7. Magie i smrt (PU)

1. srpna 2010 v 11:49 | Nemesis
Jsou prázdniny, ale i přesto není chuť a čas na psaní. Přidávám tedy po dlouhé době další kapitolu k Prokletí upírů.


7. kapitola
Magie i smrt

Michelle zrovna za chvíli začínala směna v nemocnici a ona mířila na svoje oddělení. Dnes se nevyspala zrovna nejlépe. Večer k nim měl přijít Harry, ale nedostavil se. Jasný, občas se mu stávalo, že se na schůzku s někým prostě vyflákl kvůli důležitějším věcem, ale ji právě nejvíc děsilo, co tak důležitého mohlo být.
Pozdravila několik sester, které potkala cestou a ve své kanceláři se převlékla do lékouzelnického hábitu. Podle několika složek, které jí leželi na stole měla dva nové pacienty. Neměla moc náladu si složky přečíst, tak je prostě vzala do ruky a vydala se na pravidelnou obchůzku.
Pánovi, který byl pokousán kouzelnou masožravou kytkou už pomalu opadávali lístečky, malé holčičce která snědla jedovatou žábu mizela její pronikavě oranžová barva, žena, kterou pokousal vlkodlak už se přestala pokoušet o sebevraždu. To byli její staří pacienti.
Ze zamyšlení jí probrala hádka nesoucí se celým oddělením. Neměla zrovna náladu od sebe odtrhávat dva šílené pacienty, ale neměla na výběr. Rychlejším krokem se vydala k pokoji odkud hlasy vycházely.
Jak se blížila k pokoji, něco jí říkalo, že ty hlasy zná, oba. Jeden z nich totiž slýchávala snad každý den minulých pět let. Těsně před dveřmi se zastavila. Teď si byla svým míněním naprosto jistá, ale co by tu dělal?
"Harry?" strčila hlavu do dveří s překvapeným výrazem. Oba hádající se muži ztichli. Jako první se vzpamatoval muž sedící na posteli.
"J-jak jste mi to řekla?" zakoktal.
To už se k němu přidal i druhý.
"Léčitelko Lanoux, toto je pan Shadow. Zrovna jsem mu chtěl oznámit výsledky jeho testů, které jsou velice…pozoruhodné," oznámil jí.
Michelle zamumlala na Pottera něco ve smyslu, že si ho s někým spletla a pak se otočila na lékouzelníka.
"Toto je můj pacient, a proto bych mu měla oznámit výsledky a navrhnout vhodnou léčbu," sykla naštvaně a muž se pod jejím pohledem o něco zmenšil.
"No…víte…když…já-" snažil se odpovědět.
"Nechte si to vaše koktání pro sebe," zasyčela Michelle a vytrhla mu všechny papíry z výsledky z ruky.
"Je to můj pacient a budu to JÁ-" zdůraznila to slovo. "kdo mu oznámí TY výsledky!"
Kouzelník radši rychle utekl ven ze dveří.
Jakmile odešel, zabezpečila místnost několika kouzly proti odposlouchávání a vyrušení.
"Co to tu dopekla vyvádíš, Harry?" vyjekla, hned jak si byla na sto procent jistá, že zde může bezpečně mluvit. "A proč tu máš zatažený závěsy jak v márnici?"
Harry pouze kývnul hlavou k výsledkům jeho testů.
"Ježíši, proč jsou všichni chlapy tak úchylný? Nemůžeš mi to prostě říct?" protočila oči a prosebně se na něj zadívala. Odpovědí jí bylo jen další kývnutí hlavou ke složce papírů.
Rezignovaně otevřela složku a začetla se.
"Tak…tohle jsem v životě neviděla," okomentovala.
Potter pouze povytáhl obočí.
"Nikdy jsi neslyšela o upírech?" nadhodil.
"Víš, nejsi upír, ne tak docela," oči se mu rozšířili překvapením.
"C-co?"
Michelle se mu podívala zpříma do očí.
