54. Z bláta do louže (HČ)

9. ledna 2011 v 15:58 | Nemesis
Buďte pozdraveni :)) Je tu nová kapitolka z HČ. Už jste se těšili? :D Původně to mělo být ještě o stránku delší, ale nevešlo se mi to do článku :(

Někteří z vás mě hrozně potěšili svými komentáři a právě těm bych chtěla kapču věnovat. I přesto mi připadá, že lidí, kteří jsou schopní mi pod článek něco napsat ubývá. Je to opravdu taková práce?
Přeji příjemné čtení.


54. kapitola
Z bláta do louže

"Pottere, sakra, proberte se!"
"Né…já, ne…nechci, nech…e mě-"
"Pottere, vy idiote, co se vám stalo?"
"N…n…nee...já-" Muž nad ním se napřáhl a vrazil mu pořádnou facku. Harry se víceméně vzpamatoval.
"Snape!" vyjekl. "Vy tečete!"
"Cože?" zasyčel muž.
"Roztékáte se!" zaječel Potter a začal mávat rukama kolem sebe.
"Pottere, vy jste se snad zbláznil."
"Né…já to nebyl!"
"Co jste si to sakra udělal, vy idiote?"
"Le…var, ten to byl," zamrmlal a začalo se mu všechno před očima zase rozplývat.
"Proboha vyslovujte srozumitelně! Vy jste si vzal nějaký lektvar? Pottere, VY JSTE SE OTRÁVIL?" Na Harryho tvář přilétla druhá facka.
"Ne…to ne."
"Vezmu vám krev a udělám protijed, Pottere, za tohle by mě pán asi zabil," zasyčel Snape podrážděně. "Zatím vypijte tohle, pomůže vám to zůstat při vědomí a nic tu nerozbijte, už stačí, že jste mi od vaší nohy zakrvácel koberec." Mávl několikrát hůlkou, čímž zabezpečil okna proti útěku, v ruce mu přistála ampulka s Harryho krví a sebral mu hůlku. Pak odešel.
Harry zůstal ležet na koberci a zíral do stropu. Po tom profesorovu lektvaru se mu už nechtělo tolik spát, ale halucinace ho neopustili.
Zapřemýšlel nad Snapeovými slovy. Vezmu vám krev a udělám protijed, Pottere, za tohle by mě pán asi zabil. Co se mu na té větě nelíbilo? …Pottere, za tohle by mě pán asi zabil. Bylo v ní něco dost nepatřičného, až strašidelného. …by mě pán asi zabil. PÁN, sakra, on mluvil o Voldemortovi.
"Musim pryč," zamumlal tiše a snažil se zvednout na nohy. Kdyby se jenom ta země tak nevlnila.
Prohlédl si místnost. Bylo tu několik starých skříní pokrytých prachem, stará pohovka a tmavě zelený koberec, na kterém doteď ležel.
Nějakým záhadným způsobem se dostal až ke skříni. Potřeboval nějakou zbraň.
Hodnou chvíli mu trvalo, než nahmatal něco, za co by ji mohl otevřít. Jiskřičky, které mu létali před očima mu to nijak neulehčovali.
Ve skříni nebylo téměř nic, kromě hada. Kroutil se a syčel. Nebo to nebyl had? Možná....koště, bylo to určitě koště. Jak si to sakra mohl splést? Ale bylo to zvláštní, ve Snapeově domě koště na zametání? Nebo nebyl u něj doma? Každopádně to byl jediný nástroj, s kterým by dokázal svému profesorovi ublížit.
Vyndal ho tedy a skříň za sebou přibouchl. Zatočila se mu hlava. To bylo zase kvůli té duze kolem něj.
Zatřepal hlavou, aby se těch přeludů zbavil. Nepomohlo to. Vzal tedy koště pevně do rukou a koncem se bouchl do holeně.
Ano, to pomohlo, v tomto ohledu to byla krásná bolest. Duha se rozestoupila, travička opět napodobila koberec, harmoniky přestali hrát a světlušky přestali svítit. Bylo to až trochu…smutné, takové nebarevné bez těch halucinací.
Musel se bouchnout ještě jednou, aby vyhnal z hlavy tyhle myšlenky a pozastavil se na svým problémem. Už má zbraň…a plán taky. Prostě si stoupne ke dveřím, a když Snape přijde, podrazí mu nohy a bouchne ho po hlavě. Jenže, jak dlouho tu bude muset čekat? Nezblázní se za tu dobu z těch barviček už úplně?

Dvacet minut neustálého protřepávání a bouchání se koštětem přineslo ovoce. S velikým soustředěním, které bylo sice velice obtížné navodit, ale ne nemožné, se v chodbě vedoucí do pokoje, kde byl Harry "ubytován" rozhořel oheň.
Stačilo si přikleknout ke klíčové dírce, moc to chtít a už to bylo. Těžké závěsy chytli okamžitě a stěna obložená dřevem je následovala. Jestli si tohohle Snape nevšimne, tak… tohle přece nejde přehlédnout.

