22. (Ne)smrtelné omámení (PU)

31. prosince 2011 v 12:24 | Nemesis

Strašně moc se omlouvám, že tu tááák dlouhou dobu nic nepřibylo, ale prostě jsem se zasekla a nemohla vymyslet jak dál :( Dokonce jsem proměškala i Vánoce :/ I přesto ale doufám, že jste si je pořádně užili a přeju vám všechno nejlepšejší do nového roku. :))
PS.: omlouvám se za úpravu článku, blog si zase dělá co chce :/


22. kapitola
(Ne)smrtelné omámení

Ginny sebou zmítala v provazech, ležíc na zemi, Alexander rozverně poskakoval po posteli, Hermiona s obavami pozorovala svoji kamarádku a Clarissa si upírku zvědavě prohlížela.
"Kdo to provede?"
"Já," ozvali se zároveň zmijozelové.
"Ty, Clarisso, jsi něžná, jak hypogrif v porcelánu," zavrčel Alex.
"A ty bys ji dostal k Mungovi s trvalým poškozením mozku."
"Skončíme tam všichni, pokud se nepřestanete okamžitě hádat," zarazila je Hermiona.
Podívali se po sobě, podrážděně.
"Fajn, půjdeme tam oba."
"To nemůžete," zakroutila hlavou Hermiona. "Mohlo by to její mysl poškodit."
"V tom případě půjdu dá," pousmál se samolibě Alexander.
"Ty?" zasmála se Clarissa. "Nejsi Weaslyové nijak blízký, ani se nevyznáš v nitrozpytu. Jsi až poslední možnost, hned po Hagridovi a jeho psovi."
"Konečně se nám ji povedlo svázat a vy hodláte promrhat čas hádkou?" křikla nebelvírka.
Ztichli.
"Půjdu já, protože znám Ginny nejlépe z vás."
"A s tebou půjde jeden z nás. Riziko poškození mysli je minimální...pokud tedy nepůjde Alexander," ušklíbla se Clarissa.
Jmenovaný jen protočil oči.
"Hodíme si mincí," rozhodla Clar a vytáhla galeon z kapsy. "Ministerstvo, nebo hůlky?"
"Nikdy bych ty byrokraty nevolil."
"V tom případě," vyhodila minci do vzduchu a chytla. "Máš smůlu. Ministerstvo nezklamalo."

Usnul asi deset minut potom, co se dívky usadili před upírku a dostali se do její mysli. Tady dole to bylo nasáklé černou magií, zřejmě po předchozím obyvatelích. Cítil se tu jako doma. Zdáli se mu však temné sny. Sny o upírech, lidech i jiných tvorech, jenž považovali tuto kobku za svojí. Nejčastěji se mu však mysl stáčela k jedné z žen, k Suzette.
"Vstávej," zavrčel mu někdo u ucha a on se s trhnutím probral.
"Co je?" zamumlal podrážděně, děsivé obrazy ze snů se mu stále míhali hlavou.
"Musíme se zastřít, za chvilku pro ni přijdou," kývla hlavou k Ginny, spící na podlaze.
"Jak jste vůbec pochodily?"
"Špatně," vložila se do toho Hermiona. "Vlastně jsme se vůbec neposunuli z místa."
"Má moc slabou mysl," zamračila se Clarissa.
"Blbost," odfrkl si Alexander. "Dneska to proberu s jedním známým. Upírům dost rozumí."
"Kdo?"
Alexander se zasmál. "Záviděla bys, kdybych ti to řekl."

