15. Další velká neznámá...Clarisa (PU)

13. května 2011 v 23:02 | Nemesis
Je tu PÁTEK TŘINÁCTÉHO a s ním i NOVÁ KAPITOLA. Tohle jsem si nemohla odpustit. Kapitolu jsem dodělala před deseti minutama. Normálně bych ji zveřejnila až zítra, ale dnešek není jen tak nějaký normální den, protože dnešek je SMOLNÝ den. Vymazat z kalendáře! Kromě toho, že naše hokejová reprezentace prohrála se Švédskem, se událo ještě několik politováníhodných událostí. Doufám, že zveřejnění této kapitoly nebud jednou z nich.
Přeji vám hodně štěstí při čtení a AŤ VYDŽÍTE JEŠTĚ TĚCH PADESÁT OSM MINUT TOHOTO SMOLNÉHO DNE BEZ ÚRAZU. :D

15. kapitola
Další velká neznámá...Clarissa

Zmijozelské ložnice bylo zahaleny ve tmě. Bylo vidět jen šmouhu, probíhající chodbami.
"Blaise, Sašo, Theodore!"
Ticho.
Bez odezvy.
"No ták, brácho, vzbuď se!"
"Hmm…né…teď ne, Mel."
"Sašo! Sašo, vstávej, prosím!"
Alexander se s trhnutím vzbudil.
Vyjekl, když uviděl nad sebou stát nějakou postavu. Ona postava se svalila k němu na postel, sebrala mu peřinu a přikryla si s ní hlavu.
Alexander se začal rychle hrabat z postele, snažíc se dostat co nejdál od vetřelce.
Chtěl se přitáhnout za závěs u postele, ale když za něj zatáhl, docílil pouze toho, že se celá postel s třískotem zhroutila.
"To jsem nebyl já!" zaječel Blaise z vedlejší postele a vyskočil na nohy.
"Vlkodlak?" křikl zděšeně Theodore a postavil se s hůlkou v ruce vedle Zabiniho, oba čekajíc, co vyleze z třísek postele.
Peřina a závěs se zavlnili a na světlo vykoukli dvě hlavy.
"Melanie?"
"Sašo?"
"Buďte zticha a zhasni, Theodore, prosím! Zamkněte dveře!" šeptala Melanie vyděšeně, načež se vyhrabala zpod pokrývky a vrhla se k bratrovi.
"Zbláznila ses, Melanie?" zasyčel naštvaně Alexander. "Co tě to proboha napadlo?"
"Spíš ty, nezbláznil ses? Ona je o pět let mladší a ještě k tomu moje sestra!" vyštěkl Blaise.
"Copak já můžu za to, že mi ve dvě ráno jen tak skočí do postele?"
"Jo, můžeš za to, že ti ve dvě-" pak se zasekl. "Počkej…Melanie, proč jsi skočila Sašovi do postele?"
Zabiniová si povzdechla a ukázala prstem na pootevřené dveře.
Na to Alexander nechápavě zakroutil hlavou.
"Clarissa," naznačila ústy Melanie.
"Clarissa?" zopakoval a trhnutím dveře otevřel. Černovlasá dívka opírající se o dveře zaklopýtala a měla co dělat, aby mu nespadla do náručí.
"Co ty tu, Clarisso? Ve dvě ráno?" optal se podrážděně.
"Já…jsem přišla…abych vám strhla pět bodů za rušení spánku…v noci," vysvětlila.
"Jistě, jsme rádi, že ses obtěžovala," ušklíbl se Alexander.
Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho.
"Ty ještě nejdeš?"
"Jistě, už jdu," přikývla a odkráčela někam do tmy.
Alexander se vrátil zpět do pokoje.
"Tak Melanie, bubák je pryč, můžeš se vrátit do vlastní postele?" otočil se na Zabiniovou.
"Rozhodně ne! Ty to nechápeš! Ona mě chtěla zabít," odsekla.
"A na to jsi přišla jak?"
"Chtěla se vloupat do mého pokoje."
"Jak jsi to poznala?" povzdechl si Alex.
"Obcházela všechny pokoje prvaček. Naštěstí můj je na konci chodby a tak jsem stihla utéct."
"Ubytuješ se tady!" rozhodl Blaise, kouzlem zamkl dveře a přičaroval čtvrtou postel.
"Prosím tě, Blaise, ty fakt věříš tomu, že chtěla Clarissa Melanie zabít?" ušklíbl se Alexander.
"Ty nevíš čeho je schopná!"
"Čeho, prosím tě?"
"Posaď se, to bude na delší dobu," ozval se Theodore a všichni čtyři se posadili na jednu postel, přičemž kolem nich Nott zakouzlil tišící kouzlo.
"Chceš slyšet nejdřív statistiky, nebo děsivé příhody?" nadhodila Melanie.
"Jak chcete," odvětil Alexnader a pohodlněji se usadil na posteli. "Ale počet mrtvých až na konec," zašklebil se.
"Ty to vůbec nebereš vážně!" obvinil ho Blaise.
"Ale jistě že beru. Od teď chodím spát pouze s koštětem v ruce, abych mohl přetáhnout dalšího člověka, kdo by byl z Clarissy vyděšený tak, že by mi musel skočit do postele."
"Ne, nebereš, Sašo. Ona není jen tak NĚKDO!"
"Teď jste mě napnuli tak, že očekávám minimálně skřeta z Gringottovic banky."
"Jsi nemožný!" ušklíbl se Theodore.
"Nebojím se tý holčiny."
"To není normální tuctová holčina, Sašo!" vyjekl Blaise.
"To já taky nejsem," zašklebil se.
"Bojuje lstivě a zákeřně."
"Jsme dva."
"Ovládá černou magii…dost dobře."
"Nic neobvyklého."
"Pokud po tobě jde, co chceš mít na náhrobku?" vložil se do toho Theo.
"Zabit lstivě a zákeřně černou magií zlou holčinou."
"Jak si přeješ."
"Nechcete už začít s tím výčtem hrozivých skutků?"
"Jistě. Ale ne, že nám v noci skočíš strachy do postele."
"Nebojte, kdybych měl někam skočit, vaši postel si nevyberu."

