8. Tajemství minulosti (PU)

13. srpna 2010 v 22:04 | Nemesis
Další kapitola k prokletí upírů. Užijte si ji. :)

8. kapitola
Tajemství mnulosti

Jessica ležela v houpací síti v jejich společném domku v Irsku a četla si oblíbenou detektivku, když před očima uviděla Alexandera, nebo Harryho chcete-li. Ležel před domovní brankou a neúspěšně se snažil o zadržení krvácení. Upřel na vilku pohled plný bolesti a v tu chvíli hodiny v sousední vesnici odbyli jednu hodinu odpoledne.
Máchla hůlkou a objevili se před ní nástěnné hodiny, ukazující půl jedné.
"Fajn, mám půl hodiny," oddechla si a vrátila se zpět ke čtení. Někdy byli ty její vidiny opravdu velice dochvilné.

Svojí i Anissinu dýku si připnul na pásek a z posledních sil se přemístil do Irska před branku jejich pozemků.
Tam se mu podlomili nohy a on se zhroutil na chodník. Hodiny ve vesnici odbili jednu.
"Čekala jsem tě," ozval se za ním známý hlas. Pohlédl do očí Jessice, která mu vlila do krku nějaký lektvar. Pak už si nepamatoval nic.

Nenáviděl, když kolem něj všichni pobíhali, myslíc si, že může každou vteřinou zemřít, aniž by se vůbec zajímali o to, jestli mu vůbec něco je. Zrovna to se právě kolem něj dělo a v dostatečně velké míře, aby byl z vývoje situace naprosto vytočený. Všude kolem sebe slyšel hlasy svých přátel.
"Kdy se probere?
"Co mu je?"
On radši ležel v tichosti, se zavřenýma očima nehýbajíc se na posteli a předstíral, že stále spí.
"Já poznám, že nespíš," nahnula se nad něj nenápadně Michelle.
Četla my myšlenky, mrcha, proběhlo mu hlavou, čemuž se blonďatá Francouzska pouze krátce zasmála.
Kdyby nebyl rozhodnutý dál předstírat spánek, určitě by po ní naštvaně skočil.
"Probuďte ho jako Šípkovou Růženku," ozval se pobaveně Patrick.
Michelle se přisunula až těsně k Harrymu a lehce ho políbila na rty. Alex se pro sebe ušklíbl a rychlým pohybem jí pevně chytil za zápěstí. Vyjekla, podle očekávání. Co ale Alexander rozhodně nečekal bylo, že by si někdo z nich DOVOLIL sundat mu rukavice.
Právě tento čin zapříčinil, že se on teď dotýkal Shelly…bez rukavice. Konečně po delší chvíli otevřel oči. Dívka před ním měla na tváři vyděšený výraz, ale nevypadala, že by se tu měla každou chvilkou složit.
Napjaté ticho přerušil bolestný výkřik. Alexander se chytil za hlavu a zvedl se s křečovitě zavřenýma očima do sedu. Jakmile všichni přiskočili těsně k němu, vypadalo to, jako by se mu snad ještě přitížilo.
Shelly mu stiskla ruku, načež on znovu bolestně vykřikl a odtáhl se.
"NE! Nešahej na mě!" vyjekl přes zaťaté zuby.
Netrvalo dlouho a on se bezvládně svalil zpátky na postel.
Michelle mu ihned strčila k ústům dva lektvary, které bez reptání vypil. Jakmile doznívající bolest pominula, vyčerpaně si oddechl.
"Tak teď bys nám mohl vysvětlil, co to bylo," nadhodil Patrick a všichni přítomní na Shadowa upřeli zvědavé pohledy.
"Slyšel jsem vaše myšlenky."
Ani jeden z přítomných po tomto vyhlášení nevypadal méně zmatený.
"Něco jako když používá Shelly telepatii. Slyšel jsem všechny vaše myšlenky…najednou," objasnil to.
Ne, nepomohlo to. Stále na něj všichni čtyři zírali velice nechápavě.
"Jako kdyby…mi Michelle tím dotykem na chvíli předala svoji schopnost."
"To je telepatie tak bolestivá, že ses tu svíjel, jako by tě mučili cruciatem?" zajímal se Patrick s úšklebkem.