"Od té doby, co tě Temný pán proklel, nejsi úplně člověk, od teď jsi-" zasekla se, nemohla najít správné pojmenování.
"Nic," hlesl Harry.
Nepochopila.
"Cože?"
"Nejsem nic. Nikdo. Býval jsem člověk, prokleli mě a stal jsem se temnotou. Ta ve mně přetrvává, ale teď jsem k tomu i z části upír. Jsem jiný jak všichni ostatní. Není nikdo, kdo by byl tím, co já."
"Jsi originál."
"Jsem jiný."
Michelle si přisedla k němu na postel a vzala jeho hlavu jemně do rukou.
"Harry, zní to zvláštně, ale upírství má své specifické výhody i nevýhody, stejně jako tvoje prokletí….tím, že se tyto dvě věci sešli v jedné osobě vzniklo něco úplně nového, vznikl jsi ty, Harry. Mám takový pocit, že ti to nepřinese jen nevýhody, jak si ty myslíš. Třeba pocítíš i něco úplně jiného."
Zadíval se jí zpříma do čokoládových očí.
"Můžu?" šeptl.
Místo odpovědi se lehce usmála a on se přisunul až k ní.
Zavřela oči. Bála se, ale něco jí říkalo, že zrovna Harry by jí nemohl ublížit. Přiblížil svoje rty k těm jejím a spojil je v nejistém polibku. Nestalo se naprosto nic. Odtáhnul se od Michelle, aby jí mohl znovu pohlédnout do očí, ve kterých se teď značilo čisté překvapení.
"Zkusíme to ještě jednou?" sykla a nečekajíc na odpověď přitiskla své rty k těm Harryho. Nevěděl jak dlouho strávili ve vzájemném obětí, když je přerušilo letmé zaklepání. Michelle dala Harrymu ještě poslední pusu na tvář a několika pohyby hůlkou zrušila všechny ochranná zaklínadla, která před chvíli položila na dveře. Vzala si zpět do ruky nějaké papíry a Potter zalezl pod peřinu do postele, dělajíc, že spí.
"Dále!" zvolala Michelle co nejupjatějším tónem, který dokázala v té chvíli vyloudit. Dveře byli téměř okamžitě rázně rozevřeny, až se blondýnka podivila, že nevyletěli z pantů.
"Jako bystrozor vyšetřující případ pana Alexandra Shadowa si vyprošuji pouze čestné jednání a pravdivé odpovědi na položené otázky. V jiném případě budu podle zákona o používání donucovacích prostředků povinen použít některý z donucovacích prostředků, kterým by se v obvyklé situaci mělo stát sérum pravdy, jinak řečeno veritasérum, nebo v případě nedobrovolného vypovídání i kletba imperius. Slečno Lanoux, je pan Shadow schopen vypovídat?"
Michelle valila oči a nebyla schopná ničeho jiného, než zakývání hlavou.
"P-Patricku?" dostala ze sebe po chvíli.
"Pro vás pane McLeane," odvětil a několika pohyby hůlkou zabezpečil místnost proti odposlouchávání.
"Patricku?" zkusila to znova.
"Překvapená?" ušklíbl se.
Otočil se, ale málem skončil na zemi, když se mu Harry téměř vrhl kolem krku a dal mu pusu na tvář. Potter pak políbil ještě Michelle a doslova odtančil do své postele.
Patrick byl dlouhou dobu neschopen slova.
"Ke mně se doneslo, že měl dostaveníčko s upírem a ne, že utrpěl otřes mozku," nadhodil po chvíli.
Michelle se zašklebila.
"No co, nikdy tě ještě nelíbal kluk?"
Patrick se na ni podíval jak na blázna.
"Ne," odvětil prostě.
"Vy chlapy..." zakroutila nad tím hlavou.
Vtom se ozvalo další zaklepání. Dotyčný však nečekal na odpověď a zrušil jejich bezpečností kouzla. Jakmile otevřel dveře, Michelle s Patrickem už měli připravené hůlky a Harry byl schovaný pod peřinou.
