9. Jeskyně hadů (2/2) PU

16. listopadu 2010 v 18:49 | Nemesis
Druhá část 9. kapitoly.

9. kapitola
2. část
Jeskyně hadů

"Všichni sem," zasyčel Snape a okamžitě se kolem něj seskupili členové jeho koleje.
"Pro začátek…kde je pan Flint?" zajímal si, když ho mezi Zmijozely nikde neviděl.
"Bolela ho hlava, pane, šel spát," odvětil znuděně Montague.
"Dejte mu tohle," vytáhl Snape tmavě modrý lektvar.
"Už dostal," ozval se hlas odněkud zezadu. Všichni se otočili na černovlasou dívku sedící v křesle s tlustou knihou na klíně.
"Slečno Avery, není slušné postavit se v přítomnosti profesora?" nadhodil Snape nabručeně.
"Řekla bych, že je," ušklíbla se dívka. "A co v přítomnosti strýčka?"
Lektvarista jen něco naštvaně zavrčel a přestal si dívky všímat.
"Co mu dala slečna Avery za lektvar?" otočil se na Montagua. Ten v odpověď jen pokrčil rameny.
"Co jste mu dala za lektvar, slečno?" procedil mezi zuby.
"Proti bolesti hlavy a na bezesný spánek," odvětila nezaujatě, nevšímajíc si překvapeného pohledu svého kolejního ředitele.
"Víte, že se nemají tyto dva lektvary smíchávat, slečno?" zasyčel.
"Samozřejmě, může dojít k psychické i fyzické závislosti na nich," odvětila bez nejmenší známky zájmu.
Po delší době ticha zvedla hlavu a upřela pohled na Snapea. Ten povytáhl obočí.
Ušklíbla se.
"Myslím, že po jednom podání se Marcus závislým na nich nestane, a i kdyby ano…" nechala větu nedokončenou.
"Ještě si promluvíme slečno, ale teď…přibylo vám tu několik nových spolužáků. Doufám, že prefekti budou tak ochotni a pomohou prvákům se vším, co bude bezpodmínečně nutné. Také očekávám, že jim vysvětlí chod koleje, školní řád a provedou je hradem, případně odvedou na jejich první hodiny. Také se někdo jistě ujme vašeho nového spolužáka pana Shadowa, který bude navštěvovat šestý ročník. Rozvrhy hodin dostanete všichni zítra u snídaně.
Kapitánem famfrpálového týmu je i nadále pan Marcus Flint, který by mohl být v případě nutnosti zastoupen panem Montaguem.
Doufám, že je všechno jasné. Novou primuskou je slečna Avery, prefekty jsou pan Nott a slečna Parkinsonová. Kdyby jste něco potřebovali přímo ode mě, víte kde mě najít," s tím se otočil a odešel pryč.
Alexander se podíval na Clarissu Avery, černovlasou primusku, ke které se nahrnul houf studentů z prvních ročníků a křičeli na ni jeden před druhého.
"Zmlkněte," zasyčela nebezpečně a varovně vytáhla hůlku z kapsy. Rázem bylo ticho.
"Všichni prváci, co chtějí něco vědět, pojďte sem, sedněte si a JEDEN PO DRUHÉM se budete ptát, chápete to?" pohlédla varovně na prváky, kteří se usadili na zemi kolem jejího křesla.
"Parkinsonová, Theodore," otočila se na dva prefekty. "Pojďte taky!"
Pak stočila pohled na Alexandera. "Ty jsi ten novej, že jo? Sedni si k nim," hodila pohrdavým pohledem na prváky.
Alex se zamračil. Nebude před ní sedět na zemí, jak "nějakej malej parchant" a zaujal křeslo hned vedle ní.
"Myslím, že jsem to řekla dost jasně," zasyčela na něj.
Pohodlněni se usadil. "Nešel jsem do Zmijozelu proto, aby mi tu někdo poroučel," odsekl chladně.
"Jsem primuska," ušklíbla se Clarissa. "Můžu ti strhnout body, napařit školní trest, poslat do Zapovězeného lesa za úplňku sbírat kytičky," ušklíbla se.
"Můžu tě vzít s sebou, o úplňku je v lese krásně…hlavně ve dvou."
Dívka se zamračila.
"Clarissa Avery," představila se a natáhla k němu ruku.
"Alexander Shadow," potřásl si s ní.
"Fajn, seď si klidně tady," nechala ho být. "Parkinsonová si může sednout Theodorovi na klín, ne?"
"Nemám jí rád," odsekl Nott a vyčaroval si další křeslo. Všichni se konečně usadili.
"Budiž. Takže otázky?" otočila se na prvního ze studentů.
"Možná by ses nám mohl představit?" podívala se na zrzavého kluka Pansy s milým úsměvem na tváři.
Alexander s Clarissou na ni svorně hodili naštvaný pohled. Ani jeden z nich tu nehodlal zůstat déle, než bylo nutné. Když se otočili zpět od Pansy, hodili ještě varovný pohled na sebe navzájem.
"Vy jste dvojka," zašklebil se Theodore Nott.
"Zřejmě už jsi zapomněl, jak jsi skončil minule, když jsi mě naštval, co?" zavrčela Clarissa a Nott okamžitě zmlknul.
"Fajn. Tak jak se jmenuješ?" stočila pohled na zrzavého prváka.
"John T-Toren," zakoktal vyděšeně.
"Hmm…a nějaký otázky?"
"Kde budeme spát?"
Znuděně ukázala na jeden tunel vedoucí z jeskyně. "Támhletou chodbou. Asi po deseti metrech se rozvětvuje, holky doprava, kluci doleva, tam máte svoje kufry, pokoje si rozeberte sami. Další?"
"Melanie Zabini."
"Ty jsi sestra toho užvaněnýho pošuka?" nadhodila Clarissa.
"Můj bratr je Blaise. Blaise Zabini. A ano, je to pošuk," zasmála se malá černovlasá čarodějka.
"Dobře, otázky?"…

