12. Syn zla (PU)

31. prosince 2010 v 11:10 | Nemesis
Tak a po sedmidenním čekání je tu nová kapitola. Zabrousíme trošku do černé magie a budeme se zase chvíli zabývat starými přáteli. (Ne nejstaršími xD) Další kapitola, co přidám bude z HČ, jenže nemám ani písmenko, tak to bude chtít chvíli strpení.

Přeji hodně lásky, zdraví a úspěchů do nového roku 2011.


12. kapitola
Syn zla

"Ahoj, Sašo," pozdravila ho Pansy a dala mu pusu na tvář. "Jsem ráda, že jsi přišel."
"Kéž bych mohl říct to samé," ušklíbl se a společně se vydali cestou po Bradavických pozemcích. Svítilo slunce a Alexander měl chuť zatáhnout dívku do nějakého tmavého kouta, kde by se mu, jako upírovi, vedlo o moc lépe.
"Copak se ti snad nelíbím?" povytáhla obočí a našpulila rty.
"No," sjel jí jednou rukou na zadek. "O vzhledu to asi není." Na to se zmijozelačka jen zasmála.
"Nudím tě?"
"To bych nepřišel."
"Tak potom nevidím na našem vztahu žádná negativa," ušklíbla se.
"My nějaký vztah máme?" povytáhl obočí.
"Samozřejmě, že ano," usmála se a políbila ho na rty. Téměř líně jí to oplatil.
"Nepůjdeme do Prasinek?" navrhl, když se od ní odtrhl.
"Tam přece studenti nesmí," ušklíbla se.
"Pokud nějakého potkáme, předáme ho zákonu za nedodržení školního řádu," ušklíbl se.
"V tom případě…jo, půjdem."

"Sašo, nechápu, co děláme zrovna tady u týhle…barabizny," nadhodila Pansy rozverně s pohledem upřeným na Chroptící chýši.
"Nevím…líbí se mi," odvětil Alexander a přešel, držíc se s dívkou za ruku, trošku blíž.
"Kdybys toho tolik nevypil, nelíbila by se ti."
"Já, že toho moc vypil? Vždyť mám pořád stejně peněz," zamračil se při pohledu na hrst galeonů.
"To možná pro to, že jsme utekli bez placení," zasmála se Parkinsonová a Alex se k ní po chvíli přidal.
"Pansy?" nadhodil.
"Hm?"
"Víš, že jsi hezká?" ušklíbl se. Protočila oči.
"Samozřejmě, že vím…líbím se ti?"
"Jistě," svalil ji na zem a přisál se na její rty.
"Snad mě nechceš znásilnit?" zašklebila se.
"Ne, to nechám na jindy," odvětil a začal ji hladově líbat.

Seděli vedle sebe a koukali na zapadající slunce.
"Sašo?"
"Ano?"
"Dej mi pusu." S úšklebkem políbil Pansy na tvář.
"Nuda," zamračila se dívka.
"Jo, to jo," přikývl. "Co kdyby-"
"Hej, Ha-" vyrušil je něčí výkřik. Dotyčný se zasekl. "Chtěl jsem říct…Alexi!"
Otočil a uviděl naštvaného Patricka.
"Eh…Ricku?" překvapeně povytáhl obočí. "Kdepak se tu bereš, kamaráde?"
"Har-… Alexi, ty jsi chlastal? To nemyslíš vážně! Nepamatuješ si, co jsme měli na dnešek naplánovaného?" zaječel.
"Ty ho znáš, Sašo?" zamumlala nechápavě Pansy.
"Sašo?" podivil se nad tím oslovením Patrick. "No to je jedno, ale ty teď půjdeš semnou!"
"Kazíš mi rande, Ricku," odsekl Alexander.
"To mě nezajímá, POJĎ!"
"Nemůžu ji tu takhle nechat, je opilá!" zavrčel. "Nebo…tak ji vezmeme s sebou."
"NE! Ani náhodou!"
"Smůla, beze mě to nedáš," zasmál se a Patrick je všechny tři přemístil k nim.

"Čekala jsem tu na vás," ozvalo se, když se objevili na pozemcích.
"Sakra, Jessico, co tu děláš?" vyjekl Rick.
"Jdu s vámi na ten rituál."
"A teď vidíš ten problém, když si pořídíš dvě holky, který vždycky všechno ví, z toho jedna z nich už klidně několik dní dopředu," zasmál se Alexander.
"Proboha, ty si jdeš hrát s démona a jsi na mol?" zavrtěla nechápavě hlavou.
"Na mol, nebo ne na mol, jsem stále stejně schopný a při smyslech, viď, Pansy?" otočil se na blondýnku, která se mezitím s žuchnutím posadila do trávy.
"Kde se tu vzala tahle?" vyvalila Jess oči.
"Řekl, že bez ní nejde," zasyčel Rick naštvaně. "A určitě nesehnal ty věci, který potřebujeme! Je to neschopný pako, nagelovanej kretén a šílenej egoista! Hlavně, že se jde někam bavit, když jeho kamarád něco potřebuje. On-"
"Jestli myslíš smrtijeda a krev toho hodnýho…mám."
"Máš?"
"Jistě, zakonzervovaný…v Bradavicích."
"Nejsi ve stavu, abys šel do Bradavic," sykla Jess.
"Nejsem ve stavu abych žil a stejně si nepřipadám mrtvej. Jdu tam."
"Blbost, až zítra. Žádný kompromisy."
"Né, né…dnešek je lepší…mnohem," chytl Pansy kolem pasu a přemístil je oba pryč.
"Sakra, on je fakt kretén," zasyčela Jess. "Ale…slušelo mu to."