Krátce po obědě se Alexander nepozorovaně proplížil zahalen v černém plášti za hranice školních pozemků. Následně se přemístil do Příčné ulice, kde takhle v neděli vládl čilý ruch. Došel k nejbližšímu z krbů, kterým se přeletaxoval do Německa, přesněji do Hamburku. Na lístečku, jenž dostal od Michelle a který mimochodem už spálil, byla poznámka, že Gellerta sledují a tudíž bylo nejvyšší utajení na místě.
Zašel do nejbližšího baru, kde použil další letaxový krb a přenesl se s ním do Francie, tam to alespoň lehce znal. Dal si nějakých sto metrů pěšky, pak se přemístil a vyhledal už konečně poslední krb, který ho měl odnést na požadovanou adresu.
Vyletěl z krbu v malé zaprášené komoře takovou rychlostí, že narazil do zdi naproti. Zasyčel bolestí a chtěl se zvednout, ale než se stačil vzpamatovat, někdo ho chytil za ruku a on pocítil to známé škubnutí, při použití přenášedla. Zkusil se vysmeknout, ale ne s takovou razancí, jakou by si představoval, protože ho trošku brzdilo pomyšlení co by se stalo, kdyby se ztratil v tomhle mezisvětě, nebo kudy je to přenášedlo tahalo.
Téměř ještě dříve, než ucítil pod nohami opět pevnou zem, zmocnil se ho pocit asistovaného přemístění.
Dopadl na mokrou studenou zem. Bleskově se však zachytil ruky svého únosce a ještě než se ten stačil vzpamatovat, stáhl ho k sobě na zem. Ani ho nenapadlo se bránit, když ho Alexander převalil na břicho a přimáčkl k zemi.
"Kde to jsme?" zavrčel naštvaně, když vyndal hůlku a svázal muže pod sebou. Až teď si našel čas na to, aby se rozhlédl kolem sebe. Kam až dohlédl, se táhl hustý stromový porost. "Co je to za les?" zasyčel a obrátil kouzelníka čelem k sobě. Ten však zarytě mlčel.
"Achtung!" ozvalo se mu náhle za zády. Alexander se místo odpovědi přetočil na kolenou a vyslal jednu dobře mířenou kletbu tím směrem, odkud přicházel hlas. Ta se neškodně vpila do stromu.
"Kde to jsem?" zavrčel podrážděně. "Přišel jsem za Gellertem."
"Er hat Laurenz gebunden," ("Svázal Laurenze,") ozval se pochybovačný hlas z druhé strany.
"Wir gesagt keine namen!" ("Řekli jsme žádná jména!") vložil se do toho někdo další.
"Er vesteht nicht." ("Nerozumí nám.")
"Was jetzt? Er könnt Todesser sein." ("Co teď? Může to být smrtijed.")
"Jdu za Gellertem," zopakoval Alexander netrpělivě. "Jestli okamžitě nepřestanete s tou vaší hatmatilkou a nedovedete mě za ním, udělám z vás krychličky tak malinký, že se budete navzájem hledat lupou!"
"Wer vesteht hier englisch?" ("Kdo tu umí anglicky?") nadhodil někdo.
"Chiara."
"Chiara, Was sagt er?" ("Chiaro, co říkal?")
Alexander už pěnil vzteky, když do popředí vyšla drobná, asi dvanáctiletá, blonďatá dívka.
"Ich glaube, er ist noch erschrocken," ("Myslím si, že musí být dost vystrašený,") poznamenala k ostatním a přistoupila před něj. "Jsem Chiara, ty jsi smrtijed?" mluvila s jasným německým přízvukem.
Zamračil se. "Ne. Předpokládal jsem, že to jste vy."
Dívka mu oplatila zamračení. "Ostatní ti nevěří."
Začínal s ním opět cloumat vztek. "Opravdu, ale opravdu nechápu, co je tohle za konspiraci! Co tady, sakra, děláš? Dyť ti nemohlo být ani dvanáct! Měl jsem domluvenou schůzku s Gellertem, měl čekat v tom zaprášeným domku ve Francii. Místo toho, mě nějaký neznámý chlap odnese do lesa k německy mluvícím domorodcům, kteří nejsou schopni normální konverzace! Vysvětli mi to laskavě, nebo udělám z jednoho z tvých kamarádů lasagne!"
"Oh, Entschuldigung! Já neumím anglicky rychle," popotáhla holčička.
"Kde je Gellert?" zasyčel Alexander. "Der Gellerte, Scheisse!"
To už se dívčinka rozbrečela naplno a utekla někam zpět do stínů, přičemž brebentila něco rychlou němčinou.
"Mám toho dost," pronesl chladně. "Ještě jedno slovo tím strašným, uši drásajícím jazykem bez jediného smyslu a je po vás. Prozatím bychom to mohli zkusit trošku odlehčit...mdloby na vás!" Ozvala se tupá rána, jak někdo padl k zemi. "Nechci být hrubý, takže...mdloby na tebe! Mdloby na tebe! MDLOBY NA TEBE!" pobíhal si to mezi stromy, kryl se za jejich kmeny a vysílal kouzla na všechno, co se pohnulo. Jakmile všechno utichlo, vydal se najít tu ubrečenou holku, probrat jí a vypáčit z ní informace. Ještě předtím si však posvítil hůlkou na svoji levou ruku, ve které mu bolestivě škubalo, již od toho, co tak tvrdě narazil do zdi poté, co vyletěl z krbu. Byla oteklá a rudá.
"Scheisse!" zanadával znova a následně se neubránil lehkému pousmání. Už tomu jazyku přicházel na kloub.
Náhle ho však oslnilo jasné světlo pocházející z cizí hůlky. Nestihl nic udělat, než do něj narazil rudý paprsek a on ztratil vědomí.