Alexander měl pocit, že už tu sedí nejméně hodinu. Pansy i Clarissa dávno spali a Theodore klimbal nad nějakou knížkou. Většina prváků si polehala na koberci před krby, ale někteří měli stále další a další dotěrné otázky.
"A co se stane když půjdu po večerce ven ze společensky?"
"Co žije v tom Zapovězeném lese?"
"Jak vypadá ten moták Filch?"
"Kdy bude první famfrpálový zápas?"
Harry zamžoural na malou černovlasou prvačku, která byla snad ze všem nejotravnější.
"Sakra, jak že ty se jmenuješ?" zasyčel rozzuřeně.
Vyděšeně sklapla.
"Já jsem Melanie-"
"Melanie Zabini, jo už vím," přerušil ji. "JDI SPÁT!"
"Cože? Ale já se ještě chtě-"
"ZMLKNI A SPI! Víš kde máte ložnice, ne?"
"To jo, ale všichni spí tady," podívala se po svých nových kamarádech.
"Ježiši, mě je to jedno! Ustel si klidně na famfrpálovým hřišti, ale dej pokoj a SPI!"
Melanie vypadal chvíli dost vyděšeně, ale pak se šťastně usmála.
"Mám tě ráda, Sašo!" a lehla si k němu do klína, přičemž se mu opřela hlavou o hrudník.
Chtěl protestovat, ale nakonec si to rozmyslel.
"To komolení cizích jmen máte asi v rodině," odfrkl si. "Sašo, Sašo…proč zrovna Sašo?"
"Vidím, že sis našel kamarádku," uslyšel.
Zvedl hlavu a podíval se na Notta, který se pobaveně usmíval.
"Asi jsem tě svým rozhovorem probudil, co?" ušklíbl se Alex.
"Hmm…jo," odvětil a jedním mávnutím hůlky si změnil křeslo na postel.
"Ty budeš spát tady, Theodore?"
"Jo, nemohl bych vás tu nechat samotný a říkej mi třeba Theo, je to kratší."
Alexander přikývl, vyčaroval si deku a už se chystal shodit tu malou potvoru, když si to rozmyslel. Vždyť byla docela roztomilá. Nakonec přikryl sebe i Melanie, přičemž se Nott znova zasmál.
"Dobrou noc, Theo," s čímž hůlkou zhasnul všechny pochodně osvětlující jeskyni.
"Dobrou, Sašo!"

