purpurová kletba se mu rozplynula v hrudi. Kolem něj se uzavřela namodralá bublina. Spadl na kolena, nemohl dýchat. Vystrašeně se díval kolem sebe. Nikdo neměl čas na jeho záchranu. Zhluboka dýchal alespoň poslední zbytky kyslíku. Bolelo ho celé tělo, bylo mu na omdlení, točila se mu hlava. Sklátil se na zem, začala ho obklopovat nicota, život byl tak zbytečný.

Vítr jí cuchal vlasy a ona dál zamyšleně hleděla do průzračné vody jezera, na jehož hladinu dopadali slané slzy stékající jí po tvářích. Proč to všechno muselo skončit zrovna takhle? Proč si proboha zvolila zrovna tuhle cestu?

Hlavou mu prolétlo jedno jediné jméno…Monica. Za tu se přece vyplatí bojovat. Za jejich další shledání a jejich vzájemné životy proplétající se jak liány deštného pralesa.

Kolem ní povrzávali kobylky, doplňujíc se, jako malý hudební orchestr. Šumění stromů ve větru a občasné zacvrlikání nějakého ptáčka. Zamračené nebe a mraky plující po něm těžko mohli utěšit její žal. Vzduch, ve kterém byla cítit vlhkost napovídal, že se schylovalo k dešti.

Ne, on se nepodá! Nikdy to nevzdal, tak proč by měl teď? Jen malinko pozvedl hůlku a z posledních sil zašeptal. "Finite incantem!"

Milovala déšť. Vždy ji pomáhal od starostí, ale na tenhle žal pár kapek nestačilo.

Bublina praskla a on po dlouhé době začal sípavě dýchat. Jeho tělo si nemohlo zvyknout, na tolik kyslíku, na život. Zvedl pohled k Malfoyovi před sebou, čímž mu smazal úšklebek z tváře.
"Myslím, že jsme ještě neskončili!"
Nasbíral poslední síly a pohledem Luciuse zapálil.

Z mračen k ní na chvíli prokouklo slunce, aby mohlo usušit slzy třpytící se na jejím obličeji. Byla to marná snaha, protože bylo téměř okamžitě zakryto mrakem. Temným, jako byli její myšlenky. Byla tu sama. Milovala samotu a přesto ji v posledních dnech tak nenáviděla. Žila a přesto pouze přežívala. Doufala, věřila v lepší zítřky.

Malfoyovi zabralo hodně práce a pomoci ostatních smrtijedů, než se mu podařilo se uhasit. "ÚSTUP!" zaznělo halou a smrtijedi do jednoho vyběhli ven, odkud se přemístili.
Jejich protivníci je po chvíli následovali.
Zrovna, když se ozvalo hlasité "PRÁSK!" od hromadného přemístění,což znamenalo pravděpodobně příchod ministerstva a Fénixova řádu se objevili v letním sídle rodiny Blacků.
"Docela jsme si užili, co?" usmála se Roxanne.
"Když myslíš…"

Školní ples. Jediná dvě slova zapsaná na školní nástěnce dokázala srazit náladu pod bod mrazu. Kdo proboha takovou věc mohl vymyslet? Prý díky velkému ohlasu předminulý rok. Bylo jasné, kdo v tom měl prsty - Brumbál. Ten starý dědek. Nevěděl nic! Naprosto! A stále strkal nos tam, kam neměl.
Ale zpět k tématu. Jakmile vstoupil do Velké síně, přihrnulo se k němu hned několik dívek. Ne, rozhodně na to teď neměl náladu. Jeho srdce nepatřilo ani jedné z nich.
ÚČAST NUTNÁ! Ha, co to zase bylo za výmysl?
"Doufám, že se na plese uvidíme, Harry," prošel kolem něj někdo.
"Doufám, že budu mít možnost si s tebou zatančit, Harry."
"Uvidíme se tam, Pottere."
"Těším se na tebe."
DOST! Křičel v duchu.
V polovině cesty k nebelvírskému stolu se obrátil a změnil trasu cesty. Pokud si urychleně někoho nevybere, asi tenhle nátlak nevydrží. Ale koho?
Hermiona…NE! Ginny…nepřipadalo v úvahu. Michelle…s ní si neměl o čem povídat. Vydal se tedy k Havraspárskému stolu. Úplně na konci, nikdo si jí nevšímal, seděla trošku podivínská blondýnka a zamyšleně si prohlížela svůj dýňový náhrdelník.
"Luno," oslovil ji. Polovina síně ztichla. "půjdeš se mnou na ples?" Vykouzlil na rtech upřímný úsměv. Dívka si ho nepřítomně prohlédla.
"Nemáš s kým jít, Harry?" zeptala se, ale od ní to neznělo vůbec jako urážka ani posměšek. Byla to prostě otázka, nic jiného, zajímalo ji to.
"Chci jít s tebou," řekl klidně.
"Proč ne?"