* * *

Pomalu přicházel k sobě. Bylo mu senzačně. Ležel v měkké posteli, nasával příjemnou vůni, sluneční paprsky mu tančili po tváři. Chtělo se mu zpívat, bylo to jak-
"Er wacht schon auf," ("Už se probírá,") ozvalo se vedle něj.
Ne!
Zaječel, otevřel oči a s trhnutím se posadil. Zdálo se mu, jako by slyšel-
Vyvalil oči a vylekaně se natiskl na zeď za sebou. Kolem jeho postele se naklánělo nespočet tváří, které nikdy v životě neviděl a mluvili mezi sebou tím strašným jazykem.
"Harry," ozvalo se vedle něj pobaveně a on se otočil po známém hlase.
"Gellerte," oddechl si a hodil sebou zpět do peřin. "Co se to tu, sakra, děje?"
"Jen malé bezpečnostní opatření. Všechno by proběhlo bez problémů, kdyby ses nerozhodl na jednoho z mých služebníků zaútočit a následně omráčit všechny ostatní," odvětil muž klidně.
"On mě přepadl," zavrčel Alexander.
"Nemohl jsem ti nechat vzkaz, protože by ho mohl někdo najít. Říkal jsem ti, že tu jde o nejvyšší stupeň utajení."
"Takováhle opatření kvůli bystrozorům? Na ně by stačilo, kdyby sis pořídil vodní příkop," odfrkl si.
"Tohle není kvůli bystrozorům, Harry Pott-"
"Musíme to řešit před nimi?" přerušil ho netrpělivě Alex.
"Nerozumí ti ani slovo a navíc je to dlouho, co viděli někoho cizího."
Alexander mlčel.
"Jsou to moji služebníci. Neopustili tento hrad po několik generací."
Ticho.
"Gehen wir weg," ("Odejděte,") vyzval je a oni s pokorně skloněnými hlavami vycouvali ze dveří.
"Stačí, nebo jim mám podřezat krky a napíchnout na kůly, abys věřil, že nebudou odposlouchávat?"
Bez odpovědi.
"Jsi to ty, kdo žádá laskavost, ne já," zasyčel podrážděně Grindelwald.
"Tohle je delikátní záležitost," odsekl Alexander.
Muž naproti němu protočil oči a seslal na místnost několik kouzel.
"Co když náš rozhovor ale vyslechne tvoje peřina? Možná bychom se jí měli zbavit," pronesl černokněžník ironicky.
"Nepřišel jsem vyměňovat si sarkastické poznámky," vyštěkl Alex.
"Opravdu?"
"Ne, chystal jsem se na soutěž o nejprotivnějšího kouzelníka a přišel jsme se učit od mistra."
Na to se Gellert rozesmál. "Naposled, když jsem tě, Harry, viděl, byla s tebou o poznání větší legrace," poznamenal.
"To jsem totiž ještě nebyl upír, budoucí smrtijed, neprodělal jsem dva temné rituály, nevlastnil jsem roztomilýho chlupatýho démona a nenosil na krku tohle," vytáhl zpod košile černý křížek.
Jestli někdy zatoužil po tom, vidět na mužově tváři vyděšený výraz, dočkal se a to i s úroky. Gellertova tvář se zkřivila nejprve překvapením, následně děsem.
"Kde jsi to vzal?" zasyčel temně.
"Nevím."
"Kde jsi tu zatracenou věc vzal?" zopakoval Grindelwald.
"Já nevím!"
"Dej mi jí."
Kolem Alexandera zapraskala magie.
"Ne."
"V tom případě vypadni. Tohle nezůstane v mém hradě ani minutu."
"Gellerte," zamumlala vyděšeně Alexander. "Já opravdu potřebuji tvoji pomoc!"
"Ne. O tomhle se nehodlám dál bavit."
Grindelwald se otočil a namířil si to ke dveřím. "Můžeš tu zůstat, dokud nevyprchají ty lektvary, kvůli té ruce, stejně bys daleko nedošel. Pak už tě tu nechci vidět."
"Jde po mně Suzette."
Muž stojící ve dveřích ztuhl. Na chvíli zavládlo ticho.
"Nediv se, když nosíš tohle," odvětil Gellert, stále otočený zády k Alexanderovi.
"Gellerte, já opravdu potřebuji tvoji pomoc. Prosím."
"Nechci o tom mluvit a nechci, abys s tímhle na krku dál setrvával na mém panství," řekl tiše.
"Poslouchej mě, sakra," vyštěkl Alexander. "Potřebuji vědět všechno o ní o tom zatraceným kříži, pokud nechceš, abychom všichni skončili jako šílený albíni s dlouhýma tesákama."
Otočil se na Alexandera s tváři hluboce zachmuřenou. "A teď poslouchej zas ty mě, Harry," sykl. "Tohle nejsou žádný proklatý tajemství, který se prostě dozvíš a tím to končí. Už jen to samotné vědění ti může nadělat z mozku salát. Mě osobně to donutilo udělat obrovskou chybu."
"Vím, četl jsem tvůj deník."
Grindelwald sebou trhl. "Můj deník?" zopakoval. "Kde jsi ho vzal?"
"Měl jsem ho půjčený...od spolužačky," odpověděl netušíc, jakou tím vyvolá reakci.
"Od koho?" zasyčel černokněžník netrpělivě.
"Proč?" Alexander nechápal.
"Ptal jsem se, od koho...?"
"Clarissa Avery."
"Zabij ji," řekl Gellert tvrdě.
Alexander vyvalil oči. "Cože?"