Do pokoje vešel blonďák v obleku s trhačkou v ruce a bleskobrkem vznášejícím se mu u hlavy. "Dovolte abych se představil pánové a dámo. Lucas Wilson, odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů," každému z nich důležitě potřásl rukou.
"Podle zákona č. 2353/1985 má pan Shadow právo na peněžní dotaci pro osobu napadenou na území spravovaném ministerstvem kouzel Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Podle zákona č. 865/1989 musí podstoupit odborné vyšetření kvalifikovaným lékouzelníkem a musí být vyslechnut vyškoleným bystrozorem. Zákon č. 452/1980 mu umožňuje-" byl umlčen pěstí, která mu přistála na obličeji, až zakolísal.
Mezitím z Michelle hůlku padli na dveře opět bezpečnostní bariéry.
"To se nám to tu pěkně schází," zšklíbl se Harry radostně a už se hnal k Lucasovi, aby ho mohl též poctít velkou pusou na tvář.
Ten se však ještě stále vyděšený z Patrickovi pěsti lekl, že se na něj všichni domluvili a chtějí ho zmlátit, tak se urychleně přeměnil na krysu a zaplul pod postel. Potter už však nestihl zabrzdit a přistál rovnou do náruče Jessica, která se sem s hlasitým "PRÁSK" přemístila. Ta však ještě nebyla plně obeznámena se vzniklou situací a nečekala, že skončí v Harryho obětí spojeném s vášnivým polibkem. Chvíli jí trvalo, než pochopila, co se stalo, ale tu už byl Potter zase pryč a tancoval směrem ke svým dvou vyjeveným přátelům.
"Mě protentokrát vynechej," uskočil od něj Patrick a tak neměl Harry jinou možnost, než se sesunout zpět do postele.
Lucas ještě dlouhou chvíli neměl odvahu vylézt z pod postele, až ho musela nakonec Jessica vytáhnout. Ihned potom, co se přeměnil do původní podoby se otočil na Patricka a přetáhl ho trhačkou po hlavě.
"Už se ti tu rýsuje monokl," ušklíbla se Michelle a přitiskla mu na oko led, který vzala kdo ví kde.
"Co tu vlastně všichni děláte?" nadhodila.
"Hele, doktorko Lanoux, já jsem tu taky…a jsem váš pacient, takže vyžaduji vaši plnou péči a chci být obeznámen se vším, co mě může v této situaci potkat," ozval se Harry sedící na posteli soukajíc na sebe džíny.
"Kam si jako myslíš, že jdeš?" vyjela na něj blondýnka. "Jak myslíš, že bych vypadala, kdybych si nechala utéct svého v pořadí…čtvrtého pacienta?" zavrčela a namířila na něj hůlku.
"Přece bys mě nezaklela," ušklíbl se Potter a přehodil si přes sebe tílko.
"Myslíš? Okamžitě zalez do tý pitomý postele, nebo tě k ní přišpendlím! Jak chceš proboha vylézt na ulici, když ani nevíš, jak na tebe teď bude působit slunce? Taky se můžeš rozpadnout v prach jakmile na tebe začne svítit, víš? A taky by sis měl zkusit sundat ty rukavice."
Harry po chvíli uvažování označil její připomínky za "celkem logické" a rozhodl se, že tedy ještě chvíli zůstane.
Michelle nad tím rezignovaně zakroutila hlavou a přešla k oknu, kde odhrnula závěsy tak, aby na malou část pokoje svítilo slunce. "Zkus to." Pokynula mu.
Harry přešel až ke slunečnímu paprsku. Těsně před ním se zastavil. Nevěděl, co může čekat. Nechápal, proč se všechny nehody musí stát vždycky zrovna jemu. Opatrně natáhl ruku před sebe, až mu jeho temně černou rukavici ozářilo slunce. Rychle ucukl a obrátil pohled k ostatním.
"Tak co?" zeptala se Jessica zvědavě.
"Nic."
"Za ty tři milisekundy si ani nemohl zaregistrovat to slunce," zavrčela Michelle.
"Klapka číslo dvě," ušklíbl se Patrick.