"Sašo, kde to jsme?" povytáhla obočí Pansy.
"No…" ušklíbl se. "Snad někde v Anglii."
"Cože? Sašo! Je to tu…děsivý, pojďme pryč! Prosím!" ječela a Alexander protočil obočí.
"Vždyť to tu není tak strašidelný," přelétl pohledem temnou vylidněnou ulici se spoustou odpadků poházených po zemi a jednou blikající lampou."Řekl bych, že je to Londýn."
"Sašo! Je to tu hrozný!"
"Ale, Pansy, klepeš se, jak kdyby na tebe vyběhlo hejno vlkodlaků."
"Smečka vlkodlaků, Sašo, říká se smečka," zakňučela. Protočil oči.
"Pojď sem, zkusím to znovu," přitáhl si ji k sobě a ona se děkovně usmála. Zavřel oči a snažil se soustředit na Prasinky. Alkohol mu v tom nijak nepomáhal. S hlasitým PRÁSK zmizeli.

"SAŠO! Tohle nejsou Bradavice!" vyjekla Pansy. Alexander přejel pohledem po hustém stromovém porostu.
"Máš pravdu," znovu se přemístili.

"Po-…Alexandere, kde jste sakra byli?" zasyčel Patrick, stojící před Bradavickou bránou.
"Ztratili jsme se," zamumlal jmenovaný naštvaně.
"Dvakrát," doplnila ho Pansy se smutným výrazem.
"Kde máš toho smrtijeda a tu krev?" otočila se Jessica na Alexe.
"Učebna dvě stě padesát osm," odvětil nezaujatě.
"A to je sakra kde?" zavrčel Rick.
"Dovedu tě tam, Ricku, pojď, Pansy," přelétl pohledem z kamaráda na dívku a vzal ji za ruku.
"Počkej, nejdřív, tady máš něco na vystřízlivění."
"Neberu!" zašklebil se Alexander a společně se zmijozelačkou se rozběhl do hradu.
"Když má chuť si hrát, fajn!" vytáhl hůlku Patrick a rozběhl se za nimi. Jessica se vševědoucně usmála, popošla asi o deset metrů dál od hradu a rozhlédla se kolem sebe.
"Mám takový pocit, že zrovna tady," pohlédla na kámen na cestě. "Se Patrick asi za dvacet minut zakopne." Usadila se na zem a zavřela oči.

"Co jsi to řekl?" zaúpěl Alexander.
"Že nemám lektvar proti kocovině," zasmál se Rick.
"Za tohle tě zabiju," zasyčel Alex a vrazil Patrickovi pěstí do nosu, ten se zapotácel, zakopl o kámen na cestě a spadl na zadek těsně vedle Jessica.
"Tak už jste tady," usmála se. "Kde máte ty věci?"
"Tady," zavrčel Alexander a pozvedl černý igelitový pytel, patrně odlehčený nějakým kouzlem.
"Fajn, tak jdeme," rozešla se k Zapovězenému lesu.
"To teda ne!" vyjekl Patrick. "Za prvé, mezi tyhle stromy v žádném případě nevstoupím a za druhé, ty s námi nejdeš!"
"Tiš se," zasyčel Alex a Jessica se rozesmála.
"Jdu s vámi, abyste se přitom rituálu nepozabíjeli, nebo aby vás něco nezakouslo! A taky vás pak budu muset odnést zpátky, hlavně Harryho."
"Proč? Víš něco, co já ne?" sykl jmenovaný.
"Vím toho spoustu co ty ne, ale tohle se týká budoucnosti a…výsledku rituálu."
"Ty víš, kdo jsou moji rodiče?" vyjekl Patrick hlasitě, přičemž druhý kouzelník naštvaně zaprskal.
"No…jak bych to řekla…znám tvého otce."
"Kdo to je?"
"Já…nemůžu…nemůžu ti to říct."
"KDO TO JE?" Vypadal, že se na ni každou chvíli vrhne.
"Patricku, klid!" vyjekla. "Vždyť víš, že když vidím budoucnost, prostě ji nikomu říct nemůžu!"
"Jessico, KDO JE TO? Já to potřebuju vědět! Chci to vědět! Prosím! Tak KDO?"
"J-j-já t-to nejde!"
"Patricku, klidni se," zavrčel Alexander. "Teď pěkně půjdeme do támhletoho krásného lesíka, uděláme ten rituál a dozvíš se to." Rick jen rychle přikývl a rozběhl se směrem k lesu. Jessica s Alexem ho pomaleji následovali.
"Chci to vědět, Jess?"
"Ne, Harry, nechceš."

