16. Smrtijedská smetánka (PU)

2. července 2011 v 19:49 | Nemesis
Omlouvám se! Omlouvám se! Omlouvám se! Opravdu! Fakt jsem nechtěla, abyste museli tak dlouho čekat, jenže se mi stále nedařilo něco napsat. Teď už to tu tedy máte, ale není to nic moc, jelikož jsem to psala téměř dva měsíce. Je taky možné, že to příliš nenavazuje. Nic se tam důležitého neděje, ani se nebojuje, ale příště už bude. :D Užijte si tuhle trošku a piště komentáře, ty mě vždycky dotlačí do psaní. xDxD Možná byste měli číst pomaleji, aby vám to déle vydrželo. Takže... váš menší dáreček za vysvědčení. :))


16. kapitola
Smrtijedská smetánka

"Zjistil jsi něco?" optala se Clarissa znuděně po pár hodinkách hledání.
"Kromě toho, že pokud chceš dosáhnout nějakého výsledku při "ochočení" upíra, musíš s ním pracovat v noci?" ušklíbl se.
"Práce pro sebevrahy," odfrkla si dívka.
"Proto se do toho tak hrneš?"
"Bylo by hloupé zahodit takovou příležitost. Nikde jinde nemáš šanci se toho o upírech tolik dozvědět," odsekla.
"Ani u Temného pána?" Tuhle poznámku přešla zmijozelačka mlčením.
"Myslím, že jsi měl ještě jeden problém," houkla po chvíli a Alexander zvedl oči od rozečtené knihy.
Bolestně se zašklebil. "Mám. A tenhle se mě dotýká o něco víc," odpověděl zamračeně.
"Mohu vědět, co to je?" protočila oči.
"Mívám…halucinace, vize, vidím obrazy…"
"S tím bys neměl chodit za mnou, ale za psychiatrem," odfrkla si Clarissa. "Tím se totiž vyznačuje to, že už si opravdu zešílel."
"Nejsem šílený," zasyčel chladně a probodl dívku pohledem. Ta vyjekla a vyskočila z křesla.
"Zrudli ti oči!" poznamenala vyděšeně.
"Máš halucinace, Clarisso. Jsi šílená," oznámil jí Alexander a samolibě se zašklebil.
"To není to samé!" odporovala. "Tvoje oči JSOU rudé."
Alex zamrkal a mávnutím hůlky si vyčaroval zrcátko. Pohlédl do něj a pousmál se na sebe.
"Jsou černé, Clar. Nebo přesněji hodně tmavě hnědé, kdyby tě to zajímalo do detailů."
"Už to zmizelo," zavrčela.
"Chápu tě. Každý máme to svoje. Teď bych byl rád, kdybys mi pomohla s mými halucinacemi."
Clarissa si odfrkla, ale nakonec si přitáhla křeslo blíž k němu.
"Chci je vidět," rozhodla.
"Jsou soukromé!" obořil se na ni.
"Tak chceš pomoc, nebo ne?"
"No tak dělej," vyzval ji a v očekávání křečovitě zavřel oči.
"Asi těžko," sykla. "Ty OČI, musíš mít otevřené."
Pomalu je otevřel a pevně se chytl stolku.
"Musíš mě pustit do své mysli," vyštěkla.
Nervózně zakroutil hlavou.
"Tak co sakra chceš? Okamžitě si dej dolů tu nitrobranu!"
"Rozmyslel jsem si to," oznámil jí, ale Clarissa mu vrazila facku. Pak další a ještě mu dupla podpatkem na nohu.
Vyjekl a v tu chvíli ucítil, jak mu dívka pronikla do mysli.
Soustředil se na svoje halucinace.
Oba pozorovali černovlasou dívku s krvavými rty, černýma očima a děsivým úsměvem - Suzette.
Jakmile Clarissa přímo utekla z jeho mysli, chytil se Alexander za hlavu a zasténal.
"Měl jsem radši použít myslánku," sykl a vytáhl z kapsy lektvar proti bolesti. Obrátil ho do sebe.
Za několik vteřin začala lektvar účinkovat a on zvedl oči ke Clarisse, která ho pozorovala jakýmsi zvláštním pohledem.
Náhle ho chytila za hábit, stáhla mu ho a rozepnula mu košili, kterou měl pod ním.