"Tak co, připadá ti to málo? Bojí se jí i profesor Snape."
"Snape? Ten se bojí maximálně laboratorních myší," ušklíbl se Alexander.
Na to se Zabini zamračil. "Nevidíš, že jí vždycky ustupuje? Nevynadal by jí, ani kdyby mu vypálila laboratoř."
"To je sice super, ale mě osobně by víc zajímalo, jak se s ní vypořádat," zamumlala Melanie.
"Otrávit, uřknout, probodnout, mučit," odvětil Theodore.
"Něco už jsem zkoušel a nepomohlo. Co ty?" zajímal se Alex.
"Všechno. Třikrát."
"A co se třeba spřátelit?" nadhodila Mel.
"Spřátelit?" vyjekl Zabini. "Nevypadá, že by vyhledávala kamarády."
"Naopak, každý rád spojence," odporovala Zabiniová.
"Pochybuju," zakroutil hlavou Blase.
"Já souhlasím s Melanie."
"Ty, Sašo?" Chceš se spřátelit s…CLARISSOU?"
"Jo," přikývl. "I když je ta holka temná, lstivá, zákeřná, nepřátelská a extrémně nebezpečná…to já přece taky."

Jakmile všichni jeho spolubydlící, včetně Melanie usnuli, vypravil se Alexander na menší…obhlídku.
Zastavil se u Clarissina pokoje, kde se stále svítilo. Rozhodl se však nepokoušet štěstí a pokračoval dál, ven ze společenské místnosti.
Kroky ho vedli neomylně směrem ke sklepní kobce, kde bývala ubytovaná Ginny. Zastavil se před těžkými dveřmi. Byl skvělý čas pro vyzkoušení pár nových kouzel.
"Perquiro tendiculus"
Bez výsledku.
Zkusil to tedy ještě jednou, s větším soustředěním.
"Perquiro tendiculus!"
Dveře zlatě zazářili a začala se na nich objevovat latinská slova.
Tohle kouzlo patřilo mezi nejjednodušší z bílé magie. Učil se ho skoro měsíc a stejně se mu nikdy nepovedlo na první pokus. Teď ale sledoval dveře pokryté malým hustým písmem od shora až dolů.
Vyvalil oči. Před sebou měl vypsaná všechny použitá ochranná kouzla. Rozhodně nečekal, že jich bude něco kolem dvou set.
Protočil nad tím oči.
"To vypadá jako by to mělo zabránit člověku dostat se dovnitř, ne upírovi ven," zasyčel naštvaně a usadil se opodál do výklenku k nějakému brnění. Když nemůže on k Ginny, bude si muset počkat, až přijde Ginny k němu. S tou zrzkou měl totiž ještě nějaké ty plány. A navíc…ten upír ji vlastně kousnul, když ho chtěla zachránit, ne?