"Ty jsi pozval Lunu na ples?" zněla první otázka od Rona, když si přisedl k němu ke stolu.
"Jo!" odvětil prostě.
"A proč? Nemáš tu dost jiných holek?" ušklíbl se. Zřejmě záviděl dívčí pozornost.
"Chtěl jsem JI." Další strohá odpověď.
"Abys nebyl za chvíli jako ona," odfrkl si zrzek. Zřejmě ještě nepřekousl spoustu věcí, včetně ztrapnění své sestry, rána do nosu… sice se po těch událostech celkem usmířili při famfrpálu, ale Ron ty staré křivdy holt nehodlal tak brzy zapomenout. Měl teď velmi proměnlivou náladu.
"Rád budu jako ona, když nebudu jako ty." Ne urážka, pouhé konstatování.

Dny rychle utekly a byl tu poslední den školy před Vánočními prázdninami. Na hodinách učitelům nikdo příliš nevěnoval pozornost, hlavním tématem dne byl ples.
Harry zrovna seděl na hodině kouzelných formulí a pozoroval učitele Kratiknota, který se marně snažil sjednat pořádek.
Seděl ve druhé lavici mezi Parvati Patilovou a Levandulí Brownovou. Každá z nich ho pozvala asi desetkrát na ples a to i potom, co jim řekl, že jde s Lenkou. Zřejmě to nedokázali pochopit. Samozřejmě, že mohl jít z jednou z nich, nebo s kýmkoli jiným, ale…u každé z nich bylo nějaké "ale".
Tyhle dvě byli pěkné, dali by si říct, ale byli to jen paničky bez mozků, pouze figuríny, s kterými si mohl dělat co chtěl. Podobně jako Michelle ze Zmijozelu. S tou si sice v žádném případě nemohl dělat co chtěl, ale neměl si s ní o čem povídat. Zajímala jí jen moc, bohatství a moc. Možná proto se teď tak lísala zrovna k Malfoyovi.
Mohl říct Hermioně, která by jeho pozvání jistě přijala. Byl si totiž naprosto jistý, že se k tomu Ron sedící vedle ní ještě nedokopal.
A pak Ginny. Její myšlení Harry v žádném případě nechápal. Nejdříve by se mu doslova složila k nohám, aby s ním mohla být a pak jí najde ve SVÉM pokoji s Deanem Thomasem. No co to bylo za logiku? Každopádně, on ji nechtěl. Alespoň nemusel hledat další důvody, proč s ní nebude chodit, tohle mu stačilo.
A on si vybral Lunu. Lunu Lovegoodovou. Proč? Prostě chtěl někoho, před kým si nebude muset hrát na úžasného hrdinu a bude tak moci na chvilku odložit všechny ty přetvářky. Navíc, ona by možná mohla pochopit některé z jeho problémů.
Potom, co skončila poslední hodina se vydal stejně jako všichni ostatní na kolej. I když ho tohle moc nebralo…musí přece vypadat dobře, ne?
Vyčaroval si zrcadlo a přejel pohledem svoje černé vlasy, které díky svojí délce byli celkem rovné, smaragdové oči a jemné strniště.
Tak tohle chtělo změnu, ale on potřeboval pomoc. No co, na tohle má přece taky své lidi.
Vytáhl Pobertův plánek, který se do teď válel na dně kufru, zamumlal patřičná slova a pohledem sjel ke Zmijozelské společenské místnosti.
"Navždy čistí" vznášel se nad ní nápis, takže heslo potřebné pro vstup měl. Sklouzl pohledem ještě o něco dál a hledal jednu osobu. Ano, byla tam.
"Navždy čistí" pronesl heslo a obraz, na kterém byl vyobrazený šíleně se smějící oběšenec se odsunul stranou. Hned za vstupem byla chodba svažující se dolů. Nemohla mít víc jak dvacet metrů, protože se za chvíli dostal do velké místnosti, která byla celá tak zvláštně zeleně osvětlená. Z jedné strany stěnu tvořilo něco, co by se dalo srovnávat s obrovským akváriem. Ve skutečnosti to byl ale pohled na dno Černého jezera. Pohled na ďasovce vesele se honící ve vodních rostlinách, které vypadali téměř jako zatopený prales. Sem tam někdo z jezerních lidí nebo zvědavá Ufňukaná Uršula. Druhá část "zdi" vypadala, jako by byla vytesána ve skále. Bylo to tu téměř jako v jeskyni.
Jinak byla místnost celkem luxusně vybavená. Krb, několik křesel a pohovka kolem něj. Malá knihovna a u ní stolky s pár židličkami, kouzelnické šachy a několik soch kdysi určitě mocných a zlých kouzelníků.
"Co tu chceš?" ozval se chladný hlas, který mohl bezesporu patřit jen jednomu člověku. Stočil pohled na Draca Malfoye.
"Někoho hledám," odvětil Harry ledabyle a rozhlédl se po místnosti. Bylo tu naprosté ticho a všechny pohledy upřené právě na něj.
"Jak ses sem dostal?" vyjekla nějaká dívka, pravděpodobně Pansy Parkinsonová, ale Malfoy ji jediným pohled umlčel.
"Michelle?" nadhodil.
Potter pouze přikývl na souhlas.
Jmenovaná, doteď se zabývajíc něčím vedle Draca k němu přešla.
"Máš mě mít," ušklíbla se a společně odešli ze společenské místnosti.
Harry si nebyl příliš jistý, čím to je, že na něj všichni zmijozelové okamžitě nezaútočili, ale pochopil, že to není zrovna tajemství, které by mu byli ochotni vyzradit.
Zatáhl dívku do první prázdné učebny a zapečetil za nimi dveře proti odposlouchávání a vyrušení. Michelle ho okamžitě hladově políbila, ale on se odtrhl.
"Teď ne," sykl a sledoval její nechápavý výraz. "…já...chci změnit image," ušklíbl se. "a ty mi jistě za malou odměnu pomůžeš, že?" Lehce jí políbil na rty a ona nadšeně souhlasila.