"Co o ní víš? Může k tobě bát nastrčená jako špeh. Nemáš jinou možnost, pokud nechceš, aby tě někdy uřkla ve spánku," vysvětlil bez špetky emocí.
Alexander jen mlčky zakroutil hlavou.
"Jestli to neuděláš ty, najdu si jí sám."
Znovu bezradně zakroutil hlavou.
"Dělej, jak myslíš. Ta dívka ale musíš zemřít, to je ti doufám jasné," zabodl do Alexe nesmlouvavý pohled. "Teď už se ale ptej, odpovím, pokud budu moci, chci být od tohohle," kývl hlavou k černému kříži. "Pryč co nejdřív."
Přikývl a pohodlněji se usadil na posteli. "Prvně, kde to jsme a kdo byli ti lidé?"
"Švýcarsko, nedaleko Curychu. Jsme na mém panství. Ti lidé byli moji poddaní. Žijí tu po mnoho generací, sloužili již mým předkům," odvětil prostě.
"Dobře, ještě jedna otázka trošku od tématu," zamumlal Alexander. "Jak...vycvičit upíra?"
"Chceš aby tě poslouchal? Jednoduché, cukr a bič-"
"Né takhle," přerušil Gellerta. "Kamarádka je upírka a neumí se ovládat...v noci..."
"Osobně bych doporučil nitrobranu, ale neznám nikoho, kdo by něco takového zkoušel. Na to by ta holka měla přijít sama."
Alex se zamračil. "Na to nemáme čas, potřebuje přesvědčit Brumbála, že se umí ovládat...asi za týden."
"Tak v tom případě použij imperius," nadhodil Grindelwald.
"Už mě to napadlo, ale ta kletba je dost lehce rozpoznatelná."
"Existuje vícero donucovacích kleteb. Nebo si najmi jiného upíra a prohoď je. Všechny ty příšery vypadají stejně," ušklíbl se.
Alexander pokýval hlavou. Všechny návrhy se zdáli celkem rozumné. Nezahrnovali sice, že by se ovládat opravdu naučila, ale na oblafnutí Brumbála by to snad stačit mohlo.
"Teď něco jiného. Tenhle kříž, k čemu je?" vybafl na černokněžníka.
"Četl jsi můj deník," opáčil dotyčný suše.
"To ano, ale rád bych slyšel od tebe, co si myslíš. Možná si za těch pár let změnil názor?"
"Shrňme tedy, co víme," začal nevzrušeně. "Je to vytvořeno upírskou magií, podobný nerost, z jakého je to uděláno, neexistuje. To je všechno, myslím..." Alexander přikývl. "Teď si položíme otázky. Ovlivňuje nějak nositele?"
Alex pokrčil rameny.
"Podporuje, nebo ubírá tvoji magickou sílu? Jde ti lépe černá, nebo bílá magie? Cítíš úzkost, pokud si ho sundáš? Ovlivňuje tvoji auru?"
"Nevím. Nevím. Ano. Nevím."
Gellert podrážděně zavrčel. "Rozebereme si to. Cítíš změnu v síle tvých kouzel, když si ho sundáš?" Alexander přikývl. "Ovlivňuje tedy sílu. Jak?"
"Nemyslím, že by měl vliv přímo na mojí magii, jen...obvykle si ho nesundávám a když to udělám...není to příjemný pocit," otřásl se. "Většinou pak nejsem schopný nic dělat, natož abych čaroval."
"Řekl bych, že jsi na něm docela slušně závislý," poznamenal Gellert. "Hej, co to je?" zajímal se a vytrhl Alexovi z ruky flakónek se světle modrým obsahem, který si vyndával z kapsy pláště. Přičichl. "Lektvar proti bolesti?" Nechápavě povytáhl obočí. "Když jsem si pro tebe zašel do lesa, měl jsi zlomené zápěstí, dal jsem ti toho dvě dávky."
"Eh...opravdu?"
"Jak často to bereš?" zavrčel Gellert.
"No...sem tam."
"Kolikrát denně?"
"Dvakrát...třikrát..."
"Nebo taky jednou za dvě hodiny, že?" vyštěkl černokněžník naštvaně. "Nestačí, že neuděláš ani krok bez toho kříže, ty jsi ještě závislý na lektvarech." Zněl téměř hystericky. "Zabiju tě." Probodl Alexe děsivým rozzuřeným pohledem. "Vezmi si to, prosím tě. Třeseš se, jako by ti bylo tak o dvanáct set let víc," odfrkl si. "Řeknu Michelle ať se o to postará. Teď to necháme být. Dál...jde ti nějaké odvětví lépe?"
"Černá lépe, bílá hůře, řekl bych," odpověděl Alex, stále ještě rozklepaný po kouzelníkově výbuchu.
"Aura?"
"Od té doby, co mě Temný pán proklel jí mám černou, naprosto. Na té se snad nedá nic změnit, ale ano, myslím, že by to mojí auru ovlivnilo."
Grindelwald pokýval hlavou. "Z toho se však nedá moc vyvodit, maximálně můžeme říct, že je to extrémně temná magie. Nemíváš vražedné sklony?"
"Čas od času."
Další pokývání hlavou. "Nic nezvyklého. Ten kříž tedy zřejmě nemá nějaký zamýšlený vliv na nositele. Možná, kdybys byl upír-"
"Jsem upír."
Zakroutil hlavou. "Nejsi, poznám upíra, když se vyvaluje v mojí posteli na denním světle."
"Řekl bych to jinak. Kousnul mě upír."
Gellert nevypadal až tak překvapeně, jak by se dalo očekávat, náhle mu však v očích svitlo pochopení. "Jak na kříž reagují ostatní upíři?"