"Proboha, né tak rychle!" vyvalil oči.
Clarissa ho propálila naštvaným pohledem a následně ho chytla za černý křížek, který mu visel na krku.
"Odkud ho máš?" skoro zaječela.
"Cože?"
"Kde jsi vzal ten kříž?" zopakovala otázku.
"Nevím," odvětil popravdě.
"Dej mi ho!" zasyčela.
"Ne!" zakroutil rázně hlavou.
"Tak sundej ho, Alexandere!" Přitom vypadala, že se na něj každou chvíli vrhne.
"NE!" odpověděl znovu, ledově. Mohl vidět jak poodstoupila.
"Dobře, jo, jak chceš, nech si ho!" ukvapeně pokývala hlavou.
"Co tě dovedlo ke změně názoru?" zamračil se Alex.
"Ty."
"A co přesně na mě bylo tak přesvědčivého?" zašklebil se.
"Tvoje oči."
"Už zase do toho pleteš svoje halucinace?" povzdechl si. "Určitě byli rudé, viď?" nadhodil ironicky.
Přikývla.
"V tom případě se vraťme zpět k MÝM halucinacím. Co s nimi má společného ten křížek?"
"Možná bych ti to řekla, kdyby sis ho sundal a půjčil mi ho," zavrčela.
"Ne."
"S těma očima bys měl opravdu něco dělat," poznamenala.
"Přestaň s tím!"
"Už končím, tak se alespoň přisuň blíž."
"Víc už to nejde," odsekl.
"Dobře, blíž půjdu já," rezignovala a sedla si mu na klín.
Vzala do ruky křížek a párkrát ho protočila mezi prsty. Pak kolem něj začala mávat hůlku a něco mumlat.
Takhle jim to vydrželo téměř patnáct minut, než se ozval zvuk otevíraných dveří a smích.
"Že já mám na vás dva ale štěstí," zašklebil se Theodore Nott a přišel až k nim, načež Clarissa odskočila od Alexandera a svalila se do svého vlastního křesla.
"Někdo z vás se chystá stát upírem?" zajímal se Theo při pohledu na knihy.
"Ne!" odvětili Alex s Clar současně.
"Asi tu překážím, že? Klidně, pokračujte." S tím vzal nějakou knížku z regálu a zmizel.
"Zapni si alespoň tu košili," sykla zmijozelačka.
"Já jsem si ji nerozepnul sám!" odsekl a ani se nehnul.
"Fajn, hledání ukončeno a teď si chci vybrat svoji podmínku," pousmála se.
"Kterou?" zeptal se, i když to moc dobře věděl.
"Tu první," sykla a přitiskla se blíž k němu, přičemž mu zajela rukou do kalhot.
"Už víš, kam si chceš sáhnout?" optal se křečovitě.
"Jistě, ale nemusím jen rukou, že ne?"
"Ech…ne," odvětil strnule.
Čekal cokoliv, ale rozhodně ne, že ho políbí na rty. Bylo to jiné, než když ho chtěla propíchnout, či zabít, bylo to…hezčí.
Odtrhla se od něj a usmála se.
"Líbilo?"
Pokýval hlavou.
Naklonila se k němu znovu, ale místo toho, aby ho políbila, zašeptala mu do ucha. "V pátek v osm před vstupem do společenské místnosti a vezmi si něco pěkného na sebe."

Zbytek týdne se Alexander pohyboval výhradně mezi ložnicí, třídami a knihovnou. S Clarissou se od pondělka nebavil. Jednou si odchytl při cestě na hodinu Grangerovou a domluvil si s ní schůzku. Na pondělí. Do konce týdne se chtěl hrabat v knihách, pátek a sobotu byl nucen zasvětit Clarissině párty a na neděli už měl taky určitý program. Pondělí bylo tedy nejbližší možné řešení.
Trošku ho překvapilo, že nebelvírka chodila všude sama. Maximálně ji po večerech viděl bloumat po chodbách s Ginny, která sice nechodila na hodiny, ale ve škole se zdržovala celodenně. Měl takový zvláštní pocit, že schůzka s Hermionou se bude točit právě kolem zrzavé upírky.