Hradní hodiny odbili druhou hodinu v noci a kolejní ředitel Zmijozelu se vydal do sklepení po každonoční prohlídce hradu. Vždycky chodil kolem vchodu do Nebelvírské klubovny a i dnes se mu povedlo načapat dva nenapravitelné Nebelvíri na chodbě po večerce.
Zuřivě se líbali ležíc na podlaze pod obrazem nějaké vdovy, který je naštvaně pozorovala.
Ušklíbl se. Dva týdny trestu s Filchem je to snad odnaučí.
Došel až k brnění, které strážilo hlavní vchod do Zmijozelské společensky. Samozřejmě těch vchodů bylo po hradě více, hlavně ve sklepení.
Prošel tunelem až do velké jeskyně, kde bylo zhasnuto. Vlastně to vůbec jeskyně nebyla, celé to byla jen iluze, pouze normální místnost a mnoho kouzel.
Čekal, že tu nikoho spát nenajde, možná jeden zamilovaný pár, ale rozhodně ne celý první ročník, dva prefekty, primusku a toho nováčka Shadowa.
Na zemi na dekách, které jim zřejmě vyčarovali jejich starší spolužáci leželi rozeseti prváci. Různě přes sebe, dělajíc si polštáře z ostatních.
Nad na posteli spal Theodore Nott, hlavu na nějaké knize, na křeslech Pansy a Clarissa Avery. Ta byla opřená o rameno Alexandera, který se dělil o křeslo s černovlasou prvačkou.
Samozřejmě, že jí Snape znal, byla to ta malá Zabiniho sestra. Jelikož se znal s jejími rodiči, měl tu čest ji poznat už dřív a měl o ní jasný názor, naprosto otravná malá manipulátorka. Vždycky dostala to, co chtěla a těm jejím velkým černý kukadlům jen málokdo odolal.
Měl chuť se Shadowovi zlomyslně zasmát, teď už se jí nezbaví.
Zakroutil nad celým tím pohledem hlavu. Tohle, že jsou jeho Zmijozelové? A zrovna taková divná skupinka?
Nečekal by, že zrovna ke Clarisse bude přitisknutých několik prvaček, ta holka uměla takovéhle děti rozbrečet i jedním pohledem. Pansy ano, ta měla odjakživa sklony k rozmazlování malých dětí, ale Theodore, tichý, lstivý Zmijozel, který už se Clarissou pokusili nejednou navzájem zabít?
No, tak ho napadlo, že se mu ta morálka začíná nějak hroutit.
Nechal je spát a sám se vydal do svého kabinetu vymýšlet první testy, kterými se rozhodl přivítat studenty po prázdninách. Možná to bude chtít i nějakou whisky, aby zapil žal.

