20. Nerovný boj (PU)

16. října 2011 v 15:49 | Nemesis
Tak a je tu pěkná kulaťoučká kapitolka. :) Sice jsem očekávala, nebo spíš doufala, ve víc komentářů u té minulé, ale tuhle jsem slíbila, takže je tu. Doufám, že naplní očekávání, i když se v ní nestane nic pro děj zásadního.


20. kapitola
Nerovný boj

Ráno se vzbudil s hlavou zahlcenou starostmi. Nemohl přestat myslet na kříž, houpající se mu na krku, na jeho majitelku, číhající někde ve stínech a na spoustu dalších lidí, kteří o něj měli zájem. Připadalo mu, že po něm pátrá snad půlka světa.
Rozhodně zatřásl hlavou a zaměřil se na svoji nitrobranu. Tyhle myšlenky vypudil z hlavy. Ne, teď měl dost jiných věcí na práci a první z nich byla famfpálový zápas a všechno okolo něj.

"Pansy, můžeš na chvíli?" pousmál se na blondýnku, která se zrovna věnovala svojí snídani.
"Pro tebe vždy, Sašo," pousmála se, zvedla se od stolu a nechala se odvést pryč od zvědavých uší.
"Budeš komentovat dnešní zápas, že ano?" ujistil se nejprve. Přikývla.
"Jistě by pro tebe nebyl problém opěvovat před celou školou Dracovu odvahu a statečnost."
Nechápavě povytáhla obočí.
"Myslím, že je Draco nešťastný, že kvůli té Weasleyho kletbě nemůže hrát. Napadlo mě, že by mu jistě zvedlo náladu, kdyby jsi celému stadionu převyprávěla, jak ho Weasley podle zezadu odzbrojil a jak ho Draco stejně skoro přemohl i bez hůlky," zašklebil se.
"Pochybuji, že to po mě chceš jen tak, z dobroty srdce," poznamenala dívka. "Možná cítíš trochu vinu?" nadhodila.
"Vinu?"
"Za to, že jsi tam nebyl a nemohl Dracovi pomoci?"
"Ne, myslím, že ne," zamítl to.
"Nebo za to, že jsi to na Draca celé nahrál?" navrhla.
"Cože?" vyjekl. Jak to mohla vědět?
"Nenahrál?"
"Proč bych měl?" vyvalil oči.
Pansy se usmála.
"Jen prověřuji možnosti, Sašo. Teď už běž, měl by ses na první zápas za zmijozelský tým dobře připravit a o Draca se neboj. Postarám se o to." S tím mu dala pusu na tvář a popohnala ho k Flintovi a ostatním, kteří již mířili do šaten.

"Taktiku všichni znáte," ušklíbl se Marcus s koštětem v ruce. "Obranu jim rozsekáme na cucky, camrál nedáme z ruky a potlouky z pálek. Alexander nám, předpokládám, ukáže, že hraje lépe než třaskavej skvorejš a naše brána bude neprostupná jak pohled profesora Snapea. Jasný?"
"Očekávám slavnou výhru," ozvalo se jim za zády a celý tým se otočil na právě přicházejícího Snapea s Clarissou po boku. "Hlavně když budete mít tak skvěle neprostupnou obranu," ušklíbl se pobaveně.
Usmívající se Snape, proběhlo Alexanderovi hlavou. Stále ještě spím.
Ne, takovéhle věci Snape nedělal, ale kdyby si tím nezkazil pověst, jistě by na tom právě teď pracoval. Jistě by se usmíval na svůj famfrpálový tým.
"Věřím, pane Shadowe, že vaše náhrada za pana Malfoye bude více než dostačující a vy pane Flinte za výhru zodpovídáte. Vyjádřil jsem se jasně?" Všichni přikývli. "Chtěla byste něco dodat, slečno Averyová?"
Clarissa si odfrkla.
"Znáte to," pokrčila rameny. "Na štítě nebo se štítem. S porážkou se nevracejte." S tím se otočila a společně ti dva odešli.
"To bylo-" zasekl se Alexander v půli slova.
"Popřáli nám hodně štěstí. Oba. Svým vlastním způsobem," vysvětlil Marcus Flint stojící vedle něj. "A teď už jdeme, nenecháme přece nepřátele čekat."