V pátek večer se omluvil Melanie a Blaisovi, že má ještě něco na práci a nechal je procházet se po školních pozemkách samotné. Nakonec, neudělal to jen kvůli tomu, že by se musel připravit na schůzku s Clarissou, ale i z čistě osobního důvodu - to slunce, dávající všem pocítit teplo konce léta, bylo příšerné.

Když došel do ložnice, okamžitě se začal prohrabávat šatníkem. Co si Clarissa představuje pod pojmem "pěkné"?
Nakonec to vzdal. Nevěděl, kam ho chce dívka zatáhnout, ale měl určité tušení. Bude tam hodně Smrtijedů a pití. Teď záleželo spíš na tom, jestli to bude bráno jako společenská akce, nebo jako akce pro pobavení. Nevěděl.
Napadlo ho, že by se mohl zeptat na oblečení někoho, kdo se v těchto kruzích pohybuje, ale přímo za Clarissou jít nechtěl. Hned poté vyřadil Draca a Theodora, pak Blaise, Melanie a nakonec mu zbyl pouze jediný člověk, který připadal v úvahu - Pansy.
Po necelé hodině byl úspěšně připraven k odchodu. Pansy ho nechala vyzkoušet si snad celý šatník a ještě mu několikrát měnila účes, přičemž si myslel, že se z toho jeho vlasy už nevzpamatují.
Poté, co jí oznámil, že se tam bude nacházet i žena, o kterou projevil "zájem", zahodila černé tričko a navlékla ho do bílé košile a samozřejmě mu zakázala první knoflíčky zapínat.
Vzhledem k tomu, jak se na něm vyřádila se mu její práce celkem líbila.
"Co za to dostanu?" zajímala se.
"Copak bys chtěla?" nadhodil, přičemž se prohlížel v zrcadle. "Pusu?" nadhodil a laškovně našpulil rty.
"Tu můžu mít i bez toho. Ještě si to rozmyslím. Až si budu chtít odměnu vybrat, řeknu ti."

"Kdy se odnaučíš chodit pozdě?" nadhodila Clarissa, když se střetli před vstupem do společenské místnosti.
"Promiň," houkl a pokračoval dál chodbou.
Naštvaně ho doběhla. "Neomlouvej se, když to stejně nemyslíš vážně."
"Co ty víš. Třeba mě to fakt mrzí," ušklíbl se.
"Jasné a ty znáš význam toho slova?"
"To by ses divila," odsekl. "Počkej, nic neříkej," sykl, když už se chystala něco odseknout. "Chtěl jsem se na něco zeptat. Kam jdeme? Proč? Kudy? Jak? Kdo tam bude?"
"Nech se překvapit." S tím zaklepala na nějaké dveře.
Alexander zvedl pohled na tabulku na zdi, kde stálo upraveným rukopisem "Kabinet lektvarů - Severus Snape".
"Co tam budeme dělat?" nechápal. Clarissa už nestihla odpovědět, protože dveře se s trhnutím otevřeli a v nich stanul naštvaně vyhlížející profesor.
"Potřebujeme použít váš krb, profesore," oznámila Clar a Snape je nechal bez jediného protestu projít. Až na ten jedovatý pohled baziliška Alexovi připadal dneska docela milý.
"Jdete se dneska taky pobavit?" zajímala se dívka, přičemž si prohlížela poličky plné lahviček s lektvary.
"Jestli se tomu dá říci zábava, pak ano, jdu," odsekl a dál je oba propaloval ledovým pohledem.
"Máte partnerku?" nadhodila.
"Vypadám na to?" zasyčel Snape.
"Abych pravdu řekla...ne. Tak mi půjdeme a tohle si s dovolením beru." Zamávala mu před obličejem dvěma flakónky lektvaru proti kocovině. Nabrala si letax a se slovy "Děravý kotel" vešla do zelených plamenů.
Alex se Snapem osaměli.
"Nevím, na co si to tu hrajete, Shadowe, ale pamatujte, že slečna Avery může být jakákoliv, ale rozhodně není čestná, nedrží slovo a je dost nebezpečná, obzvlášť pro lidi jako jste vy. Doporučoval bych se držet od ní dál, ale to samozřejmě pouze v případě, že přežijete dnešní noc v obležení smrtijedů, vrahů a násilníků, kteří se budou bavit mučením a zabíjením. Přeji hodně štěstí." Nepěkně se usmál a Alex nad tím protočil oči.
"Myslím, že to zvládnu."