Patrick se usadil na černém placatém kameni a čekal dokud ty dva nepřijdou.
Jakmile Alexander uviděl mýtinu v Zapovězeném lese, na které stal černý obětní kámen pocítil příval energie. Celé to tu dýchalo černou magií, jakoby místo žilo vlastním životem. Přišlo jako na zavolání, prostě ho potřebovali a ono se jim nabídlo. Před očima se mu začali zase objevovat neznámé obrazy. Černovlasá dívka seděla na kameni. Vždycky to bylo o ní. U jejích nohou ležel muž s dvěmi málo viditelnými rankami na krku. Dívka byla celá od jeho krve a prozpěvovala si nějakou písničku.
"Harry?"
"Zamyslel jsem se." Už to tu bylo zas. Co se to s ním sakra děje? "Ricku, kde máš ty věci a knihu?"

O dvacet minut déle již ležel Patrick na obětním kameni. Měl na sobě pouze černé boxerky a po celém těle cizí krví namalované runy.
"Čí to byla krev?"
"Rudolfus Lestrange."
"A ta, co máš v ruce?" pohlédl na ampulku naplněnou rudou tekutinou.
"Nymfadora Tonksová."
"Jak ses k ní proboha dostal?"
"O tom nebudu vyprávět." Namočil prst do krve a namaloval jím Rickovi na čelo zvláštní obrazec.
"Už je to?"
"Jo, budeme moci začít, ale Jessica musí odejít z kruhu," pohlédl na dívku.
"Proč jste si prostě neudělali lektvar?" zavrčela.
"Jsem na něj alergi-"
"Nemluv, roztečou se ti ty krvavý runy na tvářích," zasyčel Alexander a doprovodil Jess ven z kruhu.
"Měla bych tu zůstat!" trvala si na svém. "Jsem jediná, kdo ví, co tam uvidíte."
"Proto to nepotřebuješ vidět znovu," odsekl Alex naštvaně. Chtěl to mít co nejrychleji z krku. Bolela ho hlava a bál se, že se každou chvíli pozvrací.
"Harry," otočila si ho čelem k sobě a vzala jeho tvář do rukou. "Slib mi…prosím tě…slib mi, že až to uvidíš, neuděláš nic nerozvážného, čeho bys mohl později litovat. A pamatuj, že děti nejsou vždy jako jejich rodiče." Alex se na to zamračil.
"Jo, jasný."
"Slib mi to! Prosím, Harry."
"Slibuju, Jess, děláš, jako by byl synem ďábla," zašklebil se a dívka se na něj nejistě podívala.
"Věřím ti."
Alexander si sundal rukavici a přešel k Patrickovi. Lehce se dotknul jeho ruky a Rick sebou bolestně trhl.
"A já myslel, že si nebudu muset zase špinit rukavice," ušklíbl se a zase si ji nandal.. "Málo používáš černou magii, Ricku, i když…po tomhle rituálu…minimálně já budu mít temnou auru už navždycky…to bych měl sice i bez toho, ale co…"
"Začni."
"Fajn, kdyby to hodně bolelo," odmlčel se. "Tak nekřič, mohl bys to celý pokazit."
"Fakt dík."
"Dobře, začneme…máme tu ten nůž? Jo."
"Jsi nervózní, Harry."
"Nápodobně. Jenže, jestli se mi to nepovede, tak tebe zabijou až jako druhýho."
"Tímhle mi opravdu moc nepomáháš."
"Konec diskuzí, začneme."
"Silentium arbor et alia animalia. Ego supplico daemon sanguis, rogo de levatio. Utiš se duše lesa, stromy a zvěř! Já vzývám boha krve!
Tua eas sanguis dekorum prae-nuntius, tue eas corpus ater anima ac meae sanguis, sangui ab amicus! Tvoje jest krev posla božího, tvoje jest tělo duše temnoty a moje krev, krev přítele." Vzal do ruky dýku a řízl se do dlaně, krev zkapala na tělo mrtvého smrtijeda, jež leželo pod oltářem a na Patricka, který se nevědomky otřásl.
"Audire meae lingua, evado ex acheron, deamon ac per-fungor meae optatio!"
Vyslechni moje slova, vyjdi z podsvětí, démone a splň moje přání!"
Ticho.
Nebylo slyšet ani lísteček spadnout na zem, jen přerývavé dýchání dvou kouzelníků u obětního kamene a splašený tlukot jejich srdcí.
"NUM!" S jediným slovem se najednou proměnil klid v bouři. Alexanderovo tělo začalo zářit a on se vznesl do vzduchu. Kolem něj létalo všechno, co pevně nedrželo v zemi, s výjimkou Ricka, ten koukal nevidoucíma očima někam do dáli.
"Num, deamon! Deditionem venire suo pater! Pokloň se svému pánu! Poddej se jeho vůli! Démone, vzývám tě, OPUSŤ PODSVĚTÍ A PŘIJMI MOJE DARY! PODVOL SE MI, to JÁ jsem tvým pánem. Deditionem venire suo pater! Deditionem venire suo pater! Podvol se svému pánu!"
Prásk!
Vichřice ustala. Opět nastal ten děsivý klid. Temnota, strach a smrt.
Alexander visel ve vzduchu bez hnutí se zavřenýma očima a čekal. Vyčkával na příchod démona.
Prohnal se kolem něj vítr. Rychle otevřel oči. Temnota se zhmotnila, nebo spíš ztvárnila něco…nemožného. Byl to jen mlhavý přízrak, neproniknutelně temný s rudýma očima. Alex se pomalu snesl na zem. Hrdě nadzvedl hlavu a zíral do očí něčemu obrovskému. Temnému monstru.
"Petituro tui! Chci tě, démone!"
Temnota se kolem něj prohnala a opět zaujala svoje místo.
"Démone, PODŘIĎ SE MI!" zasyčel ledově Alexander a jeho oči změnili barvu na temně rudou, stejně jako měl přízrak před ním. Z temnoty jako by se ozval zvláštní přízračný smích.
"DÉMONE, TO JÁ NAD TEBOU MÁM MOC!" Opět ten smích. Alex zapíchl pohled do rudých očí démona. Spojení mezi nimi bylo téměř hmatatelné. Byl to souboj vůlí. Souboj temnoty proti temnotě.
Ozval se zoufalý výkřik a tma se mnohonásobně zmenšila. Teď už se nijak netyčila nad Alexanderem, spíš dosahovala tak jeho velikosti a trošku zešedla.
"CHCI VIDĚT MINULOST, DÉMONE! Praeterita, deamon!"
Tma se výsměšně prohnala kolem něj a usedla zpátky na své místo před něj. Alexander se napřáhl a ponořil ruku do temnoty. Bylo to, jako by nehmotného démona chytil pod krkem.
"Chci vidět, jak se narodil on, Patrick Mclean, chci vidět jak k tomu došlo a taky to, co bylo potom," zasyčel a temnotu pustil. Ta se rozlétla k Patrickovi a několikrát ho oblétla přičemž jakoby do sebe vsávalo krev, jíž byl pomalován.
"Démone, PODVOL SE! Sub-sterno mei, deamon! Ukaž mi minulost, ukaž mi, co chci vidět!" syčel s očima zabodnutýma do těm démonových.
Ticho.
Náhle se ozval bolestný výkřik a tma se ještě o něco zmenšila.
"DEAMON!" zavrčel naštvaně Alexander a přešel k Patrickovi, řízl ho do dlaně.
"Pij démone, ukoj svoji žízeň a ukaž nám minulost této krve! Praeteria, deamon!"
Temnota se rozvířila všude okolo nich a oni se objevili v jakémsi obraze. Bylo to jako ve filmu.