Hradní hodiny odbyli pět hodin a Alexandera vyrušili ze čtení něčí kroky. Zavřel knihu o bílé magii, z níž se za dvě hodiny, co tu seděl, naučil jedno kouzlo na omámení nepřátele, strčil ji do kapsy a zaposlouchal se do rozhovoru několika blížících se osob.
"A Albus ti nevysvětlil, proč musíš pro slečnu Weasleyovou chodit zrovna ty, Severusi?"
"Ale jistě že. Prý mám s upíry největší zkušenosti a dokázal bych si poradit v případě nebezpečí."
"Kde to Albus vzal? Ty ses již setkal s upíry?"
"Několikrát."
"Nehrála v tom nějakou roli slečna Avery? Myslím, že se o tom nějakou dobu mluvilo."
"Tohle není to nejlepší místo pro odkrývání minulosti. Albus by byl jistě nerad, kdyby se jeho pochybení dostala na světlo."
Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Alexander na sebe zakouzlil zastírací kouzlo a namáčkl se ještě více k zadní stěně výklenku.
"Severusi, slyšel už jsi o tom, že Albus zaplatil slečně Weasleyové nějakého toho…vampiro-psychologa? Prý by jí to mělo pomoci."
"Vampir-psycholog? Asi aby se ve dne nenudila."
"Třeba pomůže."
"O tom pochybuji. Slečně Weasleyové by mohlo pomoci jedině kdyby s ní někdo pracoval v noci. Docela bych chtěl vidět toho blázna, co by se o to pokoušel."
Snape po boku s madame Pompfreyovou prošli kolem Alexovo výklenku a zastavili se u dveří.
Alexander vyklonil hlavu, aby se podíval, jak dveře odemknou, přičemž měl co dělat, aby se nesvalil na zem.
"Citronové cukříky z Medového ráje," sykl Snape a poklepal hůlkou na dveře. Ty zeleně zazářili a po chvíli opět zhasli.
"Albusova hesla snad nikdy nepochopím," zakroutila hlavou madame Pompfreyová a sledovala Snape, který dveře obezřetně otevřel a vstoupil do malé kobky.
Alexander nedokázal překonat svoji zvědavost a neslyšně přicupital těsně za lékouzelnici. Nahlédl do kobky a před očima se mu vybavili zase známé obrazy.

Černovlasá dívka s krvavě rudými rty stojící na tvrdé dřevěné posteli pozoruje přes mříže potemnělou venkovní krajinu. Nepřestává šeptat pořád jedna a ta samá slova.
"Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá
jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jakož i my odpouštíme našim viníkům
a neuveď nás v pokušení,
ale chraň nás od zlého.
Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.
Amen."