"Eh...bojí se ho," odvětil Alex, netušíc, kam tím černokněžník míří.
"Nic víc?"
"Myslíš, že bych je tím mohl třeba...zabít?"
"Je to možné."
"To jsem nezkoušel," připustil Alexander.
"Zkus to na té svojí upíří přítelkyni," doporučil. "Jinak...žádných dalších vlastností sis nevšiml. Nic se od té doby, co ho máš nezměnilo? Špatně spíš, lidé se tě bojí, máš noční můry...?"
"Mám sny," vyhrkl. "O Suzette. Vždycky je tam ona."
"Zřejmě je s křížem nějak spojená," poznamenal Grindelwald. "Nedá se vyloučit ani že cítí jeho přítomnost. Viděl jsi něco důležitého?"
"Jen...je naštvaná na Temného pána."
"Co ten s tím má společného?" podivil se Gellert.
"Slouží mu."
"Suzette?" černokněžník div nevykřikl.
Alexander v odpověď jenom přikývl.
"To není možné," řekl rezolutně.
"Proč?"
"Skládala přísahu, že nikdy nebude sloužit nikomu jinému," vysvětlil.
"Než tobě?"
"Než mě," přikývl.
"V tom případě Temného pána využívá ke svým vlastním cílům," podotknul Alexander.
"Zřejmě," odsouhlasil to Gellert. "Ještě nějaké jiné otázky?"
"Co je na tomhle vědění tak úžasně nebezpečného?"
Černokněžník se zavrtěl na židli. "K tomu jsme ještě nedospěli. Je to moc, kterou ona disponuje. Povím ti všechno, co vím, ale jen pod jednou podmínkou. Nikdy se k ní nepřidáš a všechno, co uděláš bude v zájmu ji zničit. Vím, jak umí být okouzlující. Nemusí tě ani očarovat, aby tě donutila dělat to, co chce. Nikdy jí nevěř, ani...vyznání lásky." Odmlčel se.
"Vyznala ti lásku?" vyjekl Alex zvědavě.
Černokněžník něco nesrozumitelně zabručel. "Slibuješ?" řekl. "Pokud se s ní spojíš, nebudu jinou možnost, než tě zabít. A věř tomu, že to udělám. Bez slitování. Žádné kouzelnické duely, prostě tě otrávím, nebo na tebe slečnu smrtící kletbu ve spánku. Je ti to jasné?"
V odpověď jen němě přikývl.
"Pokud chceš zjistit něco víc o tom kříži, přečti si tohle," řekl, mávl hůlkou a na postel se snesla tlustá kniha vázaná v kůži. Čarovné amulety, bylo ozdobně napsáno na deskách. "Je to vcelku dobrý náhled do způsobu tvoření různých kouzelných artefaktů pomocí černé magie. Nenajdeš tam, jak vytvořila ona kříž, ale může ti to pomoci přiblížit alespoň trošku její možnosti. Důrazně tě však varuji před tvorbou vlastního, mohlo by to mít...nepěkné následky."
Přikývnutí.
"A teď o samotné Suzette. Jak víš z mého deníku, není znám její původ a dokonce ani pravé jméno. Je zmíněna jako Lady Alister Isobel de Annaeus v té legendě s lordem Vendicatem, dále jako Katrina Vassilisa Lebedeva v deníku ruského cara z patnáctého století. Rusové se o ní zmiňují ještě několikrát. Četl jsem o ní v kazašských textech, stejně jako v evropských. Podle několika mnohojazyčných kronik byla několikrát zavražděna, jednou dokonce upálena jako čarodějnice. Od konce osmnáctého století o ní však nebyla nikde ani zmínka. Poté je o ní slyšet až když bojovala společně semnou ve válce za převzetí nadvlády nad mudly. Já osobně předpokládám, že by jí mohlo být mezi sedmi sty až tisíci lety," na chvíli se odmlčel. "Měla několik potomků, ale žádný z nich zřejmě již nežije. Vybírala si vždy nejsilnější temné kouzelníky, či mudly. Poslední známá dcera byla zabita Brumbálem před necelými padesáti lety."
"Chtěla mít s tebou taky dítě, Gellerte?" přerušil ho Alexander.
"Pravděpodobně," odsekl jmenovaný.
"Takže se nemusím bát, že na mě vyskočí i s početnou rodinkou?"
"Ne. K její smůle, žádné dítě nikdy dlouho nepřežilo. Obvykle byli zabity."
"Má nějaké postavení mezi upíry.? Poslouchají jí, uctívají jako královnu, nebo tak něco?"
"Jako královnu jistě ne," zakroutil hlavou Grindelwald. "Nevím, jestli mají upíři nějak rozvinutou politiku. Každopádně má svůj klan, který v době mojí války čítal asi kolem...tří stovek členů. V něm je opravdu velmi vážená."
"Tři sta je dost," zamračil se Alex.
"Více než tři čtvrtiny byli zabity při boji. Dalších několik desítek bylo po válce loveno a...zlikvidováno. Když se pak naše cesty rozešli, bylo jich kolem padesáti."
Alexander pokýval hlavou, snažíc se urovnat si všechny informace.
"Co bych měl dělat, kdybych...se s ní setkal?" nadhodil nakonec.
"Přát si, aby jsi ji v životě neviděl," odvětil Gellert suše. "A přitom se přemisťovat pryč."
"V případě přemisťovací bariéry?"