"Ne, prosím, pusťte mě, já nechci! PROSÍM!" asi dvacetiletá černovlasá žena prosila postavy se stříbrnými maskami, když ji přemístili pryč z jejího domu.
"Neboj se, holka. Jsi čistokrevná kouzelnice, pro ty má náš pán slabost."

"Slečno, nebojte se, Voldemort padl. Odvede vás odtud, i vašeho…syna."

"Slečno, Mcleanová, prohlédla jsem vašeho syna, je zdraví. Kdy se narodil?"
"M-můžete mi p-prosím vás, říkat M-Mary? J-j-já n-nevím kdy se n-narodil…myslím, že jsou to dva roky zpátky."
"Jak dlouho jste byla vězněna Temným pánem?"
"Č-č-čtvrtým rokem."

"Opravdu chcete podstoupit tyto testy? Vzhledem k tomu, kde jste se nacházela v době početí, nebude to jistě nic příjemného."
"Chci to vědět. Kvůli sobě i kvůli malému."

"Tady jsou výsledky, možná byste se měla raději posadit."
"Ne, to zvládnu, ukažte," převzala pergamen. "T-t-to je…není…t-to…NE!"
Omdlela.

Žena seděla na zemi ve starém zaprášeném domě a pohupovala se zepředu dozadu. Z druhé místnosti byl slyšet pláč jejího syna.
"Slečno, Mcleanová, otevřete!" V odpověď jen němě zakroutila hlavou a přes slzy ani neviděla na žiletku ve své pravé ruce.
"Slečno, otevřete, prosím vás, nic vám neuděláme!" Šíleně kroutila hlavou a s nepřítomným pohledem zvedla pohled k nebi.
"Otevřete! Jinak budeme nuceni dveře vyrazit!" Jen tichý "ne" vyšlo z jejích rtů v odpověď. Přitiskla si žiletku k tepně na zápěstí a trhla. Dveře se vzápětí rozrazili.
"Slečno, slečno, kde jste?"

