53. Vánoční sen (HČ)

25. října 2010 v 15:56 | Nemesis
Vím, že to byla opravdu dlouhá prodleva od minulého dílu (přesně měsíc), ale prostě jsem to dřív nestihla. Za odměnu se tahle kapitola trošku protáhla. Jinak, pokud jste četli tu scénu s Weasleyovými dvojčaty (viz.: O čem bude 53. kapitola?), tak to se sem nevešlo, uvidíte to až příště. :D Přeji hodně zdaru při čtení. :)


53. kapitola
Vánoční sen

A skočil.
Chtěl se opravdu zabít? Myslí mu proběhla dvě jména - Luna a Monica. Co na tom, že jsou dvě, o to větší důvod radovat se ze života.
Ozvalo se hlasité "PRÁSK" a on se těsně nad zemí přemístil.
Snape, Moody a Malfoy se okamžitě vrhli k oknu, ale viděli už jen jak Harry zmizel chviličku
před tím, než měl dopadnout na zem.
Moody stihl ještě vykřiknout vyděšené "Pottere!" předtím, než jim jmenovaný zmizel před očima.
Všichni tři zůstali s otevřenými ústy stát namáčknutí u okna, překvapeně pozorujíc chodník pod ním.
"Je pryč," vypadlo nakonec z mladého Malfoye.
"On skočil," okomentoval to rozhozený Snape.
"Chtěl se zabít," přidal se Moody.
Podívali se po sobě a v obličeji jim bylo čitelné nepochopení.
"Kam mohl jít?" zajímalo Moodyho.
"Na Vánoce," poznamenal vrčivě Snape.

"Zapíjíš žal?" nadhodil Harry, který se přemístil do letního sídla Blacků, kde našel v obýváku svojí tetu Roxanne.
"Nemám ráda Vánoce," odvětila zamračeně.
Přisedl si do křesla vedle ní.
"Nemáš ráda dárky?"
"Nemám ráda Vánoce," zopakovala nevrle a Harry po ní hodil otrávený pohled.
"Ty máš zas náladu," konstatoval suše. "Co to piješ za blaf?"
Nahnula se k několika hrnkům položených před ní na stole.
"Punč," ukázala na první. "Grog," to byl druhý. "A Irská whiskey."
"Jen mudlovský pití?" zajímal se, přičemž ochutnal whisky, kterou hned na to zase vyprskl zpět.
"Jo, jen mudlovský," přikývla Roxanne a rozesmála se.
"Tím prskáním se mě od toho snažíš odradit, nebo chceš Annien zničit křeslo?" optala se.
"Jen mi to nechutná, no," zavrčel příkře a ochutnal punč, přičemž si požitkářsky zamlaskal.
"To je jiná," usmál se. "Kde jsou vlastně všichni?"
Roxanne chvilku trvalo, než zformulovala odpověď.
"Annien a Clarissa šli někam do baru kvůli tý pitomý sázce jak mají mezi sebou, která sbalí víc chlapů. Tanya pobíhá někde po lese, prej, že zrovna dostala na něco, nebo spíš na někoho chuť. Matt s Uregen šli někam zahalený, tak, že jsem je od sebe ani nepoznala a říkali něco o tom, že je to přísně tajná akce, takže to zřejmě najdeš zítra v Denním věštci v sekci pohřešovaní, nebo zavraždění. No…a Jack…ten šel někam k mudlům, asi za rodičema."
"Takže jsi tu sama." shrnul to Harry.
"To né," ušklíbla se Roxanne. "Je tu ještě někde ten pitomej had, kterej mě děsí, aniž by o tom vůbec věděl, zmetek jeden."
Najednou se zpod pohovky ozvalo zasyčení, až oba vyděšeně nadskočili.
"Co říkal?" vyjekla Harryho teta.
Ten se jen ušklíbl. "Za prvé to není on, ale ona a je to Lucy, né had. Taky není pitomá a prej samozřejmě ví, že tě děsí a velice ji tím bavíš," přeložil.
"Ech…a nechceš se jí zeptat, co mám udělat, aby s tím přestala?"
"Dala bych sssi k večeři sssedm kuřat a dva sssmrtijedy," odvětila Lucy a Harry to přeložil.
Roxanne vyskočila z křesla a navlíkla si přes sebe cestovní plášť.
"Jdu pro to, hned jsem zpět."
"To je to sss tebou tak ssstrašný?" optal se hada Potter, když viděl, jak jeho teta bez reptání utekla.
"Jessstli chceššš, můžeššš sssi to vyzkoušet na vlassstní kůži," zasyčela Lucy a Harry se lehce otřásl.
"Ne díky, nechci tě mít omotanou kolem krku," odvětil a nevinně se usmál.
"Ješšště jednou se na mě takhle podívej a Nebelvír sssi může ssshánět novýho dědice!"
"Jak o tom sssakra víššš?"
"Žiju v tomhle domě už dobrý tři roky a nejsssem hluchá, ty idiote!"
"Z který popelnice tě Annien vůbec vyhrabala?" zasyčel naštvaně Harry. Ta urážka ho pěkně namíchla.
"Kdyby mi to ssslečna Annien nezakázala, tak bych tě zakousssla, kouzelníku!" Odplazila se pryč.
A Harry zůstal zase sám.
Chopil se alkoholu, který tu nechala Roxanne a pořádně si lokl. Jak jinak měl sám v domě s protivným hadem zahnat smutek?