"JO!" dostalo se mu dvojhlasné odpovědi.
"Shrneme to. Michelle tě políbila, nic se nestalo. Dotknul ses jí, čímž jsi převzal na malý okamžik její schopnost telepatie, což ona ale ani nepoznala," zapletla se do toho Jessica.
"Jo…tak nějak," potvrdil Alex.
Lucas sedící opodál se zvednul a přešel těsně před Alexandera. Natáhl ruku před sebe.
"Zkus to."
Shadow se zhluboka nadechl a chytl se napřažené ruky. Chvíli se nic nedělo, když najednou Lucas vyděšeně uskočil.
"Tak tohle by nešlo," okomentoval to a výrazně bledý se posadil zpět do křesla u Alexovo postel.
"Kdo by to chtěl zkusit další?" nadhodil Alexander a Patrick ho vzal za ruku.
"Já," ušklíbl se.
Chvilku tam tak seděli, než se začalo něco dít. Všechny věci v místnosti se jakoby podivně třásli. Nepřerušovali jejich spojení. Lampička z nočního stolku vzlétla tak vysoko, že se vytrhla se zásuvky. Najednou se Lucas vznesl až ke stropu.
Alexander se vytrhl z Patrickova sevření. Všechno ustalo. Lampička spadla na zem, stejně jako Lucas.
"Telekineze," okomentoval to Jessica.
"To je sice hezký, ale mě teď kromě toho, že mi je lehce na omdlení, bolí ještě zadek a hlava," ozval se ze země Lucas naštvaně.
Patrick se zasmál.
"Udělat tohle mě, tak mu dám jednu do zubů. Ty jsi na to moc hodný, no."
"HODNÝ! TO JE ONO!" vyjekla najednou Michelle a všichni se na ní bleskurychle otočili. "Lucas je na Alexe moc HODNÝ!" vykřikla podruhé a naprosto vyletěla z postele. Rozběhla se a urychleně zmizela za dveřmi.
"Hele, ona vzala roha?" ušklíbl se Lucas a mnul si svou naraženou kostrč.
"Pravděpodobně," odvětila Jessica zaraženě.
"Pořád mě ale nedochází, jak to, že se tě můžou Patrick s Michelle normálně dotknout, bez toho, aniž bys je zabil," zamyslela se dívka.
"Prokletí upírů," dostalo se jí odpovědi od dveří. Všechny zraky se stočili na Michelle, která s úsměvem a pořádně tlustou knihou v ruce usedala na postel vedle Alexandera.
"To víme od začátku, Shelly," podíval se na ní Lucas jak na blázna a ostatní se k němu po chvilce přidali.
"Minutku," zadržela je s úsměvem.
Alex se sklonil, aby mohl přečíst nadpis knihy.
"Báje starověkého světa?" povytáhl obočí.
"Vzpomněla sis, že nemáš dočtenou pohádku?" zajímal se Patrick.
"Ne!" zasyčela a podala knížku Alexanderovi.
"Tady, čti!" ukázala někam doprostředka stránky a on se tam nechápavě zadíval. Udělat tedy jak chtěla, začal číst nahlas.

"Přijímáte tedy úděl, jenž vám byl vybrán poslem z nebes i pekel, lorde Vendicates?"
"Ať tento úděl od dnešního dne jest mým."
Tímto se lord Vendicates stal prvním vládcem sjednoceného klanu upírů…

"Co to proboha je? Pohádka na dobrou noc?" vyjekl Alex.
"Ne, to je příběh, na kterém závisí tvá budoucí existence, Pottere," zasyčela Michelle.
"Jsem Shadow!" odsekl v odpověď a dal se do čtení.

Po několik let trval mír mezi upíry, však jednoho dne se na obzoru opět objevila znepřátelená vojska. Lord Vendicates se vydal pro radu za ženou, kterou zde ve vesnici všichni uctívali. Za ženou, která byla něco jako bohyně. Žena nejstarší a přitom nejkrásnější z žen celého starověkého světa. Za lady Isobel de la Annaeus.

"Začíná to být nuda, kde je zápletka?" přerušil Alexe ve čtení Patrick. Jeden naštvaný pohled od Michelle mu stačil k tomu, aby urychleně zmlknul.