"Slečna Mary Mcleanová zemřela ve svých dvaceti osmi letech na vykrvácení. Ve dvanáct hodin a padesát minut. Upřímnou soustrast."

"NE!" Alexandera probral z transu něčí výkřik. Zděšeně se otočil a pohlédl na Patricka, který se svíjel na kameni. Tak on…on je synem-
Děsivý smích démona se rozlehl po mýtině a Alexander se vzpamatoval. Musí ten rituál dokončit.
"Deamon, destituite iste terra! Démone, OPUSŤ TENTO SVĚT. VRAŤ SE DO PODSVĚTÍ, služebníku temnot." Smích se ztišil a temnota opět nabral tvar.
"Démone, odejdi s tělem pekelníka, krví světce a přítele, opusť nás!" Silný poryv větru a temnota se náhle rozplynula, kameny, jež ohraničovali kruh kolem obětního kamene přestali zářit, poslední cár tmy se vznášel nad Patrickem.
"Vypadni!" zasyčel z posledních sil Alexander a temnota se vypařila. Klesl na kolena a zvedl pohled k nebi, posetému hvězdami.
"Budeš jako on?" sykl do prázdna. Nedostalo se mu odpovědi. Téměř se odplazil k nehybnému Patrickovu tělu.
"Tak budeš jako on, Ricku?" zasyčel na chlapce v bezvědomí.
Slib mi…prosím tě…slib mi, že až to uvidíš, neuděláš nic nerozvážného, čeho bys mohl později litovat. A pamatuj, že děti nejsou vždy jako jejich rodiče. Proběhli mu myslí slova Jess.
"Možná měla pravdu, ale, co když-"
"Harry, Ricku!" vyručil ho její výkřik. Pohlédl jí naposled do očí a pak se zhroutil v bezvědomí k zemi.
"Děti nejsou vždy jako jejich rodiče."

"Brý ránko!"
"Konečně, už jsem myslela, že nevstaneš. To tě ta černá magie tak dostala?" nadhodila Michelle a strčila mu pod nos jídlo.
"Černá magie?" ozvalo se nechápavě od dveří.
"Eh…Lucasi…to je…složitější," usmála se křečovitě Shelly.
"Tak mu to řekni, stejně už to ví všichni," zamumlal z křesla ještě napůl spící Patrick.
"Prostě Harry dělal přes noc takový rituál, pro Ricka."
"Kolik je, Shelly?" otočil se Alex na dívku.
"Deset večer."
"Neděle? Deset večer?"
"Jo."
"Už budu muset jít," zamračil se Alexander. "Nemáš tu něco proti bolesti?"
"Nemám, jsi na tom lektvaru závislý!" odsekla.
"Fajn, udělám si ho sám!" vypochodoval ze dveří.
"Harry?" Otočil se na Jessicu.
"Tady máš jeden, ze Shellyny soukromé sbírky," usmála se.
"Díky moc," odkráčel pryč z domu.
"Jessico, ty jsi tak nezodpovědná! Jak jsi mu mohla dát další?" zaječela Shelly.
"Četla jsem tvoji knížku o léčitelství, Michelle," odvětila klidně. "Cituji: Po kletbách nejčernější magie, ke kterým se řadí například RITUÁLY, může docházet ke zdravotním potížím, které většinou přetrvávají po dobu jednoho týdne. Patří k nim například bolesti hlavy a břicha, zvracení, zvýšená teplota apod. Má nárok alespoň na jeden lektvar!"
"Jenže on si jich bere běžně několik za den. Je na nich závislý a musí s tím přestat, Jessico!"
"Jistěže musí, ale nemůže si prostě najednou říct, že už je v životě brát nebude. Byla jsi někdy upírem? Ne? Tak vidíš. Zřejmě ho ty záda prostě bolí!"
"Ty ses snad zbláznila? Chceš aby bral ten lektvar pravidelně?"
"Samozřejmě, že ne, ale to prostě nejde s tím takhle najednou přestat! Nechci, aby se složil někde ve škole! Neříkala jsi čistě náhodou, přímo jemu, takový ty dvě slova? Jak to jenom mohlo být? Nebylo v nich náhodou…miluji?"
"Nechápeš to, Jess. Já to dělám proto-"
"Jo, ale tvoje láska je lehce beznadějná, Shelly. Já totiž vím, na co se ho zeptáš a taky vím jak odpoví…NE! Řekne NE, chápeš to?" zaječela, ale pak si přikryla rukou ústa. Tohle nesměla říct.
"Jess!" vyjekl Patrick, když se dívka zhroutila k zemi. "Co jí je?"
"Prozradila nám budoucnost."