"Pottere, okamži-" vstoupil do dveří evidentně naštvaný Snape, ale nestačil to doříct. Harry mu koštětem podrazil nohy a profesor si pádem na zem vyrazil dech. Další rána byla mířená na hlavu, jenže jaksi nepřesně. Koště trefilo profesora do zad a ten se rozkašlal. Na druhý pokus už se Potter do hlavy strefil a Snape bolestně vykřikl.
Potter mu skočil, nebo se spíše zhroutil na záda a musel si jednu vrazit, aby si nepředstavoval svého profesora jako poníka na pouti.
Z muže téměř strhal hábit, přičemž rozbil asi pět lektvarů, které tam měl smrtijed uskladněných než našel svoji hůlku. S nadšeným úsměvem se k ní přitulil. Tak ho napadlo, jestli by si neměl pořídit náhradní. Kdysi měl dvě, ale o svoji vůbec první hůlku přišel v Čínské hrobce v boji s hnijící mrtvolou. Ne, teď nebyl čas tohle rozebírat.
Vzal Snapeovi z hábitu i jeho hůlku, přičemž si ji rychle prohlédl. Vypadala…sympaticky, asi si ji nechá.
Sakra, proč se mu tak rychle vždycky rozutekli myšlenky?
Vstal z profesora a soustředil se, co nejvíce to bylo v dané situaci možné.
"Mdloby na tebe." Snape omdlel.
"Pouta na tebe." I druhá kletba se vydařila a Harry se musel znovu bouchnout, aby posbíral alespoň zbytky zdravého rozumu. Bylo to zvláštní. Jakákoli bolest mu pomáhala normálně myslet, kromě té v noze. Ta mu nijak příjemná nebyla. I když…bez ní…bylo by to horší, jistě horší.

Těžce se opíral o stěnu nějakého domku. Trvalo mu asi deset minut, než sem odkulhal ze Snapeova hořícího domu. Ten ještě stihl vybílit, jak nejvíce to šlo. Do bezedného pytlíku na krku si nasypal množství lektvarů a přísad do nich. Doufal, že se někdy budou hodit.
Našel ještě nějaký obvaz a neuměle si zavázal stále krvácející nohu. Tak ho napadlo, jestli by se mu nemohlo začít dělat zle ze ztráty krve a rovnou vypil dokrvovací elixír. Chtěl si vzít i ten proti bolesti, jenže co by pak dělal, když by chtěl odehnat vtíravé světlušky, ptáčky a duhu? Bolest byla jediným pomocníkem při návratu zpět do reality.
Odkulhal k oknu a opatrně se podíval dovnitř. Bylo zhasnuto a v krbu hořel oheň. Porozhlédl se po místnosti a jeho zrak zaujala mistička se zelenavým práškem, LETAX. Takhle se odtud dostane.
Přešel zpět ke dveřím a musel si dát pořádnou facku, aby se probral. Všechnu svoji pozornost zamířil na dveře a hůlku ve svojí ruce.
"Alohomora." Zámek se s tichým cvaknutím otevřel. Vešel dovnitř a téměř doběhl ke krbu. Nabral si letax a-
"Tati, jsi to ty?"
Zděšeně se otočil na malou holčičku stojící na schodech, který začala okamžitě při pohledu na něj ječet.
"Zloděj, mámi, tati, je tu zloděj!" To samozřejmě nezůstalo bez odezvy. Dívčiny rodiče se ihned rozběhli ke schodům a následně ke krbu směrem k vetřelci. Harrymu se začal obraz opět rozmazávat a narazil hlavou do krbu.
Přetáhl si přes hlavu kápi a uvědomil si, že na sobě má…Snapeův hábit. Znechuceně se zašklebil.
Hodil letax do ohně.
"Letní sídlo Blacků," sykl adresu. "Heslo je to nejkoplivko-" nějak se do toho zamotal.
"Smrtijed, mamíí, je to smrtijed!"
Zamířil na dívenku hůlku a šlehl po ní zlostným pohledem.
"Mdloby na tebe," omdlela.
"Letní sídlo Blacků," hodil do ohně další hrst prášku. "Heslo je to nejkomlivpo-"
"Stát! Stůj, ty smrtijede," křikl někdo, ale Harry se na to vykašlal, na potřetí to muselo vyjít.
"Letní sídlo Blacků a heslo je to NEJKOPLIKOVANĚJŠÍ SLOVO, CO ZNÁM," zasyčel tiše, zdůrazňujíc znění hesla a zmizel v plamenech.
"Kdo to byl?"
"Možná se ti to jen zdálo, miláčku, pojď spát."