"Lady," poklonil si vládce hraběnce "mám k tobě prosbu."
Zvedla ze svého trůnu a přešla před krčícího se vládce. "Neslouží ti snad můj dar dobře? Přemohla tě lidská pýcha a nenasytnost?" Hrozivě se nad ním tyčila.
"N-ne, lady. Přišel jsem žádat o radu," vykoktal lord. Žena se pouze povýšeně ušklíbla a usedla zpět na svůj trůn. "S čím si neví rady vládce a nejudatnější bojovník nejmocnějšího klanu, který na světě vůbec je?"
"Jsem ti hluboce zavázán za tvůj dar, lady, ale, jeho využití ve válce zdá se býti záhadou. Já, ani žádný z mých věrných rádců si nevíme rady s tím, jak ho použít proti nepřátelům."
Smrtelně krásná žena na trůně nejevila známky toho, že by jí to překvapilo.
"Dala jsem ti magii. Magii silnější, než mají všichni tví druhové. Magii, která dosahuje téměř té mojí. S její pomocí můžeš ničit nepřátelé pouhým pohledem do očí, bořit hrady jedním pohybem, či zabíjet…pouhou myšlenkou. Dala jsem ti talent a vědění. Je z tebe nejlepší z rytířů s mečem i bez něj. A pak ten nejcennější dar. Jen ten, kdo má auru moci temnou jak samu noc vydrží tvůj dotyk a polibek. Pouze ten, kdo je hoden tebe a zplození tvého syna neskončí strašnou smrtí. Doufám, že už víš, jak využít své dary. Teď jdi a dokaž mi, že jsi mých darů doopravdy hoden, vládce upírů."