Harry se zhluboka nadechl. Tentokrát vystoupil celý ze stínu a zahleděl se zamhouřenýma očima do paprsků slunce. Nepřipadal si, jako by se měl ve chvíli rozpadnout v prach, ale… rychle uskočil zpět do tmy.
Kolem něj se seskupili jeho zvědavý přátelé.
"Tak?" popohnala ho Jess.
Potter se zamyslel, nevěděl, jak svoje pocity správně formulovat. "No…bylo mi teplo…ne teplo, trochu horko, pálilo mě to do očí a-"
"A?"
"Bál jsem se," zakončil to. Michelle stojící proti němu povytáhla obočí.
"Cítil jsem se…zranitelně, jako…živý terč, jako návnada na ryby uprostřed široké řeky, moucha na pavoukově síti, myš uprostřed houfu koček." Jeho hlas nabíral hysterický podtón.
"Zkus to teď," prohlásila začínající lékouzelnice zamyšleně, nasadila mu sluneční brýle a přehodila přes něj plášť s kápí.
Vyšel na slunce a křečovitě zavřel oči. Cítil to pořád. Tu zranitelnost, tu neschopnost utéct, ale nebylo to tak silné. Cítil na těle teplo, ale bylo to lepší, mnohem lepší. I tak se mu tam ale nechtělo zůstávat příliš dlouho.
"Lepší," okomentoval to.
"Nemůžeš to trošku rozvést?" dřepl si vedle něj Lucas a přátelsky ho poplácal po zádech.
"Nebylo mi takový horko a ty pocity…zmírnili se," sykl Harry předtím, než se bolestně podíval na paprsek světla vstupujícího do místnosti.
"A co bude teď? Mám se přidat k nějakému potulnému klanu upírů?" nadhodil.
"Ježíši, kámo," přisedl k němu z druhé strany Patrick. "Jessica je taky cvok a my jí neposlali do blázince," ušklíbl se, za což mu na tváři okamžitě přistála facka.
"Až někdy jednoho vola odvedu na jatka…" zamumlala si pro sebe tiše, ale stejně ji všichni slyšeli.
"Fajn, téma okolo našeho nového…skoroupíra je uzavřeno. Teď by Harry měl vyzkoušet ještě jednu věc," skočila jim do to Michelle.
Potter se jí podíval s výrazem mučence do očí a ona rozhodně přikývla. Pomalým tahem si sundal jednu hedvábnou rukavici.
"Kdo bude pokusným králíkem?" Nadhodila Jess a všechny pohledy se v tu ránu upřeli na ní.
"Já a Lucas jsme kluci, takže by bylo nevhodné, aby Harryho po dlouhé době první dotek někoho bez rukavice patřil nám. Michelle je lékouzelnice a jako jediná by SNAD uměla v případě nouze někoho vzkřísit, a když tak počítám…Harry sám sebe omráčit či zabít nemůže …zbýváš ty, Jessico," zhodnotil to Patrick se škodolibým úšklebkem.
Jmenovaná po něm hodila pohled typu "až to nebudeš čekat, vrátím ti to" a klekla si těsně před Harryho sedícího na posteli. Zhluboka se nadechla.
"Jo, můžeš," opatrně vzal její ruku do své a čekal, co se bude dít.
Jess necítila nic. Po chvíli se to ale rapidně změnilo a ona rychle ucukla. Michelle jí musela podržet, aby sebou nesekla o zem.
Potter si nasadil rukavici a povzdechl si.
"Promiň Jessi."
"V pohodě, Harry," odvětila jmenovaná a lokla si posilňujícího lektvaru.
Harry se ale zakymácel, před očima viděl sebe. Sebe sedícího u Zmijozelského stolu po boku Draca Malfoye.
"Není ti nic?" Oslovil ho Lucas vedle něj.
Potter chvíli mlčel.
"Ne, v pohodě," odvětil.
Jejich rozmluvu přerušilo zaklepání.
"Harry do postele, vy…zmizte," zavrčela na ostatní.
