18. Proti vlastním (PU)

13. srpna 2011 v 12:05 | Nemesis
Tak je to zase tady. Není to nic moc, doufám, že mě neukamenujete, nebo neopustíte. :) Četla jsem komentáře u minulé kapitolky a opravdu mi připadá, že se malinko ztrácím. Harryho staří kámoši tam dlouho nebyli, vím, ale mám s nimi jisté plány, které se objeví zřejmě v příští kapitole, nebo nejdéle v té potom. Nějak mi to teď nejde, tak snad mě zase časem políbí múza.
Co se týče pokračování Hry s časem, tak to je v nedohlednu.
Přeji příjemné čtění.


18. kapitola
Proti vlastním

"Co teď s nimi?" nadhodil při pohledu na bystrozory.
"Zbavíme se jich."
"To jako...že je zabijeme?" ujišťoval se Alexander. Na to si dívka odfrkla, protočila oči a nechala to bez odpovědi.
"Vždyť jsou to bystrozoři," zamračil se.
"No právě," ušklíbla se Clar. "Nebo jsi s nimi?"
"To určitě," odfrkl si.
"Žádného z nich jsi nezabil."
"Nedala jsi mi příležitost," odsekl rozhořčeně v domnění, že všichni bystrozorové na zemi jsou mrtví.
"Jak nedala?" povytáhla obočí.
"Zabila jsi je dřív, než jsem vůbec stihl začít bojovat."
"Chystal ses je zabít?" zamračila se pochybovačně.
"Jo."
"Tak se ukaž, máš jedinečnou příležitost," zašklebila. "Nejsou mrtví, jen omráčení."
Alexanderovi dalo dost práce udržet si navenek klidný obličej.
Co jsem to sakra řekl?
Donutil svoje nohy k pohybu a přesunul se k tlustému bytrozorovi.
"Fajn," zabručel. "Chceš vidět hodně krve, Clarisso?"
"To by bylo od tebe hezký," ušklíbla se a čekala.
Alexander neviděl jedinou možnost, jak se z toho vyvléct. Jenže on ještě nikdy nezabil nevinného! Pouze Smrtijedy a to většinou v boji.
"Bude to ještě dneska?" ozvala se znuděná Clar stojící nad ním.
"Čekej."
"Co je tak složitého na tom zabít jednoho chlápka?" zamračila se a poodešla kousek vedle nad ženu, se kterou předtím bojoval Alex.
"Avada kedavra," zaznělo z jejích úst chladně a zelený paprsek se vpil do ležícího těla.
"Jestli ti to pomůže, můžu tu kletbu seslat nejdřív na tebe, aby jsi věděl jaký to je," řekla.
"Nerad zabíjím lidi, co se nebrání, no," zamračil se. "Jsou tak...nudní."
"Nezamlouvej to, bojíš se," ušklíbla se. "Nikdy jsi nikoho nezabil, co? Že já tu s tebou vůbec ztrácím čas. Na silný kecy se zmůže každý." Změřila si ho opovrhujícím pohledem a otočila se k němu zády.
"Avery, Yaxleyová, jdeme a vezměte Crabbea," sykla na přihlížející a sama se vydala chodbou pryč.

Co s tím tolik nadělám? Už jsem přece zabil, ne?
Teď, nebo nikdy.
"Avada kedavra."
Srdce přestalo bít.
Válka přináší oběti.
Muž před ním byl mrtvý. Navždy.
"Ostatní už jsou mrtví. Nemůžeme dovolit, aby nás tu někdo viděl a mohl o tom ještě povídat. Jdeme najít ostatní, dneska už to nevypadá na další krev," houkla na něj Clarissa a rázným krokem odcházela.
Doběhl ji.
"To jsme sem jeli jenom proto, abychom zabili pár bystrozorů?" zeptal se.
"To ne," odvětila klidně. "Pár bystrozorů, krvezrádců a mudlů."
Alexander vyvalil oči.
Jak může takhle mluvit o smrti? Jak může tak chladně zabíjet?
Clarissa si ale vyložila jeho grimasu po svém.
"Taky si vždycky říkám, že to nemůžeme za jednu noc stačit. Není moc jednoduché najít ve středu kouzelnické části města nějaké ty mudly," vysvětlila.