Poté co v Děravém kotli vyletěl z krbu, narazil do Clarissy, která to málem neustála.
"Neumíš se ani odletaxovat?" zasyčela, hodila po něm jeden zamračený pohled a vykročila směrem ke vstupu na Příčnou ulici.
"Tady to je," ušklíbla se a kývla na polorozpadlý barák v srdci Obrtlé ulice.
"Tohle?" naklonil hlavu na stranu a znechuceně nakrčil nos. "Okouzlující místo."
"A to ještě nevíš, jak to bude vypadat dál," řekla a přejela ho pohledem. "Hlavní pravidla. Nic z toho, co tam uvidíš neroznášej někde venku. Taky ti nedoporučuji se moc vyptávat, někteří z přítomných to nemají rádi. A ještě nakonec...jsi tu něco jako můj...partner," odfrkla si. "Chovej se podle toho a...drž se." S tím vzala za kliku a bok po boku prošli vrzajícími dveřmi.
Chvíli počkali, než si jejich oči přivykli na zdejší přítmí a Clarissa už je oba vedla někam do nitra podniku.
Prošli několika dveřmi, dlouhými spletitými chodbami, až stanuli před starými zdobenými dveřmi, které hlídal nějaký muž s páskou přes oko a několika jizvami po obličeji.
"Jména?" vyštěkl útočně.
"Clarissa Avery a Alexander Shadow," odsekla Clar, přičemž si přeměřila kouzelníka znechuceným pohledem.
"Důvod návštěvy?"
"Co myslíš, ty idiote?" zasyčela.
"Důvod návštěvy?" zopakoval muž.
"Důvod návštěvy?" zapitvořila pohrdavě. "Rozložit tě na součástky a použít na nábytek, ty motáku!".
"V pořádku, slečno, s tím motákem to vyřídím," přerušil ji mužský hlas a z chodby za nimi vyšel černovlasý muž.
"Strýček, Rab," pousmála se Clar.
"Ten a nikdo jiný," přikývl muž. "Jinak...my dva se ještě neznáme," otočil se na Alexandera. "Rabastan Lestrange," představil se.
"Alexander Shadow." Přitom si spolu potřásli rukama.
"A tohle je moje přítelkyně, Amanda Goylová." Do popředí vyšla malá plnoštíhlá blondýnka s milým úsměvem a přívětivýma modrýma očima. Na Alexovo vkus vypadala až moc nezkažená na okruhy, ve kterých se pohybuje. Přikývl na pozdrav a vyměnil si s ní lehký úsměv.
"Jdeme na večeři do rodinného sídla Malfoyů. Jsme zváni," pohlédl příkře Rabastan na muže u stolku.
"Můžete jít."
"Je to lůza, tihle nečistokrevní," odplivl si Rabastan. "Nenechte se jimi znepokojovat," pousmál se na Clarissu a Alexe.
"Samozřejmě, jen mě trochu naštval...moták," sykla zmijozelačka.
"Řeknu Luciovi, ať ho nahradí," řekl a otevřel velké zdobené dveře, kterými prošli do spoře osvětlené místnosti.
"Vítejte na Malfoy manor," poklonil se jim malý otrhaný domácí skřítek, luskl prsty a všechny jejich venkovní hábity byli rázem pověšené na zdobeném smaragdově zeleném věšáku.
"Následujte mě, prosím." S tím se vedl několika chodbami, vybavenými přepychovými koberci, nábytkem a obrazy, než došli před vysoké dvoukřídlé dveře. Mávnutím ruky je otevřel.
"Račte."
Vstoupili do obrovského sálu s mnoha malými stolky po obvodu a davem čarodějů a čarodějnic postávajících a debatujících všude možně.
"Vítejte, Rabastane a madam Goylová," věnoval jim úlisný úsměv pán domu. Vy samozřejmě nejinak, slečno Avery a pane..."
"Alexander Shadow. Těší mě," představil se Alex a vrátil Malfoyovi stejný konvenční úsměv. Oči však zůstávali chladné u obou.
"Jaká čest, potkat dědice tak slavného a váženého rodu. Studujete se slečnou Avery v Bradavicích?" zajímal se kouzelník.
"Bohužel nejsme ve stejném ročníku. Chodím do třídy s vaším synem, pane Malfoyi."
"Ach tak. No, budu vás muset opustit. To víte, povinnosti hostitele..." ušklíbl se. "Jinak Draco je přítomen i se svojí partnerkou, stačí je jen vyhledat."
"Děkujeme za radu, ale spíše bych raději našla svoji rodinu," vložila se do toho Clarissa.
"Ale jistě, žádný problém. Zorro!" U jeho nohou se objevil domácí skřítek.
"Co si pán přeje?"
"Buď nápomocen slečně Avery a jejímu partnerovi, kdykoli budou něco potřebovat."
"Ano, pane."
"Doufám, že zde na sebe budeme mít ještě čest narazit," rozloučil se Malfoy, políbil Clar ruku na rozloučenou, pokýval Alexovi a zmizel někde v davu.
"Úlisný hajzlík," okomentovala to Clar pobaveně, načež Alexander zvědavě povytáhl obočí. "Z těch jeho lichotek a úsměvů nekouká nikdy nic dobrého. I když jisté charisma mu nemůžeme odepřít."
"Má manželku," upozornil ji Alex na jasnou věc.
"Samozřejmě, že ano a taky syna přibližně v mém věku," pokrčila rameny Clar.
"Prosím tě, Clarisso, děláš, jako bys byla schopná vydržet s Dracem v jedné místnosti bez toho, aniž bys protáčela oči," zašklebil se.
"Máš pravdu. Jen mě okouzlilo tohle všechno okolo. Je to velkolepé."
"Děláš, jako bys tu neměla partnera."
"Ale, ale...snad nám tu nežárlíš," zasmála se.
"Na Draca? Rozhodně ne," zakroutil zamítavě hlavou. "To už je pravděpodobnější, že bych záviděl krásu ďasovci, inteligenci trolovi a charisma Weasleymu, pověšenému za nohy nad ohništěm u domu rodinky kanibalů."
"Dobře, pochopila jsem, ale teď k důležitějším věcem. Zorro!" houkla na skřítka, který k ní upřel vyděšený pohled velkých modrých očí. "Doveď nás k mojí matce," přikázala.
"Ano, paní," přikývl skřítek a poslušně cupital směrem k jednomu stolu.
"Co je tohle vůbec za akci?" zamračil se Alexander. "Co se slaví?"
"Nic," zašklebila se Clar. "Je to na počest nedávno zemřelého Rudolfuse Lestrange, manžela mojí matky."
Alex vyvalil oči a před očima mu prolétlo několik vzpomínek na nedávný rituál černé magie.