"CO SE TADY SAKRA DĚJE?" vyletěl ze svojí ložnice nasupený Malfoy pouze v zeleno-stříbrném županu.
Když spatřil tu pohromu, zůstal zděšeně stát.
V křeslech spali čtyři jeho spolužáci a kolem nich běhala a pokřikovala banda prváků. Po Dracově příchode všichni ztichli.
"Co se tady děje?" zopakoval. "Vždyť je šest hodin ráno!"
"On krvácí," předstoupila před blonďáka pečlivě učesaná dívka s chladnou maskou na tváři, kterou mu chvílemi připomněla až sebe samotného. V očích se jí ale zračil strach.
"Kdo?" zavrčel Malfoy naštvaně a měl chuť ty děcka spráskat, kvůli tomu, že ho vzbudili jen pro tohle.
"Saša," ozvalo se v davu.
"Saša? Cože? Kdo je Saša?" zasyčel Draco, už mu docházela trpělivost.
"Támhleten," ukázala dívka, která promluvila jako první, na fialovláska, který ještě spal i s Melanie na sobě.
"Ježíši, tak ho vzbuďte, ne? Ale potichu!" zasyčel a odešel. Zřejmě ještě dospat.
"Melanie, vzbuď se," zatřásl někdo s černovlasou dívkou, ta jenom něco zamručela a lépe se uvelebila na Alexově hrudi.
"MELANIE, vstávej!"
"Ne, já nechci, ještě ne," zamumlala a spala dál.
"Sašo! SAŠO! Sašo!"
Ale následovala obdobná reakce.
Malfoy, který už se konečně oblékl do hábitu se vrátil a přešel k Alexanderovi.
Zakroutil nad tím hlavou. Jak můžou ty čtyři ještě spát, když je kolem nich takový povyk?
Nijak ohleduplně zvedl Melanii, nebo jak jí říkali do náručí a položil jí do klína spící Pansy.
"Héj, Alexandere, vstávej!" zavrčel a pořádně zacloumal s mladíkem.
"SHADOWE!"
Jmenovaný rozlepil jedno oko a podíval se na Malfoye. Při tom pohledu ihned vyskočil do sedu, přičemž bolestně sykl, když se opřel o záda.
"Co je?" zasyčel podrážděně.
"Co je?" zopakoval Draco naštvaně. "Krvácíš!"
"Blbost," zabručel Alex a zvedl se z křesla. Málem se mu zatmělo před očima.
"Jo, docela to i bolí," poznamenal a podíval se na křeslo, ušpiněné od krve.
"Vyčistíš, to, že jo?" zamumlal směrem k blonďákovi, přičemž se loudal do koupelny. Pak se zarazil.
"Kde je-" začal, ale právě probuzená Melanie ho dohnala.
"Támhle je koupelna. Můžu jít s tebou, že jo?" usmála se a ukázala do jedné z chodeb.
"Ne," zavrčel Alexander.
"Ne?"
"Ne, to rozhodně ne," odsekl a vydal se tím směrem, ale dívka ho doběhla.
"Když nemůžu jít s tebou, tak já teda zajdu za profesorem Snapem, aby ti pomohl on, jo?"
Vyvalil oči. "Na vydírání jsi trošku moc malá, ne?" zavrčel.
"Jsem předčasně vyspělá," usmála se samolibě.
"Jo, jsi předčasně vyspělá Mrzimorka. Neznám nikoho jiného, kdo by chtěl pořád tak pomáhat jako ty," usmál se sladce a Melanie zrudla.
"Jdu za Snapem!" vydala se k chodbě ven ze společensky.
"Ne, pojď se mnou," vyhrkl Alex.
"Smůla, svoji šanci jsi promarnil, nechci jít za tebou, ale za Snapem!"
"Fajn, jsem rád, že sis našla někoho jiného, kdo bude POTŘEBOVAT tvoji pomoc," odsekl a otočil se k ní zády.
Chvíli bylo ticho, všichni ostatní prváci je zvědavě poslouchali.
"Počkej, rozmyslela jsem si to!" vyjekla Melanie, rozběhla se k němu a oba zmizeli v chlapeckých umývárnách.
"Myslím, že by si Zabini měl svoji sestru lépe hlídat," zašklebil se Malfoy.
"Naprosto souhlasím," zahihňala se Pansy, kterou ten hlasitý rozhovor vzbudil. Poté její pohled padl na krví zamazané křeslo.
"C-co se tu stalo?" vyděsila se.
"Máš to vyčistit," vyprskl Malfoy naštvaně při vzpomínce, že to Alexander "nařídil" vyčistit jemu.
Pansy ho sjela nechápavým pohledem, ale pak pokrčila rameny a vytáhla hůlku.
"Pulírexo!" Načež bylo křeslo zase jako nové.