"Hele, vy dva, Clarisso, necítíte kouř?" přihnal se k nim znepokojený Benjamin, stále tahající Crabbea za sebou.
Měl pravdu, opravdu to tu bylo cítit, jako by se něco pálilo.
Zahnuli do úzké uličky, která byla v obětí plamenů.
"Jdeme se tam podívat. Já a..." Nemohla si vybrat. Nějak nevěděla, kdo je nejmenší zlo. Jestli nafoukaný Benjamin, bezvědomý Crabbe, hloupá koza Yasmina, nebo otravný Alexander, neschopný zabíjet. "Jdu sama," rozhodla nakonec. "Počkejte tu na mě."
"Ne, jdu s tebou," odsekl Alex a hodil výhružný na ty dva za sebou. "Hlídejte."
Pomalu procházeli chodbou, hasíc nejbližší plameny vodou ze svých hůlek. Zastavili se až před dveřmi na konci chodby s ohořelou tabulkou - kanceláře bystrozorů.
"Clarisso, Shadowe, máme problém! Horda bystrozorů!" zaznělo vyděšeně od Benjamina.
Alexander se otočil tím směrem.
"Kde?" zavrčel.
"Sašo," ozvalo se od hnědovlasé dívky. "Asi omdlím," prohlásila a hned na to se zhroutila Benjaminovi do náruče, který musel kvůli ní pustit Crabbea na zem.
"Za rohem," odpověděl roztřeseně Avery. Z chodby zazněl nějaký ruský příkaz a on dal rychle ruce nad hlavu, přičemž mu i Yasmina spadla k nohám. "Možná o vás neví," oznámil jim, aniž by k nim natočil hlavu. "Udělejte cokoliv...ale zachraňte mě!" zaječel, už naprosto hysterický a téměř se sám zhroutil k těm dvěma ležícím na zemi. "Prosím."

"Co teď?" zasyčel Alexander tiše na Clarissu, zatím co se krčili v rohu chodby. Bystrozorové se seskupili za rohem, nevidíc na ně, a teď nepochybně všichni mířili hůlkami na Benjamina.
"Co já vím?" odsekla Clar. "Ty jsi tu přece velitel, ne?" zavrčela sarkasticky.
"Už dávno ne. Převzala jsi velení!" sykl.
"Stále tu velíš ty! Takže něco okamžitě vymysli, protože za chvíli je napadne se sem podívat."
"Schováme se do těch dveří," šeptl nakonec Alex.
"Tam hoří!" poznamenala napjatě Clarissa.
"Do těch vedle," opravil ji a ona si všimla ještě druhých, vcelku nenápadných dveří. "Teď."
Oba rychle přeběhli na druhou stranu chodby a vstoupili do spoře osvětlené chodby za překvapivě odemčenými dveřmi.

* * *

"Nechápu, proč tě napadlo taková pitomost, jako vrhnout se do nejbližších dveří, aniž bys věděl kam vedou," zavrčela Clarissa asi po deseti minutách chůze temnou úzkou chodbou.
"Myslím, že je to únikový východ," řekl Alexander. "Možná, že nás to odvede pryč z ministerstva."
"Pšt!" přerušila ho dívka a zastavila se. Málem do ní naboural.
"Co se stalo?" zamračil se, ale odpovědí mu byl jen naštvaný pohled jejích černých očí.
Zaposlouchal se. Všude kolem bylo ticho.
"Neslyšíš to?" obořila se na něj podmračeně.
Soustředil se na svoje okolí a po chvíli opravdu uslyšel zvuky. Znělo to jako kroky a...hlasy.
"Vydali se za námi," napadlo ho okamžitě.
Clarissa zamítavě zakroutila hlavou. "Nemyslím si. Jde to z druhé strany," sykla. "A nepřibližují se. Spíš to vypadá, že jsme je dohnali."
"Myslíš, že v té chodbě před námi jde skupina bystrozorů?" řekl zneklidněně.
"Někoho pronásledují," poznamenala Clar. "Někdo přece musel vypálit tu bystrozorskou kancelář! A to musí být tedy ostatní - Lucius a tak."
"Dobře. Chceš tedy říct, že jsme je našli, ale dělí nás od nich armáda bystrozorů?" ušklíbl se.
"Jo," přikývla. "V celé budově ministerstva se nedá přemisťovat. Pokud tedy byli tam co my před chvílí a objevilo se tam příliš těch zmetků, jistě je napadlo utíkat tudy."
"Všechno tohle stavíš na domněnkách. Tam vepředu vůbec nikdo být nemusí a my můžeme narazit jenom na další bystrozory!"
"A co jiného chceš dělat, Alexandere? Ti za námi nepochybně taky poslali někoho, aby nás našli a my nemáme jinou možnost, než si prostě probít cestu ven."
"Nechce se mi věřit, že tohle celé začalo jako pitomá hra," zasyčel naštvaně a vytáhl hůlku.
"Stále je to hra. Když nás tihle chytí, ostatní si pro nás dojdou...doufám."
"Fajn, takže teď běžíme najít ty vepředu, zneškodníme je a v nejlepším případě se spojíme s ostatními, kteří jsou někde před nimi. Pak se otočíme a vrhneme se na ty, co jdou za námi."
"Lépe bych to neřekla," pousmála se Clarissa. "Hlavně se nesmí stát, abychom se dali do boje s bystrozory vepředu a dohnali nás bystrozorové vzadu," vysvětlila. "Pojď, musíme je dostat," rozhodla a společně se rozběhli chodbou.