"Kdybys chtěl přežít, tak padnout na kolena a přísahat věrnost, ale v tvém případě...sepsat rychlou krátkou závěť."
"Musí se proti ní nějak dát bojovat," protestoval Alex.
"Samozřejmě, že dá, vcelku slušně, když pomineme, že používá černou magii na nejvyšší úrovni bez hůlky, dál má asi tisíciletou praxi v upírské magii, je mnohokrát rychlejší než normální kouzelník, a když ji přestaneš bavit, vytáhne na tebe meče, nebo dýky. Umí se přemisťovat svým vlastním upírským způsobem bez jakéhokoliv zvuku, její chůze je neslyšitelná, může se pohybovat jako mlha, netopýr, nebo vlk. Má taky dosti krvavé choutky, což bych nepovažoval u upíra za příliš nezvyklé, ale-" najednou se zarazil. V místnosti jako by se náhle o několik stupňů ochladilo, venku se zatáhlo a v pokoji zavládli stíny. "Tak mě napadlo, tyhle dveře skřípou." Pohlédl Alexanderovi do vyděšeného zsinalého obličeje.
...
"Och, Gellerte, zestárl jsi, co jsme se neviděli."
Alexanderovi vypadla z ruky kniha, kterou doteď držel. Před ním stála žena, kterou vídal již několik týdnů ve snech. Sny se však nedali srovnat se skutečností.
"I tebe ráda poznávám, Alexandere Shadowe," usmála se na něj a odhalila tak prodloužené špičáky. Byl uchvácen její bledou pokožkou, temně černýma očima, rudými rty od krve a dlouhými černými vlasy, které se jí vlnili kolem tváře. "Tvůj zájem mi lichotí. Až mě mrzí, že tě budu muset zabít." Její rty se zkřivili do zničené grimasy a on náhle nechtěl žít jen pro nic jiného, než pro to, aby vykouzlil na její tváři zase ten úsměv.
"Tys nezestárla ani o den, Suzette," ušklíbl se Grindelwald chladně. "Jsi stále stejně...přitažlivá."
"Tvůj mladý společník s tebou zřejmě souhlasí," vrátila mu úšklebek a kývla hlavou směrem k Alexanderovi, který ji hypnotizoval zasněným pohledem.
Gelert si odfrkl. "Díval by se takhle i na hypogrifa, kdyby ho očaroval stejně jako ty."
"Tohle nejsou kouzla, drahý," pousmála se. "Tvůj přítel prostě dokáže ocenit krásu."
Alexander krátce zakňučel. Chtěl, aby se ty nádherné oči upírali na něj.
"Och...broučku," zářivě se na něj usmála. "Jsem tady, neboj se. A budu tady až do konce tvého kraťoučkého života." Lehce ho pohladila po tváři a vtiskla mu něžný polibek na čelo.
Grindelwald frustrovaně zavrčel. "Úplně jsi mu vymyla mozek."
"Ani jsem se ho nedotkla," zamračila se.
"Vůbec," odsekl.
"Jsi protivný," zavrčela popuzeně. "Teď ale přejdeme rovnou k věci. Nemám tolik času, kolik bych si představovala," zamračila se. "Abrakadabra," zamávala rukama a černokněžníka zahalila temnota.
Z následující přestřelky byl Alexander schopen vnímat jen barevné paprsky a výkřiky, před očima měl stále černé oči a líbeznou tvář.
"Tak a co budeš dělat teď?" nadhodila pobaveně Suzette. "Zlatíčko," otočila se na Alexe. "Pěkně se podívej, co se stalo strýčkovi Gellertovi, který mi odporoval."
Natočil hlavu a pohlédl na černokněžníka, umazaného od krve a svázaného na židli.
"A takhle dopadli ti jeho služebníčci. Nepředpokládám, že by sis toho všiml." Vzala do rukou dvě hlavy a Alexovi proběhla zamlženou myslí vzpomínka na blonďatou dívčinku a její příbuzné. Hlavy po chvíli zahodila a krvavé ruce si otřela do jeho peřiny. "A teď, co s tebou. Ty bys určitě nechtěl skončit jako oni, že?" věnovala mu téměř mateřský úsměv. "Navrhuji tedy, aby jsme to provedli nějak elegantněji. Půjčím ti svojí dýku," vložila mu ji do ruky. "A ty si podřežeš žíly, co ty na to?" Pohlédla na něj s ďábelským zašklebením. "A Gellert se bude pěkně dívat," zasyčela, přičemž trhla černokněžníkovi hlavou za vlasy. "Tak šup, šup, Alexi," popohnala ho.
Vzal překrásně zdobenou stříbrnou dýku do ruky a přiložil si ji k zápěstí. Jeden čistý řez a po ruce mu začala stékat temně rudá krev. Bolest ho na chvíli ochromila. Proč to, proboha, dělá? Vzhlédl a nechápavě pohlédl nejdříve na Grindelwalda, pak na Suzette, na svoji ruku a nakonec na dýku, kterou držel.
"Co to-" zamumlal.
"Nic se neděje, pokračuj," vyzval ho onen sametový hlas a černé oči ho pobídly k práci. Myslí mu problesklo pochopení. Dělal to pro ten úsměv. Sjel pohledem na rudé rty, které mu žena přitiskla na jeho zakrvácenou ruku. "Už to nebude dlouho trvat. Slibuji."
Přendal si dýku a její ostří se zarylo hluboko do masa druhého zápěstí. Zbraň mu upadla na zem. Zasyčel bolestí a mysl se mu opět projasnila.