Mezitím v koupelně si Alex sundal hábit, v kterém usnul a potom i košili, pod kterou měl hrudník omotaný bílým obvazem.
"Co se ti stalo?" zajímala se Melanie a pohodlně se usadila na židličce před zrcadlem.
"Řeknu ti to a ty s tím hned půjdeš za Snapem, že jo?" odsekl a postupně si začal obvaz nasáklý krví obmotávat.
"Nepůjdu, slibuju."
"Nevěřím."
"Sašo, slibuju, že se nikdo nedozví, co se ti stalo!"
"A nedozví se ani nic z toho, co uvidíš!" sykl a obmotal si obvaz úplně, přičemž Melanie zírala s otevřenou pusou.
"Pěkný, viď?" ušklíbl se Alex a vypil další lektvar proti bolesti. Potom si to začal obmotávat nanovo čistým obvazem.
"Proč to nevyléčíš kouzli?" zajímala se Melánie a popošla blíž.
"Nejde to."
"Je to černou magií?"
"Ne."
"Tak to musí jít," zamračila se dívka.
"Bylo to dýkou, upírskou."
"Upírskou dýkou?"
"Otrávenou. Musí se to léčit…po mudlovsku."
Melanie nakrčila nos. "Bolí to?"
"Jo."
Harry si kouzlem vyčistil a vyžehlil bílou košili, do které se následně oblékl.
"I teď to bolí?"
"Ne, vzal jsem si lektvar," odvětil a podíval se na sebe do zrcadla. Načež vytáhl hřeben a začal sčesáním svých fialových vlasů.
"Víš, že když bereš víc jak dva lektvary proti bolesti denně, jsi na nich oficiálně závislý?" nadhodila.
Zastavil se. "Opravdu?"
"Samozřejmě."
"Jsi nějaká chytrá, na jedenáctiletou holku, ne?"
"Už jsem říkala, že jsem předčasně vyspělá."
"Blbost," odsekl.
"Věř si čemu chceš," zašklebila se. "Proč vlastně nosíš pořád ty rukavice?"
"Kdybych se tě dotknul bez nich…mohl bych už ti rovnou uspořádat pohřeb."
"Kecy!" odfrkla si.
"Věř si čemu chceš," napodobil Alexander její předchozí slova s úšklebkem.
"Ty jsi-" začala, ale byla přerušen ránou, jak se rozlétli dveře dokořán.
"Jdi od mojí sestry, úchyláku!" zaječel Zabini.
Alex zaraženě přestal s česáním a Melanie se otočila s povytaženým obočím na svého bratra.
Zabini se zarazil. "Vy tu nic neděláte?"
Oba svorně zakroutili hlavou.
"Tak pokračujte," začervenal se a vycouval ze dveří.

"A támhleto je největší šprtka z celý školy, Hermiona Grangerová z Nebelvíru. Ten zrzek vedle ní je Ronald Weasley a jeho sestra Ginevra." Blaise už byl zase ve svém živlu.
"Hej Alexandere," ozvalo se za ním.
"Ano, Malfoyi?"
"Možná je vhodná doba na to, abys mi začal říkat křestním jménem, nemyslíš? Jsem Draco."
"Fajn. Alexander."
"Teď koukej," ušklíbl se blonďák a přešel blíže k partičce Nebelvírských, kde se Ron zrovna otočil jeho směrem. Malfoy nahodil arogantní úsměv a chtěl jít dál, ale zrzek ho zarazil.
"Vypadni Malfoyi, kazíš tu vzduch!" vyprskl a jmenovaný se zašklebil.
"Proč ta agrese, Weasley?"
"Něco jsem ti řekl, ty peroxidová hlavo, ne?"
"A já se jen chtěl zeptat, jak se daří," ušklíbl se Draco a dodal: "Po smrti Pottera…"
"To si vypiješ ty-ty…ty…"
"Pokud mi chceš něco říct, Weasley, nemusíš mi každé slovo třikrát opakovat."
"Zabiju tě, Malfoy, zabiju tě ti Zmijozelskej hade!" s tím se vrhnul na blonďáka, který však bleskově uhnul stranou a Weasley narazil až na osobu stojící za Malfoyem.
"Týdenní trest u pana Filche, pane Weasley, za napadení profesora," zasyčel profesor Snape
"Ale, to je-"
"Dva týdny."
"Pane profesore, to je-" snažila se ho bránit Hermiona.
"Oba máte tři týdny trest a ubírám Nebelvíru za každého z vás deset bodů."
"Ale…nemůžeme být přece v mínusu, pane profesore!" zamumlala se slzami v očích Hermiona.
"Jste si tím opravdu jistá, slečno Grangerová?" ušklíbl se Snape a odkráčel do Velké síně.
Malfoy se mezitím přidal zpět k Alexovi a Zabinimu.
"Už jsem říkal, že ti zrzci jsou hrozbou pro společnost?" zašklebil se a odešel zase za někým jiným.
"Tím se Draco baví normálně?" nadhodil Alexander.
"Jo, nemine den, aby tu nebelvírskou partu neprovokoval. Ale teď, když už tu není Potter…trošku to ztrácí úroveň. Už tu není nikdo, kdo byl schopný oplácet mu urážky stejnou měrou. Tak pojď už mám hlad."