"Na hřiště přicházejí nebelvírští," rozlehl se nad tribunami hlas Pansy Parkinsonové. "Ve složení Bellová, McLaggen, Spinnetová, Thomas, Finnigan, Coote a Creevey!"
Nebelvírská, mrzimorská i havrapsárská tribuna propukli v radostný jásot. Křik a provolávání slávy nebelvíru se rozléhalo po celém hřišti.
"V původním složení si měl zahrát jako brankář Ronald Weasley, momentálně sledující zápas z tribun. Důvod je nám všem zřejmě známý - podmínečné vyloučení a zákaz hraní famfrpálu do konce roku za zbabělé napadení pana Malfoye. Ano, každý musíme pykat za své činy, bohužel-"
"Slečno Parkinsonová," zarazila ji rozhořčená profesorka McGonagalová. "Nechcete se věnovat raději zápasu?"
"Jistě paní profesorko, jen jsem chtěla všem připomenout, že nebelvír si za svoje potíže může sám a to je jistě-"
"Slečno Parkinsonová!" zavrčela profesorka.
"Ano, všem je to jasné i bez mého připomenutí. Tak tedy dále. Další velkou oporou týmu bývala chytačka Ginny Weasleyová, která ani dnes nepodpoří svůj tým, kvůli dlouhodobé nemoci. A asi největší ztráta pro nebelvírský tým oproti minulému roku, je absence Harryho Pottera, který jim ani dnes nepomůže v boji o famfrpálový pohár!
Představme si tedy ještě jednou, podrobněji, tým!
Katie Bellová - kapitánka týmu je dnes asi největší oporou, jedna z nebelvírského dívčího střeleckého dua, které se jistě zapíše do rudozlatých dějin.
Alice Spinnetová a její zbrusu nový Nimbus 15 000 je druhou z pověstných nedostižitelných famfrpálových hráček.
Cormac McLaggen je úplně nová posila týmu a třetí nebelvírský střelec. Snad se prokáže být stejně dobrý ve famfrpálu jako ve flirtování."
Pansy nebylo téměř slyšet přes ohlušující křik fanoušků. Třetiny Bradavic věřící ve vítězství jedné ze čtyř kolejí.
"A kdo se bude tentokrát starat o potlouky? Dean Thomas a Seamus Finnigan, další nováčci v týmu!
Ritchie Coote - to je jméno nového rudozlatého brankáře!
A v neposlední řade je tu také chytač...nejmladší z týmu, jak už je tradicí, Colin Creevey! Přilétá na Kometě 300, školním koštěti, které zažilo i mládí profesora Brumábála, přejme mu s ním tedy hodně štěstí!"
"Slečno!" okřikla ji popuzeně McGonagalová. "Takovéto narážky nejsou vhodné!"
"Jistě, profesorko, jak jinak. A kdo nastoupí proti oslabenému týmu lvů...přichází ZMIJOZEL!"
Radostný křik se rázem přeměnil na zběsilé pískání a křičení urážek. Ani celá zmijozelská kolej nemohla přehlušit nenávist, kterou dával na odiv zbytek Bradavic. Hadi však byli zvyklý, na odpor i odsuzování.
"PŘEDSTAVUJI VÁM OPRAVDOVÝ ALL-STAR TÝM, VE SLOŽENÍ FLINT, MONTAGUE, BULLSTRODEOVÁ, CRABBE, GOYLE, ZABINI A SHADOW!"
Zeleno-stříbrné střely prolétly nad hlavami diváků neuvěřitelnou rychlostí. Obkroužili stadion a zastavili se někde uprostřed, v nacvičené formaci, zahlceni ovacemi i toho mála fanoušků, co měli. I když je pískot téměř přehlušil, výkřiky zmijozelských slyšet stejně byli.
"VYZBROJENI Kometami 3000 XF "Kobra", NEJNOVĚJŠÍMI KOŠťaTY, JENŽ ÚŽÍVÁ NAPŘÍKLAD I ANGLICKÝ A BULHARSKÝ NÁRODNÍ TÝM! bYLI VĚNOVÁNY TÝMU OD PANA lUCIUSE MALFOYe, JAKO DOBROČINNÝ DAR ŠKOLE A JSOU OPRAVDU VE SKVĚLÝCH RuKÁCH. a TEĎ SE TEDY UKLIDNĚME."
Diváci se trošku ztišili.
"Alexander Shadow, úplný nováček, nahrazuje již dlouho známého Draca Malfoye, který má za sebou zářnou kariéru. Bohužel, dnešní zápas musí Draco sledovat z tribun, kvůli jeho přetrvávajícím zraněním z podlého útoku Ronalda Weasleyho.
Draco Malfoy ale bojoval, nevzdal se, i když ho Waesley lstivě odzbrojil zezadu a neozbrojeného proklel. Teď tu sedí a já bych mu tímto chtěla vzdát hold. Minutu ticha za promarněný zápas nadějného chytače. Všichni mu prokažme svoji úctu tím, že ukážeme, jak si vážíme jeho činů a jak hluboce odsuzujeme činy druhé strany. Povstaňme tedy! Povstaňme pro něj, pro věrného člena zmijozelské koleje, skvělého chytače a také přítele! Vzdejme mu hold!"
S tím se sama postavila.
Zmijozelská kolej ji po chvilce následovala.
Zmijozelský famfrpálový tým bez rozmyslu přistál na zemi a postavil se do pozoru.
Někdo z mrzimorských povstal a další hlavy ho následovali.
Havraspár se přidal ke dvěma kolejím.
Učitelé se zvedli z křesel.
...
Všechny oči byli upřené na rudozlatou část tribun.
Někdo z nich vstal. Nějaký prvák.
Zbytek ročníků následoval.
Nejistě se přidali i starší.
Hermiona Grangerová, Levandule Brownová, Parvati Patilová...stáli.
I famfrpálový tým lvů se postavil.
A Ronalda Weasleyho v očích zapálili slzy.
...
Mlčeli.
...
Draco Malfoy stál vykolejený mezi svými spolužáky.
...
"Děkuji všem," ozvala se Pansy. "Děkuji vám za podporu. A teď už přichází madame Hoochová a zápas MŮŽE ZAČÍT!"