"Jsou blízko, slyším je," šeptla Clarissa a ještě přidala na rychlosti, když náhle zahlédla v temné chodbě před sebou cíp modrého pláště.
"Předvedeme působivý příchod, připlížíme se, nebo tam prostě vletíme a budeme zabíjet?" nadhodil Alexander.
"Jsme tu abychom se bavili, ne?" S tím se odstrčila ode zdi a tichým rychlým během se dostala až za záda posledního z bystrozorů. Přiložila mu hůlku ke krku a než stačil vykřiknout, vpilo se do něj rudé světlo. Začal se překlápět do předu, ale to už tam byl Alexander, který ho zachytil a neslyšně položil na zem.
S podivem, že si toho ještě nevšimli, prolétlo mu hlavou. No, oni by si možná všimli, kdyby tak strašně nehulákali a nezpívali.
Bystrozorové jim zmizeli na rohem.
"Kolik jich bylo?"
"Nevím, tak dvacet," odhadla Clarissa a oči jí zlomyslně pláli.
Alex se ani nenadál a už opět doháněli bystrozory, tentokrát s kápěmi na hlavách, do čehož musel dívku sám natlačit, protože už se mu nějak nechtělo zabíjet kvůli tomu, aby je nikdo nepoznal.
Zařadili se za malou prozpěvující armádu.
"Serjóžo," otočil se jeden z nich dozadu. Zřejmě proto, že neslyšel od svého přítele žádné prozpěvování.
"Ahoj," pousmál se Alexander a mávnutím hůlky zbavil muže vědomí. Tentokrát ho nechal dopadnout z hlasitým zaduněním na zem.
Najednou bylo ticho.
Bystrozorové se sborově otočili.
"Už jste někdy bojovali proti anglickým hůlkám?" houkl Alex s úšklebkem a zamával s ní.. "Ta moje se dlouho nepobavila!"
Muži zřejmě pochopili výzvu a zaujali bojové pozice. Tedy minimálně ti, co stáli v úzké chodbě v prvních dvou řadách. Vzhledem k tomu, že chodba nedovolovala, aby vedle sebe stáli více než dva lidé, aniž by si nevymlátili zuby, nebyla to zas tak strašná přesila.
"Tak co? Těšíte se na porážku?" zašklebil se a v tom vzduchem prolétli první kletby.
Boj se rozjel s neutuchávajícím odhodláním.