* * *

"Zopakuj to."
"Starej se o něj sama, Clarisso!" Alex se při hodině péče o kouzelné tvory hádal s černovlasou zmijozelačkou. Bylo mu zle, jako by celou neděli nespal a ona ho prostě musí pořád tak vytáčet. Byl na sebe hrdý, když ji přemluvil, že nemají zůstávat na slunci, ale zalézt do stínu Zapovězeného lesa.
"Ty se toho malého skřeta bojíš, nebo co?" zasyčela.
"To on se bojí mě!" vyštěkl Alexander a zabodl pohled do rejpala. Ten vypískl a skryl se za nejbližší strom.
"Tak alespoň zavři oči! Když už se o něj nechceš starat, tak ho neděs!" zavrčela a vydala se malého tvora chytat.
"Alexandere, neměl jsi vždycky černé oči?" ozvala se Hermiona.
"Né asi, jaký je podle tebe mám?" odsekl.
"No…tak…lesknou se ti…rudě."¨
"Rudě?" zasmál se. "To máš od Weasleyho? Ten taky prohlašoval něco v tom smyslu."
"Možná je na tom něco pravdy, když už to říkají dva lidé, Alexandere," nadhodila Clarissa.
"Já nemůžu za to, že si dva nebelvíři usmysleli, že jsem upír, nebo tak něco," zasyčel.

"Nemůžeme ji nechat umřít!" zamumlal Lucas.
"Prozradila nám budoucnost, Lucasi. Za to se trestá jediným…" vymáčkla se přes slzy Michelle.
"Ono…existuje jeden…rituál, černá magie, který by ji mohl…zachránit," sykl nejistě Rick.
"Tak ho uděláme. Co potřebujeme?" vyjekl Lucas.
"A kdo…kdo ho udělá?"
"Harry?" navrhl Lucas.
"To nejde, dva temné rituály dva dny po sobě…to nemůže zvládnout. Má svých vlastním problémů dost," zašeptala Shelly.
"A co já?"
"Ricku, nic proti, ale ty…nevím jestli jsi schopný ho provést."
"Mám na to krev…moji předci, jistě by byli pyšný, kdyby viděli, jak si zahrávám s černou magií," trpce se usmál.

"Michelle, pojď sem, prosím tě," křikl Patrick.
"No?"
"Máme už všechno potřebné kromě…někoho, kdo se…bude milovat…s vrahem přítele," zamumlal.
"Cože?" vyjekla Shelly.
"Milovat?" vyvalil oči Lucas.
"No, někdo," odmlčel se Rick. "Se…vyspí s tím, kdo mu zabil nějakého přítele, nebo tak něco."
"To…to je…hrozný," zamračila se Michelle.¨
"K čemu jako tohle může bejt?" rozčílil se Lucas, a že se rozčiloval jen zřídka. "Pochopil bych krev, pochopil bych mrtvoly, ale nechápu sex!" zaječel.

Alexander seděl ve sklepení zalezlý v nejtemnějším koutku společenské místnosti zmijozelu. pozoroval dění kolem sebe a zastavil se u Benjamina Averyho. Ten chodil do pátého ročníku a zrovna vyprávěl náhodným posluchačům historku o tom, jak naštval toho motáka Filche.
Tak ho napadlo, jak to, že Benjamina nikdy neviděl bavit se s Clarissou. Vždyť byli sourozenci, ne? Že by se neměli rádi?
Najednou někdo vtrhl do klubovny.
"Nebelvíři napadli prváky! Melanii, Lacy, Betty a Johna!"
Alexander ztuhl a rozhlédl se kolem sebe. Pomůže jim tady ve Zmojzelu někdo? K jeho překvapení se všechny pohledy stočili na jedno místo. Ohlédl se. Celá klubovna teď pozorovala Clarissu. Ta se vražedně ušklíbla.
"Do naší krve se nikdo nebude navážet, NIKDO si nebude utahovat ze Zmijozelu a navíc…mám s nebelvíry nevyřízené účty," sykla a zvedla se z křesla. Alexander nechápavě povytáhl obočí, když ji celá místnost následovala.
"Alexandere?" vytáhl ho z přemýšlení čísi hlas.
"Jo, jdu taky," odvětil klidně, i když mu Clarissina otázka, jako otázka moc nepřipadala.
"Nic jiného jsem ani nečekala," ušklíbla se zmijozelačka. "Kolik jich je?" otočila se na vyděšeného třeťáka, který jim to doběhl říct.
"Sedm. Weasley, nějací čtyři a pak Grangerová s tou Weasleyovou se jenom dívali."
Weasleyová? Upírka Ginny Weasleyová?
"Fajn," zmijozelačka se rozhlédla po místnosti. "Jdu já a se mnou Theodore Nott s Pansy jako prefekti. Malfoy, Zabini a…Alexander?" podívala se na ně s otázkou v očích.
"Už jsem řekl, jdu," sykl Alexander a přistoupil k ní.
"Jo, je to moje sestra!" přidal se Zabini.
"Bude mi čest stát po boku takovým kouzelníkům jako jste vy," usmál se hraně Draco.
"Fajn, jdeme. Ty," ukázala na třeťáka. "Nás tam dovedeš a ostatní ví, co mají dělat." S tím vyšla jejich skupinka z místnosti.¨
"Co mají ostatní dělat, Blaise?" otočil se na zmijozela Alexander.
"Postarat se o to, aby přišel dřív profesor Snape než ostatní a zaměstnat nebelvíry. Nechceme přece celoškolní bitku," ušklíbl se.