Zatřepal hlavou, aby se toho přeludu zbavil. Poslední dobou se mu to stávalo příliš často.
Zaměřil se na dění v místnosti, kde Ginny vzlykala skrčená v rohu.
"Slečno Weasleyová," oslovil ji Snape a ona s trhnutím zvedla hlavu. Rychle se rozhlédla kolem sebe a pak si otřela slzy do roztrhaného hábitu, co měla na sobě.
"P-promiňte, p-profesore," zakoktala a nechala si přes sebe přehodit Snapeův plášť, protože její vlastní oblečení bylo téměř na cucky.
"Pojďte, slečno Weasleyová," vyzval ji lektvarista.
Dívka se nejistě zvedla a vyběhla dveřmi kolem léčitelky ven z místnosti. Alexander osobně nechápal, proč ji nestrčili do nějakého…příjemnějšího prostředí.
"Slečno, Weasleyová," zastavila ji Pompfreyová. "Neběhejte, musíte být unavená." S tím chytla dívku za ruku a ta bolestně zasyčela.
"Slečno, vy-" zasekla se a odhrnula dívce látku ze zápěstí.
"Jste zraněná!" vyjekla, když spatřila mnoho škrábanců na rukách.
"J-já n-ne…p-prosím," koktala Ginny úplně vyvedená z míry.
"Pojďte, půjdeme na ošetřovnu," vzala ji lékouzelnice za ruku a táhla dívku pryč. Ta se ještě jednou ohlídla, přičemž překvapeně zamrkala a Alexe napadala jediná věc. Viděla ho.
Potom, co odešel i profesor Snape, zrušil Alexander zastírací kouzlo a rychlým krokem se vydal o patro výš, do zmijozelské klubovny.
Cestou přemýšlel o Ginny. Co to ten Snape říkal…že jí pořídili psychiatra? A pak ještě, že by Ginny mohlo pomoci, kdyby s ní někdo pracoval v noci. Jenže pracoval? On se s ní mohl maximálně každou noc bít, nic jiného nepřicházelo v úvahu. Možná by mohl-
S přidušeným výkřikem do někoho vrazil. Zapotácel se, stejně jako člověk na druhé straně.
"Alexandere?" ozvalo se naštvané zasyčení.
"Clarisso?" oplatil jí to.
"Co tu děláš?" vyštěkla.
"Byl jsem na…toaletě," zašklebil se nad tím slovem. "Naopak…co tu děláš ty? Sleduješ mě?"
"Rozhodně ne! A záchody máme ve společenské místnosti, proč jsi chodil sem?"
"Byli obsazené."
"Všechny čtyři?"
"Jo."
"A co ty u nás na patře?"
"Slyšel jsem odtamtud divný zvuky!"
"Je ti pět, že se bojíš bubáků? Víš, že ti mohu jako primuska dát školní trest?"
"Opravdu? No nepovídej," protočil oči a chtěl odejít, ale ona ho chytila za hábit.
"Jo, opravdu a začíná ti zrovna…teď, takže jdeme, odpykáš si ho u mě."
"Zbláznila ses? Teď v noci? Sám…s tebou? Maminka mi vždycky říkala, že nemám nikam chodit s cizími lidmi!"
"Ale nemel, prosím tě, jsi sirotek! Pan a paní Shadowovi už jsou téměř sedmnáct let po smrti," odfrkla si.
"Chceš mi namluvit, že jsem propásl smrt svých rodičů?"
"Chci ti namluvit, že pokud s tím okamžitě nepřestaneš, zabiju tě!" zasyčela.
"Dobře, dobře…řeknu ti všechno," podvolil se.
Clarissa se zastavila. "Nevěřím ti ani slovo."
"Tak co sakra chceš? Jsi pořád s něčím nespokojená!"
"Ne s něčím, ale s někým!"
"Jsi horší jak tvoje matka!" vyjekl Alexander.
"Jistě, ty to můžeš posoudit, když ses s ní vyspal hned jak jste se potkali. Ty jsi děvka, Alexandere!"
"Jo, můžu to posoudit, na rozdíl od tebe! Ty prosím tě nesuď nikoho o kom nic nevíš, Clarisso!"
"Vím o tobě víc, jak ty sám! Nejsem totiž tak tupá, abych si nic nezjistila o novým studentovi, který se ZÁHADNĚ objeví v Bradavicích!"
"Hmm…bojíš se, co? Být tebou, bojím víc!"
"Já? Bát se? Tebe? TY bys nevyděsil ani mrzimorskýho prváka!"
"Hlavně, že ty jsi paní dokonalá! Chladná a bezcitná Averyová, dcera šílený smrtijedky narozená potom, co si spolu užili-"
"Můj původ do toho netahej! Jsi blázen, Alexandere! Zahráváš si s někým, kdo je úplně na jiné úrovni než ty! Měl bys přehodnotit svoje schopnosti."
"I ty jsi šílená, Clarisso! Stále jsi nepochopila, kdo z nás by vzájemný duel vyhrál!"
"Zabila bych tě."
"Ne, protože ty mě chceš. Vím to. Obdivuješ mě."
"Můžu mít tisíce takových jako jsi ty!"
"Rozhodně ne. Jsem jedinečný, a proto mě chceš."
"Začínám přemýšlet o opaku. Kdo semnou pořád flirtuje? Hmm?"
"Nelíbí se mi tvůj zadek a máš malý prsa. Tvoje postava je naprosto obyčejná."
"Řekni to rovnou, nejsem Parkinsonová."
"Ty žárlíš!" zasmál se.
"Ne!"
"Jo, žárlí."
Oba dva se otočili po hlase.
Kousek od nich stál Theodore s několika knížkami v ruce a pobaveným úšklebkem na rtech.
"Pozor na ní, Alexi, je hrozně vztahovačná. Jednou s ní někam jdeš a už se nesmíš podívat na žádnou jinou," zašklebil se.
"Jak to zrovna ty můžeš vědět?" vyštěkla Clarissa a obrátila svou pozornost na Theodora.
"Vlastní zkušenost. A teď už radši mizím, nebo mi dá naše "velká slečna primuska" školní trest," s tím se otočil na patě a zmizel v tmavé chodbě.
"Kde se tu vzal?" nadhodil Alexander.
"Zná tajný chodby, zmetek…a v noci chodí krást knížky z knihovny."
"Zakázaný oddělení?"
"Zakázaný oddělení," přikývla. "A teď už konec hádek. Co kdybychom si odpověděli na otázky v klidu a míru?"
"Jednu otázku já, jednu ty," odsouhlasil to Alexander.
"Právo veta."
"Jak jinak."