Alexanderovi prolétla hlavou ještě poslední myšlenka, než se vznesl do vzduchu.
Bylo tohle opravdu nutné, Pansy? Takové divadlo? Každopádně...jsi skvělá.

* * *

Zápas skončil 300:40 pro Zmijozel.
Buď jim to vítězství nebelvírští prostě nechali, nebo měli nějaký jiný důvod, ale každopádně hráli příšerně.
A skončilo to velkou zmijozelskou oslavou.
"Na zmijozelský famfrpálový tým," ozval se někdo a celá společenská místnosti si připila sklenkou ohnivé whisky.
"Na nejlepšího kapitána, Marcuse Flinta!"
"A na Draca Malfoye!"
Probíhali další přípitky a pak se to vzalo od znova a ještě jednou...
"Sašo," křikl Draco, snažíc se překřičet dav.
Alexander zvědavě povytáhl obočí a následoval blonďáka do jeho pokoje, kde bylo přece jenom o něco větší ticho.
"Impulsio," sykl Malfoy a máchl hůlkou. Alex vyvalil oči a bolestně sykl, když ho něco udeřilo do nosu. Zřejmě Dracovo kouzlo.
Sáhl si na obličej a nahmatal krev.
"Co to-"
"To je za to, že jsi mě vyřadil ze zápasu," vysvětlil a Alexander začal vyděšeně hledat po kapsách hůlku. Nějak se mu asi u osmnáctého přípitku někam zatoulala.
"I když se mi to příčí," pokračoval dál Draco. "Jedna věc se ti celkem povedla. Přemluvit Pansy, aby kvůli mě udělala takovéhle divadlo. Když to shrnu...dělat to znovu nemusíš, ale konečně se mi dostalo úcty hodné Malfoye."
Alexander na něj jen vyděšeně zíral.
"Jsi skvělej, Sašo," ušklíbl se Draco a odběhl zpátky do klubovny.
Jmenovaný zůstal stát na místě jako přikovaný a jen zíral.

Zbytek oslavy strávil Alexander vyprávěním Blaisovi, Theodorovi a Melanie, jak to probíhalo v Rusku. Samozřejmě se značnými úpravy a příkrasami, jak se na správného zmijozela sluší.

* * *

Ráno bylo pro zmijozelskou kolej kruté. Nevyspalý a podráždění zmijozelové trpící bolestmi hlavy se pomalu scházeli ve společenské místnosti.
Alexander nechápavě zíral kolem sebe a přemýšlel, proč se probudil pod cizí peřinou u krbu, s Pansy po boku.
Theodore, jako prefekt, rozdával všem kolem sebe lektvary proti kocovině.
Hysterický Draco Malfoy si snažil upravil rozcuchané vlasy, olepené od něčeho sladkého.
Clarissa, neskonale iritovaná, pozorovala celý ten zmatek ze svého křesla u krbu.
A Melanie, patřící mezi prváky, kterým nebyl dovolen alkohol, pobíhala nadšeně kolem toho všeho a spokojeně se usmívala.