"J-já-" Patrick se zakoktal. "Víš, že…vyrůstal jsem v sirotčinci a nikdy jsem neviděl své rodiče. Jenže…já…je taky nikdy nehledal, víš? A teď mě tak napadlo… udělalbysmirituálkrve?" zamumlal nesrozumitelně.
Alexander povytáhl obočí. "Cože?"
"Jestli…bys mi neudělal…rituál krve," zopakoval pomaleji Rick.

Potřebujete:
Oběť nejvyšší člověka,
jehož duše náleží peklu
dej nám krve toho, jež zaslíbil se světlu,
tvoji krev požadovati budeme,
chceš-li svůj původ znát
a rudé bohatství přítele nám musíš dát.
Ušklíbl se. Takže jeden smrtijed, to je jasné...

Patrick již ležel na obětním kameni. Měl po celém těle cizí krví namalované runy.
"Čí to byla krev?"
"Rudolfus Lestrange."...

"To je mi líto," ušklíbl se Alex při naučené frázi.
"Není," opravila ho Clarissa.
"Máš pravdu, není," odsouhlasil to. "Jen jsem chtěl znít slušně."
"To řekni mojí matce. Ona je z toho zdrcená ze všech nejvíc," odfrkla si.
"To doopravdy, nebo ironicky?"
"Zkus hádat."