K hořícímu domu brzy přijeli s houkáním mudlovští hasiči a policie. Nevypadalo to, že by kdokoli vevnitř mohl přežít. Byl to snad konec Severuse Snapea?

"Matthewe, co mu sakra bylo?" zasyčela Annien nechápavě pozorujíc spícího Harryho.
"Byl prostě zfetovanej," zasmál se černokněžník.
"Cože?" vyjekla zděšeně Monica.
"Vypil nějaký svinstvo, nemám ponětí, kde to mohl vzít, prodává se dost draze na černým trhu a používají ho nájemní vrazi, feťáci a…"
"A?"
"Nevím jak se jim říká…" zamumlal Matt.
"Ježíší, tak, co to dělá?"
"No…prostě jed na krysy."
"Cože? On vypil JED NA KRYSY?" zaječela Nica.
"Tříhvězdičkovej jed na krysy."

"Dobrý ránko, lidičky," zašklebil se Harry na všechny přítomné.
"No dost, že ses vzbudil," zavrčela Nica, ale následně se mu vrhla kolem krku.
"Prr, děcka! Pokračování až po dvaadvacátý hodině," zasmála se Roxanne.
"Možná, bys nám měl něco vysvětlit, Harry," nadhodil Matt vážně, ale náhle se zašklebil. "Odkdy ujíždíš na jedu na krysy, kde jsi schytal tu řezací kletbu do nohy a proč jsi byl celej omlácenej, jako by ses porval s vlkodlakem?"
"Eh…no…ten jed…ach…nevěděl jsem, že je to taková…no…"
"Sračka, chtěl jsi říct?"
"Chtěl jsem být slušný," ušklíbl se. "Tu řezací kletbu…trošku jsem se nedohodl s Řádem."
"Odpověděl jsi pouze na jednu část otázky."
"No jo, zase ten humus…neměl jsem nikde po ruce elixír proti bolesti a tak…jsem si řekl, že to vyzkouším."
"Dala jsem ti to na otrávení nepřítele, né sebe!"

"Kam jdeš?" zajímala se Monica, když si oblékl bundu a chtěl vyjít ven.
"Něco zařídit. Za Fredem a Georgem Weaslyovými. Doufám, že se k nim ještě nedoneslo to mé zradě," ušklíbl se.
"Zradě?"
"Jo, jsem extrémně nebezpečný smrtijed, Nico."

"Kluci, vyskytli se menší komplikace," začal. "Řekněme, že mě někdo dost naštval a já chci…pomstu."
Ti dva se na něj se spikleneckými úsměvy na tvářích podívali. "Tak se posadíme ne? Na tohle jsme experti," odvětil Fred a usadil se o jednoho z křesel.
"Co by sis představoval?" zajímal se George a na Harryho tváři se objevil ďábelský úšklebek.
"No, jde o skupinku mých…spolužáků z Bradavic a já…rád bych je za prvé ztrapnil před celou školou a za druhé chci…aby prostě dostali pořádně zavyučenou."
Dvojčata se zašklebili.
"Můžeme vědět,"
"O koho jde?"
Harry se zamyslel. "Zatím bych to nerad zveřejňoval, nazval bych to…obchodním tajemstvím, víte? Co vy na to?"
"Většinou neděláme nebezpečnější věci, když nevíme, jak je člověk použije," prohodil George.
"A já zase neobchoduji, když nemám co nabídnout,"
Pobavilo ho, jak zrzci před ním zbystřili.
"Mám takový pocit, že pod školou leží asi…dvacetimetrový bazilišek, který je značně…nevyužíván."
Fred s Georgem se na sebe navzájem podívali.
"V tom případě…platí," odkývnul to Fred a podali si ruce.

"Jsi si jistý, že jsme tu správně?" zasmál se Fred, tedy nejspíš to byl on.
"Jistě, už jsme skoro tam," odvětil Harry a s tichým zasyčením v hadím jazyce prošli až do veliké místnosti v Tajemné komnatě.
"Páni!"
"To je dost,"
"hustý, Harry."
"Vypadá to,"
"jako by to snad byl dlouhej had!"
"Vzhledem k tomu, že JE to dlouhej had…ano vypadá to tak," zašklebil se Potter.
"Tak kolik chcete?"
"Všechno!" vyhrkl oba najednou.
"Tak to zase ne, nerad vyhazuji peníze jen tak," ušklíbl se.
"Dobře …bazilišek má," začal Fred.
"čtyřicet osm zubů, pokud se nemýlím," doplnil druhý.
"Tak bychom si jich vzali polovinu plus deset litrů krve a jedu, no a pár šupin a…oko."
"Nemyslím si. Dostanete deset zubů, dva litry krve a litr jedu, šupin si vezměte hodně, těch má dost a jedno oko…no, vzhledem k tomu, že má dvě…v zájmu naší spolupráce…ano, jedno vám dám."
"Souhlasíme s výjimkou toho,"
"že chceme toho jedu víc,"
"tak…pět litrů."
"Fajn a žížala se může začít pitvat."