"We wish you a Merry Christmas, we wish you a Merry Christmas, we Wish you a Merry Christmas, and a Happy New Year!"
"Harry, co tu děláš?" Jmenovaný poznal hlas Annien a pořádně upil z flašky.
"Návštěva," zaculil se a vedle Blackové se objevila druhá postava.
"Není mu nic?" nadhodila Clarissa a Annien si prohlédla Harryho, který se skácel z křesla na zem.
"Ne, jen vypil tu otrávenou whiskey, kterou jsem schovávala, abych mohla zjistit, co je v ní za jed," poznamenala ledabyle.
"Cože?" ozvalo se za ní dvojhlasně.
To se právě vrátil Jack od rodičů a Tanya, celá od krve, zrovna se opírajíc o obraz staré Evgenie Blackové, matky Annien.
"Dávej pozor!" vykřikla Blacková a upírka poposkočila, čímž zašpinila i celý koberec od krve.
"Hej, uhněte!" uslyšeli po chvíli nově příchozí Roxanne, která chtěla projít chodbou, táhnouc za sebou dvě postavy ve smrtijedkých pláštích.
"Koho to taháš do mýho domu? Vždyť jsou celý od hlíny! A ty, špiníš mi tu podlahu!" ječela Annien zděšeně, ale přerušil ji Jack.
"Sakra, nech toho, Annien! Ty vrať ty smrtky tam, kde jsi se vzala, Roxanne a udělejte něco sakra s Harrym!"
Všechny pohledy padli na ležícího Pottera.
"Co mu je?" vyjekla Roxanne a dvě mrtvoly se zaduněním dopadli na podlahu.
"Otrávil se," odvětila Annien.
"Čím se tu mohl sakra otrávit?"
"Irskou whisky."
"Cože? Já ji měla taky!" zaječela a začala pobíhat sem a tam, přemýšlejíc o tom, či se má jít vyzvracet, nebo sepsat závěť.
"Ježíši, KLID!" vložila se do toho Clarissa. "Tady Blacková určitě ví, co to bylo za jed a tak přinese rychle protijed, že?" otočila se na jmenovanou.
"Ech…né…nevim."
"Tak to urychleně zjistí!" zasyčela Roxanne.

"Harry?"
"HARRY?"
Cítil kolem sebe jen nekonečnou temnotu. Příjemnou temnotu, útěk před realitou.
"Harry, vstávej!"
Nechtěl se vzbudit, vždyť mu tu bylo tak dobře. Přetočil se zády k onomu rušivému elementu a zahrabal se hlouběji pod peřinu.
"Harry, musíš se vzbudit! NESPI!"
Ten člověk nad ním si prostě nedal pokoj a začal s ním třást.
Přemýšlel o tom hlasu, poznal ho. Jenže kam by ho měl zařadit?
Temnota se začala vyjasňovat, jako by se odrazil ode dna s vstoupal k hladině.
Rozlepil pomalu jedno oko a líně se podíval na svého rušitele. Rychle ho zase zavřel, protože se s ním začalo všechno točit.
"Harry, no ták!"
Ten hlas byl tak otravný, a tak…známý?
"Na, vypij to," ozvalo se mu u ucha a on polkl nasládlou tekutinu.
Tělem se mu rozlilo teplo, našel sílu otevřít znovu oči.
Svět kolem něj se už netočil tou hrozitánskou rychlostí, ale pořád se různě smršťoval a roztahoval. Hry barev a stínů měnili realitu v imaginární svět.
I přesto pohlédl na osobu před sebou.
Celá pokoj se stále komíhal, ale to co uviděl, mu stejně vyrazilo dech. Chvilku trvalo, než jeho otupělý mozek vstřebal ten pohled.
"Monico?" zachraptěl a postava před ním se na něj usmála, zřejmě ráda, že už byl při vědomí.
"Monica…a třikrát?" podivil se nahlas.
Dívka před ním si povzdechla. "Máš halucinace."
Nejistá grimasa na jeho obličeji připomínající úsměv zmizela.
"T-ty jsi jen halucinace?"
Bolestně přivřel oči.
"NE!" vyjekla dívka. "To jsem neřekla! Jen…tu nejsem třikrát."
"Ale řekla," zamračil se Harry. "Už je zbytečné to zamlouvat, já se kvůli tomu přece nezhroutím. Nejsi tu, Nico. Zůstala jsi TAM!"
Dívka si zoufala povzdechla.
"A umí tvoje halucinace tohle?"
Lehce ho políbila na rty.
Možná, být Harry ve stavu, v kterém by mu přemýšlení nedělalo takový problém, přišel by na nějaké logické vysvětlení tohoto jevu, ale v této situaci mu nezbylo nic jiného, než se hádat se svým vlastním výplodem fantazie.
Podíval se zasněně na Monicu a přál si, aby to nebyla jen iluze.
Oči se mu začali opět zavírat.
"Miluju tě," uslyšel předtím. Než se propadl do říše snů.

"Jak mu je?" zajímala se Roxanne.
"Probudil se. Měl halucinace, což se dalo očekávat…jó a viděl Monicu."

"Brumbále, Brumbále!" vtrhl do kanceláře ředitele školy bystrozor Moody.
"Potter vyskočil z okna!" vyjekl.
Albus k němu s trhnutím zvedl pohled.
"A kde je teď?" zajímal se.
"Přemístil se. Je pryč!"
"Klid Alastore! Sedni si a všechno mi to vysvětli."