Když zmijozelové společně vstoupili do Velké síně, zavládlo rozpačité ticho. Studenti zřejmě netušili, jak se k sobě po včerejším famfrpálovém zápasu chovat. Bylo by divné, kdyby Zmijozel upadl v nelibost poté, co jednomu jejich členovi vzdaly všechny ostatní koleje úctu, ale zakopat po takové době válečnou sekeru? Ne, to také nepatřilo mezi nejlepší nápady. Nenávist byla zakořeněna příliš hluboko.
A tak to skončilo u prosté ignorace. Zmijozel jako by pro ostatní studenty neexistoval...to samé se však nedalo říci o učitelích...

"Všechny vás vítám na dnešní hodině obrany proti černé magie," ušklíbl se Moody spokojeně a přejel očima přes všechny šesté a sedmé ročníky, nastoupené ve Velké síni. "Jelikož učebna stále není v provozu," zabodl tvrdý pohled do Alexandera, který při tom jen povytáhl obočí. "Musíme nadále pokračovat s výukou tady. Což nás ale vůbec neomezuje...naopak! Díky tomuto...rozšířenému prostoru, mají tu čest se k nám přidat i sedmé ročníky a také Havraspár s Mrzimorem, kteří obvykle tyto hodiny nenavštěvují. Konec tlachání, přejdeme k výuce. Dnes si zkusíme skupinový boj proti přesile. Takže..." porozhlédl se kolem sebe. "Nejprve vyberu několik z vás, kteří si to vyzkouší jako první, ostatní mají volnou hodinu," škaredě se zašklebil. "Shadow, Averyová, Malfoy, Nott, Flint, ke mně!" zavelel a pětice zmijozelů přešla s otrávenými až pohrdavými výrazy blíže k němu.
"Proti nim...Weasley." Ron spokojeně vyšel z řady. "Grangerová, Patilová Parvati, Belllová, Longbottom, McLaggen, Spinnetová, Thomas, Finnigan, Brownová, Coote."
Studenti valili oči a Moody přešel pohledem k havraspárským.
"Changová, Boot, Corner, Patilová Padma." A konečně se dostal k Mrzimoru.
"Abbottová, Bonesová, Finch-Fletchey, Macmillan!"
Nevybraní studenti, celkově tvořeni pouze zmijozelskými, kteří se rozhodli sledovat zápas a ne si užívat volné hodiny, se přesunuli ke stěnám síně, za štít, který kolem sebe a vybraných studentů Moody vytvořil. Ti nervózně postávali uprostřed síně a létali pohledem z jednoho na druhého.
"Bojuje Zmijozel proti ostatním," prohlásil Moody klidně. "Pět studentů, co zůstane nejdéle schopno boje, získá pro svoji kolej po sto bodech. Můžete začít."
A vystoupil z ohraničeného kruhu.
Nikdo se ani nehnul.
"Na co čekáte?" zavrčel podrážděně.
"Pane profesore," pípla nesměla Hermiona. "Pět Zmijozelů má bojovat proti dvaceti?"
"Problém?" vyštěkl Moody.
"Není to správné."
"Myslíte si, že když na vás zaútočí čtyřicetinásobná přesila Smrtijedů, zastaví je tvrzení, že to není správné?" nadhodil netrpělivě. "Jestli okamžitě nezačnete bojovat, dostanete všichni školní tresty a vaše kolejní počítadla se dostanou do mínusu!"
Stále se nikdo k ničemu neměl.
"Grangerová, Longbottom, Changová a Bonesová mají týdenní trest s profesorem Snapem a každému strhávám po třiceti bodech!"
Studenti nespokojeně zahučeli, ale stále se nikdo k ničemu neměl.
"Tak zaútočte na ty hady!" zasyčel bystrozor. "Strhávám po padesáti bodech Mrzimoru, Nebelvíru a Havraspáru! Měsíční školní trest s panem Filchem má Bellová, Spinnetová, Brownová, Boot a Abottová."
Vyděšené ticho.
"Strhávám všem dalších deset bodů!"
Rozhořčené šeptání se rozlehlo síní.
"Tak...a co kdyby..."
"Zaútočte..."
"Ale vždyť je to čtyři na jednoho."
"Přece jenom je to stále zmijozel...."
"Nestrhl jim žádné body..."
"Nikdo z nich nedostal trest..."
"Jsou to hadi!"
První kletba prolétla vzduchem...a přidala se další.
Boj započal.