"We wish you a merry Christmas, We wish you a merry Christmas, We wish you a merry Christmas and a happy New Year," neslo se celým domem.
"Proboha, Vánoce už přece byli," vyvalil oči Harry.
"To jo no, ale bez tebe a Nici. Pod záminkou, že vám to musíme vynahradit teď oslavujeme znovu," ušklíbl se vesele popíjející Uregen.
"Ták…jsme tu všichni a proto můžeme rozdat dárečky!" křikla zvesela Roxanne. "Byla jsem zvolena hlavním rozdávačem a proto začnu. Takže první je pro…Matta!" ozval se sborový potlesk. Čarodějka mu podala malou krabičku.
"Nebudu nahlas říkat co je uvnitř, protože by ses o to pak musel dělit…s mladejma, a to přece nechceš, ne?" zasmála se a podstatně ztišila hlas. "Nějaká ta guma se vždycky hodí. Víme, že si to občas rozdáš s mudlou a nechceme, abys skončil na ulici, kvůli těm jejich mudlovskejm…alimentům."
"Oh…jsem dojat," usmál se Matt a zvedl svůj dárek nad hlavu, což bylo doprovázeno dalším potleskem.
"Trapný!" ozvalo se znovu.
"Jsi suchar, Clarisso…ááá…máš tu taky dárek, ták se podíváme, co je vevnitř…hmm…" Roxanne se ďábelsky ušklíbla. "Vybíral to Matthew a ten má vkus,"
"A hlavně přehled o nejnovější módě spodního prádla," dodala Tanya jen tak mimochodem.
"Oh…ty tu máš taky, Monico, i když…to je spíš dárek pro Harryho než pro tebe a Tanya taky a Annien a…já."
"Každá v jiný barvě, dával jsem si pozor," upozornil Matt.
"Proč mám růžový?" nadhodila Annien zamračeně.
"Uvidíš, bude ti to slušet, na to já mám nos."
"Nemyslím si."
"No…a teď dárek pro Uregena…uhm…počkej než si sáhnu…jo, jo, klouže…nevypotřebuj ho hned."
"Neboj, vrhnu se na to až na Silvestra," ušklíbl se poloupír.
"Tak vydrží alespoň těch pár dní," zasmála se. "A máme tu další, je velkej…a uvnitř…jé…to se ti bude líbit, Harry," posunula mu velikou krabici. Ten ji otevřel a rozesmál se.
"Chcete mě opět otrávit? Nestačila ta whisky a ten jed nedávno?" nadhodil.
"Ježíši, tohle přece není pro tebe. To máš dávat jiným, né sobě," zakroutila hlavou Annien.
"Myslím, že si vyhraješ," pokývala hlavou Tanya.
"Proč se to jmenuje ZABÍT MUDLU!?"
"Verze s krtkem nebyla tak přitažlivá."
"Ach…myslím, že si užiju," zašklebil se. "Navozuje halucinace, sebevražedné sklony, zácpu, zelené vlasy, zvracení, mdloby a touhu po sexu?"
"To je jeden ze stovky," poznamenala Annien.
"Fajn, jdeme dál," přerušila je Roxanne. "No…nevěděla jsem, že čteš takovýhle časopisy, Jacku."
"Teprve začínám," ušklíbl se jmenovaný a vytrhl jí krabici s mnoha výtisky Playboye z rukou.
"Ach…mají už všichni? Jedeme druhý kolo…Annien má…bičík? K čemu můžeš potřebovat bičík?"
"No na tebe ho používat nebudu!"