Když se znovu probudil, cítil už se o mnoho lépe. Pokoj, ve kterém ležel mu připadal takový…celistvější, bezpečnější a ne tak pomíjivý. Byl to pokoj pro hosty v letním sídle Blacků.
Co se mu vůbec stalo? Pamatoval si Grimmauldovo náměstí, Malfoye, skok z okna, poté se přemístil sem a trošku pil. A ještě něco…vybavili se mu vzpomínky na Monicu, na ten zvláštní sen. Na sen, o kterém si přál, aby se stal skutečností.
Zvedl se z postele a trošku udiveně zpozoroval, že se nedostavilo žádné motání hlavy, rozhoupaný žaludek…prostě naprosto žádná ranní kocovina. Vždyť si přece vzpomínal na to, že pil, ne?
Nezabýval se tím, že měl na sobě pouze kalhoty od pyžama a sešel dolů do obývacího pokoje. Měl v plánu si dneska dát pořádnou snídani.
Vstoupil do místnosti, kde ho postupně přivítali všichni přítomní.
Monica mezi nimi nebyla.
Tak přece jen to byl sen.
"Brý ráno," zamumlal rozmrzele.
Annien mu strčila do ruky nějaký zeleno-modrý lektvar.
"Otrávil ses, přesně nevím čím, ale nestojím o to, aby ses tu za chvíli zase zmítal v horečkách," vysvětlila na jeho nechápavý pohled.
Tak teď už chápal, proč se nedostavila kocovina. Napumpovali do něj tolik lektvarů, že by se teď mohl považovat za kompletní sklad surovin a lékárnu v jedné osobě.
Kopnul to do sebe a chystal se vyprázdnit ledničku, když se z horního patra ozval výkřik.
Annien zpozorněla, stejně jako Uregen, ostatní si toho nevšímali. Harry nechápavě pohlédl na mladou Blackovou ten hlas přece znal.
Kývnutím mu naznačila, ať se tam jde podívat a on se bleskově rozběhl po schodech nahoru.
Těsně nad nimi se zastavil a přihlížel scéně před sebou. Nedostal ze sebe ani slovo a konsternovaně zíral před sebe.
"Harry?"
Až to oslovení ho vrátilo zpět do reality.
"Monico?"
"Harry, prosím, řekni jí něco," zašeptala bledá dívka, vypadající, že se každou chvíli buď rozbrečí, nebo omdlí.
Přesunul svoji pozornost na hada, výhružně syčícího na jeho přítelkyni.
"Lucy, pusssť ji, prosssím tě!" otočil se na hada.
Zdálo se, že plaz přemýšlí o svých možnostech, ale nakonec při pohledu na ty dva, se znechucen nastalou situací odplazil pryč.
"Harry!" Vrhla se mu dívka kolem krku. Pevně ji objal. Do očí se jí drali slzy. Zabořila mu tvář do hrudi, ale on ji vzal za bradu a vášnivě políbil.
Tak přece jenom to nebyl sen.

"A pak se ozvalo "prásk" a byl pryč. Přemístil se," vykládal zrovna Moody na Grimmauldově náměstí.
"Zradil."
"Cože?" ozvalo se z davu.
"Šel za Temným pánem, pracuje pro něj," zopakoval Snape.
"To není možné," zavzlykala paní Weasleyová.
"Severusi, ale proč by to dělal?" nechápal Lupin.
"Co já vím," zasyčel jmenovaný. "Nejsem jeho chůva, psychiatr, dokonce ani poručník, či vedoucí koleje."
"Nemyslím si, že by se mohl Harry dobrovolně přidat na temnou stranu," odporovala Minerva.
"Všechno tomu napovídá. Neviděli jste, jak se chová k našim dětem a ostatním Nebelvírským?"
"A tam nahoře, předtím než vyskočil z okna se bavil s Malfoyem, ne?" přidal se Ron, který byl po velké hádce rodičů též přijat do Fénixova řádu.
"Rone, to přece nic neznamená! Za prvé je Draco na naší straně a za druhé nemůžeš vědět, o čem se tam bavili!" okřikla ho Hermiona.
"Ty snad Malfoyovi věříš? Opravdu si myslíš, že se vzepřel svýmu smrtijedskýmu tatíčkovi, jak sám říká?" zakřičel zrzek.
"To, že je pan Malfoy na naší straně mohu osobně zaručit," zchladil ho Snape. "O panu Potterovi se to ale říci nedá."
"Zřejmě budeme muset zařídit jistá bezpečností opatření," zakončil to Brumbál.

"Hej, děcka, pojďte na snídani!" objevila se ve dveřích Roxanne. Následně zrudla a začala omluvně koktat.
"J-jejda, promiňte. Možná byste měli příště zamknout," vycouvala ze dveří.
"Kde jsou?" zajímal se Uregen, když sešla zpět dolů do obýváku.
"Nasnídají se nahoře," šibalsky se usmála.