"Podle tohohle, tvoje prokletí nebylo vždycky považované za špatné, ale za dar. Možná jsou v tom některý věci malinko přehnaný, ale základ je jasný. Ten lord byl upír, vládce jednoho z klanů a ta bohyně…lady Isobel mu dala dar. Mocnou magii, vědění a jakousi pomoc v tom, aby našel tu pravou. Vždyť to odpovídá," vysvětlovala zaujatě Michelle.
"Já nevěděl, že znáš takovýhle věci," ušklíbl se Alex.
"Nečtu jenom básně, odsekla Shelly.
"Nemyslím si, že je na tom moc pravdy. Je to pohádka," vložil se do toho Patrick.
"Je to báj," opravila ho blondýnka. "a ta se vždy ZAKLÁDÁ na pravdě!"
"Nevím, jestli je zrovna nejlepší řídit se podle pár tisíc let starýho…příběhu," přidal se Lucas.
"No…v tom případě, byste ale vy dva," ukázala Jessica na Shelly a Patricka. "museli mít auru černou…jak to tam sakra bylo…jako samotnou noc."
"Víte, něco jsem o aurách kdysi četl," začal Patrick. "v tom příběhu je to možná trošku přehnaný, protože naprosto černé aury se dosahuje jen velmi těžko. Když pomineme, že bychom museli používat POUZE a VÝHRADNĚ černou magii, aura nám stále kolísá podle našich pocitů a různých vjemů. Také se její barva vztahuje k pozici měsíce ohledně země. Při úplňku má tendenci přiklánět se k temnotě, naopak, když je nov, aura nabírá světlejší barvu. Ještě na to působí doba od posledního svátku Všech svatých a letního a zimního slunovratu."
"Ale to stále nevysvětluje to, že mě Harry...nebo Alex, to je jedno, políbil, což mi nic neudělalo a o pár minut později se mě dotknul a to na mě jeho moc působila," ozvala se Jessica zamyšleně.
"Tu noc byl úplněk," řekla Michelle.
"Takže jsem sice mohla mít temnější auru než teď, ale mezi tím políbením a dotykem bylo jenom pár minut!" protestovala Jess.
"Tady nejde ani tak o přesný čas, Jessico, ale spíše o části dne. Samozřejmě, že dopoledne, to znamená blíže k úplňku jsi měla auru temnější než popoledni. Dopoledne to pro Harryho stačilo, ale odpoledne už jsi mu nebyla dost dobrá," ušklíbl se Patrick a Jess si odfrkla.
"Hele, vy dva, nechcete toho nechat?" sykla na ně Michelle. "Máme tu důležitější věci na práci."
"Abych to tedy shrnul. Podle vás se můžu dotýkat pouze lidí z černou aurou, což vylučuje použití proti nepříteli," ozval se Alexander.
"Budeš se moct líbat s Volďasem, Harry." Zašklebil se Patrick.
"A s Bellatrix," přidal se Lucas.
"Malfoyem, Crabbem a Goylem."
"Dolores Umbridegovou."
"Fajn, stačí!" zastavil se Alex. "Pozice obsahu mého žaludku přestává být stabilní!"
"Dobře, ale stále mě zaráží, že mají Michelle s Patrickem tak temnou auru, oproti mě a Lucasovi," zamračila se Jessica.
Shelly pokrčila rameny.
"Kolik už jsi zabila lidí?"
"Žádnýho," zatvářila se Jess trošku naštvaně.
"Z jaké pocházíš rodiny?"
"Mudlové."
"No vidíš. Lidí, co jsem zabila já pár je, ať už z vlastní vůle, nebo na něčí příkaz. A moje rodina? Čistokrevní smrtijedi. Všechno tohle se podepíše na barvě aury," řekla blonďatá Francouzska a Patrick naproti ní přikývl.