"Tak, první věc, kterou musíme probrat je, co budeme dělat na Silvestra," začala s úšklebkem Annien.
"Děláš, jako bychom rozhodovali o osudu světa, Blacková," zavrčela Clarissa.
"Je to důležité téma! Ptám se znova…co budeme na Silvestra dělat?"
"Budeme hrát LOVCE MUDLŮ!" ozvalo se hned několik hlasů najednou.
"Fajn, kdo je pro?" Jako první se přihlásili Monica s Uregenem a hned na to je následoval Matthew s Annien.
"Fajn, odhlasováno, jsme čtyři a to stačí," usmála se Annien.
"Pokud se nepletu, sedí nás tu devět a čtyři nejsou ani polovina," poznamenala Clarissa.
"Máš snad jiný návrh?" ušklíbla se Blacková. "Nějaký LEPŠÍ návrh?" Černovláska mlčela.
"Takže je to odhlasováno. Kdo už to někdy hrál…kromě mě?"
"Moje nejoblíbenější hra," ušklíbla se Nica.
"Samozřejmě, že už jsem to hrál. Zvyklosti se musí dodržovat," poznamenal Uregen a Matt jen souhlasně přikývl.
"Je to blbost pro malý děti," odfrkla si Clar.
"Proč máš pořád nějaký problémy?" zasyčela na ni Blacková. "Jsi nudná jak moje prababička, která je mimochodem už dvacet let po smrti!"
"Nejsem nudná, jen nechápu váš způsob zábavy."
"To je ale čistě tvůj problém a možná by bylo vhodné ho začít řešit."
"Ježíši, klid! Nehádejte se, prosím vás!" okřikl je nabručeně Jack. "Mě osobně by třeba zajímalo, co je to za vražednou hru."
"Jo, přidávám se k němu," zabručela Tanya.
"Lovci mudlů, to je prostě…Silvestrovská zábava. Vlastně je to starý kouzelnický zvyk," začal Matt. "Hlavně u čistokrevných kouzelnických rodin."
"Jde o to, že si na Nový rok, hned po půlnoci, po slavnostním přípitku rodinka vybere nějaký domek, při nejlepším plný mudlů," ušklíbla se Annien.
"No…a trošičku je postraší, hrají si s nimi a tak. Který mudla by se nebál, když najednou zhasnou všechna světla, věci začnou poletovat po místnosti, nebo dveře vydávají divný zvuky?" zasmál se Monica.
"No a končí to tím, že až si pořádně vyhrajeme, mudlům se vymaže paměť, kromě jednoho. Ten si na to bude pamatovat a i kdyby to někomu řekl, nikdo mu stejně neuvěří, budou ho mít za blázna. A v tom je ten vtip!"
"Není to trestný?" nadhodil Jack podezřívavě.
"Teoreticky ano, ale i kdyby na to někdo přišel, nechá to plavat. Ministerstvo se tím prostě zabývat nebude, protože je téměř jisté, že oni sami provozují to samé. Na veřejnosti se o tom nemluví, ale je jen málo čistokrevných rodin, kteří by tenhle zvyk zanedbávali."
"V to případě už se nemůžu dočkat," ušklíbl se ironicky Harry.
"Uvidíš, že se ti to zalíbí," usmála se Nica.
"Mám takový pocit, že to někdo chtěl přejmenovat na MUČENÍ MUDLŮ, ale nějak to neprošlo."
"Nedivím se."

"Eh…nevíte kolikátého dneska je?" zabrblal někdo, načež ho všichni ostatní umlčeli důrazným zasykáním.
"Annien, lektvar proti kocovině!" zanaříkal Matthew.
"Ááá…buď zticha, Matte!" vyštěkl Uregen.
"Ježíši, Annien, kde máš ten lektvar?" zasténal Jack a přitiskl si polštář na hlavu.
"ANNIEN!" ozvalo se sborově.
"Ona tu není," zašeptal někdo zděšeně.
"ANNIEN!" rozezněl se domem další výkřik.
Do dveří vběhla vesele se smějící Blacková, následována usměvavou Tanyou.
"Brý ráno!" pozdravili nahlas.
"Ššššššš!"
"Že by se nám tu někdo špatně vyspal?" ušklíbla se Tanya.
"Nebo vás snad bolí hlava?" přidala se Annien. "Nepotřebujete něco?"
"LEKTVAR!"
"Ách…tak lektvar…jestli ho chcete ještě dneska, možná už byste na něm měli začít pracovat."
"TEĎ!"

"Tak…měli bychom konečně, když už jsme se potom vynervování mudlů všichni vzpamatovali," zašklebila se Blacková. "Probrat důležitější věci."
"Důležitější? Temný pán umřel?"
"Brumbál umřel?"
"Černokněžníci vymřeli?" zasyčela Clarissa při pohledu na všechny přítomné, ti ji ale vcelku úspěšně ignorovali.
"Ne!" zarazila to Blacková. "Problém je v tom, že právě všichni žijou!"
"Co budeme dělat?" ušklíbl se Matthew ironicky a vyndal si krabičku cigaret.
"Ven!" zasyčela Annien.
"Cože?"
"VEN!"
"No jo, už jdu," zamumlal a začal si zapínat košili.
"Máme spoustu problémů. První je, že nemůžeme špehovat řád, protože mají ústředí zabezpečený jak Azkaban. Nemáme u nich žádnýho špeha, stejně jako mezi smrtijedy. Dokonce nikoho nemáme ani v Bradavicích a nevíme, kde jsou ty podělaný přívěšky!"
"Klid, Annien, vezmi si jeden lektvar na uklidnění a jdi spát. Převezmu tvoje křeslo a kladívko," ušklíbl se Uregen. "Shrnu to…jsme v prdeli."
"Dovolím si námitku," vykoukl Harry zpod Monici, která mu seděla na klíně. "Já JDU do Bradavic."
"Cože?" vyvalila oči Annien s Nicou zároveň.
"Chci dostudovat," oznámil jim rozhodně.
"To je blbost! Brumbál tě zabije, Nebelvíři tě sežerou zaživa a Snape tě otráví!"
"Ten umaštěnec žije?" povytáhl obočí Potter.
"Neměl by?" zamračila se Monica.
"Ech…no…" zakoktal se Harry. "Nechal jsem ho…omráčeného…v hořícím domě," usmál se nevině. "A…sebral jsem mu hůlku." Z kalhot vytáhl úzký světle hnědý proutek.
"Zabije tě," zopakovala rezolutně Monica.