"Jmenuji se Alexander Shadow, Michelle," odvětil stroze. Blondýnka nad tím jen mávla rukou a nechala ze dveří spadnout všechna ochranná kouzla.
"Vy jste ještě tady?" vyjekla směrem ke svým přátelům.
"Měli jsme snad vyskočit z okna?" zasyčel Patrick.
"Ne, přemístit se!" opravila ho naštvaně, ale to už se dveře otevřeli. "Teď už ne!" šeptla a koukala snad na celý Fénixův Řád, který vešel dovnitř v čele s Brumbálem.
"Slečno…" oslovil jí.
"Lanoux."
"Slečno Lanoux, co tu dělají…oni," sykl Brumbál směrem k trojici přátel.
Michelle už chtěla začít něco koktat, ale Patrick jí předběhl.
"Dobrý den, pane řediteli," pozdravil. "Patrick McLean, jako bystrozor jsem byl povolán k případu pana Shadowa," vysvětlil.
"Lucas Wilson, odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů," pokýval jim hlavou na pozdrav blonďák.
"A vy, slečno?" otočil se Brumbál na Jessicu.
"Já jsem Jessica, hostinec U Merlina, Obrtlá ulice," představila se stejně jako ostatní.
"A mohu vědět, co tu děláte, slečno…Jessico?" povytáhl Brumbál obočí.
"Pan Shadow mi dluží rovných…pět galeonů. Jindy není k zastihnutí, tak jsem přišla sem," vysvětlila a nevšímala si Harryho vražedného pohledu.
"Shadowe, kdy jste byl v Obrtlé?" vyjekl Moody a už vyndával hůlku.
"Alastore, tohle vyřešíme až někde v klidu," uklidnil ho Brumbál.
Harry hodil po Jess poslední naštvaný pohled a vytáhl z kapsy rovných pět galeonů.

Výslech od Řádu byl nudný a zdlouhavý. Chtěli vědět všechno a nejvíce je zaráželo, že se z něj podle slov jeho léčitelky Michelle, nestal upír. Samozřejmě, že nechtěli všem prozradit o Alexandrovo…zvláštnosti.
Vlastně je to zaráželo ještě víc ve spojení s…
"Ginny?" zadíval se Shadow na dívku, kterou do vedlejší postele přesunulo několik léčitelů. Okamžitě se k ní nahrnuli všichni přítomní, snad kromě Moodyho, který zůstal stát u Alexe, připravujícího se k odchodu.
"Vy nikam nejdete, Shadowe!"
Jmenovaný ho ale naprosto ignoroval a přešel k Michelle stojící v rohu místnosti.
"Odcházím," oznámil jí.
Nesnažila se ho přemlouvat. Věděla, že by mu v odchodu nezabránila a už vůbec ne před takovým množstvím lidí.
"Podepište to," strčila mu do ruky pergamen a brk.
Ani se nezdržoval s tím číst jeho obsah. Věděl, že ona by mu SNAD nedala podepsat něco, co by mu příliš neprospělo. Problém byl jedině v tom, že na kouzelnické úřední listiny se nikdo nedokázal podepsat jinak než vlastním jménem, prostě to nešlo.
Alex tam tedy vytvořil jakousi čmáranici, která sice znamenala "Harry Potter", ale člověk by ji mohl klidně považovat i za "Alexander Shadow."
"Od této chvíle nenese nemocnice u Sv. Munga žádnou zodpovědnost za váš zdravotní stav," Alex bez odezvy vyšel z místnosti.
"Shadowe, kam dopekla jdete?" vyjekl za ním Moody.
Otázka však zůstala nezodpovězená. Alexander se přemístil pryč.

Neměl jasnou představu kam se přemístit, ale jedno věděl jistě, chtěl pryč. Pryč od lidí, pryč od minulosti.

Objevil se v neznámém lese. Podíval se kolem sebe, ale kromě všudypřítomné temnoty a hustého porostu stromů tu nic neviděl. Usedl na nejbližší pařez a podíval se před sebe. Bylo mu tu dobře.