"Já osobně mám sice radši bílou magii, ale stejně se černé prakticky nevyvaruju. Používám jí jako bystrozor buď na akci nebo při vyslýchání smrtijedů. Co ty a Lucas? Kdy naposledy jsi použila černou magii?" Přidal se.
Jessica pouze pokrčila rameny.
"Hm, takže to holt bude s Harym bez líbání," zašklebil se Lucas.
"Dobře, takže tohle máme…v rámci možností probrané," odškrtl s Alex v hlavě jednu z povinností. "Můžu už jít?" nadhodil.
"NE!" zchladila ho Michelle. "Za prvé, jsi zraněný, za druhé, nevím jak to vyléčit a za třetí, jak se ti to stalo?"
"Jenže já tu nemůžu zůstat! Jak vysvětlím Brumbálovi, že jsem se na týden prostě jen tak ztratil? Já potřebuji, aby mi věřil! A navíc…nepřipadám si zraněný. Nic mě nebolí!" zavrčel Alexander.
"Nepřipadáš si zraněný? Tak to možná proto, že jsem do tebe vylila celou zásobu lektvarů proti bolesti z nemocnice u Sv. Munga!" zasyčela. "Ptám se ještě jednou. Jak se ti to sakra stalo?"
"Svěcená voda," řekl.
"Co?"
"No…potkal jsem jednu…upírku, která pracovala pro Voldemorta a ona mě zapíchla dýkou, která byla pravděpodobně politá svěcenou vodou. Vzal jsem jí s sebou," dodal na vysvětlenou a Lucas ukázal na jeho věci ležící na stolku.
"Jo, tam někde bude," řekl a chtěl pro ni dojít, ale Michelle ho uzemnila rázným "Lež!" a sama donesla Alexandrovi jeho opasek, na kterém se momentálně houpali dvě katany, hůlka a dvě dýky.
"Takhle nebudu moct chodit v Bradavicích," zamumlal si pro sebe a vytáhl dýku z rudou rukojetí a zářivě stříbrnou čepelí.
Přejel po čepeli prstem, ale rychle ucukl.
"Pálí," zkonstatoval a Patrick sedící naproti němu se zamračil.
"Ukaž!" natáhl k němu ruku a převzal si střídmě vyzdobenou dýku.
"Je lehká," přejel prsty po čepeli. "Dobrého nepálí," ušklíbl se a nechal zbraň kolovat.
"Pálí jen tebe," zhodnotila to Jessica. "Tohle ti udělalo tu ránu na zádech?" zajímala se.
Jen přikývl.
"Asi ti to budu muset převázat, lehni si na břicho," vyzvala ho Michelle. "Vy se budete všichni dívat?" nadhodila s úšklebkem.
Všichni tři svorně přikývli.
Pokrčila rameny.
"Fajn, jak chcete."
Alex se přetočil a Shelly jediným pohybem hůlky nechal zmizet obvaz, který měl téměř přes celá záda.
"Fuj," okomentovala to Jessica.
"Hezký!" hvízdl obdivně Patrick.
"Nemůžete se shodnout? Mě by třeba taky zajímalo, jak to vypadá," zavrčel na ně Shadow s hlavou zabořenou v polštáři.
"Máš tam," Lucas zaváhal. "díru."
"Díru?" vyděsil se Alexander.
"Jo, ale…nekrvácíš. Myslím, že jestli se to bude dobře hojit, zítra už polezeš Brumbálovi zase za zadkem," zhodnotila to Michelle, ale Shadow začal naštvaně protestovat.
"Nemůžu jen tak na dva dny někam zmizet, Shelly. Oni si myslí, že nemám kde bydlet. Nemůžu říct, že jsem utekl abych pak spal pod mostem!"
"Fajn, ale až jim tam někde složíš, moje vina to nebude!" vyběhla z pokoje a práskla za sebou dveřmi.