"Monico…proč…ses vrátila?" zeptal se, ale odpovědi se děsil. Nesnesl by, kdyby mu teď zase zmizela.
"Život bez tebe je na nic," usmála se. "neumím žít sama."
"Ale tam máš…rodinu a …nesmrtelnost."
"Nechci žít bez tebe…navíc…věčně."
"Ale když zůstaneš tu, nestane se zase…?" nedokončil větu.
"Myslíš ty záchvaty? Chvíle kdy nemůžu ovládnout svoji magii? Jo, bude to čím dál horší, až zemřu…ale…budu tu s tebou, s bráchou Uregenem, s Annien a užiju si legraci. V Erisedu a Dol Ögonenu je teď klid. Nuda."
Harry se smutně usmál. "Miluju tě, Nico!"
"Já tebe taky, Harry."

Harry seděl nad knížkou "Užitečná kouzla pro vypjaté a nebezpečné situace". Nehledal nic konkrétního, jen znuděně otáčel stránky a sem tam si vyzkoušel nějaké kouzlo.

Zaklínadla pro zamknutí a odemknutí dveří
Kromě jednoduchého Collortus, které se učí děti ve školách, existuje mnoho jiných komplikovanějších zaklínadel, jež mohou v případě potřeby zadržet útočníka, nebo zajistit soukromí. Nejznámější dvojicí jsou asi Calusicus, které vykouzlí na dveřích zámek. Zrušit se dá jednoduchým odemčením zámku kouzlem Alohomora a jeho následným sundáním, nebo rozbitím zámku pomocí kletby Reducto.
Méně známé kouzlo je například Oppilo. Po jeho aplikování na dveře okolí zlatě zazáří, což signalizuje, že se povedlo správně. Když se někdo dotkne zakletých dveří, odhodí ho pryč silou přiměřenou kletbě Impedimenta. Zrušit se dá POUZE kletbou Resero.