O půl hodiny později už spokojeně seděli v Clarissině pokoji a popíjeli máslový ležák, který vytáhla dívka ze svých zásob pod postelí.
"Vzhledem k tomu, že vyučování začíná za dvě hodiny, nemáme moc času, takže začnu." S tím vytáhla Clarissa z kapsy hustě popsaný pergamen.
Alexander se k ní zvědavě naklonil.
"Co tam máš?" zajímal se.
"Soupis otázek," odsekla netrpělivě. "Vyrůstal jsi v sirotčinci, to vím, jenže jak jsi mohl jen tak nastoupit do pátého ročníku, když jsi předtím, podle záznamů, do žádné čarodějnické školy nechodil?"
"Vetuju," zašklebil se.
"To pěkně začínáš," odfrkla si Clar.
"Začal bych něčím jednoduchým…kde jsi vyrůstala?" zeptal se.
"Když znáš moje rodiče, mohl by sis to domyslet."
"V Azkabanu s Bellatrix rozhodně ne a u Averyho ani náhodou," zamračil se.
"Smrtijedský sídlo. Jak zemřeli tvoje rodiče?"
"Bez odpovědi," ušklíbl se. "Kdo se o tebe v sídle staral?"
"Tak takhle teda ne!" rozčílila se. "Když mi neodpovíš na otázku, mám právo ti dát jinou," rozhodla. "Proč nosíš ty rukavice?"
"Abych se mohl dotýkat…všech lidí," odvětil promyšleně. "Už jsem se jednou ptal. Kdo se o tebe v sídle staral?"
"Smrtijedi a jejich manželky. Proč se nemůžeš bez rukavic dotýkat lidí?"
Zarazil se. Najednou nevěděl, co má říct.
"No? Ztratil jsi řeč, nebo už se ti zase nelíbí otázka?" zavrčela.
"Kletba," odpověděl prostě. "Proč se tě lidi na škole tak bojí?"
"To by potřebovalo dost obsáhlou odpověď. Možná jsem je trošku vystrašila pár…útoky," pečlivě volila slova a pozorovala, jestli vyděšeně neuteče. Nestalo se tak.
"Co za kletbu to bylo?"
"Upírská," sykl. "Co za útoky jsi podnikla?"
"Pár kleteb, několik pastiček a výhrůžky," pokrčila nezúčastněně rameny. "Kdo na tebe kletbu seslal?"
"Upír. Jméno nevím. Kolik lidí jsi svými…útoky zranila a zabila?" nadhodil.
Rozesmála se. "Zabila? Ze školy nikoho. Zranila jsem pár studentů…a jednoho učitele," při té vzpomínce si odfrkla. "Upír, který na tebe seslal kletbu…sloužil Temnému pánu?"
"Ano," přikývl. "Ten zraněný učitel byl Snape, že ano?"
"Informovaný," zašklebila se. "Jo, ten netopýr. K té kletbě…co by se stalo, pokud by ses mě dotknul?"
"Nic," odvětil s pobaveným úšklebkem. "Alespoň předpokládám. Co jsi Snapeovi udělala?"
"Já nic," vrátila mu to. "Vysvětli princip té kletby, nepochopila jsem tě."
"Nevysvětlím," zašklebil se.
"Fajn a kdyby ses dotknul…Theodora?" nadhodila.
"Nic by se nestalo. Jak jsi přemluvila upíry, aby zaútočili na Snapea?"
"Proč tě napadlo, že jsem na něj poslala upíry? Zaútočili na něj sami," zachechtala se. "Koho by ses musel dotknout, aby se něco stalo?"
Mlčel.
"Fajn. Ale když se někoho určitého dotkneš, něco se stane, že ano?"
Přikývl. "Kam si vylákala Snapea?"
"Do lesa. Rozhodně nemůžu za to, že tam ti upíři zrovna byli. Co by se stalo, kdyby ses dotknul toho určitého člověka?"
"Převezmu jeho…energii a magii, na krátký čas. Proč jsi to Snapeovi udělala?"
"To je moje věc," odvětila. "Mohl…mohl by ses mě…dotknout?" optala se.
Povytáhl nechápavě obočí, ale stejně si jednu černou rukavici sundal. Opatrně natáhla ruku, jako by se bála, že o ni přijde. Ani Alexander se necítil zrovna jistě, když si k němu přisedla blíž, aby na sebe lépe dosáhli.
Chvíli oba napjatě sledovali jejich spojené ruce, ale nic se nedělo, tedy alespoň ne nic viditelného.
"Je to…fantastické," prohlásila Clarissa po chvíli a pevněji Alexandera stiskla.
"Myslíš?" nakrčil pochybovačně obočí, protože jemu na tom nepřišlo vůbec nic zvláštního.
"Necítíš tu magii? Je to překrásné," usmívala se od ucha k uchu.
"V životě jsi někoho nedržela za ruku?"
"Jistě, že ano!" odsekla nabručeně. "Ale nikdy se nestalo tohle! Je to jako…jako bych cítila tvoji magii," vysvětlila.
Alex ji ještě chvíli neurčitě pozoroval, než mu došla trpělivost a ruku z jejího sevření vytrhl.
"Těší mě, že ti připadám tak úžasný, ale momentálně nemám čas na to, nechat se osahávat," zavrčel. "Uděláme takovou dohodu. Ty mi pomůžeš…s něčím a já tě nechám si ještě sáhnout…a ne jenom na ruku."
"Jsem k tvým službám."
...