NOVÉ OBRÁZKY K POVÍDCE ZDE. (zbraně)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Morgana Le Fay | Web | 30. srpna 2010 v 22:09 | Reagovat

Skvela kapitola k jeste skvelejsi povidce. Jsem rada, ze tu dnes pribyla jedna kapitola a doufam, ze v blizke dobe pribudou i dalsi. Jsem zvedava na Harryho nove image a libi se mi jeho tzv. cernokneznicke chovani. Tak a ted si jdu precist tu druhou povidku, zatim jsem se k tomu nedostala. Prisel cas to napravit.

2 Dean | 30. srpna 2010 v 23:26 | Reagovat

Veľmi ďakujem za venovanie rád navštevujem tvoje stránky vždy si rád znova prečítam toto dielo :) Nová kapitolka bola super Harry my pripadá akoby v depresi a jeho vzťah s Ronom sa my tiež páči niesom jeho fanúšik. Som zvedavý jak to nakoniec skončí a s kým skončí Harry tak budem rád čakať na dalšie dieliky.

3 Morgana Le Fay | Web | 30. srpna 2010 v 23:48 | Reagovat

Prave jsem docetla i tu druhou povidku. A nemam slov. Mohu snad jen rict, ze jsem opravdu rada, ze jsem narazila na tuhle stranku a mohla si precist tvoje povidky. Tesim se na pokracovani obou povidek.

4 Lisa | 31. srpna 2010 v 0:19 | Reagovat

O MY GOT, tak to byla fakt úžasná kapitolka, to jak se přeměnili na Bellatrix a hráli to divadlo, tak to bylo boží, a nebo jak tam byly ty úryvky z Moničínýho světa (teda alespoň doufám, že to byla Monica), tak to bylo taky supeer, strašně se těším na další kapču a Harryho novou Image :D - Zbožňuju tuhle povídku :D

5 Karlos-sama | Web | 31. srpna 2010 v 13:40 | Reagovat

Takže po delší době další dílek do sbírky :)
Musím říci, že vyloupení skladu zbraní se mi líbilo, ale ten Harryho výběr, hmm, dal bych mu něco šílenějšího asi, takový Desert Eagle třeba :)

6 Zdeňka | Web | 31. srpna 2010 v 18:32 | Reagovat

Naprosto úžasný!!! Sice jsem si musela přečíst 2 kapitolky předtím abych si osvěžila paměť... MNĚ TO ALE NEVADILO! :D;) Naopak! :) Doufám, že další kapča bude rychleji než tahle... To čekání je opravdu strašný! :D

7 Zulík | 31. srpna 2010 v 18:54 | Reagovat

Páči sa mi bereta.Luna je skvelá volba ak neplánuješ Heriho dat dokopi s Anien alebo nejakou upírkou.

8 Veja | 11. září 2010 v 13:44 | Reagovat

prosím, už konečne sem dej ďalší kapitolu :(

9 Janik | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 19:47 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.