Ušklíbl se, to poslední kouzlo bylo jistě užitečná věcička.
"Harry!" ozvalo se za ním.
Přisedla si k němu Annien.
"Mají podezření! Vylepšili ochrany ústředí. Nemáme teď šanci je odposlouchávat!" vyhrkla na něj.
"Počkej!" zastavil ji. "O čem to sakra mluvíš?"
Blacková se jednou zhluboka nadechla, aby se uklidnila a až pak začala mluvit.
"Fénixův řád. Nevím, co je k tomu vedlo, ale zabezpečili si to svoje ústředí jak Alcatraz. Nemůžeme je teď odposlouchávat. Byla jsem se tam i podívat a odhaduju, že jim to tam teď chrání několik desítek kouzel. Samá bílá magie! MŮJ dům bílou magii nenávidí! A oni ji tam i přesto používají. Doufám, že to tam Brumbálovi spadne na hlavu!"
"Musím se tam vrátit."
"Cože?"
"Vrátím se a budu chtít od Brumbála, aby mě přijal do Řádu," vysvětlil.
"To je absurdní! Ten dědek tě k sobě nevezme ani náhodou. Vždyť ani nevíš, jestli tohle celý nedělali třeba kvůli tobě! Nevěří ti, Harry!"
"Ale my ty informace prostě potřebujem! Budu navenek zase ten hodný Brumbálův chlapeček. Odprosím ho, slíbím věrnost, zasypu ostatní členy haldami zlata, aby se za mě přimluvili. Navíc nade mnou bude chtít mít dohled. Vezme mě!"
"Nemyslím si," odfrkla si Annien. "Ti jeho kamarádíčci jsou v tomhle ohledu naprosto nedotknutelní*. Možná by tě vzal k sobě, ale věřit už ti nikdy nebude!"
"A co chceš jinýho dělat? Jak chceš zjistit polohu ostatních přívěšků?"
"Půjde tam Tanya."
"Tak to nepůjde," ušklíbl se Harry.
"A proč? Myslíš, že to nezvládne tak dobře jako ty?"
"Ne. To proto, že jí nevěří o nic víc než mě."
"A na to jsi přišel jak?"
"Snape slyšel můj rozhovor s tebou, o Tanye."
Annien vyvalila oči.
"Co jsme všechno říkali?"
"Že budu dál zjišťovat informace u Brumbála, že mě Nebelvír vykopl z koleje a o Tanye ses jen zmínila."
Blackový naštvaně zavrčela.
"Fajn."
"Tak se měj," rozloučil se a přemístil se na Grimmauldovo náměstí.
"Dobrej, Snape!" usmál se na svého profesora, když vešel dovnitř. S příchodem Monici v jeho životě opět vyšlo slunce.
"Ahoj, Reme!"
Vydal se po schodech nahoru do svého pokoje.
"Počkej, Harry," zadržel ho Lupin. "Pojď prosím tě do kuchyně, potřebujeme s tebou něco probrat."
Kuchyně již byla plná členů řádu a nechyběli ani Ron, Hermiona a Ginny.
Všichni tu zřejmě netrpělivě čekali na jeho příchod.
"Ano?" usmál se.
"Harry, půjdu rovnou k věci," začal Brumbál. "Někteří z členů řádu ti nevěří natolik, že jim připadá nebezpečné mít zřízené ústředí v domě, který obýváš ty."
"To se mám přestěhovat?" ušklíbl se. Nikomu jinému v místnosti to ale vtipné nepřišlo.
"Ne, Harry. Chtějí, abys vypovídal pod veritasérum," podíval se na něj vážně ředitel a Harry mu v té chvíli nevěřil ani nos mezi očima. Zřejmě to byl právě on, koho nejvíce zajímaly odpovědi na otázky.
"Harry, vždyť ti to přece nic neudělá," věnoval mu po chvíli ticha povzbuzující úsměv vlkodlak, nevěříc v Harryho zradu.
"Ne."
"Ne?" vyjeklo několik lidí zároveň.
"NE,"zopakoval důrazněji.
"Pottere, neblbněte a vypijte to veritasérum," zavrčel Moody a Snape vytáhl z kapsy flakónek s průhlednou kapalinou.
A co teď? Proběhlo Harrymu hlavou.
Snape se začal nebezpečně přibližovat.
"Počkejte, všechno vám řeknu!" zasyčel. "Ale bez veritaséra!"
"Ale Harry, vždyť ti to přece neublíží. Otázky budu pokládat já a nebude to nic osobního. Jen pár nevyhnutelných. Přece by jsi nechtěl, aby to vypadalo, že jsi na špatné straně," usmál se na něj vlídně Brumbál.
"Ani náhodou!" zavrčel. "A vy se mě nedotýkejte, Snape!"
"Pottere, nedělejte drahoty," okřikl ho ledově profesor.
Harry už neměl kam couvat. Byl úplně přitisknutý ke zdi a ten prašivý netopýr se k němu stále přibližoval.
"Sakra, Snape! Víte klik je tam dole pod školou peněz?" zasyčel na něj tiše, že ho slyšeli jen ti, co stáli jenom blízko u něj.
"Umíte si vůbec představit, co byste mohl dělat s těmi litry baziliškova jedu? Hektolitry jeho krve? Tím jedem byste mohl otrávit celé Bradavice a ještě by vám zbylo na sebevraždu!
Baziliščích zubů je tam tolik, že byste si s nimi mohl míchat kávu. Z jeho šupin byste si postavil hrad!" nabízel Harry a Snape před ním se zasekl. Nějakou dobu o tom přemýšlel, ale pak se začal zase přibližovat k Potterovi.
"A vy to všechno takhle zahodíte?"
"Remusi," otočil se na vlkodlaka. "S tolika penězi by sis mohl pořídit knih, kolik jich jen znáš, hábitů, že bys mohl mít na sobě každý den v roce jiný. Koupil by sis naprosto cokoliv, majetek, vliv, ženy. Kdo by urážel za vlkodlactví ministra kouzel, nebo nejbohatšího muže Anglie? Sira Remuse Lupina?" Na konci už jeho projev zněl spíš jako syčení, tolik podobné tomu, když něco nabízel Voldemort.
"Harry…já-" nic jiného ze sebe vlkodlak nedostal.
"Dungu," přitáhl si k sobě Harry obchodníka.
"Stačí jen malinkatá laskavost," mluvil tak tiše, že ho nikdo jiný neměl šanci zaslechnout.
"Pomoc mi a budeš mít tolik peněz, že se v nich budeš topit! Už žádné podlézání těm nejbohatším nejvýznamnějším obchodníkům, staneš se jedním z nich! Představ si to!
Hábitů jak profesionální model, už žádnej chlast ve smradlavejch butikách! Jen ty nejlepší restaurace s kvalitní obsluhou. Žádné zhnusené pohledy od lidí, kolem kterých projdeš na ulici. Jenom mě odtud dostaň!"
Dungovi div netekli sliny, ale Harrymu došlo, že tudy cesta prostě nevede. Tenhle budižkničemu ho odtud celého nedostane. Bude muset přikročit k násilnějším metodám.