"Upřímnou soustrast," řekl Alexander a věnoval jeden lítostivý pohled Bellatrix, která jako novopečená vdova přijímala obvyklé fráze ze všech stran.
"Ach, Alexandere...vítej," vrátila mu smrtijedka neupřímný úsměv. "I ty, Clarisso."
"Dobrý večer, matko," pokývala hlavou s úšklebkem Clar. "Mohu tě vyrušit z tvého hlubokého zármutku?" Otázka byla formulována zdvořile, ale z Clarissina hlasu byla čitelná jistá ironie.
"Už se stalo. Co potřebuješ?" zamračila se Bellatrix.
"Jen jsem ti chtěla oficiálně představit MÉHO partnera," vysvětlila. "Toto je Alexander Shadow." Poté se otočila na jmenovaného. "A toto Bellatrix Lestrangeová."
"Už se známe," zašklebil se.
"Jistě. UŽ ano," přikývla Clar. "Myslím, že půjdeme pozdravit nějaké přátele ze školy, než začne večeře. Nemáš s tím nějaký problém, matko?" Její hlas zněl stále pečlivě odměřeně.
"Ale jistě, že ne." S tím o ně Lestrangeová ztratila zájem.
"Otravná stará semetrika," zavrčela Clarissa, když se vzdálili z doslechu.
"Takhle se mluví o vlastní matce?" povytáhl obočí pobaveně Alex. "Vždyť skoro nic neřekla."
"Mluví, nemluví...je to pravda," odsekla. "To, že nic neřekla neznamená, že si taky nic nemyslela. Její pohled mluvil za vše," odfrkla si. "Ježibaba."
"Cti otce svého a matku svou..." zkusmo zarecitoval Alexander.
"Ježíši, kdo takovýhle kecy vymyslel?" zasyčela. "Americkej prezident? Lincoln? Kennedy? Nejsem si jistá. Možná jsem si to s někým spletla."
"Že by s Bohem?"
"To řekl Bůh? Já věděla, že to byl nějakej mudla," zasmála se. "Chceš dosáhnout osvícení, že se dáváš na takovýhle věci?"
"Kdyby se ti o tom každej den zdálo, taky by sis to pamatovala," zamračil se. "Už milionkrát jsem slyšel zákony i přikázání a modlit bych se zvládl za celý Bradavice."
"Už zase ty tvoje halucinace. Být tebou, zbavila bych se toho křížku, co nosíš na krku. S ním odejdou i sny," poznamenala.
Chtěl se jí dost rázně zeptat, co o tom ví, ale přerušil ho hlasitý pozdrav odněkud za jeho zády.
"Ahoj Sašo. Jak se máš?" usmívala se na něj Pansy Parkinsonová v zřejmě slavnostních zelenkavých šatech.
"Nazdar, Pansy," zavrčela po chvíli Clar.
"Jejda, Clarisso, ty jsi tu taky," zmohla se blonďatá zmijozelačka na jeden malý úsměv.
"A kdepak máš partnera? Jistě někoho z vybrané společnosti."
"Hmm...Blaise se někde zakecal s Dracem," odvětila Pansy.
"Vždyť to říkám. Se Zabinim se k sobě dokonale hodíte."
"My už radši půjdeme, Pansy. Pozdravuj Blaise a Draca a řekni jim, že kdyby to šlo, ať za mnou přijdou pokecat," vložil se do toho s úsměvem Alexander a odtáhl Clarissu pryč.