"Nazdar, Sašo," přisedl si k Alexovi Nott.
"Brý ránko, Theo," ušklíbl se Alexander.
"Ahój, Sašo," křikla na něj s úsměvem Melanie a posadila se ke svým vrstevníkům.
"Dobré ráno, Theodore, Zabini, Alexandere," kývla na ně odměřeně Clarissa a usadila se ke stolu kousek od nich.
"Dobré ráno, Sašo," usmála se na něj Pansy a došla si sednout k Dracovi.
"Jsi tu druhý den a už se na tebe usmívá nejhezčí holka z ročníku. Jak ty to, Sašo, děláš?" podivil se Blaise a pustil se do své snídaně.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karlos-sama | Web | 16. listopadu 2010 v 19:50 | Reagovat

Přečtené a i těch 10 stránek se mi zdá být nějak málo. Nejspíše to bude tím, že se to strašně dobře čte a hlavně to odcejpá, takže to člověku ani nepřijde.
Docela se těším na to, až začne ve Zmijozelu přebírat vedení a ukáže všem, že je pravý Zmijozel, i když Melanie s ním pěkně mává xD

2 Dean | 16. listopadu 2010 v 20:08 | Reagovat

Aj ja som to prečítal nejako rýchlo :) Ale vydarená kapitolka sa ti podarila. Harryho správanie my pripomína niekedy mňa samého som zvedavý ako sa to vyvinie a tá Clarrisa zaujímavá postava. :)

3 Zefa | Web | 16. listopadu 2010 v 20:15 | Reagovat

Mně to taky uběhlo nějak rychle :'(.
No, je to suprový. ♥ Dost jsem si oblíbila Melanie... xD Jsem FAKT zvědavá, co se stane v další kapitole. ;)

4 Kejhy | 16. listopadu 2010 v 20:16 | Reagovat

Skvělej díl, jak napsal Karlos tak mi to přišlo taky krátký, opravdu sem to dal během chvilky dvakrát :) Je tu úžasně čtivá povídka, jinak máš tam plno skvělích nápadů, taky se mi líbí některé charaktery postav, prostě šup sem s další dílkem :)

5 Zulík | 16. listopadu 2010 v 21:39 | Reagovat

Saša-skvelý nápad.
pačilo sa mi to s tým spaním.Dúfam že s tou závyslostou to rýchlo vyrieši.Je tak úžasný a ako upír predsa nemože byt závyslí na niečom tak jednoduchom.

6 Lisa | 16. listopadu 2010 v 22:34 | Reagovat

Moje řeč, ta krátká chvíle radosti, kdy jsem to četla utekla tak rychle! :D Ještě teď jsem s toho mimo, válela jsem se smíchy po zemi... :-D Chjoo, kdo to má vydržet do další kapčy?!, Jinak, dílek byl naprosto úžasnej, skvělej, bombovej! :-)) Strašně mě pobavila Melanie a Blaise, máš krásně zpracovaný povahy postav - úžass :D Nejvíc mě tedy zaujala Clarissa, kéž by se spolu se "Sašou" :D dali dohromady :)) Jsem natěšená na další kapitolku, prosíííím co nejdřív :-)

7 Teríík | 17. listopadu 2010 v 8:25 | Reagovat

skvělá kapitolka.. a souhlasím s ostatními.. kapitolka se zdála krátká.. i když píšeš že je to deset stránek.. =).. noo.. jednodušše.. už teď se těším na další kapču..

8 petr | 17. listopadu 2010 v 12:07 | Reagovat

huráááááááááá kapča je skvělááá

9 Vl k | 17. listopadu 2010 v 12:28 | Reagovat

no teda xD Melanii a Clarisa to je dvojka xD
úžasný xD

10 Aria | Web | 17. listopadu 2010 v 13:45 | Reagovat

Skvělá kapitola. Už se nemůžu dočkat té další. :-)

11 Glorilian | Web | 17. listopadu 2010 v 19:49 | Reagovat

Výborná povídka, skvěle čte a má spád...

12 Danrea | 24. listopadu 2010 v 18:14 | Reagovat

Pěkná kapitola, má zajímavý děj a je poutavě psaná. Těsím se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.