"Fajn, ale o tomhle jsme se bavit nechtěli!" přerušila je dosud tichá Tanya. "Do Bradavic jdu v první řadě já, jako profesorka obrany."
"Společně se mnou, jako studentem," přidal si Potter.
"Nemůžeš tam jít!" zasyčela Nica.
"Ale jo, budu mít s sebou ochranku. Ještě dneska zajdu na ministerstvo. Jako slavný Harry Potter oznámím veliteli bystrozorů Brouskovi, že se cítím ve škole ohroženě, ať mi poskytne pár bystrozorů. Vyberu si ty, který
nejsou loajální Brumbálovi ani Voldemortovi a který se nechají podplatit. Budou za příplatek psát do hlášení jen to, co jim řeknu a dají na mě pozor před Brumbálem."
"Asi jsi nad tím přemýšlel," poznamenala Roxanne.
"Jo, přemýšlel."
"Fajn, zkusíme to a dál?"

Asi po dvou hodinách už měli konečně jakž takž vypracovaný plán dalšího postupu.
"Takže, shodili jsme se na tom, že Tanya pokračuje s učením v Bradavicích," začal Uregen. "Harry si sežene ochranku do Bradavic a navíc bude očekávat dopis od Mundunguse, kterému jak jsem pochopil, nabídl jakousi…spolupráci. Já s Annien budeme na černém trhu hledat zmínky o přívěšcích. Matthew sbalí nějaký smrtijedky a něco se od nich dozví, pošle na ně sledovací kouzlo, nebo si alespoň užije. Roxanne jde bojovat do nejbližší bitvy mezi řádem a smrtijedy, udělá ze sebe hroznou bojovnou chudinku a přidá se k nim."
"Proč to mám udělat zrovna já?" zavrčela.
"Protože jsi milá, hezká, vypadáš sympaticky, máš krásnou barvu vlasů, umíš skvěle lhát a jsi dobrá v iluzních kouzlech," objasnil to Matt.
"Snad ses nezamiloval?" odfrkla si Clarissa.
"A co budeš dělat ty?" otočil se na černovlásku s úšklebkem. "Umíš i něco jiného, než jen otravovat lidi kolem sebe?"
"Alespoň, že to umím dobře."

"Jdeš na ministerstvo?"
"Jo, Nico," zabručel nepřítomně, stále se prohlížejíc v letadle. "Sluší mi to?"
"Myslela jsem, že hledáš ochranku, ne holku," zavrčela.
"Jen chci udělat dojem!"
"Hmm…vypadáš dobře." Prohlédla si ho a urovnalo mu černý plášť, který měl přehozený přes kalhoty stejné barvy a bílou košili. "Vlastně jsem ti ani nestihla pochválit nový účes."
"Už není moc nový. Mám ho…od Vánočního plesu," ušklíbl se.
"Kdo ti ho dělal?" zajímala se.
"Jedna…holka."
"Holka?"
"Michelle Jollyová ze Zmijozelu, adresu nevím," zašklebil se.
"Je sexy."
"Ty jí znáš?" povytáhl obočí.
"Ne ona, ten účes!"