"...přistupme tedy k oficiálnímu zahájení hostiny. Přeji dobrou chuť," dokončil svůj projev Lucus Malfoy. Desítky skřítků rázem začali nosit na velký stůl uprostřed síně hordy jídla, kde si hosté mohli vybírat ty nejdražší a nejlahodnější pokrmy.
Alexander se culil při rozhovoru s Blaisem, který se mu snažil vysvětlit, jaká je Pansy úžasná společnice, když si náhle všiml skupiny kouzelníků, oblečených do černých hábitů s kápěmi, stojících u dveří.
"Promiň, Blaise, ale potřebuji si něco zařídit," hodil jeden omluvný pohled po Zabinim a rozešel se k nedaleko stojící Clarisse.
"Potřebuji s tebou mluvit," sykl a hrozivým pohledem odehnal nějakého kluka.
"Co chceš?" zavrčela otráveně a dál ucucávala ze skelničky bílého vína.
"Kam jdou?" Ukázal na skupinku černě oděných kouzelníků.
"Předpokládám, že bavit se," pokrčila lhostejně rameny.
"Bavit se jak?"
"Budou asi trošku škádlit bystrozory a mudly, řekla bych," odvětila stále bez kapky zájmu.
"Jdeme s nimi," rozhodl Alexander rázně, vzal dívku za ruku a razil si cestu davem.
"Proč?" protočila oči v sloup a odložila skleničku nejbližšímu skřítkovi na podnos.
"Proč ne?" ušklíbl se Alex.
Chvilku se zticha kráčeli vedle sebe, stále ještě za ruce.
"Ach, slečna Avery s panem Shadowem, jdete s námi?" odchytil si je Lucius Malfoy, kráčející stejným směrem.
"Samozřejmě, to si nemůžeme nechat ujít," zašklebil se Alexander.
"Těší mě váš zájem, pane Shadowe," pousmál se Lucius. "Ale může to být nebezpečné. Dnešní výlet zařizoval sám Konstantin Avery, takže by to mělo být...opravdu velkolepé."
"S tím rizikem se velice rád vypořádám," vrátil mu sladký úsměv Alexander.
"V tom případě se pojďme bavit."

"Toto přenášedlo nás vezme všechny kousek na sever, přesněji do kouzelnické části Moskvy." S těmi slovy se s nimi zatočil svět.
O chvíli později dopadli zpátky na zem. Alexander přistál jako vždy v leže, tentokrát však zavalen Clarissou.
"Namlouvací rituály jste si mohli pořádat klidně na Malfoy manor a ne se kvůli nim přenášet na jiný kontinent," okřikl je značně nevrlý muž.
"Omluvte ho, je nervózní," přiskočila k nim žena, nejspíš manželka, a pomohla jim na nohy.
"My se ještě neznáme, že? Jmenuji se Claudia Avery," usmála se na Alexe. "Pro tebe jen Claudia."
"Alexander Shadow," představil se a oplatil jí úsměv.
"Jsi tu spolu s Clarissou, že? Jste přátelé?" zajímala se.
"Chodíme spolu do ško-"
"Konec kecání!" zavrčel onen nevrlý muž.
"Můj manžel, Konstantin Avery," šeptla Claudia.
"Nechceme přece, aby na nás přišli bystrozoři dříve, než budeme chtít," zavrčel jmenovaný. "A teď už jdeme...a potichu!"
Všichni se ho vydali následovat a Alexander měl konečně čas na to, aby si prohlédl jejich skromnou skupinku.
V čele kráčel pan Avery po boku s Rabastanem Lestrangem a jeho přítelkyní Amandou Goylovou. Ty následovali konverzujícíc Bellatrix s Benjaminem Averym a za nimi cupitala malá brunetka společně s Vincentem Crabbem. Průvod uzavírali Clarissa s Alexanderem a Lucius s Claudií.

Zastavili se až před vysokou zchátralou budovou, která na první pohled připomínala nádraží King Cross v Londýně, jen s rozdílem, že vypadala jak po několika povodních, hurikánu a zemětřesení.
"Vítejte na ruském ministerstvu kouzel," ušklíbl se Avery a mávl rukou směrem k velkému nápisu na budově, který téměř nebyl k přečtení, jelikož mu chyběla asi polovina písmen.
"Ježíši, co je to za hatmatilku," odfrkl si Alexander tiše a Clarissa vedle něj zakroutila hlavou.
"Azbuka, ty idiote," zasyčela.
"No jo, zase musí mít něco navíc," zašklebil se. "Ale co tu vůbec budeme dělat?"
"Rozruch."