"Ty-" zasyčel a chtěl se zvednout, ale zadržela ho její ruka a vemlouvavý hlas.
"Neboj se, přestane to bolet," šeptla.
Malátně přikývl a chtěl se položit zpátky do peřin, když se najednou semlelo několik věcí. Provazy svazující Gellerta se rozpadly a černokněžník sám zamával se slovem "imperio" rukama směrem k němu.
O vládu nad jeho myslí se najednou praly dvě síly, dva hlasy.
"Zmiz," syčel jeden. "Vezmi tu knihu, co máš před sebou a uteč." Byla v něm citelná jasná hrozba.
"Zůstaň tu, kvůli mě," pobízel druhý a v něm se zrcadlil příslib.
Zakroutil hlavou, aby se jich zbavil. Měl pocit, že se zblázní.
O vteřinu později Grindelwald znovu mávl rukou a Alexandera nadzvedla neznámá síla. Černou knihu už držel pevně v rukách i přesto, že se mu z podřezaných zápěstí valila krev. Motala se mu hlava a cítil se, jako by mu do ní někdo bušil kladivem. Bojovali v něm dva cizí hlasy a do něho samotného se teď zařízla bolest a pak krátce pocítil stav beztíže. On letěl.
Trvalo mu chviličku, než jeho mozek začal opět alespoň částečně pracovat a to už nedovedl zabránit tomu, aby narazil tvrdě do země, čímž si vyrazil dech.
Gellert mě prohodil oknem, proběhlo mu hlavou, když si váhavě stoupal na nohy.
Zvedl pohled k rozbitému oknu, ve kterém teď stála černá postava a chystala se za ním. Musel se přemístit pryč.
S hlasitým prásknutím zmizel a objevil se ve Francii, asi dvacet kroků od Eiffelovky. Chtěl se svalit na zem, ale něco mu v tom zabránilo. Zřejmě temnota, začínající se kolem něj stahovat jako temný příslib smrti.
Zřejmě je s křížem nějak spojená. Nedá se vyloučit ani že cítí jeho přítomnost, vybavil si Gellertova slova. Tak nás našla a tak mě najde znova, pokud urychleně nezmizím.
Přemýšlel, kam jinam se mohl přemístit? O vteřinu později však stála před ním.
Zavrčel a objevil se v Hamburgu, tam kde už dnes jednou byl. Sledovala ho, cítil ji těsně, možná desetinu vteřiny za sebou.
Anglie, Příčná ulice. Byl tu s ním, jako by předvídala jeho kroky.
Prasinky. Temná magie ho však pronásledovala. Musel udělat něco nečekaného.
Zobí ulice, Kvikálkov. Nic, žádná magie kolem něj. Byl vyčerpaný, podlamovala se mu kolena a svět se mu rozplýval před očima, ale musel něco udělat. I když ji na chvíli zmátl, za chvíli tu stejně bude, vycítí jeho magický podpis. Musí zajít dál.
Moskva, ministerstvo kouzel. Přistál na něčem měkkém. Někdo na něj křičel, rusky. Začal něco blekotat a prodíral se davem k letaxovému krbu. Napadl ho ten zaprášený domek, kam ho dneska navedl Grindelwald. Zamumlal adresu a zmizel v plamenech.
Narazil do zdi, jako minule, ale tentokrát něco ztlumilo ten náraz. Otevřel doteď křečovitě zavřené oči a zaječel. Čekala tu na něj i se svýma temně černýma oči- Ne.
Gellertovo panství. Byla jen vteřinu za ním.
Nákupní centrum ve Francii, kde byli o prázdninách.
Potřeboval něco jiného, takhle se mohli honit donekonečna, nebo dokud to on nevzdá, či nezkolabuje na vyčerpání, nebo na ztrátu krve.
Znova Prasinky.
Kam mohl ona a ona ne?
Zobí ulice. Tady měl chvíli na přemýšlení. Dalo by se předpokládat, že nemůže na posvěcenou půdu. Jenže on nikdy v žádné kostele nebyl.
Grimmauldovo náměstí. Potřeboval ale něco dostatečně svatého...Řím..bazilika svatého Petra. Najednou mu před očima vyskočil obraz několik let starý. Učinili se o tom na základní škole, posílali si i obrázky. Objevila se před ním. Už neměl sílu se víckrát přemístit.
Vybavil si obrázek, zavřel oči a otevřel je až když pocítil pod tělem studený kámen. Ležel uprostřed baziliky, několik metrů od oltáře. Namáhavě se zvedl a dobelhal se k východu, kde před kostelem, na svatopetrském náměstí v Říme, mezi mudly stála ona. Tvář měla zkřivenou do naštvané grimasy.
"První hru si vyhrál, ale pamatuj, to já budu vždycky lovec...pokud tedy přežiješ tohle," sykla a z rukou jí vyletěla černá koule, která se vpila Alexanderovi do prsou. Zaječel a nohy ho zradili. Upírka se přemístila se smíchem pryč.
Poslední síly použil k tomu, aby si v mysli představil jediné místo, kde mu teď mohli pomoci a s hlasitým prásknutím se naposledy přemístil.
Poslední věc, co vzdáleně vnímal, bylo jak se zhroutil někomu do náručí.