"Tak připravte se," zasyčela Clar, když stáli schovaní za rohem a pozorovali Weasleyho, který momentálně křičel na jednoho ze zmijozelských prváků.
"Ten, kterej drží moji sestru, to je Finnigan, já to věděl, já ho-"
"Klid Zabini, svoji pomstu dostaneš," ušklíbla se Clarissa. "Takže, odpočítám to, je nás pět plus Pansy. Alexander-"
"Já si beru Weasleyho," zašklebil se a očima mu probleskla rudá, přičemž sebou Clarissa trhla a zamračila se.
"Zabini zneškodní Finnigana, ale nic zakázaného, na to bude dost času jindy, dneska jsou oni agresoři. Malfoy se postará o Thomase, Theodore o toho blonďáka a já si beru McLaggena, rozumíme si? Pansy je procházející prefektka, která začne ječet a poběží za McGonagalovou. Ty, co jsi nás sem dovedl poběžíš ve správnou chvíli za ředitelem. Tak jedem…tři, dva, jedna…teď!"
Vzduchem prolétlo několik neverbálních kouzel a Malfoy také rychle zmlknul, když si všiml, že byl jediný, co kletbu vyslovil nahlas. Nebelvíři tak rázem stáli bez hůlek a omráčení. Zabini se vrhl ke svojí sestře a Theodore šel prohlédnout ostatní prváky, jestli jim něco není.
"To jste se s těmi kouzli moc nevyznamenali," ušklíbla se Clarissa, když viděla jaký kalibr kleteb byl použit. Obrana první ročník.
"No co, dneska jsou oni agresoři," ušklíbl se Alexander a zapíchl pohled do Hermiony a Ginny, které byli přitisknuté ke stěně a mířili na ně hůlkami.
"Budete se být?" nadhodil.
"Samozřejmě, nejsme pře-" vyjekla Ginny, ale byla umlčena Hermionou, která jí sklonila hůlku a zakroutila hlavou.
"Ach, tak mudlovská šmejda a krvezrádkyně se nás bojí?"
"Zmlkni, Malfoy," odpověď ale překvapivě nepřišla od žádné z nebelvírek, nýbrž od Clarissi samotné.
"Cože?" nechápal Malfoy. Náhle se po celé chodbě rozlehl jekot. To přiběhla Pansy hraně vyděšená a hysterická, přičemž ani jedno z toho nebyla. Ještě slyšeli její "Paní profesorko McGonagalová, profesore Brumbále, KDE JSTE KDO?" když utíkala do Velké síně.
Za chvilku už z chodby vyšel Snape, těsně následován Marcusem Flintem, který se ušklíbl na Clarissu a poté nadhodil opět chladnou masku jako jeho profesor.
"Co se tu stalo?" zasyčel Snape.
"Těch sed-" začala Clarissa, ale Alexander ji přerušil.
"Těch pět nebelvírů napadlo naše prváky, pane," odvětil za ní.
"Pět?" povytáhl obočí Snape. "Vidím jich tu sedm."
"Támhlety dvě," ukázal na Ginny a Hermionu. "Přišli až teď, podívat se, co se stalo s jejich kamarády." Všichni přítomní ho obdařili překvapenými pohledy.
"Je to pravda?" zasyčel Snape. Ginny s Hermionou horlivě přikyvovali a Clarissa se zamračila. Pokud bude sát proti Alexanderovi, pomůže to něčemu?
"Ano, říká pravdu," podívala se profesorovi zpříma do očí a ten jenom nedůvěřivě přikývl. To už se přihrnuli i ostatní profesoři a další studenti, všichni přivedeni zmijozely.
"Co se stalo?" zajímal se Brumbál.
"Pět nebelvírských studentů napadlo ČTYŘI zmijozelské PRVÁKY, řediteli!" zasyčel Snape.
"A jak to, že jsou teď všichni moji studenti svázaní a v bezvědomí?" rozčílila se McGonagalová.
"Když jsme to zaslechli, přišli jsme našim prvákům na pomoc," usmál se samolibě Malfoy.
Alexander se mezitím vytratil do profesorů ke dvěma nebelvírským dívkám a odtáhl je za roh.
"Proč jsi to udělal?" vyjekla Ginny. Konečně měl možnost si ji prohlédnout. Byla bledá až trošku dozelena, ale jinak příliš vyčerpaně z rušných nocí nevypadala. Bylo už jen pár minut před večerkou a slunce nesvítilo, tak ho napadlo, jestli už by jako upírka neměla být někde jinde.
"Proč jsi to udělal?" zopakovala Hermiona.
"To je moje věc, vy dvě buďte rádi, že nebudete podmínečně vyloučeni jako oni. Chci od vás tohle, držte ode mě toho zrzka dál, nebo o něj přijdete. Užijte si zbytek dne," ušklíbl se a odkráčel pryč, zpět do nějakého tmavého kouta vyspat se. Kdo by to byl řekl, že rituály černé magie dovedou být tak…škodlivé?