Nevěděl však, že ho ze stínů nižšího porostu sledovali dvě temné oči. Vlastně neměl ani tušení o tom, že ho ona osoba sledovala už dobrých pár dní. Bez jediného zvuku se přesunula za nejbližší strom kousek od Alexe. Tentokrát si však troufla až příliš blízko.
"Vylez," houkl na ní Shadow, aniž by se otočil.
Po chvíli se před ním objevila postava zahalená v plášti.
"Zdravím, Alexandere," uslyšel před tím, než se mu žena zahryzla do krku.
"Hej!" křikl a vyskočil z pařezu. "Nech toho." Odstrčil jí od sebe.
Neznámé spadla kápě z hlavy. Pohodila bílými vlasy a vyplivla všechnu krev znechuceně na zem.
"No fuj…ty už jsi upír!" vyjekla a snažila se všemožně dostat tu pachuť z pusy.
"Nechutná?" ušklíbl se a usedl zpět na svůj pařez, načež si jednoduchým kouzlem zahojil ránu na krku.
"Anisse," představila se konečně žena a Alexander měl možnost si ji pořádně prohlédnout.
Její černé rty a lehce nafialovělé oči kontrastovaly s bledou pokožkou. Téměř bílé vlasy, moderně sestřihané na délku asi pěti centimetrů a dlouhé bílé špičáky. To vše byla jeho nová známá - upírka Anisse.
"Alexander," představil se po chvíli.
Nějakou dobu se vzájemně prohlíželi a zahleděli se do očí. Shadow neměl ani ponětí, co to udělá, ale vyzkoušel na upírku jednu ze svých schopností. Dokázal lidem ovládat pocity, ale i tak jich znal několik, které nebyl schopen ovládnout a oni se mu nehodlali poddat, Anisse byla jedním z nich.
"Jsi dobrá," prohlásil s úšklebem a naznačil jí ať si k němu přisedne. Upírka se tedy po krátkém přemýšlení usadila na zem naproti němu a zády se opřela o strom.
"Ty nejsi upír," prohlásila po chvíli.
"To si protiřečíš."
"Ne úplně," upřesnila to a Alexander se znova zašklebil.
"Ty ano," nad tím upírka jen povytáhla obočí.
"To je znát na první pohled," okomentovala to.
"Právě proto to vím," odvětil a Anisse se podivila nad nesmyslností téhle konverzace.
"Pracuji pro Temného pána. Mám tě přivést do jeho sídla…živého, nebo mrtvého."
Shadow neměl nic, co by na to řekl.
"Splníš jeho rozkaz?" nadhodil klidně.
"Ano," dostalo se mu jednoznačné odpovědi.
"Já nepůjdu dobrovolně." Nebyla v tom výhrůžka ani posměch, bylo to…prosté konstatování situace.
"S tím počítám." Na upírčině tváři se objevil malý úsměv.
"Nerada zabíjím někoho, koho neznám," nadhodila a Alex se ušklíbl.
"Dnes z tohoto místa odejde pouze jeden z nás," začal. "pokud to budu já, to co ti teď řeknu už nikomu dalšímu povědět nestačíš a pokud to budeš ty, mě už na tom nebude záležet. Navíc…si potřebuji někomu postěžovat," vysvětlil s lehkým úsměvem.
"Tak jest. Poslouchám."
"Co otázka za otázku?" napadlo Alexandra.
"Jo, to by bylo fér, můžeš začít, tvůj nápad."
Shadow se zasmál.
"Fajn…tvoje celé jméno?"
Upírce trvalo hodnou chvíli než to dala dohromady. "Olga Marianna Romanova, jsem původně Ruska…jak je možné, že jsi vlastně upír…napůl?"
Nebál se jí to prozradit. Věděl, že to co si řekli dodrží, byla to jakási nepsaná dohoda mezi nimi.
"Voldemort mě proklel. Kvůli tomu, jsem už před tím nebyl člověkem a na mě kousnutí upírem působilo nějak…ne úplně. Kolik je ti let?"