"Takže podle tebe je ta malá zrzavá krvezrádkyně upírka?" ujistila se Clarissa a Alexander v odpověď přikývl.
"A ty máš nutkavou potřebu tu nebelvírku…zachránit?" ušklíbla se.
"Chci ji naučit ovládat její upírskou část," opravil ji.
"Proč?"
"Protože chci."
"A to proč?" zopakovala otázku.
"Já ji chci, tu holku."
"Nestačí ti dívky z naší koleje a ze zbytku světa?" zavrčela. "Ty musíš mít zrovna zrzavou nebelvírskou upírku?"
"Už zase žárlíš. Jsi hrozná!" obvinil ji s úšklebkem.
"Nezačínej zase!" okřikla ho. "Ušetříš mě tvých narážek a trapných vtipů, pokud ti pomůžu?"
"Samozřejmě," přikývl s vážným výrazem ve tváři.
"Dobře, ale mám ještě pár otázek. Dneska ve dvě odpoledne v knihovně."
"Jak si přeješ."

O několik hodin později vcházel do školní knihovny, když ho někdo chytil za ruku a odtáhl ze dveří.
"Alexandere?"
Otočil se na osobu a povytáhl obočí. "Grangerová?"
Dívka se lehce začervenala a nervózně přešlápla z nohy na nohu.
"Já-" začala, ale ihned potom se zasekla, vypadala trošku vystrašeně.
"Nemám na tebe celý den," upozornil ji s úšklebkem a ona zbrkle pokývala hlavou.
"Já…nemohli bychom si prosím promluvit? Jenom my dva? Prosím."
"Ty nabídky se mi nějak množí," zašklebil se Alexander, ale když viděl Hermiony ustrašený výraz, zvážněl. "Teď nemůžu, někdo na mě čeká v knihovně. Zítra?"
"T-to by bylo skvělé! Moc děkuju, opravdu," úlevně se usmála a vypadala, že ho každou chvíli vtáhne do děkovného obětí.
Taky se usmál. Bylo osvěžující bavit se s někým, kdo nepatřil ke zmijozelům a nehledal v každém tvém slově nějaký háček.
"Budu za to ale něco chtít," upozornil ji radši, kdyby jí to náhodou nedošlo.
"Cokoliv!" usmála se ještě a někam odběhla.
Cokoliv, zopakoval si v hlavě pobaveně Alex. Kdyby tohle slíbila jinému zmijozelovi, roztrhal by ji na kusy a rozprodal kamarádům.
V hlavě se mu objevila jediná otázka, mezitím, co procházel mezi policemi plnými knih až k oddělení s omezeným přístupem. Takový jsem taky býval?
Od cíle ho dělila kromě pár metrů za zavřenými dveřmi i červená cedulka s nápisem "zákaz vstupu". Cítil z ní magii, jistě Brumbálova práce. Zblízka si ji prohlédl a přemýšlel, co se mu může stát, pokud otevře ty dveře. Do zakázaného oddělení směli pouze sedmé ročníky, prefekti a profesoři, on nic z toho nebyl.
"Jak se tam má sakra dostat?" zasyčel naštvaně a propálil cedulku pohledem. Doslova.
S vypísknutím uskočil, když nápis vzplál.
Zaklel a mávl nad ním rukou. Po ohni nebylo ni stopy a po cedulce zůstal jen popel.
"Co se tu děje?" ozvalo se z uličky. "Cítím kouř!" křikla na něj knihovnice a on se bleskově postavil před dveře, aby zastínil svoji…nehodu.
"Myslím, že to jde odtamtud," ukázal do uličky s několika nebelvíry.
"Děkuji, za pomoc, hochu. Ti nezdvořáci si to odskáčou, jestli zapálili nějakou z knih!" zavrčela a odkráčela pryč.
Alexander jí věnoval ještě poslední pohled, načež se otočil čelem ke dveřím a pozorně si prohlédl spálené zbytky tabulky na dveřích. Nevypadala funkční.
Pro jistotu na ni ještě vyzkoušel kouzlo na odhalení magie, ale nic nenašel.
Rozhlédl se kolem jestli nikdo není v dohledu a proklouzl do vedlejší místnosti.