"KONEC!" Moodyho hlas přišel jako spása a on sám vstoupil dovnitř štítů.
Alexander, krvavý a potlučený, propálil bystrozora pohledem a jeho hábit chytnul...opět. Pak stačil krátký pohled z očí do očí a muž se v bolestných křečích zhroutil k zemi.
Clarissa stojící vedle Alexe se přesunula nad Moodyho.
"Není vám nic, pane profesore?" nadhodila, přičemž z něj s trhnutím stáhla hořící plášť. "Možná kdybyste mi dovolil zkusit jedno kouzlo...třeba by vám pomohlo." V očích jí zapláli posměšné jiskřičky a namířili na něj hůlku.
"Campanarius."
Moody se chytl za hlavu a bolestně zakvílel.
"Jejda, promiňte! Myslím, že sem si to spletla!" vyjekla Clarissa a rozhlédla se po síni.
Souboj byl ukončen z důvodu, že jediní z bojujících studentů, kteří zůstali při vědomí byla právě ona, Alexander, Flint, Nott a Grangerová. Zvláštní, že z dvaceti jejich protivníků to vydržel jen jeden.
Kromě nich bylo v síni ještě několik přihlížejících studentů - Pansy Parkinsonová, Montague a dalších pět zmijozelů. Tudíž nikdo, komu by její následující činy někomu vadili.
"Malunesis," sykla a pozorovala jak Moody zasténal při kletbě, která působí podobně jako vliv mozkomorů. "Ach, to taky není ona," zamumlala rozpačitě.
"Colerignis," ozvalo se jí za zády a fialová kletba trefila bystrozora do hrudi. Ten začal křičet bolestí.
"Asi jsem se taky netrefil," pokrčil rameny vedle ní stojící Alexander.
"Zřejmě," pokývala hlavou.
"CO SE TU STALO?" vletěla do síně profesorka McGonagallová v těsném závěsu se Snapem.
"Pana profesora trefila nějaká zbloudilá kletba," vysvětlila Clarissa.
"Ne jemu," zasyčel Snape. "Co se stalo studentům?"
"Souboje. Bojovali jsme zmijozelští proti ostatním."
"Co prosím?" zasyčel profesor lektvarů.
"Přesněji já, Shadow, Nott, Flint a Malfoy proti dvaceti studentům z ostatních kolejí," objasnila to dívka.
"Myslím, že budu muset něco projednat z ředitelem," zavrčela pobouřeně McGonagalllová se rty stisknutými do úzké linky. "Zavolám Poppy, aby se o tohle postarala, ale tuším, že jí na dvě ruce stačit nebudou. JAK SE TOHLE MOHLO STÁT?" Upřela rozběsněný pohled na bezvědomého Moodyho.
"Většina je jich jen omráčená," ozvala se Hermiona.
"TO NENÍ OMLUVA! TI, CO MŮŽOU CHODIT NA OŠETŘOVNU! O ostatní se postarám."

***

"Jak jsi tohle mohl dovolit, Alastore?" křičela McGonagallová na bystrozora, který se právě probral.
"Zasloužili si to," odfrkl si.
"Kdo si co zasloužil? Jsou to studenti!"
"Budoucí Smrtijedi!" vyštěkl.
"O čem to sakra mluvíš?" zasyčela. "Zmijozelové jsou již všichni v pořádku, kromě zlomené nohy pana Flinta, který se ještě dva dny poleží na ošetřovně. Naopak...slečnu Patilovou stále nemůžeme zbavit třetí ruky, která je důsledkem smíchání nějakých dvou útočných kouzel."
Moody jen protočil očima.
"Pan Finnigan si odnesl hlubokou řeznou ránu na noze a slečna Bonesová měla natřikrát zlomený nos!" pokračovala ve výčtu profesorka. "Pan Longbottom se stále nevzpamatoval z šoku a pan Corner již osm hodin nepřetržitě zvrací. Slečna Spinnetová prodělala lehký otřes mozku a pan Boot měl zlomené obě ruce. TO VÁM PŘIPADÁ MÁLO?"
"Ano," vložil se do toho ušklíbající se Snape. "Moji studenti se snažili být...jemní. Kdyby bojovali všemi prostředky, po ostatních kolejích by se jen zakouřilo."
"Ha! Učíme tu bojovat mladé Smrtijedi," zabručel Moody.
"Přestaň s tím, prosím tě, Alastore," snažil se ho upokojit Brumbál. "Toto je naprosto neomluvitelné a doufám, že už se to nebude opakovat. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, a proto je schůze ukončena."
"Takže ty Smrtijedy necháme jen tak jít? Shadowa, Malfoye, Averyovou?" vyštěkl bystrozor.
"Ano, Alastore, necháme je jít. A už nechci slyšet o tom, že by měl být pan Shadow Smrtijedem. Sám víš, jak se k nám dostal."
"Lstí."