Harry se přemístil do atria ministerstva, kde bylo neskutečně rušno. Vydal se směrem k výtahům.
"Vaše jméno a hůlku prosím."
"Harry Potter."
"Ach, promiňte, pane, nechtěl jsem vás zdržovat," omluvil se bystrozor a Harry pokračoval v cestě.
"Dobrý den, pane Pottere!" oslovil ho někdo.
"Pane Pottere, je tak milé vás zase vidět."
"Velice mě těší, pane Pottere."
Byl rád, když se konečně dostal do výtahu.
"Dobré odpoledne, Harry," oslovil ho někdo odměřeně. Pohlédl na pana Weasleyho, který ho přejel ostražitým pohledem.
"Zdravím vás, pane Weasley," odvětil klidně. "Jak se vám daří v práci? Doufám, že nemáte žádné problémy."
"Nic moc, Harry. Doufám, že se i tobě daří v novém úřadu." Harry to pochopil jako narážku na své domnělé smrtijedství.
"Ach, báječné a jak se má pan profesor?" Narážel tím na omráčeného Snape v hořícím domě. Pan Weasley zřejmě pochopil.
"Řekl bych, že to není nejlepší. Víš, má teď práci u Sv. Munga, na oddělení intenzivní péče." Harry se pro sebe ušklíbl. Oběma jim bylo jasné, že všichni ostatní ministerští ve výtahu naslouchají každému jejich slovu a snaží se pochopit jejich pravý význam.
"Ach. Pozdravujte ho, až ho někdy uvidíte…tedy…udělá si na vás čas, že ano?" Tím myslel skutečnost, jestli je Snape v bezvědomí, nebo ne, doufal, že zrzek pochopí.
"Vyřídím, ale nejsem si jist, či bude potěšen."
"Byl bych rád, kdybyste mu vysvětlil moje důvody. Nechtěl jsem, aby mě odvedl ke svému nadřízenému, víte, my dva se nemáme příliš v lásce."
"Také ho nemám rád. Kde budeš vystupovat, Harry?"
"No…zrovna tady, rád jsem vás zase viděl, pane Weasley."
"Nápodobně, Harry."
Procházel o něco klidnějším oddělením bystrozorů. Kdo by taky pracoval na Nový rok, že? Došel až ke kanceláři Rufuse Brouska. Bez vyzvání vstoupil.
Brousek seděl s nohama nahoře a jedna pěkná dívčina mu právě masírovala záda.
"Buďte pozdraven, pane Brousku," ušklíbl se na bystrozora, který mávnutím ruky poslal ženu pryč. Ta cestou svádivě mrkla na Harryho, který se na to jen pousmál.
"Ach, pan Potter. Co potřebujete?"
Harry se posadil do pohodlného křesla před stůl naproti Brouskovi.
"Víno?" nadhodil bystrozor.
"Ano, děkuji." Hodil po muži před sebou falešný úsměv a převzal skleničku bílého vína. "Přišel jsem vyřídit dosti…delikátní záležitost a nerad bych, aby se nějakým způsobem dostala do rukou novinářům dříve, než to bude nezbytné."
"Chápu."
"V Bradavicích už se necítím tak bezpečně, jak bych chtěl," začal s vysvětlováním. "Máte někoho příbuzného v Bradavicích, pane Brousku?"
"Neteř."
"Povídala vám někdy o mě?"
"No…jistě," zamračil se zmateně bystrozor.
"Tak vám určitě řekla o vyhrocení mezikolejích sporů a dokonce i soubojů...mezi nebelvírskými. Do jaké koleje chodí vaše neteř?"
"Do Nebelvíru."
"Je too…dcera vaší sestry, jestli se nepletu." Brousek přikývl v odpověď.
"Mohu vědět jméno?" nadhodil Harry.
"Katie Bellová."
"Ach…kdo by to byl řekl?" ušklíbl se. "Katie Bellová. Vyprávěla vám o předvánočním dění v nebelvírské fakultě?"
"Jen zběžně."
"Takže jste jistě slyšel, jaké tam vypukli nepokoje, spory a vzájemné útoky."
"Jo, zmínila se," přikývl. "A říkala něco i o vašich problémech, pane Pottere."
"Nevím, jak přesné informace máte, ale abych to upřesnil a shrnul, Nebelvír mě prohlásil za velezrádce."
"Důvod?" povytáhl obočí.
"Stýkám se s lidmi z jiných kolejí a bránil jsem se, když mě napadl Weasley."
"Napadl vás?"
"Ano, Ronald Weasley. Přímo, slovně i v tisku."
"Měl bych to nahlásit," zavrčel Brousek.
"Víte, pane Brousku, i přesto, že… jsme byli s Ronaldem dobří přátelé a on mě…více méně zradil, nemám ho rád a vedu s ním vcelku otevřenou válku…nechtěl bych jeho rodině příliš uškodit. S celým Weasleyovským klanem se znám osobně a…jsou to milá lidé. Nerad bych, aby platili za chyby nejmladšího syna. Jak jistě víte, jejich finance jsou, lehce omezené."
"Dobře, jak chcete, ale pořád ještě nechápu, kam tím míříte."
"Nejsem si jist, jestli to je v této době možné, ale rád bych požádal o vlastní…ochranku. Stačí dva vycvičení bystrozoři, které slyší na vaše slovo a při nejlepším…nerad bych, aby byli ovlivněni Brumbálem."
"Stojíte i proti Brumbálovi?"
"To ne, ale Bradavice jsou prostě jeho území. Ví, téměř o všem, co se tam děje a NIC s tím neudělal. Tak mě napadlo, že by byl jistě nerad, kdyby mezi rodiči budoucích prváku vzrůstali nepokoje. Bystrozor, je mu loajální, by pak nemusel být dostatečně věrný mě. Mohl by se snažit…zlehčovat informace a to bych nechtěl."
"Pochopil jsem, Brumbál je starý manipulátor," suše se zasmál. "Ale je válka, nemám dostatek bystrozorů."
"V tom případě nevadí, dojdu si do Denního věštce za paní Holoubkovou. Jistě ráda napíše článek pro potencionální…dobrovolníky, kteří by mě mohli ochránit v případě nouze, když Anglie není schopna se o to postarat." S tím se zvedl a otočil se ke dveřím.
"POČKEJTE, Pottere!" vyjekl Brousek. "Možná, že by ses tím dalo něco dělat."