"Máme všechno potřebné, krev jednorožce, ty kameny kolem a krev smrtijeda taky, už chybí jenom to poslední…" zamumlal Patrick.
"Ale…jak se to používá?" Nahodil Lucas.¨
"Cože?"
"No…tu krev někam napatláš, kameny rozestavíš, ale co proboha uděláš, když se někdo s někým vyspí?" zamračil se.
"Tady je napsáno, že to prostě musí udělat na obětním kameni a poté tam nechat svoje iniciály…krví. Navíc, nejdéle půl hodiny po tomhle se tam musí provést ten rituál," odvětil Rick zamyšleně.
"Stále jsme nevymysleli, kdo provede rituál a kdo se obětuje pro to…no…víte co…" zakoktala se Michelle. "Harryho do toho zatáhnout nemůžeme."
"To je pravda. Tolik černé magie najednou…to by nemusel přežít."
"Ale to platí i pro tebe," otočil se na Patricka Lucas. "Byl jsi také vystaven černé magii a jestli se nepletu bral sis i povzbuzovací elixír. Vy dva jste z toho venku."
"Takže já," povzdechla si Shelly. "Vlastně jsem tohle celý zavinila. Kvůli mě prozradila tu budoucnost, budu to já, kdo jí oživí."
"A co kdybych-"
"Ne Lucasi, ty jsi kolem černé magie nikdy ani neprošel, tohle dělat nemůžeš," uzemnil ho Rick.
"Proč ne?"
"Tolik temnoty najednou by tě zabilo. Chápeš? Harry by byl nejlepší, je zvyklý, má temnou auru a tak."
"A proč to tedy neudělá on?" nadhodil.
"To už jsme tu probírali. Dělal rituál krve v noci ze soboty na neděli Patrickovi, který mimochodem nevím jak dopadl," ušklíbla se.
"A to se ani nedozvíš."
"Vždyť víš, že umím číst myšlenky," zasmála se. "Někdy na to pomyslíš."
"Já? Tak s tím nepočítej."

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lisa | 31. prosince 2010 v 12:34 | Reagovat

Nádherná kapitolka, tak Patrick je syn Voldemorta? Nebo koho? Huuh, jsem strašně zvědavá s kým se to teda kdo vyspí :D Páni, miluju temnou magii v téhle povídce, je to úžasně napsané, moc děkuji za další dílek a těším se na HČ :-)

2 Vl k | 31. prosince 2010 v 22:23 | Reagovat

teda xD posledních pár dílo se to pořádně rozjelo x)
úžasné x)

3 Zefa | Web | 1. ledna 2011 v 2:53 | Reagovat

Přeji ti šecičko néj do nového roků!!! Ať se ti splní tvé sny... Hodně štěstíčka, zdravíčka, lásečky, radosti... No prostě si ho užij ;))=*

Kapitolka je opravdu BEST!!!! už se móóócinky těším na pokračování ;) ♥

4 Ellis Ginn | 1. ledna 2011 v 15:50 | Reagovat

Krásná kapitola, už se moc těším na další :o)
Hodně štěstí do nového roku ... :-D

5 Teríík | 2. ledna 2011 v 11:30 | Reagovat

hezkýý.. :) ale nehodlam to rozepisovat.. takže těšim se na dlaší kapču ať už bude k PU nebo HČ.. =))

6 Dean | 3. ledna 2011 v 23:48 | Reagovat

Tiež nemá zmysel sa veľmi rozpisovať skvelá kapitolka ako vždy temného Alexa mám rád som nečakal, že Patrik bude Voldyho syn ale dobre, že aj vedlajšie postavy zviditeľnuješ a Shelly sa musí vyspať s nepriateľom aby zachránila kamarátku to môžeš vymyslieť iba ty v dobrom zmysle slova. A inak tešíme, že ideš pokračovať aj v Hre s časom treba to občas striedať. :)

7 Kari § Anne | Web | 5. ledna 2011 v 21:36 | Reagovat

Dík za pochvalu, tvůj web se mi taky líbí, ale ještě jsem neměla čas si přečíst všechny kapitola. Jinak nová kapitola je na světě.

Kari :-D

8 minimarka | E-mail | Web | 12. ledna 2011 v 16:45 | Reagovat

To sem zvědavá s kým se Shelly bude muset vyspat:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.