"Fajn, všichni tu jste zřejmě hrozně bohatí a máte všechno na co jen pomyslíte, ale některým z vás asi chybí dostatečná publicita, že Moody? Váš rodinný život je jistě velice zajímavé téma, nemyslíte? Akorát vhodné do novin, ne? A když ho ještě k tomu novinám poskytne samotný Harry Potter. Co budou lidé říkat na vaše dvě dcer-"
"Tak dost!" křikl Moody. "Veritasérum!"
Snape ho čapl za ruku, ale byl okamžitě odhozen Haryho kouzlem na protější zeď.
"Říkal jsem, že na mě nemáte sahat!" sykl Potter.
Bohužel se teď neměl jak odtud dostat. Dveře do chodby byli na druhé straně místnosti.
"Přece byste neútočili na jednoho v přesile, ne?" falešně se usmál nepřesvědčivě Harry.
Vyletělo na něj několik prvních kleteb. Bez větších obtíží je vykryl, ale už na něj letělo plno dalších.
"Fajn, plán bojovat se zamítá, nahrazuje ho plán ÚTĚK!"
Trhnul hlavou a plameny mu utvořili cestu ke dveřím mezi členy řádu. Ti začali hnedka hasit oheň i sebe a Harry mezitím proběhl kuchyni.
"Sova mě vždycky najde, kdyby sis to rozmyslel," zasyčel, když probíhal kolem Mundunguse.
Vyběhl ven a bleskově zabouchl dveře.
Udržet dostatečně vysoké plameny pod takovým náporem vody z hůlek členů řádu, bylo hrozně vyčerpávající. Ještě stále ale nebylo po všem. To, že zavřel dveře znamenalo, že plameny zmizely, protože je nedokázal udržet, pokud se na ně nedíval.
"Colloportus! Clausicus! Oppilo!" zakouzli na dveře. Z toho dvě byla kouzla, která se před několika hodinami naučil.
"Balit!" rozkázal, když doběhl do třetího patra do svého pokoje.
Bylo to zvláštní. Akorát se tu stačil pořádně zabydlet a už odtud utíká. Jediným mávnutím hůlky si zmenšil kufr a schoval do kapsy.
Vyběhl na chodbu. Na schodech slyšel početné kroky od kouzelníků, co se sem hrnuli z přízemí.
Přemýšlel, jak utéct. Hlavním chodem to nepůjde, od toho mu teď odřízli cestu. V chodbě se objevili první členové řádu. Zapadl do dveří vedle svého už bývalého pokoje.
Jak se odtud teď sakra dostat? Mohl by vyskočit z okna.
Podíval se ven, okna z tohoto pokoje vedli na jakýsi malý dvorek domu. Tam pravděpodobně sahala stále bariéra proti přemisťování. Nemohl riskovat. Co kdyby tu opravdu byla a on se rozplácl místo přemístění na zemi? Musel zpět do svého pokoje.
Napadlo ho, že měl prostě zdrhnout, když měl šanci a ponechat tu svoje věci vlastnímu osudu. Jenže mohl tu nechat všechny ty knihy, Pobertův plánek, nebo neviditelný plášť od otce? Sice měl ještě jeden, který dostal jako dědic Nebelvíra, ale i ten starší byl užitečný. Prostě nemohl všechny ty vzpomínky jen tak zahodit.
Pokud se odtud chtěl dostat, musel hlavně vypadnout z tohoto pokoje. Lehce pootevřel dveře na chodbu a vystrčil hlavu ven. Do jeho pokoje, odkud si před chvíli vzal všechny svoje věci se teď hrnulo několik členů řádu. Takže tudy to nepůjde.
Stočil pohled na schodiště. Kdyby se dostal do čtvrtého patra, mohl by zase vyskočit, jako minule u Klofana.
Protáhl se tedy dveřmi a tiše se plížil ke schodům. Byl od nich asi pět metrů a modlil se, aby nikoho z kouzelníků, koukajících a prohledávajících jeho pokoj nenapadlo se otočit.
Už jen tři metry.
"Není tady!" zakřičel někdo.
Všichni se rázem otočili o sto osmdesát stupňů.
"Jejda…ahoj," usmál se překvapeně Harry a jedním skokem byl u schodů.
"Chyťte ho!"
Hned za ním vyletěli snad dvě desítky kouzel.
Praštil sebou na zem, čímž se valné většině z nich vyhnul a zároveň vyčaroval nejsilnější štít, na který se momentálně zmohl. Přesto ho jedna kletba trefila do nohy. Bolestně zavyl a skácel se na zem.
Pokusil se znovu vyčarovat ohnivou bariéru, ale ve vzduchu zapraskalo jen několik málo jiskřiček.
Potřeboval se na to dost soustředit a to s krvácející nohou ohnutou do směšného úhlu prostě nešlo.
Odpovědí na jeho chabý pokus o útok byla další salva kleteb.
Začal se proklínat, že nepoužil metomorfágství a neztratil se prostě někde v davu.
Jen stěží všechny kletby zablokoval vyčerpávajícím štítem. Zbývalo pouze jediné východisko, černá magie.
"Lutum!" zasyčel.
Fénixové vědomi si jeho stavu, nevidíc žádné účinky kletby se rozhodli, že si pro něj prostě dojdou a odložili hůlky.
Najednou, se všichni za pomyslnou hranicí asi tři metry od Harryho začali "bořit" do podlahy.
Zapadali skrz dřevo dolů, jako by tam byl místo pevné země tekutý písek. Házeli sebou, křičeli, ale nic z toho nezpomalilo tekutý písek pod nimi.
"Evanesco!" křikl někdo a bleskově zapadl do písku až po bradu.
"Pulírexo!" "Finite incantem!"
S každým kouzlem, jako by se na ně seshora přilévalo stále více a více písku.
Harry se ušklíbl při pohledu na Tonksovou, které už koukali nad podlahou jenom oči.
Některým členům řádu ale jejich uvěznění nepřekáželo v útocích na Harryho.
"Confundo!" Sesílali na něj spoustu kouzel, jako třeba matoucí.
"Mdloby na tebe!" Naprosto jednoduché.
"Rictumsempra!" Pro děti z prvního ročníku.
"Tarantalegra!" I naprosto groteskní.
Harry byl nucen vyčarovat hned několik odlišných štítu za sebou. Měl pocit, že by teď mohl klidně usnout ve stoje uprostřed boje, pokud by byl tedy schopný se postavit.
Zhluboka se nadechl a postavil se na jednu nohu, přičemž téměř visel zapřený na zábradlí, netrvalo dlouho a už zase seděl na zemi. Motala se mu hlava z té bolesti, bylo to horší jak cruciatus.
Chtěl se nějak vyšplhat nahoru po schodech, protože jistě v dolních patrech zůstali ještě nějací členové řádu.