***

"Ahoj. Už jsem myslela, že nepřijdeš," usmála se na něj Hermiona, stojící před ošetřovnou. Bylo kolem páté hodiny večer a slunce se již pomalu vzdávalo svojí nadvlády nad oblohou.
"Jsem tu. Co potřebuješ?"
"Já...někam tě zavedu," řekla a tahajíc ho za ruku, společně vešli na ošetřovnu. Tam bylo momentálně celkem obsazeno. Z lůžek je pozoroval Michael Corner z havraspáru společně s Terrym Bootem. Vedle nich spala Parvati Patilová, Neville Longbottom a Alice Spinnetová. Marcus Flint seděl na posteli a neobtěžoval se zvednout pohled od knihy.
Oni však prošli až na konec místnosti a vešli do posledních dveří.
"Kam to jdeme?" zamumlal Alexander podezřívavě.
"Uvidíš," šeptla nebelvírka a táhla ho dál k posledním dveřím v úzké chodbě.
"Čokoládovo-banánové bzučivé rohlíčky s mandlemi," zamumlala Hermiona a klepla hůlkou na dveře. Ty stříbrně zazářili a opět pohasli.
Alexanderovi proběhlo hlavou, jestli není příliš důvěřivá, když se vůbec nepozastavila nad prozrazením tajného hesla, ale nic neřekl.
"Pojď," popohnala ho a šoupla ho dovnitř místnosti. Rozhlédl se kolem sebe. Byl to příjemně zařízený obývací pokoj s knihovnou, několika křesílky a velikým krbem ve zdi, jenže něco tomu chybělo.
"Ginny?" zavolala.
Zrzavá dívka vyšla z jediných dveří vedoucích z místnosti a plaše se na něj usmála.
"Ahoj, Hermiono. Ahoj, Alexi."
V odpověď jen přikývl. Došlo mu, co je na pokoji zvláštního...nebylo tu jediné okno. Jen zapálené louče osvětlovali vcelku rozsáhlý prostor.
"Neposadíme se?" navrhla Hermiona, najednou velmi nervózní.
"Proč ne," ušklíbl se a usadil se do jednoho z křesel.
Nastala chvíle tíživého ticha,
"Mohu se zeptat na důvod mé dnešní návštěvy?"
"Uvařím čaj," vyhrkla rychle Ginny a odběhla pryč.
Zamračil se.
"Čekám..."
"No, ty víš, že Ginny je..."
"Upírka, ano."
"A taky víš, že upíři..." rozpovídala se...