O deset minut později se Alexander přemístil na Grimmauldovo náměstí zírajíc na dům číslo dvanáct. Na místě, kde kdysi stávali dveře, teď zela pouze díra zpola zavalená kameny.
Jediným pohybem hůlky je všechny odvalil z cesty. Zvedl se oblak prachu a Alex se rozkašlal.
Něco na něj v okamžiku vyskočilo z ruiny domu a povalilo ho to na zem. Jediným pohledem zapálil to stvoření a setřásl ho ze sebe.
Upír, který se zde zřejmě snažil ukrýt před slunečním svitem se teď válel na zemi, snažíc uhasit svůj hořící plášť. Povedlo se a upír upřel vyděšený pohled plný bolesti na Alexe, který se jen tak tak držel na nohou. I přesto namířil na muže před sebou hůlku. Záda ho teď pálila jako čert a ještě si při tom pádu na zem nejspíš narazil rameno.
"Kdo jsi?" zasyčel.
Upír se stále neměl k odpovědi.
"Dělej! Mluv, nebo tě zabiju!" syčel Alex.
Upír před ním se ale v domnění, že se mu podaří utéct rozběhl proti němu. Shadow mávl hůlkou a silný poryv větru odhodil muže ze stínu budovy. Ozval se jeden táhlý bolestný výkřik a stvoření temnoty se pod slunečními paprsky rozpadlo v prach.
Alexander se svezl na kolena. Bylo mu opravdu zle. Vytáhl lektvar proti bolesti, který sebral Michelle a jedním lokem ho vypil.
Bolest odezněla téměř okamžitě a on si hlasitě oddechl. Možná, že měla Michelle s tím zraněním pravdu…
Prolezl snad celý dům, hledajíc svoje věci. Ještě štěstí, že schody do patra víceméně stály a chodba byla též celkem průchodná. Jeho taška, ve které měl nějaké to oblečení a knihy útok přežila a tak neměl důvod k nespokojenosti. I když…docela se tu i zabydlel, bylo to vlastně něco památka na jeho kmotra.
No co, kdyby se to někdy hodilo, není problém nechat dům zrekonstruovat, ale jeho spíš trápilo, jak se sem ti upíři dostali.
Jistě na Voldemortův příkaz, ale vždyť dům byl pod Fideliovým zaklínadlem a patřil…kdo zdědil po Siriusovi dům?
Pokud se nenašla závěť, teoreticky by dům měla zdědit Siriovo sestřenice Bellatrix Lestrangeová, ušklíbl se.
Zřejmě Brumbál tenhle detail nedomyslel. Asi netušil, že rodinné dědictví dokáže prolomit mocné Fideliovo zaklínadlo. No…bylo pozdě tohle řešit. Teď bylo mnohem více aktuální, kam se přesunulo ústředí Fénixova řádu a kde má Alex teď jeho členy hledat. Jako nejlepší řešení nakonec zvolil nemocnici U Sv. Munga.
Přemístil se k Michelle na oddělení a došel do pokoje, kde měla být pravděpodobně Ginny. Samozřejmě, že byla místnost až po strop zaplněna členy Fénixova řádu sledujícími bledou zrzavou dívku ležící na posteli uprostřed nich. Byli zde zatažené závěsy a pouze několik svící na zdech osvětlovala její mrtvolně bledý obličej.
Jako první si ho stojíc ve dveřích všiml Moody, který mu naznačil, že si spolu budou muset venku popovídat. Pouze přikývl a chvilku sledoval uplakanou Molly Weasleyovou a zdrceného Arthura Weasleyho. Samozřejmě byli i všichni ostatní přítomní naprosto smutní, ubrečení a zděšení, ale nedávali to tak moc najevo.
Alexander stál ve dveřích a pořád pozoroval tu dívku. Dívku, kterou možná kdysi opravdu miloval, která ho bezmezně obdivovala a kterou jeho údajná smrt ranila asi ze všech nejvíce. Jenže teď…necítil nic. Naprosto žádnou lítost, smutek, ani bolest. Opřel se zády o stěnu těsně u dveří a zadíval se do plamenu svíčky. Ten pod jeho pohledem uhasl. Ne, tohle nechtěl. Nechtěl být necitelnou bestií. Nechtěl být stvořením zla, bez lásky a přátelství.
Svíce se opět rozžhnula a na jeho tváři se objevil jemný úsměv. On jí pomůže. Pomůže jí srovnat se s tím upírstvím, protože teď jsou na tom oba skoro stejně.