Nutně potřeboval "dobýt" magickou energii. Taky by se hodil posilňující lektvar a neposlední řadě něco proti bolesti.
Zahrabal ve svém bezedném váčku, ale našel pouze nějaké omamné látky od Annien, prý, kdyby chtěl vyřadit někoho z boje a hrál by si při tom třeba na číšníka. Přemýšlel, co by to s ním asi udělalo.
"Tonksová!" vykřikl někdo a to ho vytrhlo ze zamyšlení.
S povzdechem zjistil, že bystrozorka už v písku zmizela úplně. Moody, až po krk ponořený v podlaze vypadal, že by Harryho nejraději stáhl z kůže, kdyby mu to však ruku s hůlkou nespolklo taky.
To ale nevěděl, že Tonksová se právě teď propadla o patro níž a nebude jí jistě trvat dlouho než zmobilizuje zbytek řádu z ústředí a ti se na něj okamžitě vrhnou.
Neměl na vybranou. Kopnul do sebe lektvar a čekal až se dostaví účinky. Po chvíli s potěšením pocítil, jak z něj bolest začíná opadat. Vlastně celá tahle situace byla tak trochu vtipná. Jeho noha v tak neuvěřitelném úhlu, hlavy bez těl vyčuhující z podlahy… Skoro jako míče na famfrpál, jen je vzít a strefit s nimi někoho do břicha. Zasmál se.
Musel vynaložit opravdu všechno úsilí, aby si dokázal srovnat v hlavě, kde to vlastně je. Svitlo mu. Musí se dostat nahoru po těch schodech.
Možná by třeba nemusel chodit o patro výš, ale vrátit se zpět do svého pokoje, jenže to by se musel dostat přes to bláto. A to by šlo jediným způsobem…přeletět. Znovu se krátce zasmál.
Z podlahy už koukalo jen pár hlav, včetně té Moodyho. Všichni na něj teď pohlíželi jak na šílence.
Vyplázl na bystrozora jazyk a pokusil se zvednout. Zraněná noha se mu podlomila. To, že necítil bolest zřejmě neznamenalo, že jeho noha funguje. Zvedl se znovu a opět spadl zpět na schody. Jeho drogou otupělý mozek nedokázal pochopit, proč mu to sakra nejde?
No, zřejmě na ní opravdu stát nemohl a tak začal skákat po jedné do patra. Bylo to skoro jako skákat panáka.
Uslyšel za sebou spěšné kroky. Nechtěl, aby ho dohnali, ještě s větší vervou skákal stále výš a víš.
Nad schodištěm se zastavil.
První postava se objevila na schodech v jeho zorném poli.
"Upír," pronesl, načež se ušklíbl a vytáhl hůlku.
Musel uznat, že má ten lektvar docela sílu. Mává na něj Snape a naznačuje mu zamilovaná gesta doopravdy, nebo to vidí jen on? A opravdu za ním běží růžová panda?
"Immobilis!" vyslovil a mávl hůlkou směrem ke schodišti. Z toho se rázem stala dlouhá ledová skluzavka a Harry to s výrazem šíleného vraha pozoroval. Všichni na ledu popadali jak kuželky a rychle klouzali zpátky dolů.
Připadalo mu to legrační, možná by se taky mohl sklouznout… Už si chtěl tu skluzavku vyzkoušet, když ho vyrušil něčí hlas.
"Pottere?"
Nechápavě se otočil a zvědavě pohlédl na blonďáka za sebou.
Malfoy si ho zmateně prohlížel.
"Pottere…ech…jsi při smyslech?"
Na Harrym nebylo poznat, jestli Draca vůbec zaregistroval, ale ano, slyšel, že k němu mluví, jenže proč sakra tak divně mumlal.
"Nech…š ml…vit ang…ky?" utrhl se na něj Harry. Nějak špatně se mu artikulovalo.
Malfoy vypadal nechápavě.
"Sakra, Pottere, proč já se tu s tebou sakra zdržuju, když už nedokážeš ani VY-SLO-VO-VAT?" zdůraznil poslední slovo.
"Vyslovovat?" zopakoval Harry jediné slovo, které do Draca pochytil.
"TY MI NE-RO-ZU-MÍŠ?" slabikoval Malfoy.
Potter se ale nezmohl na nic než jen na zakroucení hlavou.
"Neská…ej," zamumlal při pohledu na blonďáka.
"Pottere, vzpamatuj se!" zasyčel a pořádně s ním zatřásl.
Harrymu jako by na chvíli svitlo a jeho racionální část se vzpamatoval.
"Co to děláš, Malfoy?" vyjekl a odtrhl se od něj.
Jmenovaný se na něj podíval jak na blázna.
"Spíš, co děláš ty, Pottere! Meleš mi tady naprostý blbiny."
"Cože? A dej pryč ty motýli!" zasyčel podrážděně.
Malfoy se otočil o tři sta šedesát stupňů.
"Motýli?" zopakoval z povytaženým obočím. "Žádní tu nejsou!"
"Ale jo. A nechceš se na chvíli zastavit?"
"Cože? Už zase mluvíš z cesty."
Harry zatřepal hlavou, už zase to na něj lezlo.
"Uh..ď mě!" zavrčel.
"Co?"
"Dě…ej bo..chni mě!"
Malfoy vyvalil oči, ale pak se rozpřáhl a pořádně Harrymu vrazil.
Ten kdyby nestál zády ke zdi tak by spadl na zem.
Bohužel, když neviděl kolem sebe motýlky, vrátila se i bolest v noze.
"Sakra!" zavrčel a začal skákat kolem Draca po jedné noze k pokoji, ze kterého vyskočil oknem minule.
"Kam jdeš?" křikl blonďák.
"Pryč!" odsekl Harry a otevřel dveře.
"Dělejte! Rychle! Nemá kam utéct!" uslyšel Draco a otočil se ke schodům, které mezitím někdo kouzlem rozmrazil a už se sem zase hrnula snad desítka kouzelníků.
Harry se mezitím dobelhal až k oknu. Jenže obraz se mu před očima nějak rozplýval.
"Sakra, kde je ta klika?" mrmlal si pro sebe, zatím co se ji snažil nahmatat. Pořád se nemohl strefit.
"Malfoyi, kde je?" zaječel něčí hlas.
"Kdo?" Draco zněl už naprosto hystericky. Vůbec nic nechápal.
"Potter."
Malfoy vyvalil oči.
"Potter?"
"JO!"
"Ale proč-"
"TAK KDE JE?"
"Eee…šel tam," ukázal Malfoy na opačné dveře.
První tam vtrhl Moody, ale pokoj byl naprázdno prázdný.
"Tam není!" osočil se na Draca Snape.
Ten se splašeně podíval kolem sebe.
"Tak támhle!" zaječel.
Vtrhli do dalšího pokoje.
"Není tu!" křikl někdo zevnitř.
"TAM TAKY NENÍ!" zasyčel nějaký člen Malfoyovi přímo do obličeje. "Ty s ním spolupracuješ!"
"Ne, to ne! Jen jsem se spletl!" A omdlel. Jen tak, z ničeho nic.
"Sakra! Prohledejte to tu."