23. kapitola →
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hoffi | 31. prosince 2011 v 13:18 | Reagovat

Prostě dokonalé :) sice se mi nelíbí jak sebou nechal manipulovat, ale doufám, že se to časem zlepší a bude z něj rovnocenný soupeř Suzzete a mocný temný mág ;) 8-)

2 Hoffi | 31. prosince 2011 v 13:19 | Reagovat

hurá já mám vlastně první comment xDDD

3 Lív | 31. prosince 2011 v 17:57 | Reagovat

Bylo to bezva, jen mně dost zklamalo Harryho počínaní. Opravdu jsem čekala, že nebude tak- bez urážky- ubohej. To, že ho vyděsila Suzette, fajn, ale žo ho vyděsil i Gellert...
Alex Shadow byl od začátku těmný, drzý a mocný, ale pod vlivem událostí, jakoby zeslábl, duševně i fyzicky. Přijde mi to zvláštní, ale fajn.

Což, nemá vo vliv na kapitolu, takže fajn. Byla skvělá. :-)

4 Nemesis | 2. ledna 2012 v 14:05 | Reagovat

[1]:Děkuji :)) Uvidíš, co z něj vyroste :D
[3]:Mě se takovýhle Alexander taky nelíbí, ale držím se hesla, že bez velkých proher, nemůžou být velké výhry ;) a navíc mu zatím všechno pozoruhodně dobře vycházelo. Sám si musí uvědomit, že není všemocný ;) :D

5 Karlos-sama | Web | 2. ledna 2012 v 14:16 | Reagovat

Musím říci, že tahle kapitolka byla docela bláznivá a svou délkou se mi líbila :) Doufám, že se Harry/Alex naučí aspoň trochu bojovat s tou sviní a dá se dohromady z těch závislostí na lektvarech a tom kříži.

6 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:15 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

7 Fanouš | 13. ledna 2012 v 12:02 | Reagovat

povídka nabrala znova šmrnc a kvalita se vrátila.... Ale také se mi nelíbí, že jsi z Alexe udělala takového prosťáčka.. Jsem si tak nějak jistý, že Raddle zamlada by ji nepodlehl...

8 see-ajka15 | 12. února 2012 v 16:53 | Reagovat

Nepřidáš další?

9 maybe.alive | 11. března 2012 v 13:35 | Reagovat

Kdypak přibyde další kapitola? :)

10 Baruš | Web | 11. dubna 2012 v 17:13 | Reagovat

budeš v tom ještě pokračovat??

11 jazz | 23. července 2012 v 10:00 | Reagovat

Vážně by to chtělo pohráčko

12 Nilandra | 3. srpna 2012 v 19:41 | Reagovat

Stale chodím načumandu a stále nic :D no třeba se časem dočkam .... přemýšlím zda jsi se neinspirovala u Vruona :D

13 robin | 17. srpna 2012 v 8:21 | Reagovat

taky sem furt chodí a furt nic novýho :-D

14 Nilandra | 22. srpna 2012 v 20:26 | Reagovat

tadídádí dá ... vidíš co děláš? Už mi začíná hrabat a když nic nepřibyde, budeš mě mít na svědomí :-P

15 ttt | 22. listopadu 2014 v 17:54 | Reagovat

škoda ž už nic nepřibylo :-(

16 Sofie | 22. ledna 2015 v 23:14 | Reagovat

Chtěla jsem se zeptat jestli hodláš v povídce pokračovat? Protože mně se moc líbí. :-D

17 LelandReend | E-mail | Web | 20. prosince 2017 v 3:03 | Reagovat

At this time it looks like Wordpress is the preferred blogging platform available right now. (from what I've read) Is that what you are using on your blog?

18 LelandReend | E-mail | Web | 22. prosince 2017 v 13:26 | Reagovat

Good post. I learn something new and challenging on blogs I stumbleupon everyday. It's always interesting to read through content from other writers and use a little something from other sites.

19 LelandReend | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 6:08 | Reagovat

Hello, I check your blogs daily. Your story-telling style is witty, keep doing what you're doing!

20 LelandReend | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 14:27 | Reagovat

It's amazing to go to see this site and reading the views of all friends about this post, while I am also eager of getting familiarity.

21 dafaprica | E-mail | Web | 28. února 2018 v 4:08 | Reagovat

side effect of fake viagra
<a href=http://www.viagrabs.com>visit</a>
symptoms for viagra
<a href="http://www.viagrabs.com">see this</a>
price of viagra us

22 bakkaprica | E-mail | Web | 9. dubna 2018 v 5:14 | Reagovat

my insurance won't pay for viagra
<a href=http://www.viagrabs.com>cheap generic viagra</a>
effect of using viagra
<a href="http://viagrabs.com">internet</a>
mixing viagra with weed

23 enjoywodomync | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 22:18 | Reagovat

Outstanding post but I was wanting to know if you could write a litte more on this topic? I'd be very grateful if you could elaborate a little bit more. Cheers!

24 enjoywodomync | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 3:38 | Reagovat

It's actually a cool and useful piece of information. I'm satisfied that you simply shared this helpful information with us. Please keep us up to date like this. Thank you for sharing.

25 enjoywodomync | E-mail | Web | 1. května 2018 v 22:28 | Reagovat

Hello friends, its enormous article about teachingand fully explained, keep it up all the time.

26 bakkaprica | E-mail | Web | 20. června 2018 v 1:42 | Reagovat

how long before sex can you take viagra
<a href=http://www.viagrabs.com>generic viagra india</a>
how to test for fake viagra
<a href="http://viagrabs.com">check my blog</a>
girl accidentally took viagra

27 bakkaprica | E-mail | Web | 21. června 2018 v 20:53 | Reagovat

herbal viagra herbs
<a href=http://viagrabs.com>More Bonuses</a>
buying viagra hong kong
<a href="http://viagrabs.com">viagra online without prescription</a>
how to buy viagra with paypal

28 Geremoprica | E-mail | Web | 19. září 2018 v 20:22 | Reagovat

cialis zollfrei
http://cialisle.com/ buy cialis online canada
rhino cialis

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.