Další záludná otázka pro upírku. "Nevíš, že je neslušné se ptát dámy na věk?" ušklíbla se. "Ale jinak je mi 132, přesně."
Alexander se neudržel a uchechtnul se.
"Říkal jsi, že tě proklel Pán zla. Já znám ale pouze jednoho člověka, který byl prokletý, tedy ne přímo Temným pánem, ale jeho služebníkem. Jak se jmenuješ doopravdy?"
"DOOPRAVDY jsem Alexander Shadow. Pouze jsi o mně mohla ještě donedávna slyšet jako o Harrym Potterovi. Proč pracuješ pro Temného pána?"
"Je zárukou moci, slávy, bohatství a vysokého postavení mezi upíry. Ne každý má tu čest bojovat při něm jako jeho nejvěrnější. Nepochopila jsem, jak se doopravdy jmenuješ. Harry Potter podle tebe tedy nikdy neexistoval?"
"To jsem neřekl," oponoval Alex. "Býval jsem Harrym Potterem, poté jsem ale převzal jméno Alexander Shadow a teď jím skutečně jsem. Potter zemřel, když jsem se vzdal titulu chlapec, který přežil."
"V tom případě ráda okusím moc slavného Harry Pottera," zašklebila se a tasila meč.
"Už se tak nejmenuji," zavrčel. "Ale rád tě se svojí mocí seznámím." Vzal si do každé ruky jednu svoji samurajsou katanu a postavil se proti bělovlasé upírce.
"Nakonec, mám ještě otázku," pokračoval v konverzaci, jako by se nic nestalo.
"Povídej," ušklíbla se upírka a zaútočila mu na břicho svým obouručním bohatě zdobeným mečem. Vykryl útok, jednou z katan a druhou Anisse bleskově švihl směrem k levému rameni.
"Docela by mě zajímalo…" Musel uhnout před upírčiným výpadem. "…jestli mají upíři nějaké vlastní odvětví magie?" optal se a mezitím se skrčil a bodl upírce do stehna. Ohnala se po něm a on nestačil uhnout před jejím mečem, který se mu zařízl do zad.
Oba utržili svá první zranění, která se v upírčině případě okamžitě zahojila a u Alexandera…pouze škrábanec. Kroužili kolem sebe a probodávali se pohledy.
"Upíři používají Temnou magii, kterou se nemohou od nikoho jen tak naučit. Přijde to samo," řekla Anisse a z ruky jí vyletělo purpurová světlo, které se v letu rozpojilo ještě na tři menší. "Hezká ukázka," ušklíbl se Shadow a nechal všechna světla narazit do jediné katany.
"Musím se taky pochlubit."
Jediným pohledem zapálil upírce plášť a ve stejnou chvíli po ní hodil černou dýku. Zvědavě natočil hlavu, když upírku obestřel šedý kouř. Po chvíli z něj vystoupila, v celé své kráse, bez jediného šrámu.
"Teď házím já," zasmála se a dýka proletěla Alexandrovi těsně vedle hlavy, se kterou stihl jen tak tak uhnout.
"Jo, to ušlo," okomentoval to a zaútočil na ni s divokým šermováním katanami. Kov narážel na kov, až se Shadow divil, kde na to Anisse tu sílu bere. Ani jeden z nich tentokrát nepřerušil mlčení a bojující dvojice se dostával čím dál tím blíž k okraji lesa. Ani jeden si toho však příliš nevšímal.
"Mám otázku. Vždycky bojuješ jako holka?" zavrčela upírka a odskočila od něj.
"Můj styl," vysvětlil Alex a vyskočil, načež mu pod nohama proletěla dvě upírská kouzla.
"Styl? Ukecej svého nepřítele k smrti?" nadhodila a uhnula před ohnivou koulí, mířící jí na hlavu. "A to jsem si ještě nezačal stěžovat na krutost osudu," odvětil Alex a uzavřel upírku v ohnivém kruhu. S tím měla sice co dělat, ale nakonec trošku ohořelá vystartovala znova proti němu.