"Confringo!" zavrčel Alexander a do kouzelníka před ním narazil světle modrý paprsek. Ten hned na to upustil hůlku a chytl se za zlomenou ruku.
"Měl by sis s tím někam zajít," zasmál se Alex a jen tak tak uhnul před rudou kletbou, která mu mířila na hlavu.
"A to byl kdo?" zasyčel. "Impulsio! Dorsumictus! Caputcata!"
Bystrozor, který na něj předtím zaútočil sebou cukl do zadu, pak na zem a následně narazil hlavou do zdi. Tam zůstal ležet.
Alexander se ušklíbl a v přívalu nadšení si ani nevšiml, kletby, mířící mu na hruď.
Otočil se, ale už bylo pozdě. Neměl šanci se jí vyhnout.
Zavřel oči v očekávání bolesti, ale ta se nedostavila. Pulzoval předním narůžovělý štít.
Otočil se na Clarissu. Zamračila se.
"Dávej pozor!" okřikla ho a štít zmizel.
Boj mohl pokračovat.
"Sectumsempra," zavrčel Alexander a sledoval jak se bystrozor zhroutil na zem s krvavou ránou v hrudníku.
Hned na to měl co dělat, aby se vyhnul fialovému paprsku, žlutému, červenému a tmavě modrý ho trefil do nohy. Vyjekl bolestí a krátce pohlédl na díru v noze.
"Tak to ne," zaječel naštvaně. "Testula!" Mladé ženě se do těla zakousli tisíce malých střepů.
"Campanarius!" Muž za ní upustil hůlku a chytl se za hlavu.
"Exillitas!" Nějaký blonďák se svalil na bystrozora vedle sebe.
"Impedimenta! Fallax! Perspicio!" Vrátila mu to žena, která, celá krvavá, se snažila udržet na nohou po jeho minulém útoku.
Scutum, pomyslel Alex na kouzlo a temně černý štít vstřebal všechny tři kouzla, zapadající do šedé a slabé černé magie. Neverbální čarování mělo několik velkých výhod, ale vyžadovalo jistou dávku soustředění, kterou většinou on ve víru bitvy postrádal. Zvládl tak jedno, dvě kouzla, ale víc jich rozhodně v rychlém tempu nestíhal.
"Emesis! Hallucinatio!" štěkl. Žena první kouzlo vykryla, ale druhé se jí zavrtalo do hrudníku. Naštvaný výraz jí s tváře zmizel.
"Mdloby na tebe!" Nebránila se. Prostě do sebe nechala kouzlo narazit.
Ta sekunda, kdy se soustředil na to, aby ženu ovládl, mu teď chyběla, když nestihl vyčarovat štít proti dobře mířené řezací kletbě a ta ho zasáhla do pravé ruky. Upustil hůlku.
Sakra! proběhlo mu hlavou a on padl na kolena, ve snaze vyhledat ji, aniž by spustil zrak z útočníků. Příliš se mu nedařilo. Dovolil si rychlý pohled na Clarissu, která vypadala dost zaneprázdněná, měla potrhaný plášť a levou ruku v neobvyklém úhlu.
On mezitím stále nemohl najít hůlku a rána na ruce mu silně krvácela. Pohlédl na stehno, kde už se mu předchozí zranění téměř zacelilo.
Díky za ty upírský schopnosti, prolétlo mu hlavou. Byl donucen jednat. Hůlka byla v nedohlednu a bystrozorové stále tady. Musel si pomoci jinak.
Vytáhl dýku a mrštil ji levou rukou po nejbližším kouzelníkovi, který ho chtěl zrovna uřknout. Dýka však neletěla tak, jak by chtěl, zpola protože to levou rukou příliš neuměl a taky proto, že se na něm začala projevovat ztráta krve. Muž se lehce vyhnul a nůž se zabodl do někoho za ním.
Dovolil si krátkou modlitbu, ať to vyjde a zatímco se muž otočil zpátky na něj, jeho plášť vzplál. Pak už stačilo jenom vyhledat jeho oči a...
Jsem na tvojí straně. Neútoč. Jsme přátelé. Naopak ti za tebou by ti rádi ublížili.
Předpokládal, že jeho pohled je teď rudý, jak říkala Clarissa a každý, kdo na něj pohlédne se klepe strachy. Otočil se tedy i na ostatní bystrozory a sledoval, jak se plameny šíří dál, po jejich pláštích a jak se jeden z nich otáčí proti vlastním druhům.
Věděl, že má jen chvilku navíc a sklonil hlavu k zemi, aby našel svoji hůlku.
Konečně! Rychle ji vzal do levé ruky a namířil si s ní na tu druhou.
"Episkey," zamumlal. Nic se nestalo. Léčebná kouzla mu nikdy nešla. Hlavně ty z bílé magie.
"Episkey!" zopakoval a pozoroval, jak se rána alespoň částečně zacelila.
Postavil se na nohy, ale musel se přidržet zdi, aby zůstal stát. Točila se mu hlava a připadal si, že každou chvíli omdlí.
Zlatá kletba těsně minula jeho levé ucho. Bystrozorové už se zřejmě vzpamatovali.
"Caligo!" zavrčel kletbu z šedé magie a sledoval, jak protivníky zahalil kouř.
"Clarisso," zasyčel, využívajíc volné chvilky. "Takhle to nejde! Je jich moc!"
"Asi jsem to neodhadla, no," odsekla rozhořčeně. "Domluvíme se takhle. Já budu vysílat kouzla a ty nás braň štíty."
"Ne. Opačně. Štít umím jen jeden!" zaprotestoval, ale jejich rozmluvu přerušilo kouzlo, které je odhodilo od sebe a smýklo s nimi o zeď.
"Malunesis!" křikl ještě za letu a jeden z mužů se zhroutil s pláčem k zemi. Zřejmě neustál nával špatných vzpomínek.
Musel se přitisknout ke stěně, aby se vyhnul rudé kletbě, přičemž se mu to nepovedlo dostatečně a ona se mu otřela o tvář. Přitiskl si ruku ke škrábanci a spatřil krev. Zavrčel.
Postavil se probodl pohledem bystrozora, který to pravděpodobně udělal. Ten vzplál jasným plamenem.
"Mucro!" štěkl a postarší tlouštík vedle něj se skácel na zem, s rukama přitisknutýma k ráně v břiše.
Odpovědí mu bylo tucet různobarevných paprsků.
Opět byl nucen skrčit se, přičemž se mu podlomili nohy a on se rozplácl na zemi.
Hlava se mu motala čím dál víc a dokonce ho napadlo, že už si dlouho nevzal lektvar proti bolesti. Ten by mu teď hodně pomohl, ale na to zrovna nebyl čas, jelikož se musel překulit ke Clarissiným nohám, aby se vyhnul dalším několika kouzlům.
Takhle už to dlouho nevydržíme, zamračil se a rozhodl se tedy pro poslední zoufalé, řešení.
"Vydrž ještě chvíli a kryj mě!" křikl na dívku a blýskl po ní pohledem, aby viděl, jak stroze přikývla.
Natáhl se a udělal těsně před ní čáru v prachu a špíně na podlaze. Co nejrychleji tam začal malovat i runy. V Bradavicích se toho o nich sice moc nenaučili, ale předpokládal, že když spojí základní ochranný obrazec se svojí vlastní magií a schopností ovládat oheň, mělo by to vyjít.
Zabodl hůlku do runy uprostřed a najednou je oddělila od bystrozorů ohnivá stěna.
Clarissa se svezla vedle něj na podlahu.
"Co to děláš?" vyvalila oči a rychlostí přelétla pohledem runy. "Tohle nemůže fungovat!" zakroutila nechápavě hlavou.
"Jak vidíš, funguje," usmál se na ni mdle.
"To prostě nejde," zafuněla vyčerpaně. "Nemůžeš použít runy, když nemáš něco z čeho by čerpali energii," vysvětlila.
"S tím souhlasím," přikývl a cítil, jak se mu podlomila ruka, o níž byl opřený. Málem se zabořil hlavou do písku, kdyby ho Clarissa nezachytila.
"Nemůžeš čerpat energii ze sebe. To prostě nejde! Lidská magie nedokáže vytvořit oheň," zakroutila.
Na druhé straně se ozvali výkřiky.
Neměl už sílu jí odporovat. Byl rád, že ještě udrží oči otevřené. Byl tak nesnesitelně unavený a jeho energie odcházela společně s ohněm, který se stával čím dál menším a průhlednějším.
"Alexandere!" zaječela Clar. "Proč to sakra děláš? A jak?"
Neodpověděl.
Předtím než se propadl do temnoty uslyšel ještě známé hlasy. Tedy alespoň doufal, že to nebyla jen jeho fantazie.