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veronica Jane Snape | Web | 9. ledna 2011 v 16:17 | Reagovat

Asi ti dám otravu na potkany :D Ale ne...Veľmi sa mi ľúbila kapitola a dúfam, že čím skôr pribudne ďalšia. Prajem veľa šťastia v písaní :)

PS: Kto by mal záujem, robím menšiu reklamu jednej poviedke, ktorú prekladám. Nájdete ju na mojom webe :-)

2 Karlos-sama | Web | 9. ledna 2011 v 16:35 | Reagovat

Prý: "Pochopil jsem, Brumbál je starý manipulátor," suše se zasmál. - Je dobré, že to ví o tom starém dědulovi, ale že byl zmanipulován Harrym si vůbec nevšimnul :-D
Jinak jsem to chtěl napsat už dříve, ale ten vzhled se ti trochu poházel, ne? Dobby na levé straně docela dost ruší od čtení a to jsem zkoušel Operu, Mozillu i Explorer a všude to tak je. Zkus s tím něco udělat, pokaždé musím tvou povídku zkopírovat do wordu, přečíst a pak až se znovu vrátit sem a nechat koment.

3 Nemesis | Web | 9. ledna 2011 v 16:41 | Reagovat

[2]: Opravdu? Už mi to tu někdo psal, jenže já nevim co s tim. :-( U mě na kompu to totiž vypadá normálně a tudíž nevim, jak to vyspravit. :-?

4 Zefa | Web | 9. ledna 2011 v 17:25 | Reagovat

Máš pravdu je celkem obtížné se přeorientovat....... ale aspoň sem si mohla přečíst kapču před tím (abych byla v obraze ;))...
Ale dost jsem se u tédle kapči nasmála.... xDD je fakt vynikajícíí!!!! =D =D už se zase nemůžu dočkat až bude další! %)) ♥♥♥

5 Ellis Ginn | 9. ledna 2011 v 21:02 | Reagovat

Krásná kapčs. au mě na počítači vypadá všechno normálně tak nevím a mocinky se těším na další kapču. :-)

6 Aria | Web | 9. ledna 2011 v 21:02 | Reagovat

Skvělá kapitola. S tím jedem to bylo úžasné. Jed na krysy. :-)

7 Zulík | 9. ledna 2011 v 21:34 | Reagovat

Hery ako rodený manipulátor je proste k pomilovaniu. :-P  :-D

8 Lisa | 9. ledna 2011 v 22:32 | Reagovat

To je naprosto perfektní, nádherné, božíí! :-D Harry je výborný, klátila jsem se smíchy - Snape, vy tečete! :-D  :-D Opravdu bezvadné, už se těším na jeho návrat do školy ;-) A já mám stejný problém, taky je to posunuté... :-(  ;-)  :-)

9 Dean | 10. ledna 2011 v 13:28 | Reagovat

Ďalší parádny diel Harry zdrogovaný z jedu na krysy a čo spravil chudáčikovi Snapovi :) Zaujímavá tradícia Lovci mudlu skúsil by som také. A inak dobre, že sa vracia do Bradavic a s tou ochrankou dobre vymyslené Brumbla maniulátor. Tiež mám ten problém s textom ale zvykávam si to označiť takže my to nevadí.

10 Lív | 10. ledna 2011 v 14:07 | Reagovat

Perfektní, jisto jistě perfektní. xD Čistý Harry Voldemort 2. xD

11 Charli | Web | 11. ledna 2011 v 14:55 | Reagovat

DObrej díl... :-D

12 minimarka | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 23:40 | Reagovat

Mě se Dobby ukazuje jen napravo, ale nalevo mi zas překážely ty dírky. Pomohlo mi když jsem si dala zoom 120%, fakt je to pak o hodně lepší. Jinak se strašně těším na další kapitolu:-)

13 Teríík | Web | 15. ledna 2011 v 10:14 | Reagovat

hezký.. :)) už se těšim na další kapču.. :)

14 Markétka999 | 22. ledna 2011 v 20:24 | Reagovat

Je to úplně nejhezčí, nejlepší je TÝRÁNÍ MUDLŮ! :-D

15 Martín | E-mail | Web | 1. března 2012 v 12:39 | Reagovat

Tak to vidíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.