Alexander seděl v křesle a upíjel horký čaj. Naproti němu se krčila roztěkaná Ginny a vedle ní netrpělivá Hermiona.
"Dobře, když to shrnu," začal klidně. "Máte již necelý měsíc na to, aby se Ginny naučila ovládat svoji upírskou část, jinak ji Brumbál nahlásí ministerstvu a oni se jí zbaví." Zrzka vedle něj popotáhla. "Od profesora Snapea víte, že aby měla alespoň mizivou šanci se to naučit, musí s ní být někdo v noci, kdo ji s tím pomůže. A vzhledem k tomu, že nemáte k dispozici jiného upíra, ani se nikdo z vás nechce nechat kousnout, domníváte se, že já, který už jsem jednou pokousaný byl a nic se mi nestalo, vám pomůžu. Je to správně?"
Obě dívky přikývli.
"Co očekáváte, že vám odpovím?" nadhodil pobaveně. "Mám i jiné záliby, než probdít noci při záchraně upíra."
Hermiona si povzdechla a Ginny znovu popotáhla.
"Viděla jsem tě," zakňučela.
"Prosím?" povytáhl obočí.
"Byl jsi tam...dole...semnou přes noc."
"Děláš si srandu?" zavrčel. "Vypadám jako sebevrah, nebo tak něco?"
Zakroutila hlavou a rozbrečela se, naprosto zoufalá, naplno.
"Jsi naše poslední naděje, Alexi," zamumlala Hermiona. "Prosím."
"Prosím!" přidala se ubrečená Ginny.
Frustrovaně zavrčel.
"Víte, že za to budu něco chtít?" nadhodil.
"Cokoliv!" vyhrkli obě najednou.
"A víte, že když řeknete zmijozelovi cokoliv, může si také přát váš skalp, nebo doživotní služby?"
Ginny zafňukala. "Stále to platí."
"Fajn. Zezačátku mám několik podmínek. Hodlám do toho zapojit ještě někoho. Jestli s tím máte problém..."
Obě rázně zakroutili hlavou.
"Dál chci od vás neporušitelný slib, že se o tom nikomu nezmíníte. A když říkám nikomu, tak myslím nikomu!"
Přikývli.
"A pak budu ti chtít taky nějakou protislužbu, ale to až později."
Další, podstatně váhavější přikývnutí.
"Dobře. Mám teď trošku napilno, takže bych navrhoval další schůzku v neděli ve stejnou dobu. A jen tak na okraj...nevím jestli je správným vzorem a vůdcem člověk, který obětuje dívku jen pro nedostatek trpělivosti..."

***

"Tak co dnešní posezení s Grangerovou, Alexandere?
"Poměrně příjemné, řekl bych. Jsou mi s Weasleyovou doživotně zavázány, podle vlastních slov pro mě udělají cokoliv a to na oplátku za to, co jsem měl v plánu i bez jejich doprošování."
"Jdu taky."
"Počítám s tebou, Clarisso. V neděli v pět před ošetřovnou."
"Mám s sebou vzít nějaký kříž a svěcenou vodu, nebo se budeš obtěžovat ty?"
"Já kříž mám a svěcenou vodu nebudeme potřebovat."
"Proč?"
"Protože ji nechceme zabít."

***

"Jak jsi daleko s JEHO nalezením?" zasyčela černovlasá žena.
"S jeho nalezením, paní?"
"Toho kříže, pacholku!"
"Žádná zmínka, paní."
"A co Grindelwald...našel jsi ho?"
"Naposledy ho moje kontakty viděli v Irsku, na severním pobřeží."
"Tvoje kontakty mě naprosto nezajímají, Groote! Chci jeho hlavu, nejlépe s tělem v jednom celku a schopnou komunikovat. Temný pán?"
"Stále hledá kříž, paní."
"Kde?"
"Naposledy v Moskvě."
"Dobře. Stačí. Teď se chci něčeho napít!"

***

Další dva dny se Alexander plně věnoval pročítání Grindelwaldova deníku. Četl před spaním, při snídani, při hodinách...

"Pane Weasley, pokud okamžitě neodstoupíte od vašeho kotlíku, počítám, že si poležíte pěkných pár hodin na ošetřovně," zasyčel Snape při hodině lektvarů, Ron sebou cukl a upustil do kotlíku celé balení prášku z jeleního parohu. Kotlík zabublal a Weasley, společně s Alexanderem, který seděl hned vedle byli nuceni odstoupit.
"Jak je možné, pane Shadowe, že se vám dvěma práce nikdy nepodaří?" otočil se na něj lektvarista.
Jmenovaný pokrčil rameny. "Nestíhám to dělat celé sám," odvětil poklidně.
"COŽE?" zaječel zrzek. "On lže, pane profesore! On si tu celou dobu četl!"
"Co, prosím?"
"Weasley se zřejmě spletl," pokrčil rameny Alexander. "Pročítal jsem si ještě jednou postup z učebnice." Zamával s ní zrzkovi před nosem.
"A-ale-" koktal.
"Strhávám padesát bodů nebelvíru za lži a pomluvy spolužáků, pane Weasley a máte u mě školní trest."
A tak bylo semínko nenávisti mezi Bradavické koleje opět zaseto...

***

"...jenže po válce začali být na obtíž. Příliš mnoho požadavků a nic z toho...a tak jsem si udělal zřejmě nejmocnějšího nepřítele, jakého bylo možné. Stokrát horšího než bystrozorové, stokrát krutějšího jak Brumbál. Stál jsem proti všem, jako obyčejně, ale tentokrát i proti NÍ."