"Jdeme do Bradavic, Shadowe," vytrhl ho Moody z zamyšlení.
Po jednom se odletaxovali do Brumbálovi pracovny, kde zůstal s Alexanderem pouze Brumbál a Moody.
Alex přemýšlel, jak by se asi mohl chovat, když to tu viděl poprvé a začal se tedy zvědavě rozhlížet kolem sebe. Samozřejmě, že za to získal jeden nedůvěřivý pohled od bystrozora a milý úsměv od Bradavického ředitele.
"Bonbón, Alexi?" nadhodil Albus a jmenovaný mu věnoval falešný úsměv.
"Ne, děkuji," odmítl slušně a dál si prohlížel vybavení kanceláře, čímž Moodyho bezmezně iritoval.
"Tak k věci," začal Brumbál, cucajíc svoje citronové cukroví. "Alexi, kam jsi se nám ztratil? Celý den jsme tě nikde nemohli najít, kde jsi přespal noc?"
Alexander zabořil pohled do stolu, předstírajíc, jak se za své činy stydí.
"Já se omlouvám," pípl. "Potřeboval jsem si…urovnat myšlenky. Ten útok upírů mě trošku…vyděsil. Jeden z nich mě pokousal a mě se nic nestalo. Z Ginny se stala upírka. Někteří členové vašeho Fénixova řádu byla zraněni a…a zabiti," mumlal rychle.
Miloval tyhle divadélka, kdy ze sebe musel dělat naprosto duševně nevyrovnaného a zděšeného idiota. Hlavně, když mohl dráždit Moodyho a snažit se získat přízeň všech okolo něj.
"Alexi, vím, že jsi byl celý zmatený a bylo toho na tebe moc, ale my jsme se o tebe všichni báli." Při těch slovech si starý bystrozor posměšně odfrkl. "Pouze jsi nám přidělal starosti. Kde jsi přespal noc?" Brumbál se při těch slovech snažil tvářit ustaraně, ale zas tolik mu to nešlo.
Starý Harry Potter by to jistě spolknul i z navijákem, ale Alexandrovi se při tom lehce zvedal žaludek a ruka v kapse, ve které pevně svíral hůlku ho nepříjemně svrběla. Musel však vydržet hrát svoji roli až do konce.
"J-já…zaplatil jsem si jeden levný motel u silnice," vysvětlil a ředitel se na něj chápavě podíval. "Příště už to nedělej, radši se někomu svěř, hlavně, že se ti nic nestalo. Jinak…nevíš jak je možné, že jsi…odolal upírskému prokletí?" optal se.
Alexander se v duchu zašklebil nad tím, jak by z něj chtěl Brumbál vytáhnout všechny informace. Snažil se být po celou dobu rozhovoru nad věcí, ale teď se mu to příliš nevedlo. Nejspíš si bral celou tuhle manipulaci moc osobně. Na odpověď pouze zakroutil hlavou.
"Takže Ginny Weasleyová, která se tě podle všeho snažila zachránit skončila jako upírka a tobě se nic nestalo, že? Zajímavé…"
Jak (s)prostá manipulace.
Ušklíbl se v duchu Alex a zdráhavě přikývl v odpověď.
"J-já…j-je m-mi to opravdu moc l-líto," zakoktal a znovu upřel pohled do země.
"Ale to přece není tvoje vina, Alexi. Tady Alastor tě odvede do společenské místnosti Nebelvíru, kde si budeš moci odpočinout a budeš zde ubytován do začátku školního roku," dořekl Brumbál a bystrozor s Alexanderem opustili jeho pracovnu.
"Já vím, že nám něco tajíš, Shadowe a budu to já, kdo to odhalí a pošle tě nejlépe do Azkabanu, smrtijede," zavrčel a Alex na něj upřel svůj vražedný pohled.
Jeho oči rázem změnili barvu na temně rudou a Moody se od nich nemohl odtrhnout. Náhle se cítil zvláštně. Tak…poddajný. Jako by mladík před ním znamenal všechno. Teď mu naprosto věřil. Poslechl by jakýkoli jeho rozkaz.
Počkat…NE! Něco na tom bylo špatně. On nebude poslouchat! Pevně sevřel oči a zatřepal hlavou. Znova je otevřel.
Díval se stále do očí Alexandrovi. Do temně ČERNÝCH očí, které ho vystrašeně pozorovali.
"Není vám nic, pane Moody?" optal se Shadow starostlivě a bystrozor nemohl uvěřit vlastním očím. Před chvílí by přísahal, že před ním stojí samotný ďábel, a teď…
"Nestarejte se, Shadowe!" okřikl ho.
"Teď musím ještě za ředitelem. Vstup do místnosti je támhle za tím obrazem. Heslo je SMRT HRDINY," otočil se na podpatku a rychlým krokem si to namířil zpět do ředitelny.
Alex ho po chvíli následoval. Použil na sebe kouzlo, fungující stejně jako neviditelný plášť a doběhl bystrozora před vstupem do kanceláře, kde bez povšimnutí prošel kolem chrliče a zastavil se za dveřmi. Přiložil ucho ke dveřím a zaposlouchal se.
"On je hrozbou, Albusi! To nevidíš, že ti celou dobu lže? Je to převlečený smrtijed a od začátku nás tahá za nos. Proč se mu asi nic nestalo při tom útoku? Bylo to domluvené! Nějak to Voldemort narafičil, abychom ho přijali mezi sebe a on mu teď donáší informace!"
"Alastore, uklidni se," ozval se podstatně mírnější hlas, který patřil bezesporu Bradavickému řediteli. "Ten hoch je zmatený a vystrašený. Nemá rodinu, ani přátele. Nepodezřívej ho z věcí, které prostě spáchat nemohl. Není to smrtijed, ani špeh. Nechci už o tomhle ani slyšet."
Alexandrovi poslouchajícímu za dveřmi přeběhl přes tvář spokojený úšklebek. Brumbál mu zobe z ruky a Moody nemá ani jediný důkaz o svých tvrzeních. Co víc by si mohl přát?