* * *

"Alexandere."
"Alexandere!"
Snažil se ignorovat ten otravný hlas, který ho chtěl vytáhnout z temnoty.
"Alexandere, no tak! Proberte se!"
Unaveně otevřel oči a spatřil Claudii Averyovou, která se nad ním skláněla a popleskávala ho po tvářích. Hned potom, co otevřel oči, se jí rozlil po tváři spokojený úsměv.
"Vypijte tohle," přiložila mu k ústům lahvičku se světle modrým lektvarem. "A tenhle," přidala ještě krvavě rudý. Hned potom, co mu ty dvě olejovité tekutiny s hroznou pachutí sklouzly do žaludky, cítil se o něco lépe.
"Nemám rád klišé, ale co se stalo?" optal se zmateně a porozhlédl se kolem, po nehybných tělech bystrozorů.
Odpověděla mu Clarissa, sedící o kousek vedle opřená o zeď.
"Potom, co jsi omdlel, mi ostatní pomohli se zbavit zbytku bystrozorů," řekla.
Jen pokýval hlavou.
"Dobře. Je ti lépe?" zajímala se Claudia. Přikývl. "Tak jdeme. Musíme jít tam, odkud jsme přišli. Tahle cesta je slepá. Vede k ministerským celám." S tím mu pomohla postavit se.
Zamotala se mu hlava. Musel se chytit zdi, aby se nesesunul zpět k zemi.
"Clarissa říkala, že jsi omdlel potom, co tě trefila nějaká kletba. Nevíš, co to bylo?" optala se, přičemž mu vnutila ještě jeden lektvar. V odpověď jen zakroutil hlavou.
"Nevadí. Clarisso, můžeš jít sama?" otočila se na dívku.
"Jo, v pohodě."
"Tak dávej pozor tady na Alexandera. Ať se vám nic nestane. Já jdu rychle za ostatními. Jestli tam na nás někde čekají další bystrozorové, dožeňte nás až po boji." Naposledy se usmála a zmizela v šeru chodby.
Clarissa se na Alexe opřeného o stěnu zamračila. Zřejmě přemýšlela o důsledcích toho, kdyby ho tu takhle nechala. Nakonec se nad ním zřejmě slitovala.
"Tak pojď," řekla a podala mu ruku. Ani ona ale nevypadala v nejlepším stavu.

"Už jsi ho probudila?" zeptala se zvědavě Amanda, když k nim doběhla Claudia.
"Jo, nechala jsem tam s ním Clarissu. Postarají se o sebe. Těžko by teď asi mohli bojovat."
Lucius kráčející před nimi si odfrkl.
"Co ti zas není?" zamračila se na něj Claudia.
"Jsi strašná starostlivá matka," ušklíbl se.
Věnovala mu podrážděný pohled.
"Jsou to děti, Lucie," zavrčela. "Mám o Alexandera strach. Vůbec nevím, co to mohlo být za kletbu, která ho trefila. Vypadal, jako by ztratil spoustu krve, ale to je jaksi nemožné, když nebyl zraněný," vysvětlovala.
"Mohl se vyléčit," upozornila Amanda na jasnou skutečnost.
"Pochybuji. Stejně bych to s nejvyšší pravděpodobností poznala."
"To ses nemohla zeptat?"
"Jistě, mohla ses zeptat," přisvědčil Lucius škodolibě. "Jak to, že tě to nenapadlo?"
"Nebo jsi mohla použít nějaké léčitelské kouzlo na zjištění zdravotního stavu," přidala ještě Amanda.
"Ale samozřejmě, Claudie. Vždyť je to tak jednoduché," ušklíbl se Malfoy.
"Nehodlám už se o tom bavit!" zarazila jmenovaná rozhovor naštvaně.
"Tys začala," sykl lhostejně Lucius. Náhle se zarazil.
"Co je?"
Mávnutím ruky ji utišil.
"Jsou tam. Slyším kroky," šeptl.
Vyndali si hůlky a pokračovali tiše vpřed. Kroky se přibližovali.
"Ava-" Malfoy se zarazil v půlce slova, stejně jako člověk na druhé straně.
"Rabastane?" povytáhl obočí. "Severusi?" podivil se znova. "Yaxley? Co tu děláte?"
"Ach...Luciusi, snad jsme tě nepřekvapili?" ozvalo se z chodby provokativně a na světlo vystoupili postupně i Bellatrix, Konstantin Avery se synem Benjaminem a několik dalších.
"Pojali jste dnešní akci jako rodinný výlet?" zašklebila se pobaveně Claudia, při pohledu na Yaxleyho se svojí dcerou a Crabbea a Goyla se syny.
"Na mě tak nekoukejte, madame. To Rabastan pro nás přišel na Malfoy manor," ohradil se Yaxley.
"Připadalo mi, že s těmi hordami bystrozorů potřebujete trošičku pomoc," vysvětlil Rabastan.
"Zůstal vůbec někdo na manor?" zajímal se Lucius podmračeně.
"Narcissa s Dracem," pokrčil rameny Lestrange. "Také chtěl jít, ale prý nemůže kvůli nějakému úrazu ze školy..."
Malfoy přikývl.
"Takže teď jdeme domů," houkl někdo z davu a skupina se začala trousit chodbou zpět.
"Počkejte, kdo počká na Alexandera s Clarissou?" křikla ještě Claudia.
"Oni si poradí," dostalo se jí odpovědi a dav ji strhnul s sebou.