"Děcka, počkejte," zastavil Alexe a Clarissu Rabastan Lestrange předtím, než vešli na ministerstvo. "Trošku váš upravím." S tím švihl hůlkou a oběma jim vyčaroval dlouhé černé pláště s kápí.
"Díky, strejdo," ušklíbla se Clar.
"Za málo," pousmál se a společně vešli do budovy.
"Proč jdeme zrovna na ministerstvo?" zamračil se Alexander při pohledu na úplně prázdné chodby. "A proč tu vůbec nikdo není?"
"Jdeme sem, protože tu máme někoho vyzvednout," ušklíbl se Rabastan. "Pan ministr se totiž bude bavit s námi. A proč tu nikdo není? No...je jedna ráno a Rusové si nikdy moc nepotrpěli na bezpečnost."
Alexander v duchu zalapal po dechu. Ministr se jde s námi bavit? Navenek se však pouze zamračil.
"Jedna hodina v noci?"
"Časový posun," vysvětlil Rabastan. "Překročili jsme tři časová pásma."
Dál už se tím nezabývali.

"Dmitriji, zdravstvuj!" vešli do honosné kanceláře Malfoy s Averym.
"Konstantine, Luciusi, što vy tady?" podivil se ministr.
"Přišli jsme na ty vaše ruský bystrozory, trošku jim rozproudit krev," ušklíbl se Avery.
Dovnitř nakoukli i Alexander s Clarissou.
"Oh, krasivaja děvuška!" usmál se na Clar ministr.
"A její přítel," zastavil ho Lucius dřív, než se k ní mohl rozběhnout. "Běžte ven," sykl na ně a oni ho velice rádi poslechli.
"Što byl jej druh?" nadhodil zamračeně.
"Přesně a teď už půjdeme," utnul debatu Avery a společně se rozešli ven z kanceláře.

"Co to bylo?" vyjekla venku Clarissa.
"Pan ministr má jisté...záliby," odpověděl zamračeně Rabastan stojící poblíž. "Vem tady Sašu za ruku a nevzdaluj se, ano?"
"Jasný," odvětila nejistě Clar a trošku se přiblížila k Alexanderovi, když ministr vyšel ze dveří a vyhledal ji pohledem.
"Jdeme na to, bando," zasmál se Avery a vytáhl hůlku. "Ten s nejvíc bystrozorskýma hlavama bere kořist!"
"Držte se u mě, nebo u někoho dospělého, ať neskončíte v base na Sibiři," sykl směrem k nim Rabastan.
"Fajn a co máme dělat?" zavrčel Alex.
"Kryjte se!"

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eleniska♥ z mileycyrus-world | Web | 2. července 2011 v 19:53 | Reagovat

Ahooojky :-)

2 hudgens-twitter | Web | 2. července 2011 v 20:00 | Reagovat

jééj máš dobrý layout :) a kukni na blog ;-)

3 VJS | Web | 3. července 2011 v 8:16 | Reagovat

Milujem tvoju poviedku :) Je jednoducho úžasná :-)

4 Fanouš | 3. července 2011 v 19:22 | Reagovat

skvělé :).. už aby byla další ;).. konečně akce :).. Alexander by jim mohl trošku ukázat ze své moci.. hehehe :)

5 fredie | 3. července 2011 v 21:29 | Reagovat

super já jsem myslela že se kapitoly už nedočkám. Skvělá povídka. Kdy přibude nco ke hře s časem? :-)  :-)  :-)

6 Zefa | 4. července 2011 v 9:17 | Reagovat

Jéééééé xD naprostá dokonalost!!!!! rozhodně to opět STÁLO za to čekání! ♥♥♥ Móc se těším na pokračování ;)

7 Nemesis | 4. července 2011 v 9:20 | Reagovat

[5]: Ke hře s časem fakt nevím, samozřejmě s ní nekončím, ale budete si muset na pokračování ještě chvilinku počkat. :)

8 Aria | Web | 4. července 2011 v 13:51 | Reagovat

Pekna kapitola.:-] Mam hodne rada ty jejich hlasky. Rozhodne se budu velmi tesit na pokracovani, snad bude brzy, eh ta klavesnice bez diakritiky docela stve.

9 Dean | 4. července 2011 v 18:28 | Reagovat

Po dlhej dobe skvelá kapitolka tá smrtijedská smotánka je zaujímavá :) Som zvedavý jak to dopadne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.