Napadlo ho, že možná měl cedulku opravit, jenže nevěděl jak. Nevěděl, jaká kouzla na ni byla Brumbálem použita, a i kdyby se mu to podařilo zjistit, pochyboval o tom, že by je dokázal zopakovat.
Jistě bílá magie, odfrkl si v duchu. V tomto oboru měl trochu mezery. A i kdyby se mu to nějakým zázrakem povedlo, Brumbál by poznal, že to není jeho původní kouzlo a možná by i přišel i na to, čí práce to přímo je. To Alex rozhodně nechtěl.
Tušil, že i tímhle kouskem přivolá nežádoucí pozornost. Normální oheň by nemohl být schopen spálit cedulku chráněnu tak mocnými kouzly. Jenže jeho oheň nebylo jen tak něco. Jeho oheň byl ničivá sílá plná temnoty. Spaloval hmotu a sžíral magii.
"Jdeš pozdě."
"Vím, zdržela mě Grangerová a Pinceová," ospravedlnil se a usedl do křesla vedle Clarissy, která na malý stoleček skládala knihy.
"Divím se, že ses sem dostal…se svými schopnostmi. Už jsem si pro tebe chtěla dojít," zašklebila se.
"Podhrabal jsem se pode dveřmi," vysvětlil.
"Jak originální," odfrkla si. "Než začneme…mám ještě pár otázek a podmínek."
"Mluv," pobídl ji a pohodlněji se usadil v křesle.
"Předpokládám, že Draca jsi zneškodnil ty."
"Rozhodně ne. Bylo tam asi dvacet svědků, kteří dosvědčili, že to byl Weasley, Clarisso," odvětil pobaveně.
"Dobře, zeptám se jinak. Udělal to Weasley na tvůj příkaz?"
"O tom už by se dalo uvažovat," pousmál se.
"Jestli ti to ještě nedošlo, Alexandere," zasyčela dívka. "Já tu vůbec nemusím být. Když mě přestaneš bavit…je konec. Můžeš to zkusit i beze mne."
"Klid, Clar," smál se Alex. "Přímé doznání ze mě nedostaneš, ale přiznávám, že Dracovo… indisponování by se mi docela hodilo."
"Z jakého důvodu?" zajímala se.
"Famfrpál."
"Ach, zase ta vaše dětská hra," odfrkla si. "Určil tě za svého náhradníka a tvoje ješitnost to nemohla překousnout," odhadla. Vcelku přesně.
"Odpověděla sis sama. Můžeš se ptát dál."
"Co po tobě chtěla Grangerová?"
"Nevím," pokrčil rameny.
"Neřekla ti, co chce?" prohodila uštěpačně Clar.
"Schůzku," sykl. "Chce schůzku."
Clarissa se rozesmála, načež Alexander povytáhl obočí.
"Nějaký problém?" zajímal se.
"Ta holka tě balí."
"Už jsem si všiml, že žárlivost patří k tvé přirozené povaze, ale být tebou rychle zchladnu, nebo budeš muset zneškodnit dívčí polovinu školy."
"Tolik si zas nefandi," odsekla. "Teď k podmínkám. První, chci si sáhnout...opravdu a pořádně. Druhá, zasvětíš mě do té věci s Weasleyovou, dost mě to zajímá. Třetí, na pátek večer a sobotu ráno si nic neplánuj, chci, abys šel se mnou jako doprovod na jednu…párty."
"Párty?" vykulil oči Alexander.
"Párty," zopakovala nabručeně. "Souhlasíš?"
"Samozřejmě."
"Takže můžeme přejít k náplni dnešní schůzky. Za tu dobu, kterou jsem byla donucena na tebe čekat, jsem shromáždila několik knih, které by se mohli hodit."
Alexander zděšeně pohlédl na - odhadem - snad padesát knih, vyskládaných na stolku a kolem něj.
"Vlastně jsou to všechny knihy o upírech z toho oddělení. Můžeš se pokusit něco najít i v běžně přístupné části, ale pochybuji, že by ti něco z toho pomohlo."
Poté se oba ponořili do hromady knih, dělajíc vše pro úspěch jejich mise.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 McLissa | 13. května 2011 v 23:51 | Reagovat