* * *

O několik hodin později se Alexander spokojeně probudil v Bradavicích, zabalený ve vyhřáté světle zelené peřině.
"Alexandere," zasyčel na něj někdo a on málem zaječel, jak se lekl.
"Clarisso, tohle už mi nedělej!" vyjekl při pohledu na dívku. "Počkej...Clarisso?" Rozhlédl se zděšeně kolem sebe. Poznával dívčin pokoj. "Co tu dělám? Jak jsem se sem dostal? A...co tu děláš ty?" Rychle se posadil a odšoupnul na posteli co nejdál od dívky. Ta otráveně protočila oči.
"Dneska ráno, když jsme se vraceli z Ruska ses mi složil v klubovně. Co jsem měla s tebou dělat?" zamumlala nabručeně. "Ale to je teď jedno. Sháněli se po tobě tvoji kamarádi...nejdřív Theodore a Zabini se svojí sestrou. Pak sem přišla Parkinsonová a nakonec ještě Marcus Flint. Naprosto nechápu, proč tě sháněli zrovna tady...?" Hodila po něm podezřívavý pohled. "Každopádně jsem řekla, že nevím kde jsi a pokud tě potkám, pošlu tě za nimi."
Zamračil se, když vstřebával všechny informace.
"Fajn, půjdu," zvedl se a zpozoroval, že na sobě má jen košili a kalhoty. Značně roztrhané nutno dodat.
"Plášť máš támhle a doporučuji ti, vzít si na sebe něco jiného, protože v tomhle vypadáš, jako by tě někdo přepadl," zavrčela Clarissa a sama si vlezla zpět do postele.
"Co myslíš, že by se stalo, kdybych takhle vyběhl z tvého pokoje a ječel, ať mě někdo zachrání?" nadhodil Alexander.
"Že jsem se tě pokusila zabít?" tipla dívka bez špetky zájmu.
"Jenže já tu nic jiného nemám," zamračil se.
Pokrčila rameny.
"Půjčím si tvůj hábit," rozhodl s konečnou platností a než stihla Clarissa protestovat, kouzlem její hábit zvětšil a převlékl se do něj.
"Je na něm odznak primuse," poznamenala a zabořila hlavu do polštáře.
"Alespoň budou všichni vědět, od koho ho mám," zašklebil se a vyšel ven z pokoje.