Alexander se dál prokousával Grindelwaldovým deníkem. Další stránka s jednoduchým nadpisem - kříž. Opět se začetl.

"Strašná to věc, děsivá a hrůzná, tvořená temnou magií upírů. Zkoumal jsem ji několik týdnů a stále jsem neodhalili její použití. Zčásti možná proto, že nepatřím k noční rase, možná proto, že nejsem její majitel. Vím však, že při jeho zrodu stálo jistě mnoho krve, nejčernější magie a také strach. Strach a možná sex. Je to zvrácená věc ještě zvrácenější majitelky. Nehodlám jí ho však vracet, zničím ho, jakýmikoli nezbytnými prostředky, smetu ho z povrchu zemského, protože-"

"Alexandere, spi!"
A tak zhasnul.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eski | 16. října 2011 v 19:25 | Reagovat

Pardon ze nepisu komentare ae nestiham xD...muzes ae s urcitosti rict ze kapitolku prectu vzdycky XD...jinak tahle se ti o5 moc povedla a nmuzu se dockat dalsi xD

2 Káťa | E-mail | 16. října 2011 v 21:05 | Reagovat

Tedy , tahle kapitola byla vážně super a Moody byl vážně zákeřnej...

3 entita | 18. října 2011 v 15:46 | Reagovat

jaj tak tahle se ti vážně povedla :-D těšim se na další.. Harry/Alex je tady úžasnej :-)

4 Zefa | 18. října 2011 v 20:16 | Reagovat

Tak to byla BOMBA!!!! Fakt se mi to hodně moc líbilo. Ale je mi líto, žes tam trošku víc nenapsala o těch soubojích. Ty já mám moc ráda a myslím, že by ses na nich i dost vyřádila =D

No... a bohužel jsem našla jedno malilinký mínus =( Trochu mi tam chybí city (a promiň, ale už delší dobu)... Jako já chápu, že je to nejspíš i kvůli tomu Zmijozelu nebo třeba kvůli tomu křížku, to nevím, ale vnitřně přece Alex musí něco cítit...
Samozřejmě jsem si všimla, že tam nějaký city jsou to se neboj =D ale je jich hodně málo...

Jako já teď po tobě opravdu nechci abys začala psát víc o citech nebo něco podobného. Opravdu NE. To je jenom takový postřeh =D a prosím tě neber to nějak blbě =). Mně se tvůj styl psaní moc líbí!! ;) ♥ A popravdě obdivuju, jak dokážeš něco takovýho napsat =) Přece jen, ten příběh sám o sobě je hodně zajímavý. A dost mě upoutal. A ty kapitoly máš POKAŽDÉ hodně dlouhý. A to je, podle mě, taky dost velký plus pro povídku...

Každopádně miluju tvoje povídky a dost se těším na další kapitolu ♥ =D

5 Zefa | 18. října 2011 v 20:19 | Reagovat

[4]: Jéj!! Jsem se trošku rozepsala... Já chtěla napsat jen o kousek delší komentář než píšu normálně!! Když jsem ho psala, tak nevypadal tak dlouze... 8-O :-D Tak to pardon :-D

6 Nemesis | 19. října 2011 v 7:10 | Reagovat

[4]:[5]:Nějak jsem ty souboje už nechtěla protahovat, ale boje se ještě dočkáš a hlavně vážnějšího. Jinak city taky přijdou ;) Ještě nemám úplně vymyšleno jak...ale budou.
A strašně moc děkuju za komentář, to že je dlouhý mě jenom potěšilo :D

7 Zefa | 19. října 2011 v 14:16 | Reagovat

[6]: Dobře tak to se moc těším ;) =) A nemáš vůbec za co ♥ to já ti děkuji, že to píšeš a že si s tím ještě nesekla =D Poslední dobou totiž nacházím stále víc povídek, který lidi prostě vzdali a už nepokračujou. Doufám a modlím se za to, že tebe to nepotká. ;)

8 Aria | Web | 22. října 2011 v 20:21 | Reagovat

Pěkná kapitolka. nevím, co na to dál říct. :-) Velmi se mi líbila, těším se až přidáš další. :-)

9 Lis | 24. října 2011 v 15:18 | Reagovat

Skvělá kapitola, miluju tvoje upravené charaktery :)

10 VJSnappe | Web | 24. října 2011 v 17:59 | Reagovat

konečne som sa sem dostala :) krásne kapitolky ako vždy :) teším na sa ďalšiu a už nám to nepredlžuj toľko :) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.