Oooo, můj bože, já to miluju!!! Miluju tvůj styl psaní, tvé povídky, tvé vtipy a...a...prostě všechno! :-D Ty Jsi ÚŽASNÁÁ! ;-)  :-D  Píšeš neuvěřitelně čtivě a poutavě, zábavně a napínavě, je v tom vše, co by tam být mělo a tvé příběhy mě nadmíru pohltily, takžee...Potřebuji další kapitolku! :-D  :-D Achh, tadyy se ti Harry...vlastně Alex :-D neuvěřitelně povedl, jako postava...konečně se i dostáváme ke vztahu Clarissa x Alex...a to by v tom byl čert, aby se ti dva nedali dohromady! :-D  ;-) Oo, tak jsem zvědavá na tu párty...juuva, nemůžu se dočkat, Nemesis...děkuju... jsi báječná...a taky...potřebuji...DALŠÍ - KAPČU! :-D  :-)  ;-)

2 Avatar | 14. května 2011 v 0:13 | Reagovat

Doopravdy úžasný pokráčko... Moc sem se na něj těšil a mnohonásobně předčilo moje očekávání, vždy přijdeš s něčím novým a neokoukáným :) Nejlepší věta z celý povídky :D Teď k podmínkám. První, chci si sáhnout...opravdu a pořádně. Druhá, zasvětíš mě do té věci s Weasleyovou, dost mě to zajímá. Třetí, na pátek večer a sobotu ráno si nic neplánuj, chci, abys šel se mnou jako doprovod na jednu…párty. Hlavně to chci si sáhnout... opravdu pořádně :D Mos se těšim na pokračování, doufám, že bude co nejdřív :)

3 Nemesis | 14. května 2011 v 9:24 | Reagovat

[1]: [2]:Děkuju vám moc!! :-) To si snad ani nezasloužím :)) :-?

4 baruska | Web | 14. května 2011 v 14:01 | Reagovat

krásná kapitola, souhlasím s předchozími komentáři moc se těším na další kapitola a doufám, že bude brzy ( nej by bylo, kdyby přibyla současně i kapitolka k Hře s časem :D ) :-)  :-D  :-)

5 Zefa | 14. května 2011 v 19:22 | Reagovat

Naprostá DOKONALOST!!! ♥♥♥ Líbí se mi ty jejich výměny názorů xD Jsem hrozně zvědavá, jak ty Clarisiny podmínky budou probíhat ;D ♥ moc se těším na pokračování ;)

6 Dean | 14. května 2011 v 21:23 | Reagovat

Neviem čo dodať všetko napísala Lissa a Avatar. Kapitolka skvelá ako vždy. :)

7 Charli | Web | 15. května 2011 v 8:15 | Reagovat

Nádhrea... Konečně taky akce :D Ikdyž tak napůl... Nádherně píšeš ale je to vlastně zbytečný pstá když už to všichni napsali za mě :D

8 Vruon | 15. května 2011 v 21:07 | Reagovat

Sjvělá kapitolka :D Opravdu perfektně se to začíná rozjíždět, jsem zvědav na další dílek, na jejich krocení Ginny a i na tu párty :D prostě se už zas nemůžu dočkat pokráčka ;)

9 Aria | Web | 17. května 2011 v 20:48 | Reagovat

Skvělá kapitola! :-) Velmi se mi líbí ty jejich tzv. diskuze podle zmijozelského stylu. :-) Ehm, teď když jsem to napsala, to zní divně, ale snad pochopíš, jak to myslím. :-)Těším se na pokračování. :-)

10 Tom | 3. června 2011 v 13:20 | Reagovat

Doporučuji web http://www.mp3stahuj.cz je tam plno nejnovějších mp3 zdarma ke stažení, videa a plno další srandy ;-)

11 Avatar | 15. června 2011 v 6:39 | Reagovat

Ahoj,
ny kdy plánuješ další kapitolku? Nechci na tebe nijak tlačit, jen se orientačně ptám :D Chodim se každý den a zatim ani zpráva... :(

12 Nemesis | 15. června 2011 v 18:52 | Reagovat

[11]:  Nějak na to teď vůbec nemám čas. Potřebuju se věnovat škole, kde ještě stále nemám uzavřené některé známky a prostě se k psaní nedostanu. Snad bych se na to mohla podívat o víkendu...

13 Nesi | 27. června 2011 v 17:16 | Reagovat

(\__/) zZZzzZZzzZZZZ
(='.'=)
(")_(")

14 Avatar | 28. června 2011 v 20:32 | Reagovat
15 Ryl | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 19:59 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.