* * *

Po obědě, který stihl jen tak tak, se převlékl u sebe v pokoji do slabých černých kalhot, tílka a přehodil si přesto černý plášť. Prošel společenskou místností bez zdržení a doufal, že tomu bude tak i dál.
Bohužel, těsně předtím, než vyšel ze sklepení se k němu přihnala Melanie s několika dalšími prváky.
"Kde jsi byl?" vyjela na něj.
Nechápavě povytáhl obočí.
"Všichni už se vrátili," šeptla. "A ty pořád nikde! Měla jsem o tebe strach."
"Díky, Mel, ale to nebylo nutné. Měj se, pospíchám," s tím se na ni ušklíbl se rychlým krokem se vydal po schodech do Vstupní síně.
"Sašo!" uslyšel, když už se chystal vyjít z hradu. Ohlédl se a spatřil Zabiniho, který se k němu hnal. "Kde jsi zase přespával?" zajímal se. "A kam vlastně jdeš?"
"Teď nemám čas, Blaise. Až se vrátím, budu odpovídat na otázky, ano?" pousmál se.
"Fajn. Ale povyprávíš, jaký to bylo v Rusku, jo?" ujistil se.
"Jistě." S tím se otočil a oddechl si, že se ho zbavil tak snadno.
Rázoval si to přes sluncem zalité pozemky školy a celou cestu se neklidně ošíval. Nesnášel slunce.
"Takže tě Clarissa nakonec našla," ozvalo se mu za zády pobaveně. "Nebo hledat ani nemusela?" zašklebil se.
Alexander se ani neotočil.
"Clarissu jsem neviděl, Theo. Ale teď fakt pospíchám."
"Tak až ji uvidíš, pozdravuj."
Proč zrovna dneska musí každý někdo chtít, proběhlo mu hlavou, když spatřil, jak k němu běží Hermiona a z druhé strany si to k němu rázuje famfrpálový kapitán Flint.
"Co potřebuješ, Grangerová? Nemám moc času," vyjel na ni, než stihla něco říct.
"Eh...chtěla jsem se zeptat, jestli to pondělí platí. A taky kdy přesně a kde se sejdeme," vysvětlila tiše, když viděla, že k nim jde i někdo další.
"Dám ti vědět, jo?" lehce se pousmál. Přikývla a odběhla. Mezitím už u něj byl Flint.
"Co chtěla?" nadhodil při pohledu na nebelvírku.
"Knihu," odvětil Alexander první, co ho napadlo. Už toho měl opravdu dost. "Co potřebuješ?" zavrčel.
"Draco se nemůže zúčastnit zápasu proti nebelvíru. Budeš muset hrát ty. Trénink začíná za půl hodiny."
"Nestíhám," odsekl Alex. "Kdy je zápas?"
"Zítra," zavrčel Flint. "Prostě to musíš stihnout. Jdeš někam? Sám?" Porozhlédl se nenápadně po okolí. "Co dělá-?"
"Clarissa je na hradě. Spí. Měj se." Otočil se a odcházel pryč.
"Jak si věděl, na co se chci zeptat?" křikl na něj Flint.
"Všichni se ptají na tohle."
"Za půl hodiny na hřišti."
Skvělé, jako bych toho měl na práci málo.
Po chvíli se dostal mimo hranice Bradavických pozemků a přemístil se pryč. Musel někoho navštívit a taky si něco vyzvednout. Už je dlouho neviděl.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 corty | 14. srpna 2011 v 19:52 | Reagovat

skvělá kapitola! Moc se těší na další pokračování, snad bude brzy :-D  :-D  :-)

2 Terík | Web | 14. srpna 2011 v 21:40 | Reagovat

Jako vždy... Prostě perfektní.. Tvůj styl psaní.. Těžko napodobitelnej.. Nápady originální.. Prostě patříš mezy ty pisálky, co to umí.... :-) Ke kapitole.. Občas se v tom ztrácim.. ;-) ale stačí si to ještě jednou přečíst a už vim, co se stalo.. :-D Celkem si mě překvapila, že si nechala Sašu, aby zabil.. :-D jinak se těšim na pokračování.. :-D ;-)

3 Fanouš | 15. srpna 2011 v 3:07 | Reagovat

vcelku ucházející kapitola... :).. Těším se na další pokračování...

4 zazo | 15. srpna 2011 v 13:31 | Reagovat

Je to skvělí, akorád mám dojem, že se v tom začínáš dost ztrácet. Asi by to chtělo si to přečíst, protože mi přijde, že jsi na některé věci zapomněla. :-(

5 Nemesis | 15. srpna 2011 v 23:32 | Reagovat

[4]: Hmm...je to možný. Dost by mi pomohlo, kdybys napsala, na co přesně jsem zapomněla, fakt... ;-)
Jinak...kdypak přibude k něčemu nová kapitola? :-)

6 zazo | 16. srpna 2011 v 9:47 | Reagovat

[5]: No, bylo by lepší, kdyby sis to přečetla ty :-). Ale pokud na to nemáš čas, můžu to pozorně přečíst a najít tak VŠECHNO. Přeci jen už si taky nepamatuju do detailu celou povídku. ;)

7 Zefa | 16. srpna 2011 v 11:08 | Reagovat

ÚŽASNÉÉ!!! Ale přijde mi to jako jeden z těch trochu slabších dílů ;) každopádně se těším na další díl ♥♥♥ =)

8 Fanouš | 17. srpna 2011 v 3:56 | Reagovat

Zazo: Zas tak hrozné to není O.o... :)

Nemesis: je sice pravda, že postupem času z někoho kdo by měl být temný jako pán zla děláš nevyrovnaného chudáčka, který je rozpolcen ve spravedlivém "katovi" a bolesti užívajícím maniakovi.... Bylo řečeno, že je dědicem zakladatelů a upřímně na to, že tomu tak asi bude nepředvedl nic extra... také postupem času kašleš na Alexandrovo "staré známé".. A co Harry jakého ho známe? - je úplně pryč? žádné závazky s řádem atd.?  - co jsem si všiml, tak jeho nevraživost k Ronovi je jaksi na vysoké úrovni... a ani jsem si nevšiml, že by to bylo nějak detailnějí vysvětleno v povídce....

upřímně bych čekal že se z Alexandra vyklube o něco "lepší" kouzelník... neříkám, že je to nějaký ňouma atd.. ale dědic všech 4 zakladatelů?
A kam se poděl Grindelwald???