Jakmile vešel do společenské místnosti okamžitě se k němu přihrnula Hermiona.
"A-Alexi…j-já…p-promiň mi to!" zakoktala, marně se snažíc zadržet slzy.
Chladně se na ni podíval.
"Proč se omlouváš, není ze mě upír," zavrčel chladně.
Kousla se do rtu.
"Ale mohl být."
Podíval se jí zpříma do očí.
"Proč?" zeptal se jediným slovem.
"Proč co?" nechápala.
"Proč jsi ho nechala aby to udělal."

Hodiny odbili půlnoc a mladý kouzelník se vydal s prutem k nedalekému rybníku. Podle jeho děda, brali ryby v noci vždy nejlépe. Nahodil prut do vody a sedl si na křehkou rybářskou židličku. Pozoroval měsíc, odrážející se v klidné vodní hladině. Vyhrnul si levý rukáv trička a pohled mu padl na vytetovanou zelenou lebku, z jejíž úst vylézal had - znamení zla. Byl na něj pyšný. Pyšný na to, že může sloužit svému pánovi.
Zaslechl za sebou nějaký hluk. Rychle se otočil, ale za ním nikdo nebyl. Když se podíval zpět na hladinu, uviděl dvě oči, planoucí rudě.
"Sbohem, smrtijede," zasyčela postava a mladík se ocitl pod vodou. Nemohl dýchat, ani se pohnout. Jen viděl, jak mu před očima ubíhají poslední chvíle života.
Postava na břehu pohlédla na zčeřenou hladinu a uhladila si sametovou rukavicí svoje fialové vlasy.
Černý mramorový křížek spadl do trávy.

Denní věštec
Devatenáctiletý smrtijed nalezen mrtvý, utonul v rybníce nedaleko Londýna. Nebyl nalezen jakýkoli předmět, který by napovídal, že došlo k vraždě. Na místě byl pouze rybářský prut, stolička a černý mramorový kříž. Vyšetřování pokračuje.

"Udělal jsi to dobře, Alexandere," ušklíbl se muž s kápí.
"Chci prachy," odvětil jmenovaný suše.
Muž mu hodil měšec plný galeonů.
"Za dobrou práci dobře platím. Ještě se uvidíme, že?"
"Jak myslíš."

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lisa | 13. srpna 2010 v 23:28 | Reagovat

Jeee, já sem tu první, ehm no kapitolka jako vždy úžasná, Alex zabíjí na objednávku?! ale určitě se na to přijde, když mu upadl ten křížek ne?, Doufám, že brzo bude další, je to KRÁÁÁÁSA  :D

2 Vruon | 14. srpna 2010 v 11:52 | Reagovat

Super kapitolka, jsem rád že ses k tomu psaní nakonec dostala :D
Už se nemůžu dočkat začátku roku :D jsem zvědav co ostatní budou říkat na ty změny

3 Zulík | 14. srpna 2010 v 15:43 | Reagovat

Páči sa mi tento Heri-nemilosrdný k nepriatelom a láskavý k priatelom.Dik za prídavok.

4 Zdeňka | Web | 14. srpna 2010 v 17:22 | Reagovat

Pozice obsahu mého žaludku přestává být stabilní!    Tak to si musím zapamatovat :D... ;) Je to ÚŽASNÝ!!! Těším se na pokračování.

5 Dead | 14. srpna 2010 v 19:26 | Reagovat

Úžasná kapitolka ako vždy strašne sa my páči tvoj štýl písania dúfam, že ťa niečo napadne aj pri hre s časom.

6 Vl k | 14. srpna 2010 v 20:30 | Reagovat

nádherné x)

7 Potterka | 16. srpna 2010 v 19:50 | Reagovat

Ahoj!! Zajímáš se o Harryho Pottera a přála by sis také studovat v Bradavicích!? Tak tady je šance!!

http://bradavice.eu/

8 Karlos-sama | Web | 16. srpna 2010 v 23:01 | Reagovat

Velmi povedený díl. Není tam asi nic, co bych mohl vytknout a těším se na pokračování :)

9 keri | E-mail | 18. srpna 2010 v 14:44 | Reagovat

to bylo skvělí našla sem tvůj blog tepv včera, ale máš úžasný povídky :)

10 rochelleaika | 20. srpna 2010 v 6:55 | Reagovat

[1]: Já bych řekla že ten křížek nechal schválně....

11 rochelleaika | 20. srpna 2010 v 6:59 | Reagovat

jinač...skvělá kapitolka :) čtu tě už delší dobu, ale teď teprve mám čas ti napsat komentář :) Povídka je skvělá, moc se mi líbí tvůj styl psaní...je to takový... hodně osobitý a výrazný takže to člověka zaujme....moc se mi líbí sarkastické a ironické vtípky :) mají doopravdy něco do sebe :)

12 Viv | Web | 30. srpna 2010 v 16:29 | Reagovat

A opět bravurně napsaná kapitolka...Jak ty to děláš ? :-) Mimochodem, nechceš spřátelit?

13 Lady Mikaela | Web | 9. října 2010 v 18:16 | Reagovat

Má to dobrý spá, orginální nápad, moc nejsem na povdíky Harry-upír, tvoje je něco víc, snad bude další kapitola brzo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.