Harry marně bojoval s tím oknem, podlamovala se mu kolena, bolela ho tvář od toho nesnesitelného úsměvu, kterého se nemohl zbavit, a tak se prostě nahnul a udeřil do okna tak, že se rozletělo na mnoho kousků a on vypadl ven.
Co že to chtěl vlastně udělat? Vždyť on lítá.
Najednou ucítil, jak
ho někdo pevně chytl za ruku a vytáhl zpět do domu.
"Ne! Já-ne," mumlal nesouvisle.
"Nevím, jakou hru tady hrajete, Pottere. Ale nehodlám vás nechat se zabít."
Cítil, jak mu někdo přehodil něco teplého kolem ramen a pak už jen pocit přemisťování za pomoci přenášedla.


*Nedotknutelní - neúplatní (viz. gangsterský slovník) :D
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lisa | 25. října 2010 v 17:56 | Reagovat

Tak to bylo prostě, úžasný, nádherný, božský a já jsem z toho na větvi :D No vážně, neuvěřitelně vtipná kapča a MONICA , jeee :D, a ten konečný útěk, to jsem myslea, že umřu smíchy :D Malfoy, noo tak to nevím jestli omdlel schválně, ale každopádně ho začínám mít v lásce :D Ten kdo ho zachránil, tipuju to na Snapea, protože kdo jiný by mu vykal, možná ještě Moody, ale, ten by ho určo nezachraňoval :D OMG, jsem neuvěřitelně natěšená na další kapču, prosim prosiim, co nejdříív :-)

2 Aria | Web | 25. října 2010 v 19:21 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!! Takhle to utnout! Skvělá kapitola! Už se nemůžu dočkat další. Doufám, že to nebude dlouho trvat a přidáš rychle další kapitolu. :-)

3 Kejhy | 25. října 2010 v 20:17 | Reagovat

Zase v tom nejlepši a zase u skoku z okna... Chjo to snad děláš naschvál, jinak moc povedenej dílek, ta dlouhá pauzabyla sice strašná, ale to čekání za to stálo. Hlavně nadopovanej Harry :D ten neměl chybu :D

4 Dean | 25. října 2010 v 21:15 | Reagovat

Si my spríjemnila tento ťažký upršaný deň krásnou kapitolkou. Už som sa bál, že Monika sa nevráti ale urobila si dobre, že je späť. Harry ako chcel uplatiť Remusa, Snape a Mundugusa bol dobrý a konečne odišiel z rádu:) Čo dodať len tak daľej.

5 Zulík | 25. října 2010 v 23:08 | Reagovat

Waw-Moodi alebo Snap?
Všetci sú úplne mimo ohladne Heriho a mne sa to sakra páči.Ale som zvedavá k akým záverom prídu ked sa Heri neobjaví ako očakávajú u Voldemorta.

6 Teríík | 26. října 2010 v 15:10 | Reagovat

Jéé.. náádhera.. už teď se těšim na další.. to čekání mě ubíjelo ale stálo to za to.. =))..

7 Zdeňka | Web | 26. října 2010 v 19:06 | Reagovat

OMG!!! Zase! Proč? :O :D
Já jen doufám, že další kapitolka bude co nejdřív... ;) Ó prosím!
Mimochodem je to BOŽÍ!!!♥♥♥♥♥ Jsem ráda, že je Monica zpět.

8 Lucas | 3. listopadu 2010 v 10:01 | Reagovat

Skvelá kapitolka táto poviedka je jedinečná a úžasná :)

9 la4i | 19. prosince 2010 v 13:23 | Reagovat

uplne uzasny kdybude dalsi kapitolka?

10 Nemesis | 20. prosince 2010 v 22:24 | Reagovat

[9]: Uvidíš :D

11 Ellis Ginn | 29. prosince 2010 v 20:02 | Reagovat

Krásný :) už se těším na kapču, doufám že bude brzy, alespoň si tak krátím čas že si to přečtu znova... xD

12 Charli | Web | 31. prosince 2010 v 18:20 | Reagovat

Vážně skvělý, ale další kapča by taky fakt bodla... :D Krásně píšeš

13 MagicLilith | Web | 9. září 2011 v 0:35 | Reagovat

To je na mne moc !

14 SmartííQq | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:46 | Reagovat

very good:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.