9 Dean | 22. srpna 2011 v 10:04 | Reagovat

Pekná kapitolka mne sa vzťah medzi Clarissou a Alexom páči som zvedavý ako sa to vyvinie a tiež súhlasím s nejakými komentami mohla by si vrátiť Grindelwalda napríklad :)

10 zazo | 25. srpna 2011 v 21:02 | Reagovat

Myslím, že Fanouš to vystihl úplně přesně. Neměla jsem čas to číst, ale pokud si pamatuji dobře, nestal se z Alexe nájemný vrah? (Nejsem si jistá, jestli to bylo tady, nebo jinde... takže se případně omlouvám). Každopádně JE TO HOOODNĚ ZLÝ. Tebe něco napadne, hned to hodíš a pak na to zapomeneš. Po Alexovi jedou jeho kamarádky z 'výcviku' a pochybuji, že jen sedí na zadku a čekají, než se objeví. Strašně to natahuješ a hrozně přidáváš nových věcí. Některé nápady jsou bomba, ale když se to spojí... ztratí to tu hodnotu.
A omlouvám se, že reaguji tahle pozdě, ale měla jsem pár svých problémů a nemohla jsem reagovat dříve ;)

11 Nemesis | 26. srpna 2011 v 21:53 | Reagovat

[8]:[10]: Všechno, co tu zaznělo je pravda a já o tom vím, ale teď si spíš pokládám zásadní otázku "jak z toho ven?"

12 Avatar | 27. srpna 2011 v 10:32 | Reagovat

Asi nejlepší by bylo pročíst celou povídky aby si člověk všiml nesrovnalostí a ty případně poupravit... V ději bych asi moc věcí neměnil, moc se mi líbí a u zbytku by stačily menší úpravy, odmáznout nějakou větu, nebo ji přepsat, tak aby se ti to víc hodilo... Například tuhle část z jeskyně hadů druhé části, bych asi mázl... Jak jde Sneap ve dvě ráno na kontrolu a chytí Giny a Deana jak se líbaj, když v dalších dílech jí popisuješ jak šílenou upírku, která musí být pod zámkem... Nebo bych jen změnil jméno Giny na někoho jinýho... No asi se postupem času nevyhneš i většim úpravám, ale asi bych jel díl po dílu a postupně poupravoval... Kdybych měl dát radu, tak Karlos to má zařízený asi nejlíp... Než zvěřejní nějaký díl, tak ho má na jakoby V.I.P webu, kde mu pár lidí upřímě napíše, co si o tom myslí, nebo co je přehnaný atd... A on to pak klidně několikrát opraví, než něco vydá... Neříkám, že hned musíš dělat to samé, ale třeba poslar e-mailem zaze a pár dalším lidem poupravenou kapitolu a ať napíšou svůj názor, určitě se najde někdo komu něco nebude sedět, nebo i jen pravopisná chyba atd... :) Nebo prostě můžeš pokračovat s tim, že si Harry uvědomí jakej byl vůl, nebo to byla jen přetvářka, aby se dostal blíž k Voldimu a těma vraždama si jen dělal "lepší" jméno... A ty menší schopnosti jdoou vysvětlit tím, že nechtěl ukázat, jak doopravdy je mocný... A co dokázal s tou ohňovou stěnou bylo opravdu dobré a tak nechává alespoň Clarisu v nejistotě... Ať už to uděláš tak či tak, máš ve mě věrného čtenáře :)

13 zazo | 27. srpna 2011 v 12:10 | Reagovat

Karlos to má zajímavě udělaný, ale složitě a ne všichni čtenáři ti vždy pomůžou. neustále, je to úžasné a tak moc nepomáhá, musela bys hledat spolehlivé lidi. Nejlepší je psát díly dopředu. Mít třeba deset u sebe nezveřejněných. Ty můžeš upravovat dle libosti, dokud nebudeš spokojená. A pokud mš s tím problémy, napiš si stranou, co a jak kdo. Třeba Harry - vrah, černá magie, sebejistý, odhodlaný, v Bradavicích atd. Tím tomu zamezíš. A nevím, jestli by úpravy pomohli. Spíš to zkus napsat tak, aby jsi to zaoblila. Harry třeba onemocní - výkyvy nálad. Ginny se chvíli chová normálně, chvíli ne. Prostě t postupem času vysvětluj... nemá cenu se tím přepisovat. Jen to musíš umět upravit tak, aby ti to vyhovovali ;)

14 ajka15 | 28. září 2011 v 8:58 | Reagovat

Ahoj, dopíšeš další kapitolu hry s časem? Prosím

15 Nemesis | 3. října 2011 v 21:07 | Reagovat

[14]:Určitě dopíšu, ale nemůžu slíbit kdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.