"Nikdo tě nemá rád?" nadhodila a těsně před ním zmizela v šedém oparu.
Překvapeně se rozhlédl kolem sebe.
"Tady jsem," ušklíbla se a sekla mu do boku mečem. Chytil se za ránu a útok jí oplatil. Nečekala, že se tak rychle vzpamatuje a nestačila uhnout před jeho katanou, která se jí zasekla do stehna. Podlomila se jí kolena, stejně jako Alexanderovi.
Seděli tam naproti sobě a ztěžka vydýchávali. Shadow vytáhl z kapsy svoji černou dýku a chvíli si jí zvědavě prohlížel.
"Jak se dáte VY upíři zabít?" nadhodil a skočil po Anisse, které zařízl ostří do srdce. Nečekala to.
S pouhým úšklebkem si dýku vytáhla z těla.
"Nechtěl jsi říct, MY upíři?" zasmála se a zabodla mu dýku do hrudi.
Vyděšeně se na to podíval.
"Tak si jí vyndej," popohnala ho rozverně. Pevně zatnul zuby a s tichým bolestným zasyčením si vytáhl ostří z těla.
"Tak co, žiješ?" zajímala se Anisse při pohledu na jeho zděšený pohled, který upíral na svojí díru v břiše.
"Myslím, že jo," odvětil a odkulil se pryč. Rázem měl v ruce svoji kouzelnickou hůlku.
"Konec odpočinku," oznámil a seslal na upírku několik kouzel s černé magie.
Všem se vyhnula.
"To bylo slabý, koukej na tohle." vytáhla vlastní dýku, která měla tmavě rudou rukojeť a dokonale naleštěnou stříbrnou čepel. Rozmáchla se a hodila ji po Alexandrovi. Ten udělal kotoul vzad a dýka se zařízla do stromu za ním.
"Teď já," usmál se a jediným pohledem se mu objevil v ruce dlouhý ohnivý bič, kterým prásknul upírku po zádech. Ta se skácela na zem a v tu chvíli už byl Shadow u ní. Přiložil jí dýku ke krku.
"Vždyť víš, že mi ta dýka nic neudělá," zašklebila se a chtěla se zvednout, ale v jejích očích byl viditelný strach. Obkročmo si na ni sedl a přitlačil trošku na dýku.
"Tak to pak nevím, proč ji po mě házíš," odvětil a ještě chvíli jí upřeně zíral do očí.
Ne, nemohl ji zabít. Upírku, kterou znal asi dvě hodiny nemohl chladnokrevně podříznout. "Vypadni!" sykl.
Zvedl se z ní a odhodil jí dýku k nohám.
"Nechci tě tu už ani vidět," zavrčel.
Odcházel a nechal tam překvapenou upírku jen tak sedět.
"Tvoje volba," ozvala se Anisse a přesně v tu chvíli se mu do zad zabodla její dýka. Okamžitě byla u něj.
"Svěcená voda, víš?" usmála se a přiklekla k němu. "Ta NÁS dokáže zabít," usmála se sladce. Alexander jí i přes bolest úsměv vrátil.
"Stejně jako slunce," zasmál se a jediným pohybem hůlkou odhodil upírku mimo stín stromů. Vykřikla.
On si mezitím vytáhl s bolestným vyjeknutím dýku ze zad. Bolelo a pálilo to jak čert. Doklopýtal až k ní, kde se svíjela na přímém slunci a tam se svezl na kolena. Jako by mu to světlo sebralo i poslední síly, co měl.
Nechtěl ji vidět trpět. V ruce se mu vytvořila temně černá koule, kterou vložil do Anissina těla. "Přesně podle tvých slov…přišlo to samo."
Temná magie, i smrt.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vl k | 6. srpna 2010 v 9:24 | Reagovat

kdy bude další? x)

2 Lady Mikaela | Web | 9. října 2010 v 17:57 | Reagovat

Trochu jsem ti odpustila, jen doufám, že harry neummře. mám ho ráda jako věčného hrdinu, který nám vždy přijde vysbodit z nudné reality

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.